Eduardo Pondal - Eduardo Pondal

Eduardo Pondal
Eduardopondal.jpg
narozenýEduardo Maria González-Pondal Abente
(1835-02-08)8. února 1835
Ponteceso, Galicie, Španělsko
Zemřel8. března 1917(1917-03-08) (ve věku 82)
A Coruña, Galicie, Španělsko
obsazeníBásník
NárodnostGalicijština
DobaRomantismus
V tomhle Španělské jméno, první nebo otcovský rodinné jméno je González-Pondal a druhé nebo mateřské příjmení je Abente.

Eduardo María González-Pondal Abente (8. února 1835 - 8. března 1917) byl a Galicijština (Španělsko) básník, který psal v obou Galicijština a španělsky.

Z Hidalgo Pondal byl nejmladší ze sedmičlenné rodiny. Od roku 1844 studoval latinský ve škole ve Vilela de Nemiña, která patřila jeho duchovnímu příbuznému Cristobalovi Lagovi. V roce 1848 se přestěhoval do Santiago de Compostela studovat filozofii a poté medicínu na univerzitě.

Jako student byl pravidelným návštěvníkem Liceo de Santo Agostiño, místo, kde probíhaly literární debaty. Tam byl během básníka objeven jako básník banket Conxo. Jednalo se o banket organizovaný liberálními studenty v roce 1856 na počest „třetího státu“ a kde si studenti třeli ramena dělníky. Toasty jsou retrospektivně považovány za důležité z politického hlediska.

V roce 1860 Pondal dokončil studium a začal pracovat jako lékař pro španělskou armádu v Ferrol. Také publikoval Campana de Anllóns, jeho první báseň v galicijštině.

V roce 1861 se rozhodl pro oficiální práci pro korunu. Dostal tu práci Asturie, ale opustil to a svou kariéru jako lékař.

Brzy odešel do důchodu a vrátil se do domu své rodiny, kde žil s pravidelnými výlety do Santiago de Compostela a A Coruña (Corunna), kde navštívil knihovnu s názvem Cova Céltica, debatovat s Martínez Salazar, Manuel Murguía, Florencio Vaamonde, Martelo Paumán, Urbano Lugris a další. Prostřednictvím Murguía by to Pondal poznal James Macpherson poezie a rozhodl se stát se „bardem“ (bard ) galicijského národa a stal se průvodcem a tlumočníkem trasy, kterou by následoval.

Pondalův rodný dům

Publikoval Rumores de los pinos v roce 1877 kompilace 21 básní v galicijštině a španělštině, která se stala základem Queixumes dos pinos (1886). Jedna z básní v galicijštině, “Os Pinos „(doslovně„ The Pines “) by se stal textem pro galicijštinu národní hymna, s hudbou od Pascual Veiga.

Pondal se považoval za „básníka svobody“ a chtěl vychovávat svůj lid. Představoval si minulost svobody a nezávislosti, kterou se snažil obnovit svou poezií, obnovující historii. Bohužel galicijsko-keltská mytologie byla v té době téměř úplně ztracena, takže ji Pondal musel hádat a znovu vymyslet, na základě Ossianovy poezie, citáty z Leabhar Gabala a Murguiova analýza. Pondal vytvořil fragmentární mytologii, používal jako své archetypy o Hrdina (hrdina) a o Bardo (bard). Vynalezl historické postavy, jako Ourens (snaží se vytvořit hrdinu, jehož jméno by se stalo základem pro město Ourense ). Kvůli poetické povaze jeho eposu by Pondalova mytologie nikdy nebyla tak úplná nebo vyčerpávající J. R. R. Tolkien je

Pondal se pokusil obnovit galicijský jazyk v době, kdy postrádal sociální status. Příroda a ženy jsou klíče jeho produkce. Od a jazykové perspektiva, Pondal pokusil se míchat populistický styl galicijský jeho času, s různými vědeckými termíny v lexikonu a syntaxi.

Pokusil se napsat dlouhou epickou báseň, Os Eoas, založeno na objev Americas, ale nikdy nebyl spokojen se svou prací a první koncept publikoval až v roce 1858.

Pondal zemřel v hotelu La Luguesa v A Coruña dne 8. března 1917. Byl pohřben na hřbitově v San Amaru.

Den haličské literatury (Día das Letras Galegas) byl věnován Pondalu v jeho třetím ročníku, 1965.

Funguje

  • 1862: „Campana de Anllóns (El canto de un Brigante)“
  • 1877: Rumores de los pinos
  • 1886: Queixumes dos pinos
  • 1895: Campana de Anllóns
  • 2005: Os Eoas

Bibliografie

  • „Pondal Abente, Eduardo María“. Diccionario enciclopédico galego universal 50. La Voz de Galicia. 2003-2004. p. 10-11. ISBN  84-7680-429-6.
  • „Pondal Abente, Eduardo María González“. Dicionario biográfico de Galicia 3. Ir Indo. 2010-2011. str. 120–123.
  • „Pondal Abente, Eduardo María“. Diciopedia do século 21 3. Do Cumio, Galaxia e do Castro. 2006. s. 1662. ISBN  978-84-8288-942-9.
  • „Pondal Abente, Eduardo María González“. Enciclopedia Galega Universal 14. Ir Indo. 1999-2002. p. 34-35. ISBN  84-7680-288-9.
  • Angueira, A. (1995). De Rosalía a Dieste 33 anos das letras. Xerais. str. 29–34. ISBN  84-7507-878-8. Prólogo de Fernández del Riego.
  • Carballo, R. (1975) [1963]. Historia da Literatura Galega Contemporánea. Galaxie. 235–333. ISBN  84-7154-227-7.
  • Fernández del Riego, F. (1971) [1951]. Historia da Literatura Galega (2. vyd.). Vigo: Redakční Galaxia. 101–106.
  • Forcadela, Manuel (1988). Harpa e a terra. Unha visión da poesía lírica de Eduardo Pondal. Universitaria. Xerais. ISBN  84-7507-355-7.
  • Forcadela, Manuel (2005). „Pondal, Eduardo“. Gran Enciclopedia Galega (DVD). El Progreso. ISBN  84-87804-88-8.
  • Freixeiro Mato, X. R .; Gómez Sánchez, A. (1998). Historia da lingua galega. Nosa Terra. ISBN  84-89976-31-7.
  • Gómez, A .; Queixas, M. (2001). Historia xeral da literatura galega. Nosa Terra. p. 148-158. ISBN  84-95350-79-3.
  • Martínez Murguía, Manuel (1886). Ztratit předchůdce. A Coruña, Biblioteca Gallega, La Voz de Galicia.
  • Méndez Ferrín, Xosé Luis (1984). De Pondal a Novoneyra. Edicións Xerais de Galicia. ISBN  84-7507-139-2.
  • Pena, X. R. e Forcadela, Manuel (2005). Estudos sobre Os Eoas, Santiago de Compostela, Sotelo Blanco.
  • Pena, X. R. (2014). Historia da Literatura Galega II. De 1853 a 1916. Ó Rexurdimento. Xerais. 251–295. ISBN  978-84-9914-764-2.
  • Queizán, María Xosé (1998). Misoxinia e racismo na poesía de Pondal. Edicións Laiovento. ISBN  84-89896-29-1.
  • Ricón Virulegio, Amado (1981). Eduardo Pondal. Vigo: Redakční Galaxia. ISBN  978-84-7154-384-4.
  • Ricón Virulegio, Amado (1985). Estética poética de Eduardo Pondal. Ediciós do Castro.
  • Vilavedra, D., ed. (1995). „Pondal Abente, Eduardo“. Diccionario da Literatura Galega I. Galaxie. p. 475-480. ISBN  84-8288-019-5.

externí odkazy