Pánové, vezměte si brunetky - Gentlemen Marry Brunettes - Wikipedia

Pánové, vezměte si brunetky
Pánové Brunetky.jpg
Divadelní plakát
Režie:Richard Sale
ProdukovanýRobert Waterfield
Richard Sale
ScénářMary Loos
Richard Sale
Na základěAle pánové si vezměte brunetky
podle Anita Loos
V hlavních rolíchJane Russell
Jeanne Crain
Rudy Vallee
Alan Young
Hudba odRobert Farnon
KinematografieDesmond Dickinson
Upraveno uživatelemUdělit K. Smith
Výroba
společnost
Russ-Field Productions
DistribuoványUnited Artists
Datum vydání
  • 22. září 1955 (1955-09-22) (Chicago, Illinois)
  • 29. října 1955 (1955-10-29) (New York City)
Provozní doba
99 minut
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina
Pokladna1,5 milionu USD (USA)[1]

Pánové, vezměte si brunetky je 1955 technicolor romantický hudební komedie produkoval Russ-Field productions, v hlavní roli Jane Russell a Jeanne Crain a propuštěn United Artists. To bylo v režii Richard Sale a produkoval režisér s Bob Waterfield (Russellův manžel) a Robert Bassler jako výkonný producent. Scénář napsal Mary Loos and Sale, založený na románu z roku 1927 Ale pánové si vezměte brunetky podle Anita Loos, teta Mary Loosové.

Anita Loos byla autorkou románu z roku 1925 a hry z roku 1926 Pánové dávají přednost blondýnkám, který se změnil na Úspěšný film z roku 1953 s Jane Russell a Marilyn Monroe dva roky předtím. Studio se pokusilo opakovat vzorec a Russell se vrátil, ale Jeanne Crain vstoupit do pravděpodobně jinak zasnoubené Monroe (obě ženy hrály nové postavy). Alan Young (později hvězda televizorů Pan Ed ), Scott Brady (bratr Lawrence Tierney ), a Rudy Vallee také se objeví. Tento film nebyl tak dobře přijat jako ten předchozí.

Choreografie byla hotová Jack Cole, kteří také přispěli k Pánové dávají přednost blondýnkám film. Taneční soubor zahrnuje mladé Gwen Verdon.

Anita Loos pojmenovala svou knihu Ale pánové si vezměte brunetky, ale studio upustilo první slovo od názvu filmu.

Spiknutí

Jeanne Crain a Jane Russell ve scéně z přívěsu filmu.

Bonnie a Connie Jones, které hrají Jane Russell a Jeanne Crain, jsou dvě sestry, které žijí v New Yorku a pracují na Broadwayi. Oni jsou známí jako druhá generace sester Jones, pojmenování po jejich matce, Mitzi Jones, která také populárně vystupovala se svou sestrou Mimi Jonesovou.

Bonnie a Connie muži často nabízejí zásnuby. Connie tyto Newyorčany pokaždé odmítá, zatímco její sestra Bonnie zdánlivě nemůže odmítnout všechny nabídky těchto mužů. To zahajuje boje mezi muži mimo show sester a tyto situace zahanbují Connie tím, že je spřízněna s Bonnie.

Sestry bojují o Bonnieinu slabost, aby tyto muže odmítly. Connie chce, aby jí její sestra slíbila, že je kvůli své kariéře odmítne. V okamžiku, kdy se sestry smíří, jim však na dveře zaklepe posel s nabídnutou pařížskou dohodou Davida Action o účasti na výstavách po Francii.

Sestry okamžitě souhlasí a navzájem si slibují, že se zaměří spíše na úspěch své kariéry než na zoufalé muže hledající manželství. Když přijedou do Paříže, vítají je Charlie Biddle a David Action v podání Alana Younga a Scotta Bradyho, kteří se později stanou milostnými zájmy sester.

Muži jsou překvapeni rozdílem mezi první generací a druhou generací sester Jonesových. Všimli si, že Bonnie a Connie postrádají bujný životní styl své matky, a chovají se sofistikovaněji. Sestry tvrdí, že toho mnoho nevlastní kvůli finančním problémům; trvalo jim tři měsíce úspor, než si na své show koupili průměrně vypadající šaty.

Dívky otevírají svá zavazadla a připravují se na koktejl; jejich jediné šaty jsou však šaty s potiskem gepardů, které Rudy není vhodné nosit odpoledne pro tisk. Chtějí mít možnost správně předvést nové sestry Jonesové, a proto předělají šaty tak, aby zapůsobily na Paříž stejně jako první generace sester Jonesových. Koktejlový večírek jde velmi dobře. Muži tancují a dívky mají pozornost celé místnosti. Jejich popularita a jména se šíří po celé Paříži, což pomáhá jejich kariéře.

Následujícího dne chtějí sestry Jonesové cestovat po Paříži a prosit Davida a Charlieho, aby jim ukázali okolí. Rozdělí se do dvou skupin, Connie odchází s Charliem a Bonnie odchází s Davidem. Ty se rychle změnily na rande ve městě Paříž, protože oba páry sdílejí polibky a odhalují svou přitažlivost k sobě. Bonnieho vztah s Davidem se však komplikuje, protože se David bojí vydat jinému člověku. Raději by zůstal bakalářem, což si sám říká.

Ale jak láska mezi oběma skupinami roste, rostla i kariéra sester. Pařížská kasina si přejí, aby byla uvedena na jejich noční show. Děvčata ale většinu z nich odmítají, protože kasino jim poskytuje vulgární a chybějící oblečení. Kvůli vlastní důstojnosti Bonnie a Connie odmítají předvádět svá těla pro potěšení ostatních. Ačkoli většina kasin jim odmítá dát správné oblečení, dívky se v tom orientují a skrývají svá těla před publikem pomocí klobouku s dlouhým peřím, které jim kasino poskytlo. Vystupovali a přijímali nejen své dobře vydělané peníze, ale ve Francii jim byla věnována větší pozornost, což jim umožnilo vystoupit příští večer v Monte Carlu.

Dívky předvádějí krásně na svém dalším a nečekaně posledním představení filmu. Jejich matka, Mitzi, není spokojená s okolnostmi, v nichž se její dcera nachází, a nutí je, aby se s ní vrátili domů do New Yorku. Po jejích výstavních dnech Bonnie a Connie tvrdily, že je jejich matka vychovávala přísně. Zvláště si nepřeje, aby se její dcery vulgárně projevovaly, a proto je energicky vrací domů.

Popadne je za uši a nasadí je do taxíku opouštějícího kasino Monte Carlo. Poté, co David a Charlie viděli, jak jejich životy odcházejí, vědí, že bez sester nemohou žít zbytek života a rozhodnou se je pronásledovat. Film končí tím, že Charlie a David utíkají na loď, která odpluje do New Yorku a hledají sestry Jonesové. V okamžiku, kdy se znovu setkají, Charlie navrhuje Connie a David prosí, aby mu Bonnie odpustila, že ji odmítl na začátku jejich vztahu. Bonnie samozřejmě odpustí Davidovi, který poté přijme opatření a navrhne jí. Film končí dvěma nově a šťastně zasnoubenými páry, které odplují na lodi do New Yorku.

Recepce

Po svém vydání v listopadu film nepůsobil tak dobře jako Pánové dávají přednost blondýnkám. The Los Angeles Times prohlásil, že obsazení Jeanne Crain a Jane Russell bylo nadějným znamením, ale samotný film byl naplněn „nudným a apatickým dialogem“. Kritika kladně hodnotila kostýmy filmu a herecké role Jeanne Crainové a tvrdila, že „před světem skrývala své světlo“.[2]

Obsazení

Hudební čísla

Hudební dohled je připsán „M.S.I.“ Herbert Spencer a Earle Hagen.

Náhodná hudba, kterou složil a dirigoval Robert Farnon.

  • „Gentlemen Marry Brunettes“ (hudba Herberta Spencera a Earle Hagena, text Richard Sale) - zpívá Chorus.
(poznámka: kredit na obrazovce dává „Zpíval Johnny Desmond ”, Ale píseň je slyšet pouze v mužském sborovém uspořádání)
  • “Chci tě milovat " (hudba od Herbert Stothart a Harry Ruby, texty od Bert Kalmar ) - Zpívají Jane Russell, Jeanne Crain (přezdívaná Anitou Ellis) a Rudy Vallee.
  • “Potkali jste slečnu Jonesovou? " (hudba od Richard Rodgers, texty od Lorenz Hart ) - Zpívají Rudy Vallee, Jane Russell, Jeanne Crain (daboval Anita Ellis), Scott Brady (daboval Robert Farnon) a Alan Young, tančil Jane Russell a Jeanne Crain.
  • “My Funny Valentine ”(Hudba Richarda Rodgerse, texty Lorenza Harta) - zpívá Jeanne Crain (dabovala Anita Ellis) a Alan Young.
  • "Mám pět dolarů “(Hudba Richarda Rodgerse, texty Lorenza Harta) - zpívá Jane Russell a Scott Brady (daboval Robert Farnon).
  • „Daddy“ (hudba a texty od Bobby Troup ) - Zpívané a tancované Jane Russell a Jeanne Crain (dabované Anitou Ellis).
  • „Slečna Annabelle Lee“ (hudba a texty Sydney Clare a Lou Pollocka) - zpívá Chorus, tančí Jane Russell, Jeanne Crain a Chorus.
  • “Jsi z toho blázen ”(Hudba a texty od Walter Donaldson ) - Zpívané a tancované Jane Russell a Jeanne Crain (dabované Anitou Ellis).
  • “Není špatný „“ (Hudba a texty od Thomas „Fats“ W. Waller, Harry Brooks, a Andy Razaf ) - Zpívali a tančili Alan Young, Jane Russell, Jeanne Crain (daboval Anita Ellis) a Chorus.

Viz také

Reference

  1. ^ „Nejlepší kasovní hity roku 1955“, Odrůda týdně, 25. ledna 1956
  2. ^ Griffith, Richard (8. listopadu 1995). „Brunetky jsou považovány za téměř nudu“. Los Angeles Times.

externí odkazy