Ey Írán - Ey Iran

١
ای ایران ای مرز پرگهر
ای خاکت سرچشمه هنر
دور از تو اندیشه بدان
پاینده مانی تو جاودان
ای دشمن ار تو سنگ خاره‌ای من آهنم
جان من فدای خاک پاک میهنم

: برگردان
مهر تو چون شد پیشه‌ام
دور از تو نیست اندیشه‌ام
در راه تو کی ارزشی دارد این جان ما
پاینده باد خاک ایران ما

٢
سنگ کوهت در و گوهر است
خاک دشتت بهتر از زر اسس
مهرت از دل کی برون کنم
برگو بی‌مهر تو چون کنم
تا گردش جهان و دور آسمان به پاست
نور ایزدی همیشه رهنمای ماست

برگردان

٣
ایران ای خرم بهشت ​​من
روشن از تو سرنوشت من
گر آتش بارد به پیکرم
جز مهرت در دل نپرورم
از آب و خاک و مهر تو سرشته شد گلم
مهر اگر برون رود تهی شود دلم

برگردان

Já
Ey Irân ey marze por gohar
Ey xâkat sarcešmeye honar
Dur az to andišeye badân
Pâyande mâni to jâvedân
Ey došman ar to sange xâreyi, man âhanam
Jâne man fadâye xâke pâke mihanam

Bargardân:
Mehre to con šod pišeam
Dur az to nist andišeam
Dar râhe na klíč arzeši dârad v jane mâ
Pâyande bâd xâke Irâne mâ

II
Sange kuhat dorro gohar ast
Xâke daštat behtar az zarast
Mehrat az del key borun konam
Bargu Bimehre na Cun Konam
Tâ gardeše jahâno dowre âsemân bestast
Nure izadi hamiše rahnamâye mast

Bargardân

III
Irân ey xorram behešte muž
Rowšan az to sarnevešte muž
Gar âtaš bârad be peykaram
Joz mehrat dar del naparvaram
Az âbo xâko mehre to serešte šod gelam
Mehr agar borun ravad tohi šavad delam

Bargardân

1
[ej iːɾɒːn ej mæɾze poɾ ɡohæɾ]
[ej xɒːkæt sæɾtʃeʃmeje honæɾ]
[duːɾ æz to ændiːʃeje bædɒːn]
[pɒːjænde mɒːniː to dʒɒːvedɒːn]
[ej doʃmæn æɾ to sæŋɡe xɒːɾejiː | mæn ɒːhænæm]
[dʒɒːne mæn fædɒːje xɒːke pɒːke miːhænæm]

[bæɾgæɾdɒːn]
[mehɾe to tʃon ʃod piːʃeæm]
[duːɾ æz to niːst ændiːʃeæm]
[dæɾ rɒːhe to kej æɾzeʃiː dɒːɾæd iːn dʒɒːne mɒː]
[pɒːjænde bɒːd xɒːke iːɾɒːne mɒː]

2
[sæŋɡe kuːhæt doro ɡohæɾ æst]
[xɒːke dæʃtæt behtæɾ æz zæɾæst]
[mehɾæt æz del kej boɾuːn konæm]
[bæɾɡuː biːmehɾe to tʃuːn konæm]
[tɒː ɡæɾdeʃe dʒæhɒːno dowɾe ɒːsemɒːn bepɒːst]
[nuːɾe iːzædiː hæmiːʃe ræhnæmɒːje mɒːst]

[bæɾgæɾdɒːn]

3
[iːɾɒːn ej xoræm beheʃte mæn]
[rowʃæn æz to sæɾneveʃte mæn]
[ɡæɾ ɒːtæʃ bɒːɾæd be pejkæɾæm]
[dʒoz mehɾæt dæɾ del næpæɾvæɾæm]
[æz ɒːbo xɒːko mehɾe to seɾeʃte ʃod ɡelæm]
[mehɾ æɡæɾ boɾuːn rævæd tohiː ʃævæd delæm]

[bæɾgæɾdɒːn]

Já
Ó Íráne, ó bižuterní zemi
Ó, tvá půda je pramenem ctností
Daleko od vás mohou být myšlenky na zlo
Kéž zůstanete trvalé a věčné
Ó nepříteli, pokud jsi z kamene, jsem ze železa
Kéž je můj život obětován pro čistou půdu mé vlasti

Refrén:
Protože tvá láska se stala mým povoláním
Moje myšlenky nikdy nejsou daleko od tebe
Kdy podle vás má náš život hodnotu?
Kéž je země našeho Íránu věčná.

II
Kameny vašich hor jsou klenoty a perly
Půda vašich údolí je lepší než zlato
Kdy bych mohl zbavit srdce tvé náklonnosti?
Pověz mi, co budu dělat bez tvé náklonnosti?
Dokud bude otáčení Země a koloběh oblohy trvat
Světlo božského nás vždy povede

refrén

III
Írán, můj zelený ráj
Jasný je můj osud kvůli tobě
Pokud na mé tělo prší oheň
Kromě tvé lásky se nebudu v srdci starat
Vaše voda, půda a láska formovaly mou hlínu
Pokud tvá láska opustí mé srdce, stane se neplodnou

refrén

Já
Ó Íránu, země drahokamů je hojná
Tvá půda hojně živí řemeslníky
Daleko od vás nejsou úmysly nepřátel
Kéž zůstanete stálí a věční
Ó nepříteli, jsi-li ze skály, jsem ze železa
Můj život obětuji pro ušlechtilou půdu své země

Refrén:
Tvoje láska se stala mou starostí
Moje myšlenky nikdy nejsou daleko od tebe
Pro tebe můj život není hoden
Kéž je země Íránu věčná

II
Tvé hory jsou vyrobeny z drahokamů a klenotů
Půda tvých polí lepší než zlato
Řekni mi, co mám dělat bez tvé lásky
Kdybych to někdy vyloučil ze svého srdce
Zatímco se vesmír a nebesa točí
Světlo Yazdanu navždy rozjasní naši cestu

refrén

III
Írán můj krásný ráj
Jasný je můj osud kvůli tobě
I když na mé tělo prší oheň
Pouze tvá láska vzkvétá v mém srdci
Jsem stvořen z tvé lásky, vody a země
Pokud láska odejde, hliněná se stane mým srdcem

refrén