Trolejbusový systém Fribourg – Farvagny - Fribourg–Farvagny trolleybus system - Wikipedia
| Fribourg – Farvagny trolejbusový systém | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Trolejbus 1 před starým Fribourg stanice. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Úkon | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Národní prostředí | Fribourg –Farvagny, Švýcarsko | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Otevřeno | 1911–1912 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zavřít | 1932 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Postavení | Zavřeno | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Trasy | 1 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Provozovatel (provozovatelé) | Compagnie des omnibus électriques Fribourg – Farvagny (F – F) (1911–1929) Chemins de fer électriques de la Gruyère (CEG) (1929–1932) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Infrastruktura | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Elektrizace | 550 PROTI DC | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Statistika | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Délka trasy | 12,5 km (7,8 mil) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
The Trolejbusový systém Fribourg – Farvagny (francouzština: Train sans voie de Fribourg – Farvagny) byl průkopnický meziměstský trolejbus řádek v kanton z Fribourg, Švýcarsko mezi lety 1911 a 1932.
12,5 km (7,8 mil)[1][2] dlouhou linku provozoval po většinu svého života Compagnie des omnibus électriques Fribourg – Farvagny a spojil staré Fribourg nádraží s Farvagny-le-Grand. Byl to první trolejbusový systém ve Švýcarsku,[1][2][3][4] ačkoli 200 metrů dlouhá experimentální trolejbusová linka fungovala na demonstračním základě poblíž Château de Chillon a Hotel Byron v roce 1900.[5]
Dějiny
Počátky
Na počátku 20. Století Iniciativa pro Fribourg – Daillettes byla založena s cílem získat a koncese pro, a konstrukci, a měřidlo tramvaj z Fribourgu do Les Daillettes, čtvrti Villars-sur-Glâne. Rovněž bylo zamýšleno, aby se tramvaj mohla rozšířit na Bulle. Následně se však výbor dozvěděl o úspěších nové „bezkolejové železnice“ v Rakousku a v roce 1908 vyslal delegaci, aby ji prohlédla.
„Bezkolejná železnice“ byla Gmünd Electric Catenary-Automobile Line (Němec: Elektrischen Oberleitungs-Automobillinie Gmünd), který byl otevřen v červenci 1907 jako první síť založená na systému Mercédès-Électrique-Stoll. V důsledku kontroly se výbor v roce 1909 rozhodl upustit od koncese na tramvaje ve prospěch trolejbusů. Výpočty ukázaly, že stavební náklady na trolejbusový systém budou pravděpodobně jen třetinou nákladů na tramvajovou dopravu.
Bylo navrženo, aby nová trolejbusová linka vedla z Fribourgu přes Daillettes do Farvagny. Před mostem přes Glâne, odbočka asi jeden km (0,6 mi) na délku byla plánována do osady Sainte-Apolline, rovněž součástí Villars-sur-Glâne. S těmito přepravními spojeními by mohla být v Sainte-Apolline vyvinuta továrna na nudle, na kterou by se mohl spolehnout provoz zboží.
Otevírací
Dne 31. srpna 1910 obdržel výbor koncesi platnou do 1. září 1915, která byla v roce 1912 definitivně prodloužena do 1. února 1932. Úsek dlouhý 7,4 km od Fribourgu do Posieux vstoupil do služby jako první část linky. Zkušební jízdy na této části začaly dne 15. prosince 1911 a dne 30. prosince 1911 se konal zahajovací ceremoniál, předtím, než 4. ledna 1912 začala pravidelná doprava.[1] The sklad byl umístěn v La Glâne.
Druhý, Posieux -Magnedens Část (Es Bous), která byla 2,4 km dlouhá, byla uvedena do provozu dne 1. října 1913. Tento úsek byl však znovu dočasně odstaven v období od srpna 1914 do srpna 1915, protože silnice musela být upravena tak, aby obstarávat nové náklady. Dne 1. listopadu 1916 byla otevřena část Magnedens (Es Bous) dlouhá 2,7 km (Farnagny-le-Grand). V terminálu Farvagny-le-Grand byl poskytnut druhý sklad. Dokončením tohoto úseku bylo dosaženo maximálního rozsahu trati, protože plánovaná odbočka na Sainte-Apolline nebyla nikdy postavena.
Pokles
V důsledku ekonomických potíží po roce první světová válka, již nebylo možné pokračovat v rozšíření systému na Bulle. Kromě toho měla vozidla systému závady, které byly způsobeny hlavně stále ještě ne příliš pokročilou technologií vozidel a špatnými podmínkami na silnici. Plán z roku 1925 zahrnoval pět párů výletů po celé trase a také další pár přes část Fribourg – La Glâne.
Po elektrifikaci Železnice Lausanne – Bern podle SBB-CFF-FFS, Romont –Bernské trolejové vedení bylo uvedeno do provozu 15. května 1927 a trolejbusové trolejové dráty na železničním přejezdu La Glâne musely být demontovány. Od té doby elektrický kontakt troll muselo být těžkopádným postupem vyměněno pokaždé, když trolejbus použil železniční přejezd; tento úkol provedl zaměstnanec nedalekého depa společnosti. Teprve v roce 1949 by opět bylo možné bezbariérové přejezdy - v tomto roce byl přejezd nahrazen nadjezdem dále na východ.
1. Dubna 1929 byla správa systému postoupena Chemins de fer électriques de la Gruyère (CEG), která se rozhodla pokračovat v provozování koncese až do konce svého funkčního období 31. ledna 1932, nikoli ji však prodloužit. Důvodem bylo na jedné straně touha prodloužit trať přes Farvagny a na druhé straně pomalé a namáhavé postupy při přejezdu trolejbusů v opačných směrech a železniční přejezd.
Dne 21. května 1932 probíhala po trati poslední plánovaná trolejbusová doprava.[2][4] Během celé doby provozu systému bylo elektricky přepraveno celkem 1,5 milionu lidí.[1] Ode dne následujícího po uzavření systému používala CEG pouze naftové autobusy, které mohly nepřetržitě jezdit až do Bulle. Běžná doba jízdy trolejbusu 50 minut klesla na pouhých 30 minut po změně na dieselové autobusy. Dnes je tato trasa obsluhována regionální autobusovou linkou 336.
V městské oblasti Fribourgu Přepravuje veřejnost fribourgeois (TPF) provozuje moderní trolejbusovou síť, Fribourg trolejbusový systém, od roku 1949.
Infrastruktura
Po celé trase Fribourg – Farvagny byl instalován pouze jeden pár nadzemních vodičů. Toto uspořádání trolejového vedení sestávalo ze dvou měď dráty o průměru 65 mm (2,6 palce), namontované 30 cm od sebe. Tyto dráty byly umístěny ve výšce 5,8 m (19 ft) nad vozovkou. Design Mercedes-Électrique-Stoll umožňoval boční odchylku 6 m (20 ft) do 8 m (26 ft).
V La Glâne a od roku 1916 také ve Farvagny-le-Grand byl sklad s konvertorová stanice. The Napětí použitého v systému bylo 550 voltů DC.
Po drátech běžely standardní kontaktní trolly systému Mercédès-Électrique-Stoll. Byly připojeny kabelem k vozidlu. Podle tohoto uspořádání tedy vozidla mohla fungovat v obou směrech bez poskytnutí otáčení smyček. Když bylo potřeba přejet dvě vozidla jedoucí v opačných směrech, kontaktní trolly byly vyměněny mezi vozidly; Řidič odpojil své vozidlo ze zásuvky a poté zapojil do troleru protijedoucího vozidla, aby mohl pokračovat v jízdě.
Flotila
Tři vozidla přepravující cestující s čísly 1 až 3 a trolleytruck, byly získány pro použití v systému. Spolu s Bezkolejná železnice Gümmenen – Mühleberg (1918–1922) - což však byla výlučně nákladní přeprava - trolejbusový systém Fribourg – Farvagny byl jedním z pouhých dvou provozů trolejbusů ve Švýcarsku. Trolleytruck byl však zřídka používán kvůli nedostatku odbočky.
Výrobce všech vozidel, Daimler-Motoren-Gesellschaft v Wiener Neustadt, Rakousko, vyrobil podvozek a nástavby a nainstaloval elektrické zařízení. Všechna čtyři vozidla byla dodána v roce 1911. Trolejbusy nabídly sedmnáct sedadel a sedm míst pro stání. Zpočátku měli maximální rychlost 20 km / h (12 mph), vážili 3,2 t (3,1 dlouhé tun; 3,5 čistých tun) a byli vybaveni dvěma motory nábojů kol s výkonem 20 PS (15 kW).
Kola každého vozidla byla vyrobena ze dřeva. Přední kola byla vybavena jednovrstvými celopryžovými pneumatikami a zadní kola měla dvouvrstvé pneumatiky. Oba motory náboje byly velmi zranitelné, částečně kvůli nedostatečnému odpružení vozidel, a částečně proto, že nebyly zcela uzavřeny jako jejich současné ekvivalenty. Tyto slabosti vedly k poruchám, protože silnice byly stále nezpevněné polní cesty, což způsobilo, že motory byly vystaveny prachu. Z těchto důvodů byly tři trolejbusy přestavěny v letech 1917 až 1920. Přestavbu provedli Tribelhorn v Feldbach, a zahrnoval instalaci nových motorů. Po přestavbě byla maximální rychlost vozidel 25 km / h (16 mph). Hmotnost automobilů 1 a 2 byla zvýšena na 3,6 t (3,5 tuny dlouhé; 4,0 malých tun) a automobilů 3 na 4,47 t (4,40 tun dlouhé; 4,93 čistých tun).
Vozidla byla natřena tmavě červeným livrejem a část podvozku byla vybrána žlutě.
Aby bylo možné provozovat přepravu cestujících, a Saurer autobus typu 32 R bylo pořízeno v roce 1917. Po uzavření systému v roce 1932 byla všechna vozidla prodána jednotlivým odběratelům a postupem času byla všechna vyřazena.
Viz také
Reference
Poznámky
- ^ A b C d „Die erste Schweizer Trolejbus-Linie“ [První švýcarská trolejbusová linka]. Neue Zürcher Zeitung (v němčině). 21.dubna 2001. Citováno 27. prosince 2011.
- ^ A b C Murray, Alan (2000). Světová encyklopedie trolejbusů, str. 21, 73. Yateley, Hampshire, UK: Trolleybooks. ISBN 0-904235-18-1.
- ^ „Fribourg [CH] - 100 let trolejbusů ve Švýcarsku“. TrolleyMotion. 6. srpna 2012. Citováno 2. července 2018.
- ^ A b Dölling, Gerhard (1993). Straßenbahnatlas Schweiz 1993, str. 112–114. Berlín: Arbeitsgemeinschaft Blickpunkt Straßenbahn e.V. ISBN 3-926524-13-8.
- ^ Coppex (2008), s. 7 a 46–47.
Knihy
- Baeriswyl, Eric (1997). Un siècle de transports publics à Fribourg / Ein Jahrhundert öffentlicher Verkehr ve Freiburgu [Století veřejné dopravy ve Fribourgu]. Fribourg: Club du tramway de Fribourg. ISBN 2-9700147-0-X. (ve francouzštině a němčině)
- Coppex, Jean-Philippe (2008). Les trolleybus régionaux en Suisse / Die Schweizer Überlandtrolleybusse [Švýcarské meziměstské trolejbusy]. Genève: Verlag Endstation Ostring. ISBN 978-3-9522545-3-0. (ve francouzštině a němčině)
- Jacobi, Sébastien (1985). Fribourg en Tram (francouzsky). Neuchâtel: Sébastien Jacobi. OCLC 145596311.
externí odkazy
Média související s Trolejbusy ve Fribourgu na Wikimedia Commons
- Galerie obrázků na www.polier.ch
- Fribourgská databáze / fotogalerie a Seznam trolejbusů Fribourg na Městský elektrický tranzit - v různých jazycích, včetně angličtiny.