Autonehoda Mariky Gombitové - Car crash of Marika Gombitová
Zpěvák Praha, Česká republika, EU v roce 2016. | |
datum | 1. prosince 1980 |
---|---|
Umístění | 43. km Dálnice D1[1] u Podivín, Okres Břeclav, Jihomoravský kraj, CSSR |
Účastníci | Andrea B (řidič) Marika Gombitová |
Výsledek | Řidič usvědčen z napadení ublížení na zdraví |
Marika Gombitová (narozen 12. září 1956 v Turany nad Ondavou, Československo ) je Slovák písničkářka, která začala svou kariéru jako zpěvačka v kapele Modus na konci 70. let.
Kromě toho, že získala slávu pro svou další sólovou kariéru, stala se také známá jako oběť a srážka jednoho vozidla 1. prosince 1980,[2] údajně byly způsobeny bezohledné řízení Andrea B. Ačkoli přežila, Gombitová jí způsobila nenapravitelná zranění páteř a mícha a v důsledku toho je ochrnutý od 7. dne obratlový zářez dolů, a byl proto připoután k invalidnímu vozíku. Po šestiměsíčním zotavení tělesně postižený Umělec se vrátil do centra pozornosti, dosáhl nových špičkových hodnocení v hudebních žebříčcích a dokonce i na turné.
Bylo zveřejněno několik podrobností o autonehodě Gombitové a jejím následném vyšetřování, a proto zůstávají okolnosti sporu předmětem kontroverzí.[3][4]
Pád
Pozadí
V neděli 30. listopadu 1980 Modus měli provést svůj poslední koncert v originále založit, který uváděl Ján Lehotský, Miroslav Žbirka, Gombitová, Ladislav Lučenič a Dušan Hájek. Koncert se měl konat v prostorách bývalého klubu zvaného ZK ROH Zbrojovka, nacházející se v Brno -Židenice, Československo.[5] Gombitová dříve zavolala Lehotskému, stěžovala si, že se necítí dobře a doufala, že se z akce omluví, ale přesto se ke skupině přidala podle plánu.[6]
Podle slovenských novin Nový čas, který se pokusil rekonstruovat sled událostí v novém tisíciletí, Žbirka potvrdil, že místo opustil v Škoda 1000 MB spolu s Lučeničem a pravděpodobně také s jinou osobou. Lehotský byl údajně ve svém vlastním autě v doprovodu Hájka a Gombitová byla v Renault 5 vlastněná a řízená její 21letou přítelkyní známou jako Andrea B, údajně z západní Německo.[7] Auta vyrazila z Brna samostatně kolem půlnoci a vydala se různými cestami do Bratislava.[8]
1. prosince 1980
Přibližně v 1:00 dne 1. prosince 1980 sjel automobil nesoucí Gombitovou na 43. km nedávno otevřeného vozu smyk Dálnice D1,[1] mezi Podivín a Břeclav. Vozidlo se otočilo, udělalo několik kotrmelců a skončilo na střeše v poli. Zatímco řidič Andrea B byl zraněn jen lehce, uvězněný umělec musel být z havarovaného vozu vysvobozen záchrannou posádkou a utrpěl mnohočetná zranění, včetně poranění míchy, zlomená žebra, zlomenina hrudní kosti, rozbité páteř a zlomený malíček. Údajně stále při vědomí, Gombitová byla převezena do nejbližší nemocnice v Hustopeče, zatímco Andrea B byla vyslýchána policejními hlídkami z SNB.[3][4][9][10]
Následky
Ochrnutý od 7. dne obratlový zářez dolů, Gombitová prohrála funkce přes dvě třetiny jejího těla,[11] dokonce ztrácí využití její spodní části plíce. Byla diagnostikována akutní zápal plic a transportován do slovenské nemocnice Kramáre v Bratislavě. Po čtyřech měsících strávených většinou v místním neurochirurgie oddělení, byla v dubnu 1981 převezena do Rehabilitačního ústavu v Praze Kladruby, nyní v České republice.[3] Její rehabilitace později pokračovala v německém lázeňském městě Bad Wildungen a v Karlovy Vary.[12] V roce 1982 podstoupila Gombitová velkou operaci v Moskvě, ale bez výrazného dopadu na její mobilitu.[3][13]
Soud
Případ byl posouzen Dálniční hlídka v Podivín, která po deseti letech skartovala všechny dostupné soubory a fotografie v souladu s interními předpisy.
Soudní vyšetřování údajně dospělo k závěru, že nehodu způsobila Andrea B, která při vysoké rychlosti ztratila kontrolu nad vozem. Andrea B proto byla usvědčena z ublížení na zdraví a byla odsouzena k vězení.[3][14] Není však známo, zda skutečně šla do vězení, protože okamžitě opustila zemi. Noviny uvádějí, že se u soudu bránila v překročení povolené rychlosti tím, že ji tvrdila vízum měla vypršet o půlnoci v neděli 30. listopadu 1980.[3][14]
Dopad
Reakce
The Komunistická strana Československa (KSČ) uložil embargo ve věci z důvodu národní zájem. Dvě dny se zpozdily, než byla veřejnost o nehodě informována v první zprávě v deníku Mladá fronta 3. prosince 1980. Noviny poskytly podrobnosti potvrzující kritický stav zpěváka a identifikovaly řidiče vozidla jako „21letou Andreu B ze západního Německa“,[7] která by svou rychlost nepřizpůsobila zasněženému povrchu vozovky.[7] V článku se rovněž uvádí, že brněnská policie zahájila stíhání proti „cizinci“.[7][15]
Vzhledem k tomu, že všechny oficiální zprávy byly mezitím zahozeny, později hromadná média spekulovala, že k havárii mohlo dojít bezohledné řízení, řízení pod vlivem alkoholu nebo obojí.[3] Ačkoli osobní identifikační údaje v souvislosti s Andreou B zůstává nezveřejněna, Nový čas popsal řidiče jako atraktivní blondýnku, která možná pracuje v módním průmyslu, a řekli, že nemohou hádat, kam zmizela.[14] Čeští autoři životopisu Gombitové z roku 2008 však popsali Andreu B jako „recepční v luxusním hotelu, do kterého byla Gombitová údajně pozvána prostřednictvím [umělecké agentury] Slovkoncert“.[14] Další zdroje, například kapela Modus zvukař Andrej Andrašovan označoval řidiče Renaultu jako a rodilý občan Švýcarska, jehož auto mělo německou registrační značku.[3][9] Naproti tomu český zpěvák Milan Drobný označil Andreu B jako „toho Rakušana nebo Němce“.[16][17]
Nočné lampy rozhovor
V prosinci 2000 se Gombitová nečekaně objevila v Nočné lampy („Night Lamps“), bývalá pozdní noční talk show produkovaná společností CEM síť Markíza. The 40 minut televizní program, moderovala Jarmila Hargašová (na obrázku vpravo)pozval hosty celebrit, kteří byli zapojeni do mimořádných situací. Gombitová pravděpodobně souhlasila s vystoupením v pořadu kvůli pozitivnímu přijetí její nové písně „Prosba“ („Odvolání“), které předcházela šestiletá absence. Poprvé za dvacet let od pádu zpěvačka mluvila o svém životě otevřeně před televizními kamerami. Na rozhovoru byli přítomni také její klíčoví spolupracovníci, například bývalí členové Modusu Ján Lehotský a Miroslav Žbirka a její minulí skladatelé Kamil Peteraj, Pavol Hammel a Marián Varga.
Po 15 minut úvod, během kterého Gombitová hovořila o svém dočasném návratu a vzestupu do popředí, se rozhovor proměnil v její krach. Když byla nakonec požádána, aby si vzpomněla na toto datum, odpověděla:
Pamatuji si ten den, i když mě to mrzí, když jsem na to myslel, nebo když jsem na to vyslýchán. Vzpomínám si na tu noc, no, odpoledne, když jsem volal Jankovi [Lehotskému], myslím tím telefonicky, že jsem se necítil dobře a [já] jsem nechtěl jít na koncert, kdyby něco mohlo udělej to. Samozřejmě nebyl, v Brně byl koncert, tak jsme šli. Bylo to velmi špatné počasí, to si pamatuji. Ale po koncertě bylo v šatně tolik smutku, protože pak, dobře, Meky [Žbirka] oznámil, myslím, že skončil s Jankem a odchází s Lacem [Lučeničem], aby vytvořil sólovou kapelu. A já vlastně nevěděl, komu patřím. Byl to velmi smutný okamžik ... čas. No, Janko se k ničemu nevyjádřil a já, myslím, nevěděl, ať už zůstanu u Janka nebo koho vlastně. A tak jsme se vlastně rozešli, rozloučili a šli domů. A pak se stalo to, co se stalo. Tak si to vybavuji. Nevím, lidi, pokud se chtějí vyjádřit. Vidím to takhle.[6]
Lehotský se k tomu nevyjádřil. Žbirka ten den potvrdil špatné počasí a vyzdvihl pocit profesionální odpovědnosti kapely, který večer provedl. Nakonec dodal, „že silnice byla ve skutečnosti neprůchodná.“[6] Během zbytku rozhovoru hovořila Gombitová spíše o následných událostech, které vedly k její hospitalizaci, než o rekonstrukci samotného incidentu. Ve veřejně vydané verzi předfilmované show nebyla Andrea B ani vztah mezi nimi nijak zmíněn.[6] Hargašová uvedla, že doma navštívila Gombitovou, aby dvakrát projednala různá témata předem: poprvé asi rok před talkshow,[18] a podruhé jeden den před tím. V rozhovoru publikovaném v SME 18. května 2001 hostitel přiznal, že krátce před natáčením televizního pořadu ji Gombitová požádala, aby neveřejňovala témata, o nichž předem hovořili v soukromí.[19]
Externí video | |
---|---|
Marika Gombitová - Nočné lampy |
Viz také
- Seznam dopravních nehod (1700–1999)
- Seznam ocenění a nominací, které obdržela Marika Gombitová
- Diskografie Mariky Gombitové
Reference
- ^ A b Mediální zprávy pojmenovávají D1. Podivín však není poblíž dálnice D1, ale dálnice D2.
- ^ Graclík & Nekvapil 2008, str. 7.
- ^ A b C d E F G h „Marika Gombitová: Vrátí se ještě?“. Zoznam.sk (ve slovenštině). Zoznam.sk. 17. září 2005. topky.sk. Citováno 5. dubna 2011.
- ^ A b "Autonehoda Mariky Gombitové: Podrobnosti". Policejní hlídky a radary (ve slovenštině). Policajné hliadky a radary. 8. července 2011. hliadky.sk. Archivovány od originál 25. dubna 2012. Citováno 5. dubna 2011.
- ^ Graclík & Nekvapil 2008, str. 104.
- ^ A b C d "(TELEVIZE) Nočné lampy". Markíza (ve slovenštině). Youtube. Listopad 2000. markiza.sk. Citováno 7. října 2011.
- ^ A b C d Mladá fronta, vydání 1980-12-03, Československo. Citováno 8. října 2011
- ^ Graclík & Nekvapil 2008, str. 105.
- ^ A b „Marika Gombitová: Pravda o nehodě, která ji přivázala na invalidní vozík“. Aha! (v češtině). Ringier Axel Springer CZ. 2. listopadu 2008. ahaonline.cz. Citováno 5. dubna 2011.
- ^ Graclík & Nekvapil 2008, str. 105–106.
- ^ Graclík & Nekvapil 2008, str. 189.
- ^ Graclík & Nekvapil 2008, str. 128.
- ^ Graclík & Nekvapil 2008, str. 132–133.
- ^ A b C d Graclík & Nekvapil 2008, str. 108.
- ^ Graclík & Nekvapil 2008, str. 103–104.
- ^ „Gombitová: Jejím posledním milencem před nehodou byl Milan Drobný“. Nový čas (v češtině). Ringier Axel Springer Slovensko. 14. října 2008. cas.sk. Citováno 7. října 2011.
- ^ Graclík & Nekvapil 2008, str. 96.
- ^ Kizáková, Zuzana (22. listopadu 2009). „Hargašová: Ženy mohou lépe pohnout hosty ke zpovědi“. Pravda (ve slovenštině). Northcliffe International. kultura.pravda.sk. Citováno 7. října 2011.
- ^ Hriadelová, Miloslava (18. května 2001). „Jarka Hargašová dráždí někdy Unoldovy záležitosti v nočních lampách“. SME (ve slovenštině). Petit Press. korzar.sme.sk. Citováno 7. října 2011.
Bibliografie
- Graclík, Miroslav; Nekvapil, Václav (2008). Marika Gombitová: neautorizovaný životní příběh legendy československé pop music [Marika Gombitová: Neoprávněný životní příběh legendy československé popové hudby] (v češtině). Praha, Česká republika: XYZ. str. 446. ISBN 978-80-7388-115-3. OCLC 294939865. Citováno 21. března, 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lehotský, Oskar (23. dubna 2008a). Slovenská populární hudba v letech 1977–1989 - Marika Gombitová (PDF). Univerzita Komenského, Filozofická fakulta (ve slovenštině). Bratislava, Slovensko. Archivovány od originál (PDF) dne 14. července 2014. Citováno 7. dubna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lehotský, Oskar (23. dubna 2008b). Slovenská populární hudba v letech 1977–1989 - Modus (PDF). Univerzita Komenského, Filozofická fakulta (ve slovenštině). Bratislava, Slovensko. Citováno 7. dubna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
- Graclík, Miroslav; Nekvapil, Václav (2008). Marika Gombitová: Neautorizovaný životný příběh legendy česko-slovenskej pop music. XYZ (ve slovenštině) (1. vyd.). Bratislava, Slovensko: XYZ. str. 446. ISBN 978-80-7388-120-7. OCLC 298779121. Citováno 17. prosince 2011.
- Vejvoda, Jiří (1990). Nárok na ro (c) k: Dvacet vyznání československých pop / rockových hvězd (v češtině) (1. vyd.). Praha, Česká republika: Supraphon. str. 230. ISBN 978-80-7058-222-0. OCLC 38721273. Citováno 17. prosince 2011.
- Zajíc, Miroslav (1989). Inventura aneb Dvacet nechal fotoreportérem Mladého světa. Mladá fronta (v češtině) (1. vyd.). Praha, Česká republika: MAFRA. str. 255. ISBN 978-80-204-0123-6. OCLC 24669912. Citováno 17. prosince 2011.
- Kamenistý, Ján (1990). Ako kopú múzy: Rozhovory s umelcami. Smena. Edícia Orientácia (v českém a slovenském jazyce) (1. vydání). Bratislava, Slovensko. str. 263. ISBN 978-80-221-0036-6. OCLC 23772235. Citováno 17. prosince 2011.
- Matzner, Antonín; Poledňák, Ivan; Wasserberger, Igor (1990). Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Editio Supraphon (v češtině) (1. vyd.). Praha, Česká republika: Supraphon. str. 649. ISBN 978-80-7058-210-7. OCLC 7579266. Citováno 17. prosince 2011.
- Žbirka, Miroslav; Kollár, Jozef (2002). Meky (v češtině a slovenštině) (1. vyd.). Bratislava, Slovensko: IKAR. str. 165. ISBN 978-80-249-0134-3. OCLC 53266790. Citováno 17. prosince 2011.
- Krůta, Jan; Huček, Miroslav; Zajíc, Miroslav (2003). Klec na slavíky: O zpívání do zlata i do bláta - Zlatý (Český) slavík 1962–2002 (v češtině) (1. vyd.). Praha, Česká republika: Epocha. str. 360. ISBN 978-80-86328-27-0. OCLC 56872847. Citováno 17. prosince 2011.
- Paulička, Ivan (2002). Všeobecný encyklopedický slovník: G - L. Cesty (v češtině) (2. vyd.). Praha, Česká republika: Ottovo nakladatelství. str. 943. ISBN 978-80-7181-659-1. OCLC 51189343. Citováno 17. prosince 2011.
externí odkazy
- Oficiální webové stránky
- Marika Gombitová na Veškerá muzika
- Marika Gombitová na Diskotéky
- Autonehoda Mariky Gombitové na IMDb
- Díla nebo o Marice Gombitové v knihovnách (WorldCat katalog)
Souřadnice: 48 ° 49'12 ″ severní šířky 16 ° 52'56 ″ východní délky / 48,82 000 ° S 16,88 222 ° E