Albert Dubosq - Albert Dubosq

Albert Dubosq
Albert Dubosq, st. 1906. Fotografie Georges Dupont-Émera.
Albert Dubosq, st. 1906. Fotografie Georges Dupont-Émera.
narozený(1863-01-18)18. ledna 1863
Paříž
Zemřel10. listopadu 1940(1940-11-10) (ve věku 77)
Lyon
obsazeníscénograf (peintre-décorateur)
VzděláváníEugène Carpezat, Jean Daran, Enrico Robecchi, Pierre Zarra
DobaBelle Époque
Předmětdivadlo
Aktivní roky1890–1925
ManželéMarie Séverine Tellon (1891), Marie Virginie Pignatel (1901), Marguerite ‘Darvil’ Boulanger (1912)
DětiFrancis Dubosq (1910–?)
Podpis

Albert Émile Clément Dubosq (často chybně napsaný „Duboscq“; 1863–1940) je jedním z nejplodnějších Belgičanů scénografové z Belle Époque. V letech 1890 až 1925 Dubosq vyzdobil 446 divadelních zábav prakticky všech možných druhů: balet, cirkus, (melo) drama, opera, opereta, pantomima, revue a estráda. Dubosq je navíc jedním z mála scénických malířů své generace, který zanechal podstatný vzorek svého umění, konkrétně dvacet jedna (téměř) kompletních scén. V Schouwburgu v Schouwburgu přežily stovky bytů a kapek kolekce „Dubosq“, které se skládají z největšího evropského fondu historických dekorů Kortrijk od roku 1920.

Kariéra

Dětství a vzdělávání v Paříži

Dubosq se narodil v rodině zlatníků, kteří se přestěhovali z provincií do Paříže zhruba v polovině devatenáctého století. Jeho otec, Henri Dubosq, byl rodák z Le Havre zatímco jeho matka, Adèle Briet, pochází z Quivières. Dubosq, který patrně již v dětství vykazoval známky umění, začal ve svých třinácti letech ovládat tajemství iluzionistického scénografie. Vyučil se čtyřmi pařížskými dekoratéry, kteří byli ve své době uznávaní: Pierre Zarra, Eugène Carpezat, Jean Daran a Enrico Robecchi. V souladu se svými učiteli, z nichž všichni čtyři vytvořili rozsáhlá portfolia pro několik divadel v Paříži i mimo ni, Dubosq podporoval ambici stát se nezávislým umělcem. Nicméně od té doby fin-de-siècle Paříž už byla nasycena ateliéry de décors, Dubosq emigroval do Belgie v červnu 1887 založit vlastní dílnu v prosperujícím hlavním městě země, Brusel.

Vycházející hvězda fin-de-siècle Bruselu

Dubosq nejprve rozšířil své zkušenosti na Théâtre de la Monnaie pod dohledem Pierra Devise a Armanda Lynena, kteří mu nabídli práci. Dne 3. ledna 1890 debutoval jako samostatně výdělečný scénograf v Théâtre de l’Alcazar a poskytoval scenérie pro Luca Malpertuise a George Garnira Ex-Clarmonde, vaudevillian spoof Massenetovy opery Esclarmonde (1889). 5. Února 1890 měla premiéru Bruxelles à cheval„jezdecká revue“ (revue équestre) Malpertuis představil na Cirque Royal. Bruxelles à cheval měl být prvním z mnoha příspěvků Dubosq pro revue, satirický žánr zahrnující mluvené dialogy, zpívaný dvojverší, balety a přehlídky. Revue, která se nejčastěji konala na konci roku, si ve fin-de-siècle Brusel užívala takovou módu, že mnoho inscenací běželo pro více než sto představení: Bruxelles fin de siècle (Alcazar, 1891) byl například proveden 145krát Bruxelles Haut-Kongo (Alcazar, 1890) cestoval po Belgii.[1] Dubosq dal své fantazii volnou ruku v řadě děl spojujících místo belgického hlavního města - často zmiňovaného v názvu - s nedávnými událostmi v politice, kultuře a technologii: Bruxelles électrique (s odkazem na elektrifikaci Alcazar, 1892), Bruxelles port de mer (narážka na rostoucí aktivitu přístavu v hlavním městě, 1893), Bruxelles sans gêne (parodie na Victorien Sardou Hit Madame Sans-Gêne, Alcazar, 1894) atd. S čerstvou paletou a fotografickým smyslem pro realismus, sady Dubosq's revue vykouzlily nové hotspoty Bruselu, vedle komiksových fantazií a dokonce i sci-fi Julese Verniana.

Scéna z Malpertuis a Hannonovy revue Bruxelles sans gêne (Théâtre de l'Alcazar, Brusel, 1894), představující „Ballet des pierres précieuses“. Scéna od Alberta Dubosqe představuje „La place de Brouckère, vue du Café Métropole.“ Fotografie Georges Dupont-Émera konaná v Královské knihovně „Albert I“ v Bruselu.

Dubosq začal být povolán i pro jiné typy podívané. U Alhambry a Théâtre Royal du Parc v Bruselu umělec poskytoval mluvené hry melodramatického kouzla historickými a exotickými scénami, které získaly pochvalu od tisku i publika. Jeho scenérie jedle Judith Gautier japonaiserie La marchande de sourires (Théâtre Molière, 25. listopadu 1897) byl takto oslavován:

Le deuxième acte nous transporte dans un paysage fantastique, dont Dubosq a fait une merveille d’impression poignante: les rives du Sonnuda-Gara, la nuit. La berge sestup zrychlení versus la rivière que longe une palissade à demi brisée. Sur l’autre rive, na aperçoit des cahutes de pêcheurs, dans les bambous, et les toitures des tours sacrées. Une grosse lanterne rouge éclaire, seule, ce coin désolé … Au troisième acte, un décor superbe, un décor de rêve, de Dubosq encore, et qui fera sensation sans aucun doute; deux jardins contigus séparés par un mur qui disparaît sous l’admirable végétation du pays; une rivière serpente parmi les lotus, les buissons aux mille fleurs du printemps.[2]

V Théâtre des Galeries Saint-Hubert dostávali operety staré i nové luxusní ošetření od Dubosqu, které často konkurovalo dřívějším a současným pařížským inscenacím. Kompletní interiéry, mezi nimiž posluchárny Pôle Nord (1893), Palais d’Éte (1894 a 1897), Alcazar (1897) a Tréteaux (1897), vyzdobil Dubosq. Významnější práce začaly plnit jeho knihu objednávek v masce skladových sad pro nové Stadsschouwburg Amsterdamu (1894), kasino Nieuwpoort (1896) a Nieuw Circus v Gentu (1897), vedle materiálů pro cirkusové společnosti cestující do Budapešti, Londýna a Vídně. V roce 1898 vytvořil Dubosq pět sad pro putovní produkci Rostandových Cyrano de Bergerac, která po své premiéře na internetu navštívila šestnáct různých zemí Opéra de Monte-Carlo (29. března 1898).

Aktivně podporovaný belgickým tiskem se Dubosq koncem 90. let 20. století stal veřejnou osobností. Noviny publikovaly rozhovory a karikatury nebo sledovaly jeho přítomnost ve vyšší společnosti. „Oficiální“ instituce, jako je belgický stát, ho vyzvaly, aby plnil prestižní provize a zastupoval Belgii na Bruselská mezinárodní výstava (1897) a Expozice Universelle (1900).

Operní scénograf

Bezprostředně po svém vstupu do ředitelny Théâtre de la Monnaie, dne 1. června 1900, Maurice Kufferath a Guillaume Guidé jmenoval Dubosqa druhým v pořadí Monnaie peintre-décorateur attitré, vedle Devis a Lynen. Prvním příspěvkem Dubosq pro Monnaie byla „Quartier Latin“ Giacomo Puccini Je La (vie de) bohème, Zákon II. Tato produkce měla premiéru 25. října 1900 pod dohledem skladatele a vydavatele Tita Ricordiho a během své první premiéry si užila třicet představení a scénu si udržela až do roku 1949. Je pozoruhodné, že Puccini a Riccordi byli Dubosqovým úsilím tak uchváceni, že ji nechali vyfotografovat a začleněny do Riccardo Salvadori Nový design pro mistrovské dílo Pucciniho Act II.[3]

Scénografie Dubosq pro Pucciniho La (vie de) bohème (Théâtre de la Monnaie, Brusel, 1900), akt II. Ilustrace Henri Meunier v Le petit bleu du matin.

Po La BohèmeDubosq obdržel řetězec provizí z Monnaie:

Několik těchto inscenací vytvořil Dubosq v úzké spolupráci s režisérem Charlesem De Beerem a kostýmním výtvarníkem (a symbolistickým malířem). Fernand Khnopff. Činnost Dubosq v La Monnaie vydláždila cestu k novým provizím z jiných operních domů, jako je Théâtre Royal z Lutych (Louise, 1902) Grand-Théâtre Lyonu (Salammbô, 1903; Le crépuscule des dieux, 1904) Théâtre Royal (Français) Antverp (třicet šest inscenací, počínaje Le jongleur de Notre-Dame v roce 1905 a končící Aida v roce 1924), Théâtre Royal of Ostend (a.o. Lakmé, 1905) Vlaamse Opera z Antverp (počínaje zahajovací inscenací Blockxu v divadle) De herbergprinses, 1907) a Grand Théâtre v Gentu (a.o. Carmen, 1912). Vrcholem Dubosqovy kariéry byla bezpochyby inscenace Götterdämmerung v Paříži Académie Nationale de Musique (Palais Garnier, 23. října 1908), do které umělec přispěl třemi velkolepými sadami - s rezidentními scénografy Eugène Carpezat a Marcel Jambon vybavují (pouze) po jednom.

Dubosqův zmenšený model pro Wagnera Götterdämmerung (Opéra, Paris, 1908), dějství III, scéna 1. Bibliothèque-Musée de l’Opéra, Paříž.
Dubosqův zmenšený model pro Wagnera Götterdämmerung (Opéra, Paris, 1908), dějství III, scéna 1. Bibliothèque-Musée de l’Opéra, Paříž.
Dubosqův zmenšený model pro Wagnera Götterdämmerung (Opéra, Paris, 1908), dějství III, scéna 2. Bibliothèque-Musée de l’Opéra, Paříž.

Místa konání

Následuje seznam míst, kde je aktivita Dubosq podporována historickými důkazy:

Belgie

Antverpy

  • Royal (Français)
  • Variétés
  • Vlaamse Opera

Brusel

  • Alcazar / Nouveautés / Nouvelle Comédie
  • Alhambra / Empire-Palace
  • Bruxelles-Kermesse
  • Cercle Artistique
  • Cercle „Le Crotin“
  • Cirque Kiralfy
  • Cirque Royal
  • Koncert Noble
  • Diable-au-Corps
  • Expozice Universelle (1897)
  • Foire commerciale
  • Folies-Bergère
  • Gaîté
  • Galerie Saint-Hubert
  • Molière
  • Monnaie
  • Olympia
  • Palais des Sports
  • Parc
  • Passage du Nord / Variétés
  • Pôle Nord / Palais d’Été
  • Scala
  • Tréteaux
  • Varieté

Charleroi

  • Ráj
  • renesance
  • Divadlo
  • Variétés

Ghent

  • Feestpaleis
  • Grand Théâtre
  • Koninklijke Nederlandse Schouwburg
  • Nieuw Circus

Kortrijk

  • Liberale Kring „Ons Huis“
  • Stadsschouwburg

Laken

  • Château

Leuven

  • Stadsschouwburg

Lutych

  • Gymnase / Éden
  • Pavillon de la Flore
  • Královský

Nieuwpoort

  • Kasino

Ostende

  • Casino-Kursaal
  • Eldorado
  • Ons Huis
  • Royal / Schouwburg
  • Scala

Tournai

  • Komunální
  • Halle aux Draps

V cizině

Amsterdam

  • Cirkus Schumann
  • Stadsschouwburg

Budapešť

  • „Théâtre des Fêtes du Millénaire“

Granville

  • Kasino

Londýn

  • Křišťálový palác
  • Earl's Court
  • Zeměkoule
  • Olympia

Lyon

  • Grand Théâtre

Monte Carlo

  • Opera

Paříž

  • Académie Nationale de Musique
  • Apollo
  • Exposition des Arts Décoratifs (1925)
  • Expozice Universelle (1900)
  • Tělocvična
  • Moulin Rouge

Vídeň

  • Zirkus Renz

Bibliografie

Historický

  • Anonymous, „Un Bruxellois par jour: Albert Dubosq“, Le petit bleu du matin, 4. května 1896.
  • Anonymní, „Albert Dubosq“, Le carnet mondain, 14. – 20. Srpna 1902. Přetištěno Le Carillon, 27. srpna 1902.
  • Anonymní, „Albert Dubosq“, Théâtre et musique 1/3 (1906), 70-71.
  • Louis Dumont-Wilden, George Garnir a Leon Souguenet, „Albert Dubosq, dekoratér“, Pourquoi pas?, 16. června 1913.

Moderní

  • Griet Blanckaert, „De glansproblematiek bij de vroeg-20ste-eeuwse theatre decors van Albert Dubosq uit de verzameling van de Kortrijkse Stadschouwburg“, v Glans in de Conservatie-Restauratie / Luster et Brillance en Conservation-Restauration, vyd. Marjan Buyle (Brusel: Vlaams Instituut voor het Onroerend Erfgoed, 2014), 59–67.
  • Anne-Sophie Braconnier, „Les décors et la mise en scène à l’époque des créations wagnériennes“, v La Monnaie wagnérienne, vyd. Manuel Couvreur (Brusel: ULB, 1998), 118-151.
  • Bruno Forment, „De historische repertoiredecors in de Kortrijkse Stadsschouwburg (1914-20)“, Koninklijke Geschied- en Oudheidkundige Kring van Kortrijk. Handelingen 74 (2009), 47-104. Otevřený přístup
  • Bruno Forment, „In kleur en op ware grootte: de operadecors van Albert Dubosq“, v Opera: Achter de Schermen van de Emotie, vyd. Francis Maes a Piet De Volder (Lovaň: LannooCampus, 2011), 228-249.
  • Bruno Forment, „De zwanenzang van een illusie: de historische decors van de Kortrijkse Schouwburg“, STEPP - Magazine voor de producerende, ontwerpende en technische krachten van de brede culturele sector 1/3 (2012), 26-28. Otevřený přístup
  • Bruno Forment, „Představení Verdiho v provinciích: Aida scenérie Alberta Dubosqa, v Představení Verdiho a Wagnera, vyd. Naomi Matsumoto (Turnhout: Brepols, 2015), 263-286.
  • Bruno Forment, Zwanenzang van een illusie: de historische toneeldecors van de Schouwburg Kortrijk (Kortrijk: Koninklijke Geschied- en Oudheidkundige Kring Kortrijk, 2015). ISBN  978-9-461-36055-7
  • Paul Piron, „Dubosq, Albert“, v Dictionnaire des artistes plasticiens de Belgique des XIXe et XXe siècles, vyd. Nicolas Poncelet (Ohain-Lasne: Art in Belgium, 2003), I, 518.
  • Annelies Vandenhaute, Onderzoek van de relatie tussen de schadeverschijnselen en de gebruikte materialen bij een vroeg-20ste-eeuws theatredecor door Albert Dubosq uit de collectie van de Stadsschouwburg te Kortrijk (Magisterská práce, Artesis Hogeschool, 2012).
  • Nadia Wilting, Zabraňte zachování van de historische Theaterdecors de de Schouwburg Kortrijk. Případová studie: het Palais romain (1913) van Albert Dubosq (Magisterská práce, Artesis Hogeschool, 2013).

Reference

  1. ^ Bruxelles Haut-Kongo byla provedena v Gentu, Monsu, La Louvière, Lutychu a Antverpách.
  2. ^ Le petit bleu, 21. listopadu 1897.
  3. ^ Octave Maus dovnitř L’Art moderne, 28. října 1900: „M. Puccini a, nous dit-on, fait fotograf, kostýmy a kostýmy Bohémy v Bruxelles afin que le théâtre de Milan, sera représentée l'œuvre prochainement, donne exactement à sa comédie musicale le même cadre. “ Dopis Casa Ricordi Riccardovi Salvadorimu ze dne 17. dubna 1901: „Siamo a pregarLa di favorire domattina, alle ruda 10 ½, ai n [o] s [tri] Uffici - Via Omenoni, 1 - ove si troverà anche l'egr [egio ] Sig [nor] M [aestr] ° Puccini, na základě kombinace relativní všechny scény Bohéme a Tosce. _ Sarà bene che per quell 'ora Ella ci faccia avere le due fotografie Bohème di Parigi e Bruxelles. " (Milan, Biblioteca Braidense, Archivio Ricordi, Copialettere, 1900–1901, roč. 19, f. 305). Gustav Mahler mohl být první, kdo začlenil Salvadoriho ilustraci (redesign by Anton Brioschi ) ve své produkci z roku 1903 ve vídeňském Hofoperu.