Daniel Varoujan - Daniel Varoujan

Daniel Varoujan
Varuzhan.jpg
narozený(1884-04-20)20. dubna 1884
Vesnice Brgnik, Vilayet ze Sebastie, Osmanská říše
Zemřel26. srpna 1915(1915-08-26) (ve věku 31)
Çankırı, Vilayet z Kastamonu, Osmanská říše[1]
obsazeníbásník
NárodnostArménský
VzděláníUniverzita v Gentu
ManželkaAraksi Varoujan

Daniel Varoujan (Arménský: Դանիէլ Վարուժան20. dubna 1884-26. Srpna 1915) byl Arménský básník z počátku 20. století. Ve věku 31 let, když dosáhl mezinárodního postavení, byl deportován a zavražděn Mladý Turek vlády, jako součást oficiálně plánovaných a popravených Arménská genocida.[2][3]

Život a vzdělání

Varoujan se narodil Daniel Tchboukkiarian (Դանիէլ Չպուքքեարեան)[4] ve vesnici Prknig (nyní nazývané Çayboyu[5]) poblíž města Sivas v Turecku. Poté, co navštěvoval místní školu, byl poslán v roce 1896, v roce Hamidiánské masakry do Istanbulu, kde navštěvoval Mchitarianskou školu. Poté pokračoval ve vzdělávání na benátské škole Mourad-Rafaelian a v roce 1905 vstoupil Gentská univerzita v Belgie, kde navštěvoval kurzy literatury, sociologie a ekonomie. V roce 1909 se vrátil do své vesnice, kde učil tři roky. Po sňatku s Araksi Varoujanem v roce 1912 se stal ředitelem školy St. Gregory The Illuminator School v Konstantinopoli.

Mehean literární skupina

V roce 1914 založil Mehean literární skupina a časopis s Gostan Zarian, Hagop Oshagan, Aharon Dadourian a Kegham Parseghian. Cílem hnutí bylo zahájit arménskou literární a uměleckou renesanci. Účastníci viděli jako svůj účel vytvoření „centra“, chrámu umění, který by podle jejich manifestu přilákal roztříštěný a duchovně rozptýlený národ za účelem podpory jeho umělecké kreativity. Silně ovlivněni Nietzscheanovými idejemi se však snažili sladit dva protichůdné směry v chápání cílů a prostředků, tj. Mezi uměním jako prostředkem k nalezení „středu“ pro národ, nebo vycentrováním národa jako prostředkem k dosažení smysluplná a univerzální umělecká tvorba, přičemž tou druhou je Varoujanova pozice.

Základní ideologie Mehean byl vyjádřen v následujícím výňatku z jejich manifestu o důležitosti znovuvytvoření skutečně autochtonního tvůrčího „ducha“ v arménské literatuře:

Oznamujeme uctívání a vyjádření arménského ducha, protože arménský duch je živý, ale objevuje se jen příležitostně. Říkáme: Bez arménského ducha neexistuje arménská literatura ani arménský umělec. Každý skutečný umělec vyjadřuje pouze ducha své vlastní rasy ...[Citace je zapotřebí ]

Smrt

Podle Grigoris Balakian, kteří viděli oběti v Chankiri v den jejich odjezdu a později hovořili se svými tureckými řidiči kočárů, byl Varoujan a další čtyři zadržení převezeni z Chankiri do Ankary, když byl jejich přeprava zadržena na místě zvaném Tiuna. Na tomto místě, vedle potoka, byli zavražděni čtyřmi Kurdy v čele s místním zločincem jménem Halo jednajícím podle pokynů členů Ittihadist výbor v Chankiri. Senior dvou doprovodných policistů věděl o plánu výboru a dovolil jim, aby byli sundáni z vozu. Po vraždách si Kurdové rozdělili oblečení a majetek obětí mezi sebe a policisty.[4]

Památník Daniela Varoujana u Arménský hřbitov Şişli Istanbulu

Arménský spisovatel a lékař Roupen Sevag a tři další očití svědci popsali mučení a smrt Varoujana. Poté, co byli zatčeni a uvězněni, bylo jim řečeno, že byli odvezeni do vesnice. Na cestě zastavil konvoj turecký úředník a jeho asistent v doprovodu pěti těžce ozbrojených „policistů“. Poté, co okradli pět vězňů, první dva, kteří měli na starosti, odešli a nařídili dalším pěti, aby je odvedli. Poté, co je odvezli do lesa, zaútočili na vězně a svlékli si šaty, dokud nezůstali všichni nazí. Potom je jeden po druhém přivázali ke stromům a začali je pomalu řezat noži. Jejich výkřiky slyšeli svědkové, kteří se skrývali z velké vzdálenosti.

Jedním z hlavních Varoujanových děl bylo Píseň chleba (Հացին երգը) padesátistránková sbírka básní. Zkonfiskován během genocidy, byl to nedokončený rukopis v době jeho smrti. Údajně uloženo uplácením tureckých úředníků.Píseň chleba byla vydána posmrtně v roce 1921. Básně oslavují prostý majestát vesnického zemědělského života vedeného arménskými rolníky.

Více než kdokoli jiný své doby, Siamanto a Varoujan verbalizoval naděje Arménů na počátku 20. století. S využitím legend, starých eposů a pohanské historie jako odrazového můstku a alegorie svých aspirací čekali na osvobození od útlaku a znovuzrození v arménském umění.

V populární kultuře

Filmy

Varoujanovy poslední měsíce, počínaje jeho zatčením až po smrt, byly zobrazeny v oceněném krátkém arthouse filmu Taniel britský režisér Garo Berberian, vyprávěný Sean Bean.

Bibliografie

Varoujan produkoval čtyři hlavní svazky poezie:

  • Třesavka (Սարսուռներ, 1906, Benátky)
  • Srdce rasy (Ցեղին սիրտը, 1909, Konstantinopol)
  • Pohanské písně (Հեթանոս երգեր, 1912, Konstantinopol)
  • Píseň chleba (Հացին երգը, 1921, Konstantinopol).

Další vydání:

  • Varoujan, Daniel. Le chant du pain (Marseilles: Editions Parentheses, 1990).
  • Varujan, Daniel. Il canto del pane (Milan: Edizioni Angelo Guerini e Associati, 1992).
  • Varuzhan, Daniel. E կարավանը (Erevan: „Hayastan“ Hratarakchutyun, 1969).
  • An երկեր (Antelias: Tp. Kilikioy Katoghikosutean, 1986).
  • Բանաստեղծություններ (Erevan: Haypethrat, 1955).
  • Ձօն (Erevan: Hayastan Hratarakchutyun, 1975).
  • Երկեր (Erevan: „Hayastan,“ 1969).
  • Jerusalem (Jeruzalém: „Haralez Hratarakchutiwn,“ 1973).
  • Երկեր (Erevan: „Sovetakan Grogh“ Hratarakchutyun, 1984).
  • Երկերի լիակատար ժողովածու երեք հատորով (Erevan: Haykakan SSH GA Hratarakchutyun, 1986, 1987).
  • Հարճը (Erevan: Haypethrat, 1946).
  • Հարճը (Bejrút: Tparan Etvan, 1952).
  • Հարճը (Erevan: „Sovetakan Grogh“ Hratarakchutyun, 1977).
  • Istanbul (Istanbul: Grakan Akumb-Zhamanak Gortsaktsutiwn, 1994).
  • Istanbul (Istanbul: Zhamanak, 1994).
  • Jerusalem երգը (Jeruzalém: Tparan Srbots Hakobeants, 1950).
  • E երգը (Erevan: Haypethrat, 1964).
  • Const երգը (Konstantinopol: O. Arzuman, 1921).
  • Հեթանոս երգեր (Ghalatia [Konstantinopol]: Tpagrutiwn „Shant“, 1912).
  • Jerusalem երգեր (Jeruzalém: Tparan Srbots Hakobeants, 1953).
  • Հեթանոս երգեր. Հացին երգը. Venice (Venice-S. Ghazar: Mkhitarean hratarakutiwn, 1981).
  • Նամականի (Erevan: Haypethrat, 1965).
  • Poemes Varoujean (Bejrút: Impr. Hamaskaine, 1972).
  • Սարսուռներ ([Jeruzalém:] Srbots Hakobeants, 1950).
  • Սարսուռներ. Ցեղին սիրտը. Venice (Venice-S. Ghazar: Mkhitarean hratarakutiwn, 1981).
  • Stikhi (Moskva: Khudozhestvennaia lit-ra, 1984).
  • Stikhi (Erevan: Izd-vo "Sovetakan Grogh," 1985).
  • Const սիրտը (Konstantinopol: Hratarakutiwn Artsiw Zogh. Gravacharanotsi, 1909).
  • Jerusalem սիրտը (Jeruzalém: Tparan Srbots Hakobeants, 1953).
  • Varoujean: básně (Bejrút: Impr. Hamaskaine, n.d.).

O uživateli Varoujan:

  • Esajanian, Levon. Դանիէլ Վարուժան (կեանքը եւ գործը) (Konstantinopol: Berberian, 1919).

Viz také

Reference

  1. ^ Raymond Kévorkian: Le Génocide des Arméniens, Odile Jacob, Paříž 2006 2-7381-1830-5, s. 663
  2. ^ Aberbach, David (2012). Evropští Židé, vlastenectví a liberální stát 1789–1939: Studium literatury a sociální psychologie. Routledge. p. 194. ISBN  9781136158957.
  3. ^ Dadrian, Vahakn N.; Akçam, Taner (2011). Rozsudek v Istanbulu nad arménskými genocidními procesy. New York: Berghahn Books. p. 123. ISBN  9780857452863.
  4. ^ A b Balakian, Grigoris (2010). Arménská golgota: Monografie arménské genocidy, 1915–1918. New York: Vintage Books. p. 115. ISBN  9781400096770.
  5. ^ Maggie Blank, „Pirkinik, Perkinik, Perkenik, Perknig, Perknik, Prknik“ [1]

externí odkazy