Anzani 20 - Anzani 20
| Anzani 20 | |
|---|---|
| Typ | 4řadý 20válcový vzduchem chlazený radiální |
| národní původ | Francie |
| Výrobce | Anzani |
| První běh | 1913 |
Vzduchem chlazený 20válcový Anzani z roku 1913 hvězdicový motor byl první čtyřřadý radiální a jeden z nejsilnějších motorů své doby, i když jich bylo použito jen málo.
Rozvoj
V roce 1912 Anzani postavil první dvouřadý hvězdicový motor na světě, 10válec Anzani 10, který se dodával ve dvou velikostech, větší o objemu 12,1 litru s výkonem 100–110 koní. V polovině roku 1913 měla společnost dvojitou verzi se čtyřmi řadami pěti válců o výkonu 200 hp, která se nazývala Anzani 20.[1] Toto bylo vystaveno na pařížské výstavě toho roku[2] a měl mnoho společného s desetválcovým motorem. Vzduchem chlazený motor, jehož válce byly vyrobeny z litiny, s integrovanými chladicími žebry.[1] Písty a jejich kroužky byly také litiny, opracované zevnitř i zvenčí.[3] Kónická sedla pro sací a výfukové ventily byla vybroušena do ploché hlavy válců, ventily z niklové oceli byly talířového typu. Automatické sací ventily ovládané atmosférickým tlakem prvních motorů Anzani byly zachovány, ale stejně jako v jiných pozdějších Anzanis byly výfukové ventily ovládány tlačnou tyčí a kolébkou.
Hliníková kliková skříň byla vyrobena ze tří částí, bubnu a dvou koncových desek, sešroubovaných dohromady[1] a válce byly k němu připevněny dlouhými šrouby z hlav válců, které spojovaly další šrouby klikovou skříní.[3] Stejně jako u ostatních víceřadých motorů Anzani došlo k výraznému překrytí mezi řadami, aby se velké konce dostaly blízko klikového hřídele. Dutý klikový hřídel byl z niklové oceli a uložen v kuličkových ložiscích.[3] Měl pár klikových kol nastavených na 180Ó odděleně,[3] jeden pro každou skupinu deseti válců vpředu a vzadu. Mazací olej byl čerpán klikovým hřídelem a poté distribuován odstředivou silou; byla tam dvě olejová čerpadla, jedno pro každou „polovinu“ motoru.[1] Byly tam dvě směšovací komory klikové skříně, každá napájená z vlastního karburátoru a rozdělovaná sacími potrubími na dvě vnější plochy motoru. Každá polovina měla také vlastní magneto, které běželo při 3 000 ot./min.[2] Poloha sacího potrubí vedla k tomu, že výfukové ventily byly blízko středové čáry motoru a vystupovaly z krátkých trubek ve tvaru Y.[2]
Aplikace
Specifikace
Data z Let[1]
Obecná charakteristika
- Typ: 4řádkový vzduchem chlazený radiální válec s 20 válci
- Otvor: 105 mm (4,13 palce)
- Mrtvice: 140 mm (5,51 palce)
- Přemístění: 24,25 litru (1476 cu v)
- Suchá hmotnost: 259 kg (572 lb)
- Návrhář: Alessander Anzani
Součásti
- Valvetrain: automatické sací ventily; výfukové ventily ovládané vahadly a tlačnými tyčemi poháněnými dvěma páry vaček v klikové skříni pro každou polovinu motoru
- Palivový systém: dva karburátory Zenith a dvě míchací komory klikové skříně, jeden pár pro každou polovinu motoru
- Redukční převodovka: žádný
- Zapalování: dvě magnetická pole Gilbaud s rychlostí 3 000 ot / min; jedna zátka / válec
Výkon
- Výstupní výkon: 150 kW (200 k) při 1 200 ot./min
- Specifická spotřeba paliva: 0,30 kg / kW / h (0,49 lb / hp / h)[3]
- Spotřeba oleje: (max.) 0,06 kg / kW / h (0,10 lb / hp / h)[3]
- Poměr výkonu k hmotnosti: 0,56 kW / kg (0,35 hp / lb)
Reference
Poznámky
Bibliografie
- „Motory Anzani a nový model o výkonu 200 hp“. Let. Č. 5. července 1913. str. 748. Citovat má prázdné neznámé parametry:
| spoluautoři =a| měsíc =(Pomoc) - „Aero engine at Paris show 1913“. Let. Č. 24. ledna 1914. str. 97. Citovat má prázdné neznámé parametry:
| spoluautoři =a| měsíc =(Pomoc) - E. Charles Vivian Historie letectví (1920) https://web.archive.org/web/20111007205336/http://www.daytonhistorybooks.com/page/page/3260348.htm