Kanaánský posun - Canaanite shift - Wikipedia

Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Dubna 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

v historická lingvistika, Kanaanský posun je změna zvuku která se konala v Kanaánské dialekty, které patří do Northwest Semitic pobočka Semitské jazyky rodina. Tato změna zvuku způsobila Proto-NW-semitský * ā (dlouhý A) proměnit Ó (dlouho Ó) v Proto-Canaanite. Jedná se například o rozdíl mezi druhou samohláskou z hebrejština םום (šalom, Tiberian šālōm) a jeho arabština příbuzný سلام (salám). Původní slovo bylo pravděpodobně * šalām-, s A zachována v arabštině, ale transformována do Ó v hebrejštině. Změna je doložena v záznamech z Amarna období, který jej datuje do poloviny 2. tisíciletí př. n. l.^[1]

Příroda a příčina

Tento samohláska posun je dobře doložen v hebrejštině a dalších kanaanských jazycích, ale jeho přesná povaha je nejasná a sporná.

Teorie nepodmíněného posunu

Mnoho vědců považuje tento posun za bezpodmínečný. Tato pozice uvádí, že neexistovaly žádné podmíňovací faktory, jako je stres nebo okolní souhlásky, které ovlivňovaly, zda byly či nebyly uvedeny Proto-semitský *A stalo se Ó v Kanaánci. Tito vědci poukazují na skutečnost, že Proto-semitský *A prakticky vždy odráží jako Ó v hebrejštině.

Teorie kondicionování stresu

Někteří další učenci poukazují na hebrejská slova jako שמאלי səmālī (adjektivum ve smyslu „nalevo“), ve kterém je originál *A je považován za zachovaný. Protože takové uchování by bylo obtížné vysvětlit sekundárními procesy jako výpůjčka nebo analogie, často předpokládají, že posun byl podmíněný a probíhal pouze ve zdůrazněných slabikách a že později mnoho slov změnilo svůj tvar v analogie jinými slovy stejným způsobem paradigma. Výsledkem bylo, že podmíněná povaha směny byla nejasná.

Reakce na teorii kondicionování stresu

Ti, kteří podporují teorii nepodmíněného směny, tvrdí, že kondicionování stresu nezohledňuje skutečnost, že často *A stalo se Ó i v pozicích, kde to nebylo ani zdůrazněno, ani součástí inflexního nebo derivačního paradigmatu, a že takové formy jako שמאליMůže být skutečně sekundární vývoj, protože שמאל‎ səmōl„Nefixovaný základní tvar slova, ve skutečnosti obsahuje Ó. The A z שמאלי, Lze tedy vysvětlit, že k nim došlo po samohláska přestala být synchronně produktivní.

Paralelu lze nalézt v předklasické historii latinský kde jev zvaný rhotacismus ovlivnilo všechny instance intervocalic / s / proměňovat je v / r /. Tím pádem rus (venkov) měl například šikmou podobu Ruri z * rusi. Tento jev přirozeně neovlivňoval instance intervocalic / s / vznikl poté, co přestal být produktivní. Tím pádem essus nebyl rhotacizován, protože jako nivelace * ed-tus neměl / s / být transformován v době rhotického jevu.

Podobným způsobem tvar takových slov jako שמאליMůže ve skutečnosti představovat sekundární proces, ke kterému dochází poté, co kanaánský posun přestal být produktivní.

Hebrejsko-arabské paralely

Tento posun byl v kanaanských jazycích tak produktivní, že změnil jejich ohýbací a odvozovací tvarosloví všude tam, kde obsahovaly reflex předkanaánského * ā, jak je patrné z hebrejštiny, která je nejvíce doložena kanaanských jazyků, srovnáním s arabštinou, a dobře ověřený nekanánský semitský jazyk.

Přítomné příčestí Qal slovesa

Arabština فاعل (selhat) vs. hebrejština פועל (po'el)^[2]

Ženské množné číslo

Klasická arabština ات- (-na) vs. Tiberská hebrejština ות- (-ōṯ)

Podstatné jméno

Klasická arabština فعال (fi’āl, fa’āl) vs. Tiberská hebrejština לול (pă‘ōl, pā‘ōl)

Klasická arabština فأل (faʼl) vs. Tiberská hebrejština לול (pol)

Jiná slova

Ve dvou z výše uvedených lexikálních položek (hle a róš) všimnete si, že posun neovlivnil pouze původní dlouhé samohlásky, ale také původní krátké samohlásky vyskytující se v blízkosti historicky doložená rázová zastávka v Kanaánci.

The Ashkenazi hebrejsky výslovnost qamaṣ gadōl tak jako [ɔ] namísto [A] (jak se vyskytuje v jiných dialektech) je považován za Abraham Zevi Idelsohn jako další rozšíření kanaanského posunu (podle jeho teorie je aškenázský dialekt odvozen od galilejského původu v prvních stoletích n. l.). Podobný posun lze pozorovat u pobřežních dialektů Syrská arabština (vidět Levantská arabština ).

Použití směny

Když se odhalí nový zdrojový materiál ve starém semitském jazyce, lze kanaánský posun často použít k datování zdrojového materiálu nebo k prokázání, že zdrojový materiál je napsán ve specificky kanaánském jazyce. Posun je obzvláště užitečný, protože ovlivňuje dlouhé samohlásky, jejichž přítomnost pravděpodobně zaznamená matres lectionis jako aleph a waw, dokonce i při vadném souhláskovém písmu. V jazycích, kde k posunu dochází, také dává historickým lingvistům důvod předpokládat, že mohlo dojít k dalším posunům.

Viz také

• Řetězový posun
• Velký posun samohlásky

Reference

Bibliografie

• Blau, Joshuo (1996), Studium hebrejské lingvistiky, Jeruzalém: Magnes Press, Hebrejská univerzita
• Cross, Frank (1980), „Nově nalezené nápisy ve starých kanaánských a raně fenických skriptech“, Bulletin of the American Schools of Oriental ResearchAmerické školy orientálního výzkumu, 238 (238), s. 1–20, doi:10.2307/1356511, JSTOR  1356511
• Fox, Joshua (1996), „Posloupnost samohláskových posunů ve fénickém a jiném jazyce“, Journal of Near Eastern Studies, 55, str. 37–47, doi:10.1086/373783
• Wehr, Hans (1993), Arabsko-anglický slovník