Werner Jarowinsky - Werner Jarowinsky - Wikipedia

Werner Jarowinsky
Bundesarchiv Bild 183-1983-0506-400, Werner Jarowinsky.jpg
1983
narozený(1927-04-25)25.dubna 1927
Leningrad
(před rokem 1917 a po roce 1991 známý jako Petrohrad),
Sovětský svaz
Zemřel22. října 1990(1990-10-22) (ve věku 63)
Berlín, Německo
VzděláváníHalle University
Humboldtova univerzita v Berlíně
obsazeníEkonom
Úředník strany
Člen ústředního výboru strany
Člen politbyra
Člen Volkskammer a (krátce) zástupce prezidenta
Politická stranaKPD
SED

Werner Jarowinsky (25 dubna 1927-22. Října 1990) byl Východoněmecký ekonom, který se stal a strana oficiální. V letech 1963 až 1989 byl členem mocných Ústřední výbor strany která byla podle leninské ústavní struktury, kterou země přijala po roce 1949, středem politické moci a rozhodování. V ústředním výboru pracoval od roku 1984 do roku 1989 jako člen Politbyro který jménem Ústředního výboru kontroloval a koordinoval práci ústředního výboru vedení.[1][2][3][4]

V letech 1963 až 1990 spojil Werner Jarowinsky své stranické povinnosti s členstvím v Lidový parlament (Volkskammer).[1]

Životopis

Werner Jarowinsky se narodil v roce Leningrad (jako Petrohrad / Petrohrad byl přejmenován v roce 1924).[3] Jeho otec byl pracovník, o kterém se ví málo, pravděpodobně původem z Německa. V roce 1930 nebo krátce po něm se zdá, že jeho otec zemřel a zbytek rodiny se vrátil do Německo.[1][4] Ukončil školní docházku v roce 1941 a poté absolvoval dvouleté obchodní učení v průmyslu. V letech 1943 až 1945 se ujal svého vojenská služba v Německá armáda.[1] Jedním z výsledků konec války v květnu 1945 byl konec dvanáct let nacisty diktatura. The komunistická strana již nebyl zakázán. Později téhož roku se k němu připojil Jarowinsky.[3]

V dubnu 1946 a sporné politické spojení proběhlo mezi Komunistická strana Německa a Sociálně demokratická strana Německa. Výsledná sloučená strana se stala známou jako Socialistická jednotná strana Německa („Sozialistische Einheitspartei Deutschlands“ / SED). Nikdy nebylo zcela jasné, zda ti, kdo stojí za fúzí stran, zamýšleli, aby vstoupila v platnost v celém Německu: ve skutečnosti byl její dopad omezen na regiony spravováno jako the Zóna sovětské okupace. Stoupenci fúze ukazovali na události roku 1933, trvá na tom, že Hitler Adolf Hitler převzít bylo možné jen kvůli rozporům mezi dvěma hlavními stranami politické levice. Werner Jarowinsky byl jedním z více než milionu členů komunistické strany, kteří neztratili čas při podpisu svého členství ve straně novému SED, která se do roku 1949 stala dominantní politickou silou v novém druhu Německá diktatura jedné strany.[1]

V letech 1945 a 1946 Jarowinsky sídlil v Zeitz (jižně od Lipsko ) jako „úředník pro mládež“ („Jugendfunktionär“).[5] Během tohoto období byl rovněž zaměstnán u Lidová policie, i když ze zdrojů není jasné, zda byl „příslušníkem“ policie[3] nebo pracovat jako úředník administrativní podpory.[1] Ve stejné době, od roku 1945 do roku 1947, mohl studovat u „Dělnická a rolnická fakulta“ připojený k Halle University aby dokončil své dosud zkrácené školní docházky. Werner Jarowinsky prošel svým Školní závěrečné zkoušky (Abitur) v roce 1947, který otevřel cestu k vysokoškolskému vzdělání.[5]

Studoval Ekonomika a Jurisprudence na univerzitách v Halle a Berlín mezi lety 1948 a 1951. V té době, v říjnu 1949, byl Zóna sovětské okupace byl znovu spuštěn jako Sovětský sponzor Německá demokratická republika (východní Německo). Právě v této nové verzi Německa pokračoval Werner Jarowinsky ve studiu a budoval svou kariéru. Zůstal v Berlíně s juniorskou učitelskou pozicí (als "Dozent" ) mezi lety 1951 a 1956.[1] Když však v červnu 1956 získal doktorát, přišel z Univerzita Karla Marxe (jak byla rebrandována a obnovena v roce 1953) v Lipsko. Jeho disertační práce se týkala „Funkce plánování socialistického obchodu v Německé demokratické republice a základních principů státního plánování frontového merchandisingu“.[A][6]

V roce 1956 byl Jarowinsky jmenován vedoucím „Výzkumného ústavu pro mezoněmecký obchod“ („Forschungsinstituts für den Binnenhandel“), která byla součástí fakulty ekonomie na Berlínská univerzita.[5][7] V roce 1957 se stal vedoucím národní správy („Leiter der Hauptverwaltung“) na Východoněmecké ministerstvo obchodu a zásobování („Ministerium für Handel und Versorgung“), která měla vazby na univerzitní institut.[5] Další povýšení následovalo v roce 1959, kdy se stal „náměstkem ministra“ nebo „ministrem zahraničí“ (zdroje se liší podle pracovní pozice)[5][7] Za sebou Franz Fillinger.[8] Jarowinsky zůstal ve funkci na ministerstvu do roku 1963.[1]

The Šestá konference stran z SED se konal ve východním Berlíně během třetího týdne v lednu 1963. Werner Jarowinsky byl mezi těmi, kdo byli zvoleni za člena Ústřední výbor strany.[3] Bylo zcela obvyklé, že se členové ústředního výboru připojili až poté, co jejich jména byla po několik let na seznamu kandidátů na členství. Jména mnoha kandidátů ve skutečnosti nikdy nepostoupila nad seznam kandidátů. Z konzultovaných zdrojů nic nenasvědčuje tomu, že by se Jarowinského přijetí ke členství v ústředním výboru tímto způsobem zpozdilo.[1] Avšak zároveň Šestá konference stran jeho jméno bylo zařazeno na (mnohem kratší) seznam kandidátů na budoucí povýšení na Členství v politbyru.[1][4]

V ústředním výboru byl 1. listopadu 1963 zvolen Jarowinsky na sekretariát odpovědný za obchod a dodávky. Později byly do jeho portfolia odpovědností ústředního výboru přidány „Církevní otázky“.[3] V květnu 1984 se konečně připojil k Politbyro, sloužící jako člen do Prosince 1989.[7] V období od září 1963 do roku 1990 seděl Jarowinsky také jako člen Lidový parlament (Volkskammer).[3] Byla věnována pozornost zajištění a zdání plurality více stran v lidovém parlamentu, ale Jarowinsky je uveden jako člen zastupující vládu SED (párty) sám. V letech 1971 až 1989 předsedal parlamentnímu výboru pro obchod a dodávky.[1]

Během pozdních osmdesátých let se Werner Jarowinsky stal také východoněmeckým zástupcem redakčního týmu, který produkoval "Problémy míru a socialismu “, mezinárodní akademický časopis obsahující společně vytvořený obsah z komunistických a dělnických stran a publikovaný v Praha, i když se šéfredaktorem z Sovětský svaz. Jeho příspěvky naznačují, že Jarowinsky, stejně jako stárnoucí členství východoněmeckého politbyra obecněji, nebyl nadšený Větry změny přijíždějící do redakcí po roce 1986 ze všech míst, Moskva.[9]

v Listopad 1989, Berlínská zeď bylo porušeno velkým počtem východoněmeckých pouličních demonstrantů. K překvapení komentátorů (a dalších) se rychle ukázalo, že sovětská vojska pozorující události nedostala žádné pokyny k zásahu. Když to demonstranti viděli, dostali kladiva a začali demolice zdi. Nyní se odehrála řada událostí, která vedla - zdánlivě neúprosně - k První a poslední svobodné volby ve východním Německu. Na Kancléř Kohl západního Německa, kteří už měli příležitost diskutovat o situaci Prezident Gorbačov v některých detailech už mohlo být zřejmé, že se cesta otevírá až do znovusjednocení. Pro většinu lidí to ještě nebylo tak zřejmé. V průběhu listopadu a prosince 1989 však východoněmecké politické establishmenty prošly konečnou ztrátou kolektivní důvěry, zatímco východoněmečtí občané opatrně dospěli k závěru, že se koneckonců nedožijí opětovného spuštění 1953. The Ústřední výbor strany a Politbyro (včetně Jarowinského) rezignoval hromadně dne 3. prosince 1989. To byl kontext, v němž se v listopadu 1989 stal Werner Jarowinský zástupcem prezidenta Lidový parlament (Volkskammer).[1] V období od 11. Listopadu 1989 do 10. Ledna 1990 působil také jako vůdce SED parlamentní skupina v EU Lidový parlament (Volkskammer).[1]

Dne 11. ledna 1990 bylo potvrzeno odnětí Jarowinského parlamentního mandátu. Jeho vůdcovské povinnosti ve Volkskammeru převzal jeho stranický soudruh Käte Niederkirchner.[10]

Dne 21. ledna 1990 byl Werner Jarowinsky vyloučen z párty,[3] který se do této doby přejmenoval na Strana demokratického socialismu (PDS) a pustil se do zoufalé snahy znovu objevit sebe sama pro konvenčněji demokratickou budoucnost.[11]

Proces znovusjednocení Německa byl rychlý. Svobodné volby ve východním Německu vyhrála Východoněmecká CDU (který fungoval jako východoněmecké křídlo Německa Západoněmecká strana se stejným názvem pro tyto volby) konkrétně proto, že slibovala rychlé znovusjednocení. Ačkoli vyhráli volby, nezískali dostatek křesel, aby vládli Volkskammeru. Byla ustavena koaliční vláda s CDU a několika dalšími stranami, která vládla a vedla jednání o formálním znovusjednocení.[12] V září smlouva o znovusjednocení byl předán Volkskammerem ve východním Berlíně i západoněmeckým Bundestag v Bonn a bylo dohodnuto, že formální sloučení bude účinné od 3. října.[13] Tato událost se stala podle plánu a spojila nejen Německo, ale také východní Berlín a Západní Berlín (do té doby enkláva ovládaná západním Německem) do dnešní doby Berlín. Dne 22. října 1990 zemřel Werner Jarowinsky ve věku 63 let v sjednoceném Berlíně. Přežil východní Německo jen o 19 dní.

Ocenění a vyznamenání


Poznámky

  1. ^ „Die Funktionen der Planung des sozialistischen Handels der Deutschen Demokratischen Republik und die Grundlagen der staatlichen Einzelhandelsumsatzplanung“[6]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Helmut Müller-Enbergs. „Jarowinsky, Werner * 25.4.1927, † 22.10.1990 Mitglied des Politbüros des ZK der SED“. „Byla válka v DDR?“. Ch. Odkazy Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlin. Citováno 4. července 2019.
  2. ^ „Werner Jarowinsky gestorben“. Politik. Neues Deutschland, Berlín. 14. listopadu 1990. Citováno 4. července 2019.
  3. ^ A b C d E F G h Günther Buch (autor); Eberhard Kuhrt (překladač-editor); Hannsjörg F. Buck (editor překladačů); Gunter Holzweißig (editor překladačů) (9. března 2013). Biographische Notizen .... Werner Jarowinsky. Die wirtschaftliche und ökologische Situation der DDR in den 80er Jahren. Springer-Verlag. str. 300. ISBN  978-3-322-95835-8.
  4. ^ A b C Gregor Gysi; Hans Modrow (23. ledna 2013). Werner Jarowinsky (1927-1990). Ostdeutsch oder angepasst: Gysi und Modrow im Streit-Gespräch. vydání ost. str. 100. ISBN  978-3-360-51015-0.
  5. ^ A b C d E „Werner Jarowinsky fr. Dt. Wirtschaftspolitiker; SED; Dr. rer. Oec“. Munzinger Archiv GmbH, Ravensburg. Citováno 5. července 2019.
  6. ^ A b „Die Funktionen der Planung des sozialistischen Handels der Deutschen Demokratischen Republik und die Grundlagen der staatlichen Einzelhandelsumsatzplanung“. OCLC (WorldCat ), Dublin, Ohio. Citováno 5. července 2019.
  7. ^ A b C „Werner Jarowinsky“. Geschichte der Wirtschaftswissenschaften an der Humboldt-Universität zu Berlin .... Vom Frühlingsemester 1951/52 bis zum Herbstsemester 1957/58 lehrte Werner Jarowinsky Handelswissenschaften. Institut für Wirtschaftsgeschichte, Humboldt-Universität zu Berlin. Citováno 5. července 2019.
  8. ^ Gabriele Baumgartner; Dieter Hebig (24. května 2012). Fillinger, Franz. Biographisches Handbuch der SBZ / DDR. Pásmo 1 + 2. Walter de Gruyter. str. 178. ISBN  978-3-11-169913-4.
  9. ^ Franca Wolff (2002). Glasnost erst kurz vor Sendeschluss: die letzten Jahre des DDR-Fernsehens (1985-1989 / 90). Böhlau Verlag. ISBN  978-3-412-08602-2.
  10. ^ Annett Heide (27. ledna 2014). „Meine Tante Käthe“. Berliner Zeitung.
  11. ^ Eric Canepa (1994). „Německá strana demokratického socialismu“. Socialistický registr. Knihovny Merlin Press a University of Toronto. 312–341. Citováno 5. července 2019.
  12. ^ https://www.nytimes.com/1990/04/10/world/upheaval-in-the-east-east-germans-form-grand-coalition.html
  13. ^ http://www.socsci.uci.edu/~rdalton/germany/ch2/chap2.htm