František Muzika - František Muzika
František Muzika | |
---|---|
Malíř František Muzika (vlevo) a sochař Bedřich Stefan (1896–1982) v ateliéru Muziky. | |
narozený | Praha, Československo | 26. června 1900
Zemřel | 1. listopadu 1974 Praha, Československo | (ve věku 74)
Národnost | čeština |
Známý jako | malování scénografie |
František Muzika (26. Června 1900 - 1. Listopadu 1974) byl český umělec a významný představitel avantgarda v Československo v první polovině 20. století. Byl členem Devětsil od roku 1921 a Mánes od roku 1923.[1]
Muzika byl malíř, grafický designér, jevištní designér, ilustrátor, editor a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM) v Praze.
Životopis
Muzika se narodila v roce Praha, Československo. Po ukončení studia na Akademii umění v Praze v roce 1924 získal roční stipendium od francouzské vlády za studium na École des Beaux-Arts. V Paříži také absolvoval soukromé lekce František Kupka v jeho ateliéru. V Paříži se setkal Max Jacob, který ho vzal na setkání s Léonce Rosenbergovou. V neděli se pravidelně scházel s Josephem Bernardem, kde se také setkal Maillol a Bissière, s nímž vystavoval Salon d'Automne.
V roce 1925, poté, co se vrátil z Paříže, jeho zkušenosti s prací Georges Braque a Pablo Picasso vedl Muziku ke změně stylu malby.
"V průběhu více než padesáti let tak Muzikina práce prošla několika vývojovými změnami." Vždy však zůstala věrná sobě a výchozím bodům generace Muziky. Nikdy se nenechalo zlákat na špatnou cestu krátce módními trendy nebo levně získanými úspěchy; nikdy se nezastavilo ve stojatých vodách konvencí ani se nerozptýlilo ve svých vlastních objevech a přístupech. “[2]
V posledních letech trpěl srdečními chorobami. Zemřel 1. listopadu 1974 ve svém ateliéru se svou poslední nedokončenou prací „Schodiště“ („Schodiště") na stojanu.[2]
Obrazy
První období (1918–1924)
Zpočátku byla Muzika ovlivněna Bohumil Kubišta. Jeho první obrazy zobrazovaly zátiší a architekturu. Poté přešel k primitivistickému neoklasicismu. Zaměřil se na pastorační scény a každodenní život.
Druhé období (1925–1936)
Po Paříži radikálně revidoval svou uměleckou poetiku. Objekty ztratily svůj hmotný charakter. Jeho malířský styl se uvolnil. Vytvořil novou obrazovou realitu, která měla podobu lyrického kubismu. Po roce 1930 zapojil Muzika do svého procesu surrealistické prvky. Poetiku Muzikových obrazů ovlivnila práce Giorgia de Chirica a vlastní zkušenosti Muziky jako scénografa.
Třetí období (1936 - asi 1948)
Muzika reagovala na španělská občanská válka okupace Československa a brutalita války. Válečné období Muziky ukazuje aleka a trápení této tragické doby s alegorickými obrázky. Jeho obrazy s imaginárními krajinami, temnou atmosférou a nepříjemnými metaforami vytvářely pocit dramatického napětí a temnoty doby.
Poválečné období
„V poválečném období vytvořil František Muzika vlastní originální poetiku, která v úzké shodě s trendy současného mezinárodního umění rozpracovala původní orientaci jeho poetické vize světa.“[2]
Poslední roky (1948–1974)
Muzikovým tématem jeho obrazů byl zkamenělý svět. Muzika vymazala rozdíly mezi skutečným a neskutečným, mikrokosmem a makrokosmem. Jeho práce zdůrazňovaly těžkou symboliku.
Jiná práce
V roce 1927 začala Muzika expandovat do dalších oblastí, jako je scénografie a knižní ilustrace. Byl redaktorem kulturních časopisů. Jedním z příkladů jeho 107stupňových návrhů je „Julietta“ Bohuslav Martinů v Českém národním divadle (1938). V roce 1927 zahájil práci na této knize Krásné Písmo (dějiny latinského písma), která vyšla v roce 1958 v Československu a Schöne Schrift v roce 1965, v němčině. Navrhl také mnoho plakátů; například udělal plakát pro Emil Filla a pro Pražské jaro 1946 a 1947. Jeho symbolem z plakátu je stále logo Mezinárodní hudební festival Pražské jaro (Pražské jaro) dnes.
Ilustroval mnoho knih včetně Karel Čapek Je R.U.R.
Včetně Muzikiných žáků Daniela Havlíčková[3] a Eliška Konopiská.[4]
Výstavy
Muzikiny obrazy a kresby jsou v mnoha českých i zahraničních galeriích i v Centrum Pompidou, Paříž.Muzika měla v Československu od roku 1922 mnoho výstav.
Mezinárodní skupinové exponáty
- 1948 - Bienále v Benátkách [5]
- 1964 - Bienále v Benátkách
- 1968 - Obsession et Visions, Galerie André François Petit, Paříž
(vystaveno společně s Giorgio de Chirico, Max Ernst, Salvador dali, René Magritte )[6]
- 1969 - surrealismus v Evropě, Baukunst Gallery, Kolín nad Rýnem, Německo
- 1969 - „Fáze“, Musee d’Ixelles, Brusel
Mezinárodní samostatné výstavy
- 1965 - Galleria del Naviglio, Milán, Itálie
- 1965 - Galleria del Cavallino, Benátky, Itálie
- 1967 - Galerie Maya, Brusel, Belgie
- 1971 - Galerie umění Lambert Monet, Ženeva, Švýcarsko
- 1972 - Baukunst Galerie, Kolín nad Rýnem, Německo
Mezinárodní exponáty scénografie
- Vídeň 1935
- Milán 1936
- Paříž 1937
- São Paulo 1959
- Putovní výstava, Jižní Amerika 1960–1963
Mezinárodní ocenění
- 1937 - 2 ocenění - výstava v Paříži (scénografie) [7]
- 1939 - 2 ocenění VI. Triennale, Milán[7]
- 1959 - Zlatá medaile - knižní grafika, Lipsko, Německo[7]
Československé ceny
- 1939 - Cena cti - Společnost bibliofilů[7]
- 1949 - Státní cena za knižní design[7]
- 1961 — Zasloužilý umělec, za grafickou a pedagogickou práci[5]
- 1964 — Cena za knihu „Krásné Písmo“ (Státní nakladatelství krásné literatury a umění)[7]
- 1966 — Cena a medaile „Řád Práce“ za celoživotní uměleckou tvorbu a za teoretickou a pedagogickou práci[5]
Plakáty
- Pražské jaro (mezinárodní hudební festival) 1946, 1947, 1981
Stránka s logem (F nebo silná stránka) z Muzikova plakátu zdobícího Rudolfinum během každoročního festivalu
- Výstava E. Filla 1947
- Výstava J. Wagnera 1957
Reference
- ^ „František Muzika“ (v češtině). Libri (Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století). Citováno 21. června 2012.
- ^ A b C Tetiva, Vlastimil; Koubská, Vlasta (2012). František Muzika. Galerie Praha. 264, 458–469. ISBN 978-80-86990-14-9.
- ^ "Havlíčková Daniela". Kouzlo ex libris. Citováno 7. října 2019.
- ^ "Konopiská Eliška". www.citarny.cz. Citováno 14. října 2019.
- ^ A b C Archiv Národní galerie Praha, Archiv Národní galerie, Praha, Česká republika
- ^ Obsession et Visions (katalog exponátů). 122, bd Haussmann, Paříž 8e: Galerie André François Petit. 1968.CS1 maint: umístění (odkaz)
- ^ A b C d E F Památník národního písemnictví Praha, Praha, Česká republika
Literatura
- František Šmejkal: František Muzika, Odeon Praha, 1966. Číslo publikace 288. (česky).
- Vlastimil Tětiva a Vlasta Koubská: František Muzika, Galerie Praha, 2012. ISBN 978-80-86990-14-9. (Česky a anglicky).
externí odkazy
- František Muzika (Archiv Národní galerie v Praze ) (v češtině)
- ČRO Vltava 22.5.2012,ČRO Vltava 25.7.2012, scénograf FM v AJG Hluboká (v češtině)
- Centre Pompidou, Paříž, Francie Do vyhledávacího pole zadejte „Muzika“.