Courland Governorate - Courland Governorate
| Courland Governorate Kurländisches Gouvernement Курля́ндская губе́рния | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Guvernorát Ruská říše | |||||||||
| 1795–1918 | |||||||||
 Courlandský guvernorát Ruská říše | |||||||||
| Hlavní město | Mitau (dnešní Jelgava) | ||||||||
| Populace | |||||||||
• (1897 ) | 674,034 | ||||||||
| Dějiny | |||||||||
• Rozdělení Polska | 28. března 1795 | ||||||||
| 1918 | |||||||||
• Brestlitevská smlouva | 1918 | ||||||||
| Politické členění | 9 | ||||||||
| |||||||||
| Dnes součást |  Lotyšsko Litva | ||||||||
Lotyšský portálThe Courland Governorate, také známý jako Province of Courland,[1] Guvernorát Kurland[2] (Němec: Kurländisches Gouvernement; ruština: Курля́ндская губерния, romanized: Kurljándskaja gubernija; lotyšský: Kurzemes guberņa) byl jedním z Pobaltské gubernáty z Ruská říše, který je nyní součástí Lotyšská republika.
Guvernorát byl vytvořen v roce 1795 z území Kuronské vévodství a Semigallia která byla začleněna do Ruské říše jako provincie Kuronsko s hlavním městem v Mitau (nyní Jelgava), v návaznosti na třetí oddíl z Polsko-litevské společenství. Až do konce 19. století nebylo guvernéru vládnuto Ruskem, ale bylo spravováno nezávisle místními Baltská německá šlechta prostřednictvím feudální regionální rady (německy: Landtag).[3]
Guvernorát byl na severu ohraničen Baltské moře, Rižský záliv a Guvernorát Livonia; na západ od Baltského moře; na jih od Guvernorát Vilna a Prusko a na východ u Vitebsk Governorate a Guvernorát Minsk. Populace v roce 1846 se odhadovala na 553 300.[1]
Přestalo existovat během první světová válka po Německá říše převzala kontrolu nad regionem v roce 1918. Rusko se vzdalo území Brestlitevská smlouva dne 3. března 1918.
Pododdělení
Guvernorát byl rozdělen do 10 krajů (Němec: Kreisi; ruština: Uyezd)
- Kreis Bauske – Bauske (nyní Bauska)
- Kreis Doblen – Dohlen (nyní Dobele)
- Kreis Friedrichstadt – Friedrichstadt (nyní Jaunjelgava)
- Kreis Goldingen – Goldingen (nyní Kuldīga)
- Kreis Grobin – Grobin (nyní Grobiņa)
- Kreis Hasenpoth – Hasenpoth (nyní Aizpute)
- Kreis Illuxt – Illuxt (nyní Ilūkste)
- Kreis Talsen – Talsen (nyní Talsi)
- Kreis Tuckum – Tuckum (nyní Tukums)
- Kreis Windau – Windau (nyní Ventspils)
Seznam guvernérů
V letech 1800 až 1876 byla celková autorita v Kuronsku předána generálnímu guvernérovi Pobaltské provincie (Němec: Generalgouverneur der Ostseeprovinzen).
- 1795 - 1796 baron Peter Ludwig von der Pahlen (dočasný generální guvernér Kuronska a Pilten)
- 1796 - 1798 hrabě Gustav Matthias Jakob von der Wenge genant Lambsdorff
- 1798 - 1800 baron Wilhelm Carl Heinrich von der Oest genant Driesen
- 1800 - 1808 Nikolay Ivanovich Arsenyev
- 1808 Jakob Maximilian von Brieskorn (úřadující guvernér 18. – 21. Května 1812)
- 1808-1811 baron Jan Willem Hogguer
- 1811 Jakob Maximilian von Brieskorn (úřadující guvernér v srpnu – září 1812)
- 1811 - 1816 hrabě Friedrich Wilhelm von Sivers (1748–1823) (v exilu v Rize během napoleonské invaze do Kuronska v červenci – prosinci 1812)
- 1812 Jules de Chambaudoin a Charles de Montigny (francouzští intendanti Kuronska, Semigallie a Piltenu od 1. srpna do 8. října 1812)
- 1812 Jacques David Martin (francouzský generální guvernér Kuronska ve dnech 8. října - 20. prosince 1812)
- 1816 - 1824 Emannuel von Stanecke
- 1824 - 1827 Paul Theodor von Hahn (1793–1862)
- 1827 - 1853 Christoph Engelbrecht von Brevern
- 1853 Aleksandr Petrovič Beklemishev (úřadující guvernér ve dnech 10. května - 14. června 1853)
- 1853 – 1858 Petr Aleksandrovič Valuyev
- 1858 Julius von Cube (úřadující guvernér ve dnech 10. – 21. května 1858)
- 1858 - 1868 Johann von Brevern
- 1868 – 1885 Paul Frommhold Ignatius von Lilienfeld-Toal
- 1885 Aleksandr Alekseyevich Manyos
- 1885 - 1888 Konstantin Ivanovič Pashchenko
- 1888 – 1891 Dmitrij Sergejevič Sipyagin
- 1891 - 1905 Dmitrij Dmitrijevič Sverbeyev
- 1905 – 1906 Woldemar Alexander Valerian von Boeckmann
- 1906 - 1910 Leonid Michajlovič Knyazev
- 1910 Nikolay Dmitriyevich Kropotkin
- 1910 – 1915 Набоков, Сергей Дмитриевич
- 1915–1917 Tatishchev, Petr Vasilyevich Gendrikov, Strakhov (v exilu v Tartu po německé invazi do Kuronska v červenci 1915).
V březnu 1918 byly pobaltské provincie převedeny na německou správu po Brestlitevská smlouva.
Jazyk
- Císařským sčítáním z roku 1897.[4] v tučně jsou jazyky, kterými mluví více lidí než státním jazykem.
| Jazyk | Číslo | procento (%) | muži | ženy |
|---|---|---|---|---|
| lotyšský | 507 511 | 75.29 | 240 672 | 266 839 |
| Němec | 51 017 | 7.56 | 23 372 | 27 645 |
| jidiš | 37 689 | 5.59 | 18 137 | 19 552 |
| ruština | 25 630 | 3.8 | 16 319 | 9 311 |
| polština | 19 688 | 2.92 | 9 985 | 9 703 |
| Litevský | 16 531 | 2.45 | 8 833 | 7 698 |
| Běloruský | 12 283 | 1.82 | 6 356 | 5 927 |
| Romština | 1 202 | 0.17 | 581 | 621 |
| Osoby to nebylo jméno jejich rodný jazyk | 5 | >0.01 | 4 | 1 |
| jiný[5] | 2 478 | 0.36 | 1 993 | 485 |
| Celkový | 674 034 | 100 | 326 252 | 347 782 |
Viz také
Odkazy a poznámky
- ^ A b Anglická cyklopaedia Charlese Knigha
- ^ Pobaltské státy od roku 1914 do roku 1923 podplukovník Andrew Parrott Archivováno 19. března 2009 v Wayback Machine
- ^ Smith, David James (2005). Pobaltské státy a jejich region. Rodopi. ISBN 978-90-420-1666-8.
- ^ Statistika jazyků 1897 (v Rusku)
- ^ Jazyky, počet mluvčích, který ve všech guberniích byl méně než 1 000
 |
Souřadnice: 56 ° 39'08 ″ severní šířky 23 ° 43'28 ″ východní délky / 56,6522 ° N 23,7244 ° E
Kontrolní úřad  |
|---|