Helen Železný-Scholz - Helen Zelezny-Scholz
![]() | Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace.Květen 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Helene Železný-Scholz | |
---|---|
![]() | |
narozený | Helena Scholzová 16. srpna 1882 |
Zemřel | 18. února 1974 | (ve věku 91)
Národnost | čeština |
Vzdělávání | Vídeň, Drážďany, Berlín, Brusel a Florencie |
Známý jako | Sochařství, Výkres, Keramika |
Pozoruhodná práce | viz. níže |
Helen Železný, v Evropě známý také jako Helene Železný-Scholz, Helen Scholz, Helene Scholz-Železný nebo Helene Scholzová-Železná (16 srpna 1882-18 února 1974), byl a čeština narozený sochař a architektonický sochař.[1] Byla vlivnou postavou v soše severu Morava a Slezsko na konci devatenáctého a počátku dvacátého století. Železný vytvořil sochařské portréty, včetně portrétů členů Habsburská rodina, Hrabě Franz Conrad von Hötzendorf, Lady Sybil Grahamová, Benito Mussolini, a Tomáš Garrigue Masaryk (1932), se kterou měla blízký vztah. Železný je také známý jako italština sochařka, jak žila a pracovala mnoho let v Řím.
Život
Železný se narodil v roce Chropyně, v Česká republika a vyrostl ve vesnici Třebovice, která je nyní součástí města Ostrava v Rakouské Slezsko. Její matka byla německá spisovatelka a básnice hraběnka, Maria Stona a její prarodič byl průmyslovým manažerem a podnikatelem de: Alois Scholz. Dětství strávila Železný v rodinném zámku, který vlastnila její matka.[2] Stona často přijímal intelektuální a kreativní osobnosti z celé Evropy. Železný se stal vícejazyčným, mluvil anglicky, italsky, francouzsky a německy.
Železný studoval kreslení Vídeň a Drážďany. Studovala sochařství v Berlín pod Fritz Heinemann a v Brusel po čtyři roky, kde byla její učitelka Charles van der Stappen. V roce 1912, v Ostrava, Železný kurátorem výstavy prací van der Stappena. Po roce studia v Paříži se Železný přestěhoval do Florencie, Itálie. V letech 1909 až 1913 studoval Železný u švýcarského umělce Augusto Giacometti a cestoval s ním do Švýcarska.[3] Železný byl také v pravidelném kontaktu s umělci jako Hans Kestranek, Edward Gordon Craig a Julius Rolshoven.

V roce 1913 Železný odcestoval do Tunis s Georg Brandes. Zatímco tam byla, navštívila ji Haremy a seznámit se s jejich obyvateli a zvyky. Ztvárnila je ve své sochařské tvorbě. V roce 1914, při vypuknutí první světová válka Železný se přestěhoval do Vídně. Zabývala se vyřezáváním portrétů členů Habsburg císařská rodina, včetně princezny Zita z Bourbon-Parma. V tomto období se Železný oženil. Po válce, v roce 1919, se Železný vrátil do Itálie; do Florencie a později do Říma. Tam učila děti sochařství.
Od roku 1922, až do své smrti v roce 1974, měla Železný ateliér na ulici Via Margutta 54, kde pořádala pravidelné výtvarné kurzy. Léta obvykle trávila v Československu. Studio na 54 Via Margutta postavil markýz Francesco Patrizi v roce 1855. Postavil palác s byty, kde umělci mohli žít a pracovat. Pablo Picasso, Igor Stravinskij, a Giacomo Puccini produkoval některé z jejich největších děl v těchto studiích na počátku 20. století. V roce 1934 vystavila Železná svou práci na Jean Charpentier Galerie představující sousoší Pracovní dny a svátky. Po Druhá světová válka „Železná chtěla darovat československé vládě zámek své rodiny v Třebovicích jako centrum mladých umělců. To se nestalo a koncem padesátých let byla budova v ruinách.
V letech 1946 až 1949 žila Železný ve Spojených státech, kde učila smíšená média v institucích v okolí a okolí Philadelphie tak jako Philadelphia Museum of Art a Swarthmore College.
Železný zemřel v Římě 1974 a je pohřben v Protestantský hřbitov.[4]
Funguje
Zelezného práce obsahují více než 300 sochařských portrétů, jako je poprsí, úlevy a sošky v mramoru, bronzu a terakota.
Její díla byla vystavena v Berlíně a ve Vídni v roce 1907, v Římě v roce 1925[5] a na Galerie Doria Pamphilj v roce 1932 a také v Paříži.
Několik Železných děl bylo během Druhá světová válka. Jedním z nich byl velký centrální oltář představující život Hedvika Slezská v Církvi zasvěcené tomuto světci v Opava, České Slezsko.
V roce 1973 napsal Železný knihu Drazí žáci, která představuje práci některých jejích studentů.[6] Železný byl v jedné chvíli pověřen sochařstvím pomníku padlým v první světové válce.
Železná díla jsou kurátorem ve stálé sbírce hradu Hradec nad Moravicí, Slezské muzeum (Opava), Galerie výtvarného umění v Muzeu výtvarných umění [1] v Ostrava a v Národní galerie v Praze. Její reliéfy visí v kostele sv. Hedviky v Opavě.[7]
Vybraná díla
- Promyšlené (1906), bronz, hrad Raduň [2]
- Melancholie (1906), bronz, hrad Raduň [3]
- Alegorie dramatu a hudby (1907), městské divadlo v Moravské Ostrava (zničeno)
- Alegorie smutku (1909), hrobka Aloise Schozese, Gratz
- Charles van der Stappen (1909), malá soška
- Georg Brandes (1913), dvě malé sošky a busta, Tunis
- Alegorie spravedlnosti (1914), budova soudu, Fryštát
- Extra Ausgabe (1915), bronzová figurální skupina
- Slovenská rodina (1923), bronz, hrad, Raduň
- Dr. Ostrčil (1924), náhrobní socha, Praha-Olšany
- Portrét Zdeny Mastné (1927), sochařství
- Cenotaph (1930), Těšín (zničeno)
- Společné a sváteční dny (1933), bronz, galerie, Ostrava
- Tomáš Garrigue Masaryk (1933), bronz, Museum Silesie, Opava
- Život svatý (1936), cyklus deseti reliéfů, St. Hedvika, Opava
- Papež Pavel VI (1967)
Knihy
- Scanno, Tunisi, Slovacchia. (1932)[8]
- Elena Železný-Scholz, Scultrice. (1957) [9]
- Sochařská modlitba (1968)[10]
- Železný: portrétní socha, 1917 až 1970. (1970)[11]
- Aus der Jugend einer Bildhauerin, Tagenbuchblätter aus den Jahren 1908–1917. (1972)[12] (Deník mladého sochaře, stránky z let 1908 až 1917.)
- Drazí žáci (1973)[13]
- Nachlese. (1974)[14] (Sběratelství.)
Viz také
- Deník Georg Brandes (1842 - 1927).
- Biografický slovník Slezska a severní Moravy. (1998) (Biografický slovník Slezska a severní Moravy.)[15]
- Jeden z deseti reliéfů života sv. Hedviky v kostele sv. Hedviky v Opavě. (1936), fotografie J. Nováka.
- Chrám sv. Hedviky v Opavě. (Katedrála sv. Hedviky v Opavě.) Josef Gebauer.
- Příspěvky Vlastivědného regionálního muzea v Olomouci.[16]
- TGM: Proč se neřekne pravda? (1996)[17] (Proč neříkat pravdu.)
- Helena Železná-Scholzová, zapomenutá sochařka. (1999)[18] (Helena Železná-Scholzová, zapomenutá sochařka. Diplomová práce na Univerzitě v Olomouci v češtině.)
- Anthony Mann: Železný - Portrétní plastika 1917–1970. Řím 1970
- Martin Pelc: Tomáš Garrigue Masaryk a Helena Železná-Scholzová. Český časopis historický, 2016, roč. 114, č. 1, str. 116-145
Reference
- ^ Killy W. (ed.) Německá biografická encyklopedie. Walter de Gruyter, 2005. Svazek 9 str. 115 ISBN 9783110966299.
- ^ Pelc M. Maria Stonaund ihr Salon ve Strzebowitzu. Europäischer Strukturfonds / Schlesische Universität in Opava 2014 str. 8 (pdf)
- ^ Augusto Giacometti. Reference historie umění. Přístupné 2. října 2015.
- ^ Kámen 1863 - katalog protestantského hřbitova
- ^ Železný E.Mostra Personale della Scultrice Elena Zelezný: dal 23 Aprile al 8 Maggio 1925, Casa d'Arte Palazzi, Roma. Casa d'Arte Palazzi, Řím, 1925.
- ^ Železný-Scholz H. Drazí žáci Palombi 1973 Řím. Přístup na Google Books 2. října 2015.
- ^ Kostel sv. Hedviky. Infocentrum, Opava.
- ^ Strinati R. Scanno, Tunisi, Slovacchia. Řím 1932.
- ^ Zelezny-Scholz E. et al Strinati R. (ed.) Elena Železný-Scholz, sochař. Fratelli Palombi Řím 1957 ASIN B00FQLULO8.
- ^ Železný H. a Spidlik T. Sochařská modlitba. Dvanáct děl Heleny Železné Arti grafiche Paolombi, 1968. Přístupné v Knihách Google 2. října 2015.
- ^ Železný H. a Mann A. Železný: portrétní socha, 1917 až 1970. Palombi, Řím, 1970.
- ^ Železný-Scholz H. Aus der Jugend einer Bildhauerin: Tagebuchblätter aus d. Jahren 1908-1917. Fratelli Palombi. 1972. Přístup na Google Books 2. října 2015.
- ^ Železný-Scholz H. Drazí žáci Palombi 1973 Řím. Přístup k Knihám Google 2. října 2015.
- ^ Železný-Scholz H. a Cisterna F. Nachlese. Fratelli Palombi, Řím. 1974.
- ^ Jedenáctý sborník University of Ostrava, 1998, doplňte strany 123 a 124.
- ^ Krajské muzeum v Olomouci. Vlastivende Museum, Olomouc, 1994. Svazek 20 číslo 1 s. 147 - 175.
- ^ Smetnova J. [TGM: Proč se neřekne pravda?] Primus 1996 str. 1991
- ^ Juza J. [Helena Železná-Scholzová, zapomenutá sochařka] Tilia, Ostrava, 1999 v První polovina dvacátého století, Svazek 19 stran 147 až 175.
Zdroje
- Horáková - Gašpariková A. (1997) str. 104.[1]
- Šopák P. (1998b, 1998d s. 2, 1999b, 2000d)[2] (Výstavy)
externí odkazy
- ^ Horáková-Gašpariková A. Z deníku, Lány 1929-1937. Radioservis, Praha, 1997. ISBN 80-902198-2-9.
- ^ Sopak P. „Ausstellungskat Parnas Trading, 1998. ISBN 9788090259614.