Muhammad ibn Širkuh - Muhammad ibn Shirkuh

Muhammad ibn Širkuh
Emir z Homs
Panování1179–1186
Předchůdceto nebylo
NástupceAl-Mujahid
narozenýneznámý
Zemřel4. března 1186
ManželkaSitt al-Sham (Saladinova sestra)
DynastieAyyubid
NáboženstvíSunnitský islám

Nasr ad-Din Abu Abdallah Muhammad ibn Asad ad-Din Shirkuh (někdy označované jako Nasr ad-Din ibn Shirkuh a al-Malik al-Qahir)[1] byl Ayyubid emir z Homs od 1179 do 1186.

Přistoupení

The Zangid Sultán Nur ad-Din Zengi dal doménu Homs Shirkuh v roce 1164. O pět let později, po Shirkuhově smrti, Nur ad-Din vzal město zpět, ale poté jeho vítězství u Hama Horns v roce 1175, Saladin dal doménu Homs jeho synovi Muhammadovi ibn Širkuhovi.[2] Dal mu také Palmyru a ar-Rahba.[3] Saladin myslel na Muhammada ibn Shirkuha tak silně, že mu v roce 1185 (581) plánoval dát hlavní strategickou doménu Mosul v severním Iráku. Kampaň za dobytí města Zengidy však nebyla úspěšná a musel stáhnout své síly, takže Muhammad ibn Šírkuh nic nedostal.[4]

Rodina

Muhammad ibn Šírkuh se oženil se sestrou Saladina, který byl tedy jeho vlastním bratrancem, známým jako Sitt Ash-Sham („Lady of Syria“, tj. Nikoli její křestní jméno). Její celé jméno bylo Sitt Ash-Sham Zumurrud Khatun bint Najm d-Din Ayyub. Když se provdala za Muhammada ibn Shirkuha, byla vdovou po jednom ze Saladinových vojenských velitelů jménem Lajin, kterému měl syna jménem Husan ad-Din Umar b. Lajin.[5] Sitt Ash-Sham byla známá pro rozsah a velkorysost svých charitativních děl.[6] Není jasné, zda byla nebo nebyla matkou jeho dědice Al-Mujahida, ale obecně se předpokládá, že nebyla.

Smrt

Saladin onemocněl při obléhání Mosulu v roce 1185 a byl nucen ustoupit zpět do Sýrie. Když Muhammad ibn Shirkuh začal dělat opatření pro své nástupnictví, viděl příležitost rozšířit své domény. Spěchal pryč do Homsu a domluvil se s určitými hodnostáři v Damašku, aby mu v případě Saladinovy ​​smrti vzdali své město.[7]

Než však mohl některý z jeho plánů vstoupit v platnost, 4. března 1186 v Homsu náhle zemřel Muhammad ibn Šírkuh (10. Dhu’l Hijja 581).[5][1] Příčinou jeho smrti bylo zjevně nadměrné pití.[8] V Homsu byl následován jeho třináctiletým synem Al Malik Al-Mujahid Asad ad-Din Shirkuh II.[2] Ovdověla podruhé a jeho manželka Sitt ash-Sham ho přežila o více než třicet let a zemřela v roce 1220 (616) v Damašku.[5]

Reference

  1. ^ A b Ibn Khallikan’s Biographical Dictionary Vol 1, Cosimo Inc. 2010 str.627
  2. ^ A b Runciman S. Hunyadi Z., Laszlovszky J., Křížové výpravy a vojenské řády: rozšiřování hranic středověkého latinského křesťanství, CEU Medievalia, 2001, s. 62
  3. ^ Humphreys, R.S. Od Saladina po Mongoly: Ayyubidové Damašku 1193-1260, SUNY Press 1977 str.51
  4. ^ Humphreys, R.S. Od Saladina po Mongoly: Ayyubidy Damašku 1193-1260, SUNY Press 1977 str.56
  5. ^ A b C Necipoğlu G. (ed.) Muqarnas: An Annual on Islamic Art and Architecture vol. XI E> J> Brill, Leiden 1994 str. 47
  6. ^ Frenkel, Miriam & Lev, Yaacov (eds.) Charita a dávání v monoteistických náboženstvích Walter de Gruyter GmbH, Berlín 2009, s.246
  7. ^ Humphreys, R.S. Od Saladina po Mongoly: Ayyubidy Damašku 1193-1260, SUNY Press 1977 str.57
  8. ^ Humphreys, R.S. Od Saladina po Mongoly: Ayyubidy Damašku 1193-1260, SUNY Press 1977 str.58