Claude Rodier - Claude Rodier

Claude Rodier
Photo-clauderodier.jpg
Ostatní jména)Claude Virlogeux
narozený(1903-07-21)21. července 1903
Saint-Éloy-les-Mines, Puy-de-Dôme, Francie
Zemřel11. listopadu 1944(1944-11-11) (ve věku 41)
Ravensbrück tábor, Německo
VěrnostSvobodná Francie
Servis/větevMUR z Auvergne
HodnostRotný
Manžel (y)Pierre Virlogeux
DětiJean a Marc Virlogeux

Claude Rodier (21. Července 1903 - 11. Listopadu 1944) byl fyzik, učitel a seržant v Mouvements Unis de la Résistance (MUR), součást Francouzský odpor v Auvergne, Francie.

Životopis

Počátky a vzdělání

Claude Rodier se narodil 21. července 1903 v Saint-Éloy-les-Mines (Puy-de-Dôme ) rodině sekulárních republikánských učitelů. Její předkové byli horníci a jeden z jejích dědečků zahynul při hornické nehodě v Combrailles kraj.

Rodier se zapsal do École normale supérieure de jeunes filles v Sèvres v roce 1921,[1] kde absolvovala několik kurzů vyučovaných fyzikem a antifašistou Paul Langevin. Byla jednou z nejmladších studentů v té době, kdy držela agrégé stupně - nejvyšší ve Francii - ve fyzice.

Před druhou světovou válkou

Poté, co učil nějakou dobu v Pamiers, přestěhovala se do Riom kde se stala učitelkou na střední škole pro dívky. Dne 28. srpna 1926 se Rodier oženil Pierre Virlogeux [fr ], mladý keramický inženýr v Clermont-Ferrand. Pár měl dva syny, Jean (1927–2006) a Marc (1934–2008). V roce 1929 spolu s manželem založili firmu na výrobu keramiky Les Grès Flammés " (překlad Vypálené kameniny), kde uplatnila své odborné znalosti z fyziky a chemie.

Během druhé světové války

V roce 1939 Ambasáda Spojených států úředníci se k Rodierovi přiblížili kvůli jejímu pozadí atomová fyzika a nabídl jí imigraci do USA. Věděla v budoucnost Francie a zajímala se o rodinný podnik a její malé děti, tuto nabídku nepřijala. V roce 1940, poté, co se počet pracovních sil snížil kvůli velkému počtu válečných zajatců zadržovaných v Německu, se Rodier vrátil k výuce v dívčí škole v Riomu.

Zatknout

Claude Rodier byl zatčen 8. února 1944 se svým manželem, dvěma syny a Pierrovým otcem. Marc a jeho dědeček jsou propuštěni ve stejný den. Rodier byl držen ve vojenské věznici 92. pluku francouzské pěchoty s manželkou generála Andrého Marteaua a Marie Pfisterové, babičky spisovatele Patrick Raynal. Rodier a Pfister byli deportováni k ženám koncentrační tábor v severním Německu, Ravensbrück dopravou odjíždějící z Paris-Romainville 13. května 1944. (Jejich identifikační čísla byla 39037, respektive 38971).[2] Marie Pfister zůstala s Rodierem až do své smrti.[3][4]

Deportace

Poté, co Rodier dorazil do tábora, jí další zajatkyně, která přišla odděleně od 92. pluku, řekla o sebevraždě jejího manžela v noci jejího zatčení. Zemřel v Anthéroche kasárna v Riomu.[5]

Claude Rodier zůstal v Ravensbrücku několik týdnů.[6] Byli také přítomni Geneviève de Gaulle-Anthonioz, Odette Sansom, Margarete Buber-Neumann, a Germaine Tillion. Nacisté očekávali, že se Rodier zúčastní jako atomový fyzik v Německý program jaderných zbraní. Po jejím odmítnutí byla odsouzena k vykládce uhelných člunů na německé jezero, Schwedtsee, kde uzavřela smlouvu zánět pohrudnice, ze které zemřela 10. listopadu 1944.[3][7]

Posmrtné uznání

Památník Pierre Virlogeux a Claude Rodier
Památník Pierre Virlogeux a Claude Rodier

Po válce obec Riom změnil název ulice Riom-Châtelguyon, která vedla z centra města na nádraží SNCF, na avenue Virlogeux. Na této třídě byl postaven pomník Rodierovi a Virlogeuxovi. Na základně keramické dlaždice spočívá deska z kamene vyřezaná ve tvaru a menhir, obsahující portrét Clauda Rodiera z profilu a zakončený bustou Pierra Virlogeuxa, oba portréty vytvořil sám Virlogeux.

Park z 19. století podél této třídy byl také přejmenován náměstí Virlogeux na jejich počest.

Veřejná střední škola v Riomu, postavená na místě kasáren Anthéroche, kde Pierre Virlogeux spáchal sebevraždu a kde bylo jeho tělo ukryto SS SS Clermont-Ferrand, byla jmenována lycée Pierre-et-Claude-Virlogeux.

Rodina

  • Jean Virlogeux (1927–2006)

V roce 1940 jako Francouzský zvěd Jean se účastnila přivítání uprchlíků do Riomu. V roce 1943 se s kamarádem pokusil připojit k maquis. Z pověření svého otce se účastnil odboje v několika funkcích, mimo jiné jako posel a přijímač vzdušných kapek.

V noci ze svého zatčení, 8. února 1944, Jean Virlogeux právě oslavil své sedmnácté narozeniny. Po svém zatčení byl otřesen, zejména Ursula Brandt. Přeložen do kasáren 92. pluku v Clermont-Ferrand, zahájil cestu, která jako deportovaná pod německou Nacht und Nebel programu, by ho vzal do Compiègne-Royallieu (se zajatcem v pařížském regionu k odzbrojení bomb z třídicí stanice La Chapelle), do tábora Neuengamme, do Kommando z Fallersleben, kde pracoval Volkswagen továrny jako elektrotechnický pracovník.[8]

Po návratu z Německa Geneviève de Gaulle-Anthonioz nesl brýle Clauda Rodiera a vrátil je rodičům, kteří stále neslyšeli o osudu jejich vnuka Jeana Virlogeuxa. 2. května 1945 byl osvobozen od Koncentrační tábor Wöbbelin podle 82. výsadková divize Spojených států a dne 29. července 1945 byl repatriován do Francie po pobytu v nemocnici v Ludwigslust léčit tyfus a pokročilé odvápnění kostí.[9]

  • Marc Virlogeux (1934–2008)

Marcovi bylo 10 let, když byl zatčen se svým bratrem, rodiči a dědečkem. S ohledem na jejich věk byl s jeho dědečkem osvobozen večer 8. února 1944, ale své rodiče už nikdy neviděl. O jejich osudu nevěděl až do osvobození svého otce a osvobození koncentračních táborů pro svou matku. To ho hluboce ovlivnilo po zbytek života.[10]

Reference

  1. ^ À la mémoire des Sévriennes mortes pour la France. 1939–1945, 8 portrétů hors-texte de Camille Charvet (rozená Kahn), Marie Talet, Marcelle Pardé, Marie Reynoard, Claude Virlogeux (rozená Rodier), Marguerite Flavien (rozená Buffard), Madeleine Michelis, Andrée Dana, Paříž, imp. Guillemot, 1946
  2. ^ [1]
  3. ^ A b Lettre à ma grand-mère, Patrick Raynal, Éditions Flammarion, strany 166 et suivantes
  4. ^ Raynal, Patrick (18. prosince 2013). Lettre à ma grand-mère. Flammarion. ISBN  9782081311367 - prostřednictvím Knih Google.
  5. ^ http://france3-regions.francetvinfo.fr/auvergne-rhone-alpes/puy-de-dome/rescape-shoah-retrouve-resistante-qui-sauve-1230345.html . L'information n'est acquise qu'au printemps 2017, les deux fils de Claude Rodier-Virlogeux, Jean et Marc, ignorant jusqu'à leur mort, que leur mère avait été informée, avant sa disparition du décès de leur père.
  6. ^ „Geneviève de Gaulle-Anthonioz, du camp de Ravensbrück à celui de Noisy“. humanite.fr. 27. května 2015.
  7. ^ Si c'est une femme - La vie des femmes à Ravensbrück, Sarah Helm, edice Calmann-Levy, ISBN  9782702158098, https://books.google.fr/books?id=poq4CwAAQBAJ&pg=PT549
  8. ^ 15 mois aux mains de la Gestapo et des SS.
  9. ^ Archivy Families de la Famille Virlogeux. Disponibles en format numérique aux Archives communales de la Ville de Riom et en cours de numérisation par les Archives départementales du Puy-de-Dôme.
  10. ^ Témoignage de Marc Virlogeux Archivováno 24. Prosince 2007 v Wayback Machine.

externí odkazy