Cesta do Indie - A Passage to India
![]() První vydání (UK) | |
Autor | E. M. Forster |
---|---|
Země | Spojené království |
Jazyk | Angličtina |
Vydavatel | Edward Arnold, (SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ) Harcourt Brace (NÁS) |
Datum publikace | 4. června 1924 |
Typ média | Tisk (vázaná a brožovaná) |
OCLC | 59352597 |
Cesta do Indie (1924) je román anglického autora E. M. Forster zasazen do pozadí Britové Raj a Indické hnutí za nezávislost ve 20. letech 20. století. To bylo vybráno jako jedno ze 100 velkých děl anglické literatury 20. století Moderní knihovna[1] a vyhrál 1924 Pamětní cena Jamese Taita Blacka pro beletrii.[2] Čas časopis zahrnoval román do seznamu „Všech 100 románů“.[3] Román je založen na zkušenostech společnosti Forster v Indii, z nichž je odvozen název Walt Whitman báseň z roku 1870 "Průchod do Indie" v Listy trávy.[4][5]
Příběh se točí kolem čtyř postav: Dr. Azize, jeho britského přítele pana Cyrila Fieldinga, paní Mooreové a slečny Adely Quested. Během výletu do fiktivního Jeskyně Marabar (po vzoru Barabarské jeskyně Bihar),[6] Adela si myslí, že se ocitla sama s Dr. Azizem v jedné z jeskyní (i když ve skutečnosti je ve zcela jiné jeskyni), a poté zpanikaří a uprchne; předpokládá se, že se ji doktor Aziz pokusil napadnout. Azizův proces, jeho rozběh a následky, přivedou k varu společné rasové napětí a předsudky mezi Indiány a Brity, kteří vládnou Indii.
Shrnutí spiknutí
Příchod
Mladá britská učitelka Adela Questedová a její starší kamarádka paní Mooreová navštívili fiktivní město Chandrapore, Britská Indie. Adela se má rozhodnout, jestli se chce oženit se synem paní Mooreové, městským soudcem Ronnym Heaslopem.
Mezitím doktor Aziz, mladý Indický muslim Lékař večeří se dvěma svými indickými přáteli a hovoří o tom, zda je možné být přítelem Angličana. Během jídla dorazilo předvolání majora Callendar, Azizova nepříjemného nadřízeného v nemocnici. Aziz spěchá do Callendarova bungalovu podle rozkazu, ale zdržuje ho prasklá pneumatika a potíže s hledáním a Tonga a major už odfrkl.
Zchátralý Aziz kráčí po silnici směrem k nádraží. Když uvidí svou oblíbenou mešitu, vstoupí na popud. Vidí tam podivnou Angličanku a křičí na ni, aby neznesvětila toto posvátné místo. Žena, paní Mooreová, má úctu k původním zvykům. Tím se Aziz odzbrojí a oba chatují a rozcházejí se jako přátelé.
Paní Moore se vrací do britského klubu po silnici a vypráví své zkušenosti v mešitě. Ronny Heaslop, její syn, si zpočátku myslí, že mluví o Angličanovi, a rozhoří se, když se dozví fakta. Adelu to však zaujalo.
Bridge Party
Protože nově příchozí vyjádřili přání vidět indiány, pozve pan Turton, výběrčí městských daní, mnoho indických pánů na večírek ve svém domě. Večírek se ukázal jako nepříjemná událost kvůli plachosti Indů a fanatismu Britů, ale Adela se setkává s Cyrilem Fieldingem, ředitelem Chandraporeovy vládní školy pro Indy. Fielding zve Adelu a paní Mooreovou. čajový dýchánek s ním a Hind -Bráhman profesor jménem Narayan Godbole. Na žádost Adely rozšiřuje své pozvání na doktora Azize.
Fieldingův čajový dýchánek
Na Fieldingově čajové párty se všichni dobře bavili o Indii a Fielding a Aziz se stali přáteli. Aziz slibuje, že vezme paní Mooreovou a Adelu, aby navštívili jeskyně Marabar, vzdálený jeskynní komplex. Přijíždí Ronny Heaslop a zjištění, že Adela je „bez doprovodu“ s Dr. Azizem a profesorem Godbolem, hrubě rozbije večírek.
Aziz se mylně domnívá, že ženy jsou uraženy, že nedodržel svůj slib, a uspořádá si výlet do jeskyní s velkými náklady pro sebe. Fielding a Godbole mají doprovázet expedici, ale chybí jim vlak.
Jeskyně Marabar
Aziz a ženy prozkoumají jeskyně. V první jeskyni je paní Moore překonána klaustrofobie. Ale horší než klaustrofobie je echo. Paní Mooreová, narušená zvukem, odmítá pokračovat ve zkoumání. Adela a Aziz v doprovodu průvodce vystoupají do horních jeskyní.
Adelina iluze
Když Aziz pomáhá Adele do kopce, ptá se, zda má více než jednu manželku. Zneklidněn tupostí poznámky se vrhl do jeskyně, aby se složil. Když vyjde, najde průvodce sám před jeskyněmi. Průvodce říká, že Adela šla do jeskyně sama. Aziz ji marně hledá. Rozhodne se, že je ztracena, udeří průvodce, který uteče. Aziz se rozhlédne a objeví Adelinu polní brýle ležící zlomený na zemi. Vloží je do kapsy.
Aziz se poté podívá z kopce dolů a vidí Adelu mluvit s další mladou Angličankou, slečnou Derekovou, která přijela s Fieldingem v autě. Aziz běží z kopce dolů a pozdraví Fieldinga, ale slečna Derek a Adela odjíždějí bez vysvětlení. Fieldingová, paní Mooreová a Aziz se ve vlaku vracejí do Chandrapore. Adela se při sestupu z jeskyní zranila.
Azizovo zatčení
Na vlakovém nádraží je Aziz zatčen a obviněn ze sexuálního napadení Adely v jeskyni. Příprava na jeho proces uvolňuje rasové napětí mezi Brity a Indy. Adela říká, že ji Aziz následoval do jeskyně a pokusil se ji chytit, a že ho odrazila tím, že na něj ohnula polními brýlemi. Jediným důkazem, který Britové mají, jsou polní brýle v držení Azize. Navzdory tomu jsou britští kolonisté přesvědčeni, že Aziz je vinen. Jsou ohromeni, když Fielding hlásá svou víru v Azizovu nevinu. Fielding je vyloučen a odsouzen jako zrádce krve. Indové, kteří považují obvinění z útoku za podvod, ho však vítají.
Mooreova záhada
Během týdnů před soudem je paní Mooreová apatická a podrážděná. Ačkoli vyznává svou víru v Azizovu nevinu, nedělá nic, aby mu pomohla. Ronny, znepokojený tvrzením své matky, že Aziz je nevinný, zařídí její návrat lodí do Anglie, než bude moci svědčit u soudu. Paní Mooreová zemřela během plavby. Její nepřítomnost v Indii se stává hlavním problémem soudu, kde Azizovi právní obhájci tvrdí, že její svědectví by dokázalo nevinu obviněného.
Paní Mooreová se více zajímá o své vlastní problémy s koncem života, protože cítí, že její zdraví selhává. Její vztah se synem jí umožňuje být rozptýlen a méně soucitný s Azizovou situací.[7]
Zkušební scéna
Adela je zmatená, pokud jde o Azizovu vinu. U soudu, ona je dotázána, zda ji Aziz sexuálně napadl. Má vizi jeskyně a ukázalo se, že Adela, když byla v jeskyni, dostala šok podobný paní Mooreové. Ozvěna ji natolik vyrušila, že ji to zneklidnilo. V té době Adela mylně interpretovala svůj šok jako Azizův útok. Připouští, že se mýlila, a případ je zamítnut.
(V návrhu románu z roku 1913 byl E. M. Forster vinen z útoku Azizem a uznán vinným u soudu; v návrhu z roku 1924 to změnil, aby vytvořil nejednoznačnější konec.)[Citace je zapotřebí ]
Následky
Ronny Heaslop přerušil zasnoubení s Adelou a ona zůstala v Fieldingově domě, dokud jí nevyřídili cestu na lodi do Anglie. Poté, co vysvětlila Fieldingovi, že ozvěna byla příčinou celého podnikání, opustila Indii a už se nevrátila.
I když je ospravedlněn, Aziz je naštvaný, že Fielding se spřátelil s Adelou poté, co mu téměř zničila život. Fielding, který věřil, že je to džentlmenská věc, přesvědčí Aziz, aby od ní nepožadoval peněžní odškodnění. Mužské přátelství trpí a Fielding odjíždí do Anglie. Aziz věří, že odchází, aby si vzal Adelu za své peníze. Rozhořčený nad zradou svého přítele slibuje, že se už nikdy nepřátelí s bílou osobou. Aziz se stěhuje do Hind -pravený stav Mau a začíná nový život.
Na Mau
O dva roky později se Fielding vrací do Indie. Jeho manželkou je Stella, dcera paní Mooreové z druhého manželství. Aziz, teď Raja hlavní lékař, přijde Fielding znovu k úctě a lásce. Nevzdává se však svého snu o svobodné a sjednocené Indii. V posledních větách románu vysvětluje, že on a Fielding nemohou být přátelé, dokud nebude Indie bez Britů Raj.
Literární kritika
Povaha kritiky Cesta do Indie je do značné míry založen na éře psaní a povaze kritické práce. Zatímco mnoho dřívějších kritik zjistilo, že Forsterova kniha ukázala nevhodné přátelství mezi kolonizátory a kolonizovanými, nové kritiky práce upozorňují na sexismus, rasismus a imperialismus, který je v textu obsažen.
Recenze Cesta do Indie když to bylo poprvé zveřejněno, zpochybnilo konkrétní podrobnosti a postoje obsažené v knize, kterou Forster čerpal ze svého času v Indii.[8] Raní kritici také vyjádřili znepokojení nad interracial kamarádstvím mezi Azizem a Fieldingem v knize.[9] Jiní viděli knihu jako hanobení humanistických pohledů na důležitost mezilidských vztahů a na škody způsobené kolonialismem ve společnosti.[10] Novější kritiky postkoloniálních teoretiků a literárních kritiků text znovu prozkoumali jako dílo Orientalista beletrie přispívající k diskurzu o koloniálních vztazích Evropana. Dnes je to mimo jiné jeden z klíčových textů postkoloniálního orientalistického diskurzu Srdce temnoty podle Joseph Conrad, a Kim podle Rudyard Kipling.[8]
Cesta do Indie se objevily v době, kdy zobrazení Indie jako divoké, neuspořádané země, která potřebuje nadvládu, byla v tradiční evropské literatuře populárnější než romantizovaná vyobrazení. Forsterův román se odklonil od typických příběhů o vztazích kolonizovaných kolonizátorem a zdůrazňoval spíše „nepoznatelný“ Orient, než aby jej charakterizoval exotikou, starodávnou moudrostí a tajemstvím. Postkoloniální teoretici jako Maryam Wasif Khan označili tento román za moderní orientalistický text, což znamená, že vykresluje Orient v optimistickém a pozitivním světle a současně zpochybňuje a kritizuje evropskou kulturu a společnost.[11] Benita Parry však naznačuje, že také mystifikuje Indii tím, že vytváří „zmatenou říši, kde je světský svět omezený a ve kterém indické dlouhé tradice matematiky, vědy a technologie, historie, lingvistiky a jurisprudence nemají místo.“[10]
Jedna z nejpozoruhodnějších kritik pochází od profesora literatury Edward Said, který se zmínil Cesta do Indie v obou Kultura a imperialismus a orientalismus. Ve své diskusi o narážkách na britskou říši v románech z počátku 20. století Said naznačuje, že i když dílo rozvrátilo typické pohledy na kolonizaci a koloniální vládu v Indii, nedosáhlo ani přímého odsuzování nacionalistických hnutí v Indii nebo imperialismu. Z Forsterova přístupu k vztahům kolonizovaným kolonizátorem řekl Said Forster:
. . . našel způsob, jak využít mechanismus románu k rozpracování již existující struktury postoje a odkazu bez jeho změny. Tato struktura umožňovala člověku pociťovat náklonnost a dokonce intimitu s některými Indy a Indií obecně, ale přiměla člověka, aby viděl indickou politiku jako zodpovědnost Britů, a kulturně odmítl výsadu indickému nacionalismu.[12]
V postkoloniálních kritikách se také prozkoumává stereotypní a orientalistické myšlení. Said navrhuje, aby se Forster zabýval otázkou britsko-indických vztahů oddělením muslimů a hinduistů v příběhu. Říká, že Forster spojuje islám se západními hodnotami a postoji, zatímco naznačuje, že hinduismus je chaotický a bezohledný, a následně používá hinduistické postavy jako pozadí hlavního příběhu.[12] Rovněž označuje neúspěšný pokus o přátelství mezi Azizem a Fieldingem jako posílení vnímané kulturní vzdálenosti mezi Orientem a Západem. Neschopnost těchto dvou mužů navázat smysluplné přátelství svědčí o tom, co Said naznačuje, že je neslučitelná jinakost Orientu, něco, co pochází ze Západu a také omezuje západní čtenáře v tom, jak chápou Orient.[13]
Jiní vědci zkoumali knihu kritickým postkoloniálním a feministickým objektivem. Čtení knihy Maryam Wasif Khan naznačuje Cesta do Indie je také komentářem k pohlaví a místem britské ženy v koloniálním projektu. Tvrdí, že ženské postavy přicházející do „Orientu“, aby se vymanily ze svých sociálních rolí v Británii, představují rozpor mezi Angličankami a jejich sociálními rolemi doma, a vypráví příběh „průkopnických Angličanek, jejichž naléhavý feminismus našel formu a hlas v kolonie".[14]
Sara Suleri kritizoval také orientalistické tendence knihy a její použití radikalizovaných těl, zejména v případě Azize, spíše jako sexuálních předmětů než jednotlivců.[15]
Seznam znaků
- Dr. Aziz
- Mladý muslimský Říká se, že indický lékař pracuje v britské nemocnici v Chandrapore[kým? ] které byly založeny na městě Bankipur, předměstí Patna ve státě Bihar. Spoléhá se na intuici a logiku a je emotivnější než jeho nejlepší přítel Fielding. Snadno se spřátelí a občas vypadá docela bláznivě. Jeho hlavní nevýhodou je neschopnost zobrazit situaci bez emocí, což Forster naznačuje jako typickou indickou obtíž. Zdá se, že Aziz má hlubokou lásku ke své zesnulé manželce, ale myslí na ni jen občas. Zpočátku je britským kolonistům poněkud lhostejný, ale po léčbě v průběhu soudu je začne nenávidět.
- Cyril Fielding
- 45letý svobodný britský ředitel malé vládní vysoké školy pro indiány. Fieldingova logická západní mysl nedokáže pochopit zmatek (nebo záhadu) Indie, ale vůči indiánům je velmi tolerantní a ohleduplný. Spřátelí se s Dr. Azizem, ale kulturní a rasové rozdíly a osobní nedorozumění je oddělují.
- Adela Quested
- Mladá britská učitelka, která je na návštěvě Indie s neurčitým úmyslem oženit se s Ronnym Heaslopem. Inteligentní, odvážná, upřímná, ale mírně rozvážná, je to, čemu Fielding říká „zloděj. “Přijíždí s úmyslem vidět skutečnou Indii. Ale po děsivé cestě do jeskyní Marabar falešně obviní Azize ze sexuálního napadení.
- Paní Mooreová
- Postarší promyšlená matka Ronnyho Heaslopa. Navštěvuje Chandrapore, aby dohlížela na zasnoubení jejího syna s Adelou Quested. Respektuje Indy a jejich zvyky a Indové v románu ji oceňují více než ostatní Britové. Poté, co podstoupila podobný zážitek jako Adela, je apatická a hořká.
- Ronny Heaslop
- Britský městský soudce v Chandrapore. Ačkoli to není špatný muž, sdílí rasistický názor svých koloniálních kolegů na Indy. Přeruší zasnoubení s Adelou poté, co odvolá své obvinění proti Azizovi. Považuje její zatažení za zradu jejich rasy. Adela také na veřejném zasedání prohlašuje, že ho už nemiluje.
- Profesor Narayan Godbole
- Starší, zdvořilý, kontemplativní Bráhman kdo na svět pohlíží vyrovnaně. Zůstává naprosto stranou konfliktů románu. Zůstává záhadou až do konce, když rehabilituje přátelství Fielding a Aziz.
- Pane Turtonu
- Britský městský sběratel Chandrapore. Nesnáší indiány, protože by to popřelo jeho celoživotní dílo. Přesto je velmi loajální ke své rase, nadává méně bigotním lidem, jako je Fielding, a na domorodce pohlíží s mírně zahaleným pohrdáním.
- Paní Turtonová
- Manželka pana Turtona. Otevřeně rasistická, snobská a hrubá vůči indiánům a těm Evropanům, kteří jsou odlišní, křičí na Adelu v soudní síni, když tato odvolá její obvinění proti Azizovi.
- Maj. Callendar
- Britský hlavní lékař a Azizův nadřízený v nemocnici. Je otevřenější rasista než jakákoli jiná mužská postava. Mezi indiány kolují zvěsti, že Callendar skutečně mučil zraněného Inda tím, že ho dal pepř místo antiseptik na jeho rány.
- Pane McBryde
- Britský policejní dozorce v Chandrapore. Stejně jako pan Turton považuje rasy tmavé pleti za horší než rasy světlé. Během Azizova soudu veřejně tvrdí, že je vědeckým faktem, že temní muži touží po bílých ženách. Přesto je vůči indiánům tolerantnější než většina Britů a je v přátelském vztahu s Fieldingem.
- Slečno Dereková
- Angličanka zaměstnaná u Hind královská rodina. Často si půjčuje jejich auto - a nemá problém požádat o jejich svolení nebo jej včas vrátit. Na většinu vkusu svých krajanů je příliš bouřlivá a pohodová. Má poměr s McBrydem.
- Nawab Bahadur
- Hlavní indický gentleman v Chandrapore, muslim. Bohatý (vlastní auto) a velkorysý, je loajální k Britům (své auto půjčuje Ronnymu Heaslopovi). Ale po soudu se vzdává svého titulu „nawab „kterou mu Britové věnovali, ve prospěch prostého“ Mr. Zulfiqar. “
- Hamidullah
- Azizův strýc a přítel. Vystudoval právo na Cambridge University, prohlašuje na začátku románu, že je snazší být přítelem Angličana v Anglii než v Indii. Aziz s ním přijde souhlasit.
- Amritrao
- Významný indický právník z Kalkata, zavolal na obranu Azize. Je známý svým silným protibritským sentimentem. Bere případ z politických důvodů a je znechucen, když se případ odpaří u soudu.
- Mahmoud Ali
- A Muslimský indián advokát, který otevřeně nenávidí Brity.
- Dr. Panna Lal
- Málorozený Hind lékař a Azizův rival v nemocnici.
- Ralph Moore
- Plaché, citlivé a náročné mládí, druhý syn paní Mooreové.
- Stella Moore
- Dcera paní Mooreové a později Fieldingova krásná mladší manželka.
Ocenění
- 1924 Pamětní cena Jamese Taita Blacka pro beletrii.
- 1925 Femina Vie Heureuse
Adaptace
- Cesta do Indie (hrát si) „Hra, kterou napsal Santha Rama Rau založený na románu, který běžel na West Endu v roce 1960, a na Broadwayi v roce 1962.[16] 1965 BBC televizní verze hry byla vysílána v jejich Hra měsíce série.[17]
- Indický filmař Satyajit Ray zamýšlel režírovat divadelní adaptaci románu, ale projekt nebyl nikdy realizován.[18]
- The Filmová verze z roku 1984 režie David Lean a hrát Judy Davis, Victor Banerjee, James Fox, Peggy Ashcroft a Alec Guinness, vyhrál dva Oscary a mnoho dalších ocenění.[19]
- Martin Sherman napsal další verzi pro fázi, která měla premiéru na Sdílené zkušenosti v Richmond v roce 2002.[20] Procestovalo Spojené království a hrálo na Brooklynská hudební akademie Harvey Theatre v listopadu 2004.[21]
Rukopis
V roce 1960 byl rukopis Cesta do Indie byl darován Rupert Hart-Davis Forster a prodán za účelem získání peněz pro London Library, načtení tehdejší rekordní částky 6 500 GBP za moderní anglický rukopis.[22]
Viz také
Reference
- ^ Lewis, Paul (20. července 1998). "'Ulysses 'nahoře jako panel vybírá 100 nejlepších románů ". The New York Times. Archivováno z původního dne 8. ledna 2015. Citováno 8. ledna 2015.
- ^ „Vítězové beletrie Vítězové cen“. University of Edinburgh. 22. srpna 2014. Archivováno z původního dne 31. října 2013. Citováno 2015-01-08.
- ^ „Celkově 100 románů“. Čas. 16. října 2005. Archivováno z původního dne 13. března 2010. Citováno 23. dubna 2010.
- ^ Sarker, Sunil Kumar (1. ledna 2007). Společník pro E.M. Forstera. Atlantic Publishers & Dist. p. 702. ISBN 978-81-269-0750-2. Citováno 8. ledna 2015.
- ^ Kummings, Donald D. (19. října 2009). Společník Walta Whitmana. John Wiley & Sons. p. 21. ISBN 978-1-4051-9551-5. Citováno 8. ledna 2015.
- ^ Sarker, Sunil Kumar (1. ledna 2007). Společník pro E.M. Forstera. Atlantic Publishers & Dist. p. 708. ISBN 978-81-269-0750-2. Citováno 8. ledna 2015.
- ^ Náhrobek; její útok v jeskyni; komentáře Ronnyho k věcem, kterým se musela věnovat; všichni hrají v její smrti na moři.
- ^ A b „Tajemství a zmatek cesty do Indie“. Britská knihovna. Citováno 22. listopadu 2017.
- ^ Parry, Benita (1998). Bludy a objevy: Indie v britské představivosti, 1880-1930. Londýn: Verso. p. 280. ISBN 1859841287. OCLC 40922011.
- ^ A b Parry, Benita (2004). Postkoloniální studia: materialistická kritika. New York: Routledge. str.163. ISBN 0-203-42053-5.
- ^ Khan, Maryam Wasif (22. června 2016). „Enlightenment Orientalism to Modernist Orientalism: The Archive of Forster's A Passage to India“. MFS Modern Fiction Studies. 62 (2): 217–235. doi:10.1353 / mfs.2016.0027. ISSN 1080-658X.
- ^ A b Řekl, Edward W. (1994). Kultura a imperialismus (1. Vintage books ed.). New York: Vintage Books. ISBN 0679750541. OCLC 29600508.
- ^ Řekl, Edward W. (1979) [1978]. orientalismus (1. vyd.). New York: Vintage Books. ISBN 039474067X. OCLC 4831769.
- ^ Khan, Maryam Wasif (22. června 2016). „Enlightenment Orientalism to Modernist Orientalism: The Archive of Forster's A Passage to India“. MFS Modern Fiction Studies. 62 (2): 230–233. doi:10.1353 / mfs.2016.0027. ISSN 1080-658X.
- ^ Suleri Goodyear, Sara (1992). Rétorika anglické Indie. Chicago: University of Chicago Press. str.132–135. ISBN 9780226779836. OCLC 23584165.
- ^ „Cesta do Indie“. Databáze internetové Broadway. Archivováno z původního dne 20. října 2012. Citováno 8. ledna 2015.
- ^ Angelini, Sergio (2003–2014). „Passage to India, A (1965)“. BFI Screenonline. Citováno 18. července 2017.
- ^ Wallia, C. J. „Recenze knihy IndiaStar: Satyajit Ray od Surabhi Banerjee“. IndiaStar. Archivovány od originál dne 19. února 1997. Citováno 8. ledna 2015.
- ^ „Cesta do Indie“. Databáze internetových filmů. Archivováno z původního dne 14. ledna 2013. Citováno 8. ledna 2015.
- ^ „Sdílené zkušenosti Vezměte Forster Passage do Indie“. WhatOnStage. 30. srpna 2002. Archivovány od originál dne 8. ledna 2015. Citováno 8. ledna 2015.
- ^ Isherwood, Charles (4. listopadu 2004). „Minimální setkání Forsterových Twainů“. The New York Times. Archivováno z původního dne 22. června 2013. Citováno 8. ledna 2015.
- ^ Hart-Davis, Rupert: Na půli cesty do nebe p55, Sutton Publishing Ltd, Stroud, 1998. ISBN 0-7509-1837-3
- S. M. Chanda: Cesta do Indie: bližší pohled na studium literatury (Atlantic Publishers, New Delhi 2003)
externí odkazy
- Cesta do Indie na Britská knihovna
- Cesta do Indie na Standardní e-knihy
- Průchod do Indie na Projekt Gutenberg
- Podrobné analýzy, shrnutí kapitol, kvíz a otázky týkající se eseje, od SparkNotes
- Původní recenze z roku 1924 přetištěno Opatrovník
- Cesta do Indie Mapa
- Whitman, Walt (1871). „Passage to India“. Listy trávy (báseň)., od kterého byl odvozen název Forsterova románu