Al-Kamil Muhammad - Al-Kamil Muhammad

Tento článek pojednává o ajjúbovském vládci horní Mezopotámie. Pro sultána Egypta viz Al-Kamil.
Muhammad
Al-Malik al-Kamil
Emir z Jazira
Panování1247–1260
PředchůdceAl-Muzaffar Ghazi
NástupceEmirát zrušen
Zemřel1260
Mayyafariqin
Celé jméno
Al-Malik al-Kamil Muhammad ibn al-Muzaffar Ghazi ibn al-Adil Abu Bakr
DynastieAyyubid
OtecAl-Muzaffar Ghazi
NáboženstvíSunnitský islám

'Al-Malik al-Kamil Muhammad ibn al-Muzaffar Ghazi ibn al-Adil Abu Bakr byl synem al-Muzaffar Ghazi a poslední Ayyubid emir (princ) z Mayyafariqin (1247–1260).[1] On je také známý jako Al Kamil Muhammad II. odlišit od svého strýce Al Kamil Muhammad I. [2]

Al Kamil zdědil svůj trůn v době, kdy byl ajyubidský emirát Mayyafariqin ve velkém nebezpečí ze strany Mongolů. Vzhledem ke své poloze byl dvojnásobně ohrožen. Na severu Zlatá horda pod Batu Khan expandoval po Kavkaze a mohl by vyrazit na jih; na jih a východ, Hulagu Khan hrozilo, že zaplaví Irák a zatlačí na sever. Velká část vlády Al Kamila byla proto zaměstnána diplomatickým úsilím o zachování jeho autonomie a poslal Mongolům různá velvyslanectví, aby se o tom pokusila vyjednat.

V roce 1252 (650) Bayju Khan, guvernér Ázerbájdžánu a Arménie pro Zlatou hordu, se náhle objevil před Mayafariqinem a požadoval jeho kapitulaci.[3] Al Kamil Muhammad se podařilo dostat se s rodinou z města do bezpečí Hasankeyf a odtud poslal svého bratra al Ašrafa Musu [Poznámky 1] požádat Batu Khana o samostatnost Mayyafariqina. Batu souhlasil, že odloží invazi do Mayyafariqinu, pokud by Al Kamil Muhammad osobně šel k Velkému chánovi Möngke v Karakorum předložit své podání. Al Kamil souhlasil a v únoru 1253 (650) se vydal s bohatými dary. Když dorazil do Karakorum, našel řadu dalších Emirů, kteří vzdali úctu Velkému chánovi a nabídli podrobení.

Mongolové neměli v úmyslu dovolit těmto doménám zůstat dokonce nominálně nezávislými, ale jejich strategie spočívala v tom, že nejprve přijali Bagdád, než se v pravý čas přesunuli do jiných center. Mayyafariqin tedy měl několik let oddych. Nakonec však úsilí Al Kamila bylo marné. O několik let později se mongolské armády vrátily v platnost a oblehly město. Došlo k tvrdému a hořkému obléhání s energickým odporem k útočníkům, které trvalo dva roky.[4] Nakonec byl Al Kamil zabit, když Mayyafariqin padl 7. dubna 1260 Mongolům (23. Rabia II 658).[5] Ze zbývajících ajyubidských států v Sýrii bylo Aleppo brutálně podmaněno, zatímco Homs, Hama a Damašek se mírumilovně podrobily.[6]

Poznámky

  1. ^ Tento bratr nebyl ani Emir z Homsu ani Egyptský sultán, oba měli stejné jméno

Reference

  1. ^ Lane-Poole, Stanley, The Mohammedan Dynasties, Constable & Co, London 1894, str.77
  2. ^ The Coinage of the Ayyubids, P. Balog, Royal Numismatic Society, Number 12, London 1980, str.17 a str.21
  3. ^ Humphreys, R. S. Od Saladina po Mongoly, The Ayyubids of Damascus, SUNY Press 1977, s. 335
  4. ^ Spuler, B., Ronald F., Bagley C., The Muslim World a Historical Survey Part II: The Mongol Period E.J. Brill, Leiden 1960 s. 19
  5. ^ Muqaras: Výroční zpráva o vizuální kultuře islámského světa, Eseje na počest J. M. Rogerse, eds. Gülru Necipoğlu, Doris Behrens-Abouseif, Anna Contadinia, Koninklijke Brill NV, Leiden 2004, ISSN  0732-2992 ISBN  90 04 139648 svazek 21 str. 354
  6. ^ Humphreys, R. S. Od Saladina po Mongoly, The Ayyubids of Damascus, SUNY Press 1977, str. 348-351