Al-Muzaffar Ghazi - Al-Muzaffar Ghazi

Shihab ad-Din Ghazi
Al-Malik al-Muzaffar
Emir z Jazira
Panování1220–1247
PředchůdceAl-Ashraf Musa
NástupceAl-Kamil Muhammad
Zemřel1247
Mayyafariqin
Celé jméno
Al-Malik al-Muzaffar Sayf ad-Din Ghazi ibn al-Adil Abu Bakr ibn Najm ad-Din Ayyub
DynastieAyyubid
OtecAl-Adil I.
NáboženstvíSunnitský islám

Al-Malik al-Muzaffar Shihab ad-Din Ghazi ibn al-Adil Abu Bakr ibn Najm ad-Din Ayyub byl Ayyubid vládce Mayyafariqin (1220–1247). Al Muzaffar Ghazi byl jedním ze synů sultána Al-Adil, kteří vládli menším ajyubidským státům na Středním východě, zatímco jejich otec vládl v Egyptě.[1]

Raná léta

V roce 1211 (608) mu ho dal otec Edessa a Saruj a v následujících letech postavil pro Edessu nádhernou novou bránu. V letech 1220-21 (617) si vyměnil tato města se svým bratrem Al-Ashraf příjem Mayyafariqin a Achlat namísto.[2] Bratři si byli tak blízcí, že Al Ashraf, který neměl žádné děti, z Al Muzaffara Ghaziho udělal také svého zástupce a dědice ve svých vlastních doménách.[3]

Rok po tomto ujednání zemřel jejich otec Al Adil uprostřed křižácké invaze do Egypta a jeho nejstarší syn, Al-Kamil následoval jej. Al Ashraf šel na jih, aby podpořil svého bratra v kampani proti křižákům, a během jeho nepřítomnosti proti němu povstal Al Muzaffar Ghazi. Za trest byl zbaven nástupnictví v doméně Al Ašrafa a jeho vlastní bylo zredukováno na Mayyafariqin. Zdá se však, že kromě této události byli bratři jinak blízkými spojenci.[4]

Anatolské kampaně

Poté se Al Muzaffar Ghazi loajálně zúčastnil řady kampaní se svými příbuznými proti různým dalším místním vládcům, čímž rozšířil ajyubidské domény dále do hornatých oblastí jihovýchodní Anatolie. Jeden z nich, v roce 1230, byl proti Jalal ad-Din Mingburnu, poslední Khwarezmshah, jehož armády dobyly ajyubidské město Achlat. Al Muzaffar Ghazi přivedl síly, aby se připojily ke kombinované armádě ajyubidských vojsk a armád Seljuk pravítko Ala ad-Din Kayqubad kteří se spojili proti Khwarezmian hrozbě. V bitvě u Yasi-chimen dne 9. srpna 1230 (25 Ramadan 627) byly směrovány Khwarezmian síly a Ayyubids retook Akhlat.[5]

Další z klíčových ayyubidských kampaní byla proti Emiru Mas’udovi, který držel dvě strategicky důležitá města Amida a Hasankeyf. Převzetí jejich kontroly bylo dostatečně důležité, aby bylo možné shromáždit velkou kombinovanou armádu se silami ze všech emirátů Ayyubid. Al Muzaffarovy síly z Mayyafariqinu se připojily k egyptské armádě Al-Kamil a syrské armádě Al-Ashraf, když pochodovaly na sever do Diyarbakiru.[6] Zastavili před Amidou 5. října 1232 (20. Dhul Hijja 629) a po pouhých třinácti dnech se Al-Mas'ud vzdal města. Al Muzaffar Ghazi nařídil Al Kamilovi, aby šel s Al Ashrafem do al-Mas'udova jiného majetku, města Hasankeyf, a také získal jeho kapitulaci, přičemž Mas'ud vzal s sebou pod těžkou stráž.[7] Posádka v Hasankeyf pokračovala v obraně města až do listopadu 1232 (Safar 630). Al Muzaffar Ghazi z této kampaně neměl prospěch, protože dvě dobytá města byla přidělena sultánově synovi as-Salih Ayyub.

Mongolská hrozba

Al-Muzaffar Ghazi si užíval dlouhé a mírové panování nad Mayyafariqinem a postavil madrasu, rozšířil mešitu a vylepšil opevnění. Mayyafariqin byl na vnějším okraji ajjúbovských domén a za vlády Al Muzaffara Ghaziho a jeho syna Al-Kamil Muhammad, který ho vystřídal v roce 1247 (645), bylo město pod neustálým ohrožením Seljuks a Mongolové.[8] Jedna z nejzávažnějších hrozeb přišla v letech 1240-41 (638), když dorazilo mongolské velvyslanectví a požadovalo kapitulaci města. Al-Muzaffar Ghazi je nějak dokázal podplatit nebo přesvědčit, aby odešli. Zemřel v roce 1247 a byl následován jeho synem, Al-Kamil Muhammad.

Reference

  1. ^ Lane-Poole, Stanley, Mohammedan Dynasties, Constable & Co, London 1894, str.77
  2. ^ Muqaras: Výroční zpráva o vizuální kultuře islámského světa, Eseje na počest J. M. Rogerse, eds. Gülru Necipoğlu, Doris Behrens-Abouseif, Anna Contadinia, Koninklijke Brill NV, Leiden 2004, ISSN  0732-2992 ISBN  90-04-139648 sv. 21 s. 352
  3. ^ Humphreys, R. S. Od Saladina po Mongoly, The Ayyubids of Damascus, SUNY Press 1977, s. 173
  4. ^ Muqaras: Výroční zpráva o vizuální kultuře islámského světa, Eseje na počest J. M. Rogerse, eds. Gülru Necipoğlu, Doris Behrens-Abouseif, Anna Contadinia, Koninklijke Brill NV, Leiden 2004, ISSN  0732-2992 ISBN  90 04 139648 sv. 21 s. 352
  5. ^ Humphreys, R. S. Od Saladina po Mongoly, The Ayyubids of Damascus, SUNY Press 1977, s. 219
  6. ^ Humphreys, R. S. Od Saladina po Mongoly, The Ayyubids of Damascus, SUNY Press 1977, s.222
  7. ^ Humphreys, R. S. Od Saladina po Mongoly, The Ayyubids of Damascus, SUNY Press 1977, s.223
  8. ^ Muqaras: Výroční zpráva o vizuální kultuře islámského světa, Eseje na počest J. M. Rogerse, eds. Gülru Necipoğlu, Doris Behrens-Abouseif, Anna Contadinia, Koninklijke Brill NV, Leiden 2004, ISSN  0732-2992 ISBN  90 04 139648 svazek 21 str. 354