René Huyghe - René Huyghe - Wikipedia
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Listopadu 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
René Huyghe | |
|---|---|
 Huyghe (Erazmova cena, 1966) | |
| narozený | 3. května 1906 |
| Zemřel | 5. února 1997 (ve věku 90) Paříž, Francie |
| Národnost | francouzština |
| Vzdělávání | University of Paris École du Louvre |
| obsazení | Spisovatel |
| Známý jako | Člen Académie Française |
| Děti | François-Bernard Huyghe |
René Huyghe (3. května 1906 - 5. února 1997) byl a francouzština spisovatel o historii, psychologie a filozofie umění. Byl také kurátorem v Louvre katedra malby (z roku 1930), profesorka na Collège de France a od roku 1960 člen Académie Française. Byl otcem spisovatele François-Bernard Huyghe.
Životopis
René Huyghe studoval filozofii a estetiku na Sorbonna a École du Louvre. V roce 1930 se stal kurátorem katedry malby v Louvru, v roce 1936 se stal hlavním kurátorem a profesorem na école du Louvre ve věku pouhých 30 let. Založil a upravil recenze L’Amour de l’Art a Kvadrige. Byl jednou z prvních osobností ve Francii, které natáčely filmy o umění, jako je ten jeho Rubens (vítěz ceny na Benátské bienále ) a založil Mezinárodní federaci filmů o umění.
Během Druhá světová válka Huyghe uspořádal evakuaci obrazů Louvru do neobsazená zóna a ujal se jejich ochrany až do Osvobození Francie. V roce 1950 byl zvolen do Collège de France, zaujímající křeslo psychologie výtvarné umění. V roce 1966 vyhrál Erazmova cena na Haag.
V roce 1974 byl Huyghe jmenován ředitelem Musée Jacquemart-André. V té době se poprvé setkal s japonským filozofem Daisaku Ikeda s nímž vydal dialog s názvem Dawn After Dark. Kniha byla znovu vydána v roce 2007 londýnským nakladatelstvím I.B. Tauris.
Jelikož byl tvůrcem mnoha televizních pořadů o umění v zahraničí, nedokázal realizovat své televizní projekty, což francouzští televizní úředníci vždy odmítli. S vítězstvím socialistického kandidáta v prezidentských volbách v květnu 1981 byl ve francouzské televizi «persona non grata».[1]
Huyghe byl prezidentem UNESCO Mezinárodní výbor odborníků na záchranu Benátky a sloužil na Conseil artistique des Musées de France.
Vyznamenání
- Velký důstojník Čestná legie
- Velký kříž Národní řád za zásluhy
- Velitel Řád Leopolda
Hlavní práce
- Histoire de l’art současník (Alcan, 1935)
- Cézanne (Plon, 1936)
- L'univers de Watteau, dans Hélène Adhémar, Watteau: sa vie, synu. Katalog des peintures a ilustrace (P. Tisné, 1950)
- La Peinture d’Occident Cent kuchaři-d’œuvre du musée du Louvre (Nouvelles éditions françaises, 1952)
- Viditelný dialog (Flammarion, 1955)
- L’Art et l’Homme, Svazek I (editor) (Larousse 1957) Svazek II (1958) Svazek III (1961)
- Van Gogh (Flammarion, 1958)
- L’Art et l’Homme (Flammarion, 1960)
- Delacroix ou le Combat solitaire (Hachette, 1964)
- Les Puissances de l’image (Flammarion, 1965)
- Sens et destin de l’art (Flammarion, 1967)
- L’Art et le Monde moderne (ed. s Jean Rudel) 2 svazky (Larousse, 1970)
- Formy a síly (Flammarion, 1971)
- La Relève du Réel, la peinture française au XIXe siècle, impressionnisme, symbolisme (Flammarion, 1974)
- Ce que je crois (Grasset, 1974)
- La nuit appelle l'aurore, dialog orient-occident sur la crise contemporaine (s Daisaku Ikeda ) (Flammarion, 1976)
- La Relève de l’Imaginaire, la peinture française au XIXe siècle, réalisme et romantisme (Flammarion, 1981)
- Les Signes du temps et l’Art moderne (Flammarion, 1985)
- Se perdre dans Venise (s Marcel Brion ) (Arthaud, 1987)
- Psychologie de l’art, résumé des cours du Collège de France (Le Rocher, 1991)
- Dawn After Dark: Dialog s Daisaku Ikeda (I.B. Tauris, 2007)
Reference
- ^ «La chronique de Jean-Pierre Thiollet : M. l'académicien a des ennuis », Le Quotidien de Paris, 20. května 1983.
