Yumiko Kurahashi - Yumiko Kurahashi

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v Rusku. (Duben 2014) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu. Pohled strojově přeložená verze ruského článku. Strojový překlad jako DeepL nebo Google Překladač je užitečným výchozím bodem pro překlady, ale překladatelé musí chyby podle potřeby revidovat a potvrdit, že překlad je přesný, spíše než jednoduše kopírovat strojově přeložený text do anglické Wikipedie. Nepřekládejte text, který se jeví jako nespolehlivý nebo nekvalitní. Pokud je to možné, ověřte text pomocí odkazů uvedených v cizojazyčném článku. Vy musí poskytnout přisuzování autorských práv v upravit souhrn doprovázející váš překlad poskytnutím mezijazykový odkaz ke zdroji vašeho překladu. Souhrn úprav atribuce modelu Obsah této úpravy je přeložen z existujícího článku ruské Wikipedie na [[: ru: Курахаси, Юмико]]; viz jeho historii pro atribuci. Měli byste také přidat šablonu {{Přeloženo | ru | Курахаси, Юмико}} do diskusní stránka. Další pokyny najdete v části Wikipedia: Překlad. Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Listopad 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Yumiko Kurahashi (倉橋 由美子, Kurahashi Yumiko10. října 1935 - 10. června 2005) byl japonský spisovatel. Její vdané jméno bylo Yumiko Kumagai (熊 谷 由美子, Kumagai Yumiko), ale napsala pod svým rodným jménem.

Její práce byla experimentální a antirealista, zpochybňování převládajících společenských norem týkajících se sexuálních vztahů, násilí a sociálního řádu. Její antinovely zaměstnán pastiche, parodie a další prvky typické pro postmoderní psaní.

Časný život a studia

Kurahashi se narodil v Kami, Japonsko, nejstarší dcera Toshio a Misae Kurahashi.^[1] Její kmotr byl Tokutomi Sohō, který znal svého otce. Její otec byl rodinný zubař ve městě Kami v Prefektura Koči na ostrově Shikoku. Po jednom roce studia japonské literatury na Kjótská ženská univerzita, pod tlakem svého otce se přestěhovala do Tokia, aby získala certifikát zubní hygieničky a lékařský výcvik. Po splnění podmínek pro složení státní zkoušky pro lékařskou praxi však místo toho nastoupila na Katedru francouzské literatury v Meiji University, kde navštěvovala přednášky významných japonských poválečných literárních osobností jako např Mitsuo Nakamura, Kenji Yoshida, a Ken Hirano [ja ]. Během univerzitních let byla Kurahashi nadšeně představena tělu moderní literatury, čtení Rimbaud, Camus, Kafka, Blanchot, a Valéry. Její práce byla věnována analýze Sartre pojednání Bytí a nicota.

Literární počátky a kontroverze

Během studia na magisterském studiu debutovala Kurahashi v roce 1960 zveřejněním příběhu v univerzitním časopise Párty (パ ル タ イ), akutní satira o komunistickém levicovém sentimentu, který byl v té době mezi studenty běžný. Příběh ocenil Ken Hirano ve své recenzi v Mainichi Shimbun. Příběh byl přetištěn Bungakukai, a nominován na Cena Akutagawa v roce 1960. Další krátký román, Konec léta (夏 の 終 り) byla zveřejněna a Kurahashi byl nominován na Cena Akutagawa ve stejném roce. Ačkoli nevyhrála, byla považována za spolu s dalšími novými autory debutujícími současně - Takeshi Kaiko, Shintaro Ishihara, a Kenzaburō Ōe - být vysoce hodnocen mezi generací mladých japonských spisovatelů „třetí vlny“.

Kurahashi a Kenzaburō mají určité biografické podobnosti: stejně jako Kurahashi, také se narodil v roce 1935, vyrostl na Shikoku a přestěhoval se do Tokia, kde studoval francouzskou literaturu, absolvoval postgraduální práce na Sartrovi a debutoval ve studentských dobách s politickým nádechem povídky, které vzbudily uznání Kena Hirana. V určitém okamžiku se však jejich cesty rozcházejí. Dále jsme vyhráli Nobelova cena za literaturu zatímco cesta, kterou zvolil Kurahashi, vedla k její ostrakizaci japonským literárním světem.

Kurahashiův román z roku 1961 (ve skutečnosti antinovel ) Modré cesty (暗 い 旅), napsáno formálně druhá osoba způsobil mnoho kontroverzí mezi kritiky a vedl Jun Eto obvinit ji z plagiátorství. Podle názoru Eto Kurahashiho román jednoduše napodobil dřívější román La modifikace (Second Thoughts) od francouzského spisovatele Michel Butor. V tisku vypukla prudká debata; Kurahashiho obránci se přidali Takeo Okuno [ja ]. Ať už byla ovlivněna sporem nebo smrtí jejího otce v roce 1962, poté Kurahashi opustil postgraduální studium.

Později život a práce

V roce 1964 se Kurahashi oženil s Tomihiro Kumagai, který poté pracoval jako producent pro Japan Broadcasting Corporation. Navzdory významným zdravotním problémům odešla v roce 1966 studovat na University of Iowa ve Spojených státech, kde strávila asi rok s Fulbrightovým stipendiem.

V roce 1969 Kurahashi zveřejnil fantazmagorický a dystopický román Dobrodružství Sumiyakisto Q (ス ミ ヤ キ ス ト Q の 冒 険). Dramatický obrat v její práci ohlašovaly její romány jako např Virginie (1970), Anti-tragédie (反 悲劇) (1971) a Most snů (夢 の 浮橋) (1971). Zatímco pokračovala v psaní krátkých i dlouhých příběhů jako např Hrad uvnitř hradu (城 の 中 の 城) (1981), Symposion (シ ュ ン ポ シ オ ン) (1985) a Popoi (1987) Kruté pohádky pro dospělé (大人 の た め の 残酷 童話) a Kurahashi's Short Ghost Stories (倉橋 由美子 の 怪 奇 掌 編) se během jejího života stala jejím nejoblíbenějším dílem. V roce 1987 jí byla udělena Cena Izumi Kyoka za literaturu za její obrovskou antiutopickou práci Cesta do Amanonu (ア マ ノ ン 国 往還 記).

Práce v angličtině

• Dobrodružství Sumiyakisty Q (ス ミ ヤ キ ス ト Q の 冒 険, 1969) přeložil Dennis Keene. ISBN  978-0-70221-329-8
• Žena s létající hlavou a jiné příběhy přeložil Atsuko Sakaki. ISBN  978-0-76560-158-2
  • „Mimozemšťan“, „Jsme milenci“, „Dům černé kočky“, „Žena s létající hlavou“, „Obchod“, „Čarodějnická maska“, „Sny o jarní noci“, „Průchod Sny "," Zvláštní místo "," Květinová abstrakce "," Dlouhá cesta snů "
• "Partei"(1960) přeložili Yukiko Tanaka a Elizabeth Hanson, v ISBN  978-0-80471-130-2
• „Zemřít u ústí“ (Kako ni Shisu, 1971) přeložil Dennis Keene, v ISBN  978-0-23113-804-8

Pozdější roky

Ve svých pozdějších letech, navzdory zhoršujícímu se zdraví, napsala Kurahashi několik knih, včetně Kôkan (交 歓) (1989), Yume no Kayoiji (夢 の 通 ひ 路) (1989), Galerie fantasy umění (幻想 絵 画 館) (1991), Mezi pozemským světem a druhým světem (よ も つ ひ ら さ か 往還) (2002) a Kruté pohádky pro staré lidi (老人 の た め の 残酷 童話) (2003). Kurahashi je také známá svým překladem dětské literatury, jako je Shel Silverstein je Chybějící kousek (ぼ く を 探 し に) (1977) a The Missing Piece Meets the Big O (ビ ッ グ ・ オ ー と の 出 会 い: 続 ぼ く を 探 し に) (1982). Její poslední prací byl nový překlad Antoina de Saint-Exupéryho Malý princ, kterou dokončila překlad den před svou smrtí.

Yumiko Kurahashi zemřel ve věku 69 let dilatační kardiomyopatie. Nemoc byla nevyléčitelná, ale Kurahashi důsledně odmítala i ty operace, které by jí mohly prodloužit život.

Reference

• Napier, Susan J. (1996). Fantastická v moderní japonské literatuře: Podvracení moderny. Londýn a New York: Routledge. ISBN  978-0-415-12458-4.
• Sakaki, Atsuko (1999). Rekanonizace Kurahashi Yumiko: Směrem k alternativním perspektivám pro „moderní“ „japonskou“ „literaturu“. Havaj: University of Hawaii Press.
• Vernon, Victoria V. (1988). „Sibyla negace: Kurahashi Yumiko a“ Natsu no owari"". Daughters of the Moon: Wish, Will, and Social Constraint in Fiction by Modern Japanese Women. Berkeley: University of California, Institut východoasijských studií. ISBN  978-0-912966-94-6.
• 小鹿 糸 (1983). „倉橋 由美子 論: 反 世界 へ の 降下“. 日本 文學 誌 要. Hosei University. 29: 62–74. (v japonštině)

Poznámky

externí odkazy

• Yumiko Kurahashi v J'Lit Books z Japonska (v angličtině)
• Synopse Záznam o cestě do země Amanon (Amanon koku okan ki) ve společnosti JLPP (Japanese Literature Publishing Project) (v angličtině)
• Krátká biografie a seznam prací (v japonštině)