Největší prvek a nejméně prvek - Greatest element and least element
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2d/Lattice_of_the_divisibility_of_60_narrow_1%2C2%2C3%2C4.svg/220px-Lattice_of_the_divisibility_of_60_narrow_1%2C2%2C3%2C4.svg.png)
v matematika, speciálně v teorie objednávek, největší prvek podmnožiny S a částečně objednaná sada (poset) je prvek S to je větší než u všech ostatních prvků S. Termín nejmenší prvek je definováno duálně, to znamená, že je prvkem S to je menší než všechny ostatní prvky S.
Definice
Po celou dobu, pojďme (P, ≤) být částečně objednaná sada a nechte S ⊆ P.
Definice: Prvek G podmnožiny S z P se říká, že je největší prvek S pokud to vyhovuje
- s ≤ G, pro všechny s ∈ S.
Li S má největší prvek, pak je nutně jedinečný, takže o něm můžeme mluvit the největší prvek S.
Používáním ≥ namísto ≤ ve výše uvedené definici je definován nejméně prvek S.
Kontrast k maximálním prvkům, horním mezím a místním / absolutním maximům
Největší prvek částečně uspořádané podmnožiny nesmí být zaměňován maximální prvky sady, což jsou prvky, které nejsou menší než kterýkoli jiný prvek v sadě. Sada může mít několik maximálních prvků, aniž by měla největší prvek. Stejně jako horní hranice a maximální prvky nemusí existovat největší prvky.
Definice:
- Prvek m ∈ S se říká, že je maximální prvek z S pokud ano ne existují s ∈ S takhle m ≤ s a s ≠ m.
- An horní hranice z S v P je prvek u takhle u ∈ P a s ≤ u pro všechny s ∈ S.
V konkrétním případě, kdy P = S, definice „u je horní hranice S v S„stává se: u je prvek takový, že u ∈ S a s ≤ u pro všechny s ∈ S, který je zcela identické k definici největšího prvku uvedenému dříve. Tím pádem G je největším prvkem S kdyby a jen kdyby G je horní hranice S v S.
Li u je horní hranice S v P to není horní hranice S v S (což se může stát právě tehdy u ∉ S) pak u umět ne být největším prvkem S (je však možné, že nějaký další prvek je největší prvek S). Zejména je možné pro S současně ne mít největší prvek a aby existovala nějaká horní hranice S v P.
I když má sada nějaké horní hranice, nemusí mít největší prvek, jak ukazuje příklad záporného reálná čísla. Tento příklad také ukazuje, že existence a nejmenší horní mez (v tomto případě číslo 0) neznamená ani existenci největšího prvku.
V úplně objednaná sada maximální prvek a největší prvek se shodují; a také se tomu říká maximum; v případě funkčních hodnot se také nazývá absolutní maximum, aby nedošlo k záměně s a místní maximum.[1] Duální podmínky jsou minimální a absolutní minimum. Společně se jim říká absolutní extrémy.
Podobné závěry platí pro nejméně prvků.
Vlastnosti
Po celou dobu, pojďme (P, ≤) být částečně objednaná sada a nechte S ⊆ P.
- Sada S může mít maximálně jeden největší prvek.[poznámka 1] Pokud má tedy množina největší prvek, je nutně jedinečná.
- Pokud existuje, pak největší prvek S je horní hranice z S který je také obsažen v S.
- Li G je největším prvkem S pak G je také maximálním prvkem S[poznámka 2] a navíc jakýkoli další maximální prvek S bude nutně rovna G.[Poznámka 3]
- Tedy pokud množina S má několik maximálních prvků, pak nemůže mít největší prvek.
- Li P uspokojuje vzestupný stav řetězu podmnožina S z P má největší prvek pokud, a pouze pokud, má jeden maximální prvek.[poznámka 4]
- Když omezení ≤ na S je celková objednávka (S = { 1, 2, 4 } na horním obrázku je příklad), pak se pojmy maximálního prvku a největšího prvku shodují.[poznámka 5]
- To však není nutná podmínka pro kdykoli S má největší prvek, pojmy se také shodují, jak je uvedeno výše.
- Pokud se představy o maximálním prvku a největším prvku shodují u každé podmnožiny dvou prvků S z P, pak ≤ je celková objednávka dne P.[poznámka 6]
Dostatečné podmínky
- Konečný řetěz vždy má největší a nejméně prvek.
Vrch a spodek
Nejmenší a největší prvek z celé částečně uspořádané množiny hraje zvláštní roli a je také nazýván dno a hornínebo nula (0) a jednotka (1) nebo ⊥ a ⊤. Pokud oba existují, poset se nazývá a ohraničená poseta. Zápis 0 a 1 se používá přednostně, když je poset sudý a doplněná mříž, a když není pravděpodobná žádná záměna, tj. když nemluvíme o dílčích řadách čísel, která již obsahují prvky 0 a 1 odlišné od spodního a horního. Existence nejmenších a největších prvků je zvláštní vlastnost úplnosti částečné objednávky.
Další úvodní informace najdete v článku o teorie objednávek.
Příklady
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/71/KeinVerband.svg/110px-KeinVerband.svg.png)
- Podmnožina celá čísla nemá v sadě horní mez ℝ z reálná čísla.
- Nechť vztah ≤ na { A, b, C, d } být dán A ≤ C, A ≤ d, b ≤ C, b ≤ d. Sada { A, b } má horní hranice C a d, ale v neposlední řadě horní mez a žádný největší prvek (viz obrázek).
- V racionální čísla, sada čísel s jejich čtvercem menším než 2 má horní hranice, ale žádný největší prvek a nejméně horní hranici.
- v ℝ, sada čísel menších než 1 má nejmenší horní mez, viz. 1, ale žádný největší prvek.
- v ℝ, sada čísel menších nebo rovných 1 má největší prvek, viz. 1, což je také jeho nejmenší horní mez.
- v ℝ² s objednávka produktu, sada párů (X, y) s 0 < X < 1 nemá horní mez.
- v ℝ² s lexikografický řád, tato sada má horní hranice, např. (1, 0). Nemá nejmenší horní mez.
Viz také
- Esenciální supremum a esenciální infimum
- Počáteční a terminálové objekty
- Maximální a minimální prvky
- Limit superior a limit inferior (minimální limit)
- Horní a dolní mez
Poznámky
- ^ Li G1 a G2 jsou tedy největší G1 ≤ G2 a G2 ≤ G1, a tedy G1 = G2 podle antisymetrie.
- ^ Li G je největším prvkem S a s ∈ S, pak s ≤ G. Podle antisymetrie, toto vykresluje (G ≤ s a G ≠ s) nemožné.
- ^ Li m ' je tedy maximální prvek m ' ≤ G od té doby G je tedy největší m ' = G od té doby m ' je maximální.
- ^ Jen když: viz výše. - Li: Předpokládejme rozpor S má jen jeden maximální prvek, m, ale žádný největší prvek. Od té doby m není největší, někteří s1 ∈ S musí existovat, což je nesrovnatelné s m. Proto s1 ∈ S nemůže být maximální, to znamená, s1 < s2 pro některé musí vydržet s2 ∈ S. Ten druhý musí být nesrovnatelný s mtaké od té doby m < s2 je v rozporu mje maximální, zatímco s2 ≤ m je v rozporu s nesrovnatelností m a s1. Opakováním tohoto argumentu nekonečný vzestupný řetězec s1 < s2 < ⋅⋅⋅ < sn < ⋅⋅⋅ lze nalézt (takové, že každý si je neporovnatelný s m a ne maximální). To je v rozporu se vzestupným stavem řetězu.
- ^ Nechat m ∈ S být maximálním prvkem pro všechny s ∈ S buď s ≤ m nebo m ≤ s. Ve druhém případě to vyžaduje definice maximálního prvku m = s, takže z toho vyplývá s ≤ m. Jinými slovy, m je největší prvek.
- ^ Li A, b ∈ P byly tedy nesrovnatelné S = { A, b } bude mít dva maximální, ale žádný největší prvek, který by byl v rozporu s náhodou.
Reference
- ^ Pojem lokality vyžaduje, aby doména funkce byla alespoň a topologický prostor.
- Davey, B. A .; Priestley, H. A. (2002). Úvod do mřížek a řádu (2. vyd.). Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-78451-1.