Kolínská deklinace - Colognian declension

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto problémech na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Kolínské skloňování“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (únor 2014) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) tento článek případně obsahuje původní výzkum. Prosím vylepši to podle ověřování vznesené nároky a přidání vložené citace. Výroky sestávající pouze z původního výzkumu by měly být odstraněny. (Květen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

The Kolínská deklinace systém popisuje, jak Kolínský jazyk mění slova tak, aby odrážela jejich role v kolínských větách, jako je předmět, přímý předmět, nepřímý předmět, agent, pacient atd. Skloňování umožňuje řečníkům označit podstatná jména jako použitá v jejich různých rolích - ať už jako předměty, přímé předměty, nepřímé předměty, přivlastňovací prostředky atd. - změnou formy podstatného jména a přidružených přídavných jmen nebo článků namísto označení tohoto významu prostřednictvím slovosledu nebo předložek (i když k tomu dochází také v kolínštině). Přesto Colognian obecně používá pouze omezené použití slovosledu; přesouvání slov buď nemění význam vět, nebo poskytuje jiné typy vět, které mají různé významy, a přesto si zachovávají roli referentů slov, pokud jsou zachovány jejich odmítnuté tvary.

Colognian je převážně fúzní jazyk. To známky své článků, přídavná jména, podstatná jména, zájmena a další k rozlišení Rod, případ, a číslo.

Colognian dnes rozlišuje mezi pěti případy: jmenovaný, genitiv, dativ, akuzativ, a vokativ. Existují dva druhy genitivů, oba jsou opisný. Jeden je obvykle umístěn před podstatným jménem nebo podstatnou větou, na kterou odkazuje, druhý vždy za sebou.

Tam jsou tři gramatické rody v Colognian: ženský, mužský a kastrovat. Téměř všechna podstatná jména mají pevná pohlaví, ale existuje třída podstatných jmen, která mohou při určitých příležitostech změnit pohlaví z převážně středního na ženský. Ty se téměř vždy týkají ženských osob. Colognian sdílí tuto vlastnost s velkým počtem místních a národních jazyků, které běží téměř po celé délce Rýn řeka.

V kolínštině jsou dvě gramatická čísla: jednotné číslo a množný. Zatímco několik jednotlivých slov implicitně má buď pouze v jednotném čísle nebo pouze v množném čísle a nelze je označit jako ostatní, téměř všechna podstatná jména vykazují obě formy.

Colognian má tři gramatické osoby: 1. osoba, 2. osoba a 3. osoba. Množné číslo 1. osoby nerozlišuje sémanticky ani formálně, aby rozlišovalo mezi zahrnutím nebo vyloučením 2. osoby nebo 3. osoby, tj. Vždy znamená: „já, ale ne já sám“.

Články

Kolínský gramatické články přicházejí v několika příchutích:

1. zdůrazněné určité články, nebo demonstrativní články: dä, däm, dat, der, zemřít (ten, ten, ten)
2. nepřízvučný určité články: de, dem, der, et (dále jen)
3. neurčité články: e, en, ene, enem, ener, ∅ (a, an, ∅ )
4. přivlastňovací články: er, eer, eere, eerem, eeren, eerer, di, ding, dinge, dingem, dingen, dinger, iehr, iehre, iehrem, iehren, iehrer, mi, ming, minge, mingem, mingen, minger, ons, onse, onsem, onsen, onser, si, zpívat, singe, singem, zpívat, zpěvák, ühr, ühre, ührem, ühren, ührer, uns, unse, unsem, unsen, unser (ona, jeho, jeho, moje, naše, jejich, vaše)

Využití a sémantika

1. A demonstrační článek, nebo zdůrazněný určitý článek, označí vybraný nebo konkrétní z množiny možných, nebo zaměřený, speciální, konkrétní nebo pouze jeden. Anafora vždy používá zdůrazněný určitý článek, zatímco exophora obvykle používá nějaký doplněk ukazování, jako je heh (zde) nebo doh (tam), které mohou být doplněny nebo připojeny k jmenné frázi vedené článkem.
   • Příklad:^[1] dat Faaratt un kei ander (tento pushbike, ne jiný)
2. Nepříznivý určitý článek se používá k označení něčeho jednoznačného, ​​známého, již zmíněného, ​​nemajícího zaměření nebo něčeho obecného, ​​ale ne libovolného.
   • Příklad:^[1] et Faaratt es em Hoff (kolo je na zahradě)
3. Neurčitý článek označuje něco svévolného, ​​něco nespecifického, nespecifikovaného z mnoha, něco obecného nebo postrádajícího individualitu.
   • Příklad:^[1] e Faaratt ussem Laade (kolečko z obchodu)
4. Přivlastňovací článek označuje něco jako něco, co je součástí, patří do něčeho nebo souvisí s něčím jiným.
   • Příklad:^[1] „Autobus (vaše-PL autobus)
     Colognian má přivlastňovací zájmena, která mohou nahradit články ve frázích a výrazech. Jinými slovy, věta může mít v těchto pozicích buď přivlastňovací zájmeno nebo článek, ale ne obojí. Tato přivlastňovací zájmena lze tedy v takových případech také nazývat přivlastňovacími články. Jelikož se skloňování u přivlastňovacích zájmen a přivlastňovacích článků neliší, je skloňování uvedeno pouze jednou, pod Přivlastňovací zájmena.

Odmítnutí článku

Čísla

(**) Singular se vždy používá, když existuje právě jedna instance něčeho. Může se také příležitostně setkat s čísly, která mají na konci „jeden“, například 1001, v závislosti na tom, jak jsou tyto údaje vyjádřeny. Množné číslo se používá pro cokoli jiného než nulu. S nulovými instancemi něčeho může být vybráno jednotné nebo množné číslo v závislosti na kontextu a konkrétním podstatném jménu. Kolínští mluvčí však nejčastěji volí formulace, které se vyhýbají výrazům typu „nula +“ podstatné jméno", používající výrazy jako nix (nic), které není odmítnuto, nebo kei (ne, žádný), který je odmítnut.

Zájmena

V kolínštině, zájmena přicházejí v několika variantách. Existují ukazovací zájmena zdůrazněná určitá osobní zájmena, nepřízvučná určitá osobní zájmena, přivlastňovací zájmena, atd.

Použití zájmena a sémantika

Kolínský Ukazovací zájmenos se používají ve větách v pozicích, kde je podstatná fráze vedená zdůrazněným nebo demonstrační článek lze také použít. Zájmeno jej pro stručnost „nahrazuje“. Ve skutečnosti lze ukazovací zájmeno formálně považovat za podstatnou frázi se zachovaným článkem a ušetřením čehokoli jiného, ​​protože gramatické tvary ukázkových zájmen a tvary ukázkových článků nevykazují žádné rozdíly. Ukazovací zájmena jsou buď přísná anafora, nebo může být katafora být vyřešen ve stejné nebo následující větě nebo podřízenosti. Použití jako exophora je možné a omezuje výběr intonačních a stresových vzorů přesně na jeden, nejčastěji podporovaný vhodnými gesty.

• Příklad^[1] kataforického použití: Es dat Ding Auto? (Je to vaše auto? „Je to vaše auto?)
• Příklad^[1] anaforického použití: Dää küt noch! (I když tu ještě není, bude Přijít!)

Existují osobní zájmenos pro různé použití v kolínštině. Všichni mají společné, že odkazují skloňování s aspektem časování s jejich formami. Zatímco kolínská deklinace následuje a případ, Rod, číslo schéma, osobní zájmena také klesají pro osoba. Tento systém zahrnuje tři gramatické osoby: 1. osoba který označuje řečníka nebo řečníky jako agenty nebo pacienty věty; the 2. osoba který oslovuje posluchače nebo posluchače řečníka nebo řečníků jako agenty nebo pacienty trestu; a 3. osoba který označuje někoho nebo někoho jiného kromě mluvčího nebo posluchače jako agentů nebo pacientů věty. Tyto tři osoby lze nalézt ve dvou gramatických číslech: jednotné číslo a množný. Takto skloňované tvary osobních zájmen odrážejí případ, pohlaví, osobu a počet.

Většina přivlastňovací zájmenomají dvě různá použití, i když některá mají tři.

1. Přivlastňovací zájmeno může nahradit článek, což je důvod, proč lze také nazvat kolínská přivlastňovací zájmena přivlastňovací články.
   • Příklad:^[1] et Auto → ding Auto (auto → vaše auto)
2. Stejně jako ukazovací zájmeno může i přivlastňovací zájmeno samostatně představovat celou podstatnou frázi. Jeho použití může být exophoric nebo přísné anaforický; A kataforický použití musí být vyřešeno ve stejné nebo následující větě nebo pod větě.
   • Příklad:^[1] minge kanns de han (můžete mít moje)
3. Jeden z Cologinanů genitivy, jmenovitě formu, která musí předcházet svému referentu, lze také popsat jako přivlastňovací výraz mající formu: článek-dativ + podstatné jméno-dativ + přivlastňovací-zájmeno-3. jmenovaný
   • Příklad:^[1] em Pap singe Poste (otcové příspěvek nebo pozici)

Sklon zájmen

Viz také

• Kolínská gramatika

Poznámky a odkazy