Banatulská filharmonie v Temešváru - Banatul Philharmonic of Timișoara

The Státní filharmonický orchestr Banatul je hudební instituce v Temešvár, Rumunsko. Byla založena v roce 1871 a nyní zahrnuje symfonický orchestr, profesionální refrén a různé komora skupiny.

Dějiny

1871–1947

Filharmonická společnost (Němec: Philharmonische Verein) byla založena v roce 1871 v Temesváru, Rakousko-Uhersko (nyní Temešvár). Mezi dirigenty byli Heinrich Weidt, Martin Novácek a Bruno Walter (1898–1899). Účinkující v Temešváru během tohoto období zahrnovali jako pianisté Béla Bartók a Johannes Brahms; baryton Gheorghe Dima; cellista David Popper; a houslisty Leopold Auer, George Enescu, Joseph Joachim, Jan Kubelík, František Ondříček, Pablo de Sarasate, a Henryk Wieniawski.[1][2]

V roce 1947 byl orchestr přejmenován na Banatul Státní filharmonie a nakonec jednoduše Banatulská filharmonie.[1]

Vodiče

Dirigenty Banatulské filharmonie byli George Pavel, Mircea Popa, Nicolae Boboc, Alexandru Șhumsky, Remus Georgescu, Paul Popescu a Petru Oschanitzky.[1] Gheorghe Costin a Radu Popa jsou současní stálí dirigenti.[3] Hostující dirigenti zahrnovali Kurt Herbert Adler, Roberto Benzi, Anatole Fistoulari, Kiril Kondrashin, Pascal Godart, Stanisław Wisłocki, a Adone Zecchi.[1] Jean-François Antonioli byl hlavním hostujícím dirigentem v letech 1993 až 2002.

Hostující sólisté

Mezi hostující sólisty orchestru patří i pianisté Dimitrij Bashkirov, Julius Katchen a Rudolf Kerer; houslisté Ivry Gitlis, Gidon Kremer, Yehudi Menuhin, Vladimír Spivakov, a Josef Suk; a violoncellisté Miloš Sádlo a Daniil Shafran.[1]

Mezi další umělce v Temešváru patří i pianisté Pascal Godart Annie Fischer, Artur Rubinstein Alexandra Vizman a Carlo Zecchi; houslisté Bronisław Huberman, Fritz Kreisler, Jacques Thibaud, a Eugène Ysaÿe; a violoncellisté Pablo Casals a Gregor Piatigorsky.[1] Nověji vibrafonista Eldad Tarmu hrál tam.[Citace je zapotřebí ]

Orchestr navštívil mnoho evropských zemí, včetně Rakousko, Bulharsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Holandsko, Španělsko, Švýcarsko a první Jugoslávie.[1][2]

Nahrávky

  • Ferruccio Busoni • Vybraná orchestrální suita
    • Obsah:
      • Die Brautwahl Suite, op. 45 (1912) BV 261
      • Geharnischte Suite [Armored Suite] op. 34a (Second Orchestral Suite) (1895, 1903) BV 242
    • Dirigent: Jean-François Antonioli
    • Informace o štítku a katalogu: Timpani Records 1C1054 (1 CD, DDD, 64 min; vydáno 1999)
    • Místo a datum záznamu: Salle Ion Vidu, Temešvár, Září 1998.
    • Poznámka: Příznivě hodnotil Michael Oliver v Gramofon.[4]
  • Jean Perrin • Vybraná díla
    • Obsah:
      • De Profundis, op. 26
      • Koncert pro violoncello a orchestr op. 27
    • Dirigent: Jean-François Antonioli
    • Štítek a katalogové informace: Claves CD50-9315 (1 CD, DDD, 73 min;[5] k dispozici také jako digitální soubor ke stažení.[6])
    • Poznámka: Recenzováno AW v Gramofon, Duben 1994.[5]

Reference

  1. ^ A b C d E F G Viorel Cosma, „Temešvár“ ve Sadie, Stanley; John Tyrrell, vyd. (2001). The New Grove Dictionary of Music and Musicians, 2. vydání. New York: Grove's dictionaries. ISBN  1-56159-239-0.
  2. ^ A b Brožura doprovázející CD Timpani Records 1C1054.
  3. ^ Organigrama Filarmonicii Banatul Temešvár Archivováno 2009-11-22 na Wayback Machine (v rumunštině). Přístupné 2. listopadu 2009
  4. ^ Gramofon, Květen 2000, s. 54. Zpřístupněno 31. října 2009.
  5. ^ A b Gramofon, Duben 1994, s. 92 Archivováno 21.06.2011 na Wayback Machine. Zpřístupněno 31. října 2009.
  6. ^ Stránka produktu Amazon.com. Zpřístupněno 31. října 2009.

externí odkazy