Zionský kostel, Worpswede - Zions Church, Worpswede - Wikipedia

Sionský kostel
Zionskirche (v němčině)
Zionskark (v dolní němčině)
Zionskirche Worpswede South.JPG
Severovýchodní věž je vidět z hřbitova
Zion's Church se nachází v Dolním Sasku
Sionský kostel
Sionský kostel
Umístění v Dolním Sasku
53 ° 13'14 ″ severní šířky 08 ° 55'21 ″ východní délky / 53,22056 ° N 8,92250 ° E / 53.22056; 8.92250Souřadnice: 53 ° 13'14 ″ severní šířky 08 ° 55'21 ″ východní délky / 53,22056 ° N 8,92250 ° E / 53.22056; 8.92250
UmístěníWorpswede
ZeměNěmecko
Označeníluteránský
webová stránkawebová stránka (v němčině)
Architektura
Funkční stavfarní kostel
Architekt (s)Johann Paul Heumann [de ] (design)
Jürgen Christian Findorff [de ] (konstrukce)
Architektonický typHall kostel
StylRokoko a Klasický styl
Dokončeno1759
Specifikace
Materiálycihlový
Správa
FarníWorpswede
DěkanstvíOsterholz-Scharmbeck
DiecézeStade diecéze [de ]
SynodKostel v Hannoveru
Duchovenstvo
Pastor (y)Jörn Contag

Sionský kostel (Němec: Zionskirche, Nízký saský: Zionskark) je luteránský farní kostel ve Worpswede, Dolní Sasko, Německo. Kostel používá a vlastní Lutheran Kongregace Worpswede v rámci Evangelická luteránská státní církev v Hannoveru. To bylo dokončeno v roce 1759 a tvoří orientační bod umístěný na vrcholu Weyerberg kopec.

Budova kostela a zařízení

Pamětní deska v latině Jiří II jako ředitel sionského kostela, visící na jeho vnější zdi
Sionský kostel: Typický protestant Kanzelaltar, zakončená Tetragrammaton z Boží hebrejské jméno יהוה.
Nový orgán od Hendrik Ahrend [to ], slavnostně otevřen v roce 2012
Sionský kostel při pohledu z jihozápadu, malba od Fritz Overbeck, ca. 1900

Vřesoviště komisař Jürgen Christian Findorff [de ][1] provedl stavbu kostela,[2] podle plánů Johann Paul Heumann [de ], Volební Hanoverian dvorní architekt krále a kurfiřta George II Augustus Velké Británie a Hannoveru. Tak jako summus episcopus, tj. nejvyšší guvernér luteránské státní církve v Hannoveru, poskytl finanční podporu na stavbu kostela. Kostel byl postaven v letech 1757 až 1759 během únavné situace Sedmiletá válka, která měla americkou verzi jako anglo-Francouzská a indická válka.

Cihla halový kostel není orientované, ale zaměřeno na osu jihozápad - severovýchod.[2] Jeho další, poměrně skromný interiér zkrášluje typický protestant Kanzelaltar, kombinující kazatelnu a oltářní stůl, vytvořený v Rokoko formuláře.[2] Oltář kazatelny je strukturován sloupy a pilastry uprostřed kazatelny.[2] Nese to Tetragrammaton יהוה v horní auriole a nalevo od kazatelny králova rokajl - zdobené iniciály GR (Georgius Rex, skrytý na fotografii malbou dočasné výstavy).[2]

Lofts (nebo matronea ) rozpětí mezi vnějšími zdmi a sloupy toskánského stylu.[3] Struktura podkroví a sloupy, které je nesou, ukazují již jasný klasický vliv.[3] V typickém klasickým způsobem strop byl původně úplně plochý, až v roce 1898 byla změněna střední část na valená klenba.[3] Díky půdním sloupům spojujícím plochý strop bylo možné změnit pouze střední část na valenou klenbu, což narušilo klasický vzhled haly a působilo dojmem trojlodní stavby.[3]

Tady jsou hlavy cherubíni podle Clara Westhoff a květinové ozdoby od Paula Becker na přívěsky a sloupy, které se připojují ke stropu.[3] Po roce 1900 Westhoff a Becker, oba pak členové kolonie umělců ve Worpswede a stále studenti zazvonili na kostelní zvony pro zábavu, což se obecně chápalo jako požární poplach, dostali pokutu.[3] Nemohli platit a místo toho jim bylo umožněno vystupovat prostřednictvím nabídky těchto dekorativních prvků církvi.[3]

Věž kostela s věž v barokní formy byly přidány na severovýchodním konci skutečné budovy kostela až v roce 1798. Zionův kostel se nachází na Weyerberg kopec a s jeho věží je to orientační bod, často používaný jako předmět obrazů umělců.

Varhany

V roce 1763 Dietrich Christoph Gloger [de ] vytvořil první varhany, které se nezachovaly.[4] Zhoršující se po mnoho let, několikrát opravené, v 90. letech 19. století vypadlo z provozu.[5] Nový varhany bratří Peternellových se ukázaly jako příliš náchylné k opravám a v roce 1959 byly nahrazeny Alfred Führer [de ] podstoupil stejný osud, takže presbytář sboru v roce 2004 hlasoval pro nový orgán.[5] Dne 4. Března 2012 tento nový orgán provedl Hendrik Ahrend byl slavnostně otevřen.[6] Následující tradice Arp Schnitger a jeho žák Erasmus Bielfeldt [de ]Ahrend navrhl nástroj, který svým dispozicím připomínal Glogerův orgán, jehož dispozice byla zaznamenána.[7]

Hřbitov

Sochařství Der Übergang (tj. průchod) Waldemar Otto na hrobě rodiny Lippolda.
Modersohn-Beckerova hrobová socha od Bernhard Hoetger.

Hřbitov je hřbitov, takže se ve skutečnosti rozkládá kolem budovy kostela. Byl navržen podle plánů Findorffu a přitahuje mnoho návštěvníků kvůli své vyvýšené poloze na Weyerberg a kvůli tam zachovaným hrobům. Patří mezi ně 80 známých malířů, autorů, hudebníků a řemeslníků, z nichž mnozí byli členy Kolonie umělců Worpswede.

Seznam umělců a umělců pohřbených ve Worpswede

Poznámky

  1. ^ Findorff měl na starosti odvodnění a kolonizaci rašelinišť Teufelsmoor. Postavil tedy také tři nové kostely v této oblasti, kromě sionského kostela také kostely v Gnarrenburg (1785–1790) a Grasberg (1785–1789). Srov. Hans-Christoph Hoffmann, "Die Kunstlandschaft zwischen Labe und Weser vom frühen Mittelalter bis zur Neuzeit", v: Geschichte des Landes zwischen Labe a Weser: 3 obj., Hans-Eckhard Dannenberg a Heinz-Joachim Schulze (eds.), Stade: Landschaftsverband der ehem. Herzogtümer Bremen und Verden, 1995 a 2008, roč. I „Vor- und Frühgeschichte“ (1995; ISBN  978-3-9801919-7-5), sv. II „Mittelalter (einschl. Kunstgeschichte)“ (1995; ISBN  978-3-9801919-8-2), sv. III 'Neuzeit' (2008; ISBN  978-3-9801919-9-9), (= Schriftenreihe des Landschaftsverbandes der ehem. Herzogtümer Bremen und Verden; vol. 7–9), vol. II: str. 389–517, zde str. 487.
  2. ^ A b C d E Hans-Christoph Hoffmann, „Die Kunstlandschaft zwischen Labe und Weser vom frühen Mittelalter bis zur Neuzeit“, v: Geschichte des Landes zwischen Labe a Weser: 3 obj., Hans-Eckhard Dannenberg a Heinz-Joachim Schulze (eds.), Stade: Landschaftsverband der ehem. Herzogtümer Bremen und Verden, 1995 a 2008, roč. I „Vor- und Frühgeschichte“ (1995; ISBN  978-3-9801919-7-5), sv. II „Mittelalter (einschl. Kunstgeschichte)“ (1995; ISBN  978-3-9801919-8-2), sv. III 'Neuzeit' (2008; ISBN  978-3-9801919-9-9), (= Schriftenreihe des Landschaftsverbandes der ehem. Herzogtümer Bremen und Verden; vol. 7–9), vol. II: str. 389–517, zde str. 487.
  3. ^ A b C d E F G Hans-Christoph Hoffmann, „Die Kunstlandschaft zwischen Labe und Weser vom frühen Mittelalter bis zur Neuzeit“, v: Geschichte des Landes zwischen Labe a Weser: 3 obj., Hans-Eckhard Dannenberg a Heinz-Joachim Schulze (eds.), Stade: Landschaftsverband der ehem. Herzogtümer Bremen und Verden, 1995 a 2008, roč. I „Vor- und Frühgeschichte“ (1995; ISBN  978-3-9801919-7-5), sv. II „Mittelalter (einschl. Kunstgeschichte)“ (1995; ISBN  978-3-9801919-8-2), sv. III 'Neuzeit' (2008; ISBN  978-3-9801919-9-9), (= Schriftenreihe des Landschaftsverbandes der ehem. Herzogtümer Bremen und Verden; vol. 7–9), vol. II: str. 389–517, zde str. 488.
  4. ^ Helmut Stelljes, „« Königin der Kirchenmusik “in der Worpsweder Zionskirche, v: Heimat-Rundblick. Geschichte, Kultur, Natur, Č. 100, 1/2012 (jaro 2012), ISSN  2191-4257, s. 16–17.
  5. ^ A b „Worpswede, Zionskirche: Orgel der Firma Jürgen Ahrend Orgelbau (2012)“ Archivováno 6. ledna 2013 v Wayback Machine, na: Norddeutsche Orgelmusikkultur v Niedersachsen und Europa (Nominace) Archivováno 30. října 2012 v Wayback Machine. Vyvolány 6 November 2012.
  6. ^ Die neue Orgel Archivováno 27. května 2013 v Wayback Machine. Vyvolány 6 November 2012.
  7. ^ „Die Orgel“ Archivováno 22. června 2013 v Wayback Machine, na: Die neue Orgel Archivováno 27. května 2013 v Wayback Machine. Vyvolány 6 November 2012.

externí odkazy