Národní fronta Německé demokratické republiky - National Front of the German Democratic Republic
Národní fronta Německé demokratické republiky Nationale Front der Deutschen Demokratischen Republik | |
---|---|
![]() | |
Předseda | Erich Correns (1950–1981) Lothar Kolditz (1981–1990) |
Založený | 30. března 1950 |
Rozpuštěno | 20. února 1990 |
Hlavní sídlo | Východní Berlín, Německá demokratická republika |
Ideologie | Komunismus Marxismus – leninismus |
Politická pozice | Zcela vlevo |
The Národní fronta Německé demokratické republiky (Němec: Nationale Front der Deutschen Demokratischen Republik) byla aliance politických stran (Blockpartei ) a masové organizace v Německá demokratická republika, ovládané Socialistická jednotná strana Německa (SED), který stál uvnitř volby do východoněmeckého parlamentu, Volkskammer („Lidová komora“).
Účelem NF bylo vyvolat dojem, že NDR byla pluralitní společnost, spolu s liberálními tržními demokratickými formami, ovládaná širokou koalicí. Ve skutečnosti byly všechny strany a masové organizace podřízeny SED a musely SED oficiálně přijmout vedoucí role jako podmínku jejich existence. Ve volbách měli voliči pouze možnost schválit nebo odmítnout jeden „jednotný seznam“ kandidátů NF. Dvě z blokových stran byly dříve nezávislé a další dvě byly založeny na popud SED. Členové SED na seznamu byli vždy většinou, protože mnoho kandidátů masových organizací bylo také členy SED.[1]
V posledních týdnech před pád berlínské zdi (Listopad 1989), někteří politici stran, které nejsou členy SED, začali mírně kritizovat dominanci SED. Front se rozpadla v únoru 1990, měsíc před první svobodné volby v NDR.
Zakládající strany
![]() |
---|
Tento článek je součástí série o politika a vláda Východní Německo |
Strana | Symbol | Vlajka | Nadace | Rozpuštění | Sedadla v Volkskammer (1986) |
---|---|---|---|---|---|
Socialistická jednotná strana SED | ![]() | ![]() | 21.dubna 1946 | 16. prosince 1989 | 127 |
Křesťanskodemokratická unie CDU | ![]() | ![]() | 26. června 1945 | 1/2 října 1990 | 52 |
Liberálně demokratická strana LDPD | ![]() | ![]() | 5. července 1945[2] | 11. srpna 1990 | 52 |
Demokratická zemědělská strana DBD | ![]() | ![]() | 17. června 1948 | 15. září 1990 | 52 |
Národní demokratická strana NDPD | ![]() | ![]() | 5. května 1948[3][4] | 27. března 1990 | 52 |
Jednotlivé masové organizace zastoupené v EU Lidová komora
Organizace | Symbol | Vlajka | Nadace | Rozpuštění | Přiřazení zástupci v Volkskammer (1986) |
---|---|---|---|---|---|
Svobodná německá odborová federace FDGB | ![]() | ![]() | 1946 | 1990 | 61 |
Zdarma německá mládež FDJ | ![]() | ![]() | 1946 | existuje dnes | 37 |
Liga demokratických žen v Německu DFD | ![]() | ![]() | 1947 | 1990 | 32 |
Kulturní sdružení NDR KB | ![]() | ![]() | 1945 | 1990 | 21 |
Sdružení rolníků vzájemné pomoci VdgB | ![]() | ![]() | 1945 | 1990 | 14 |
Další organizace spojené s Národní frontou
Následující organizace, které byly součástí NF, nevysílaly volené zástupce do Volkskammeru, ale byly aktivní při výkonu jeho činnosti.
Organizace | Symbol | Nadace | Rozpuštění |
---|---|---|---|
Společnost pro německo-sovětské přátelství | ![]() | 1949 | 1992 |
Lidová solidarita | ![]() | 1945 | existuje dnes |
Sportovní a technologická asociace | ![]() | 1952 | 1990 |
Německá federace gymnastiky a sportu | ![]() | 1957 | 1990 |
Průkopnická organizace Ernsta Thälmanna | ![]() | 1948 | 1990 |
Sdružení spisovatelů NDR | ![]() | 1945 | 1990 |
Sdružení zahradníků, osadníků a chovatelů zvířat | ![]() | 1952 | 1990 |
Unie novinářů | ![]() | 1945 | 1990 |
Technická komora | ![]() | 1946 | 1990 |
Mírová rada NDR | ![]() | 1949 | 1990 |
Unie pronásledovatelů nacistického režimu | ![]() | 1947 | zakázáno ve východním Německu v roce 1953, existuje dodnes |
Výbor protifašistických odbojářů | ![]() | 1953 | 1991 |
Liga lužických Srbů | ![]() | 1912 byla založena před vytvořením NDR | existuje dnes |
Dějiny


Národní fronta byla nástupcem Demokratický blok který byl založen v Zóna sovětské okupace. Samotná Fronta byla založena 30. března 1950. Fungovala vydáváním obecně konzistentního podílu křesel (rozdělených mezi strany Fronty a masové organizace ovládané SED) předložených v podobě jediného seznamu kandidátů během každých voleb do Lidová komora. Sedadla byla udělována na základě stanovené kvóty, nikoli podle součtu hlasů.[5] Vzhledem k tomu, že voliči měli možnost seznam schválit nebo odmítnout pouze v podmínkách, které nebyly tajné, „zvítězil“ s prakticky jednomyslnou úrovní podpory.[6]
Ačkoli nominálně široce založená koalice stran, v praxi byla SED jediná se skutečnou mocí. Tím, že zajistilo, že seznamům dominovaly komunisté, předurčila SED v podstatě složení lidové komory.
V letech 1950-1951 veřejné odmítnutí platnosti seznamu některými německými politiky vedlo k tomu, že někteří z nich byli uvězněni za „odmítnutí volebního zákona Německé demokratické republiky“ (jako v případě vůdce LDPD) Günter Stempel ). Ačkoli se SED již formací NDR stala plnohodnotnou stalinistickou „stranou nového typu“, ostatní strany se na nějaký čas zcela nezklonily k vůli SED. V polovině 50. let však byli odvážnější členové ustavujících stran vytlačeni a všechny strany se proměnily v loajální partnery SED. Do této doby SED sama očistila také několik málo nezávislých členů. Front nyní získala podobnou postavu jako ostatní seskupení ve východním bloku. Pro další tři desetiletí musely menší strany na frontě přijmout „vedoucí úlohu“ SED jako podmínku své další existence.
Dne 1. Prosince 1989 byla Fronta fakticky bezmocná, když Volkskammer zrušil ustanovení Ústava východního Německa to dalo SED monopol moci. O čtyři dny později se Křesťanskodemokratická unie a Liberálně demokratická strana poté, co odhodily své prokomunistické vedení, stáhly z fronty. Dne 16. prosince se SED poté, co se změnila na demokratický socialista strana, reformovala se do Strana demokratického socialismu. Dne 20. února 1990 novela ústavy odstranila zmínku o frontě.[7]
Předsedové Národní fronty
- Prof. Erich Correns (1950–1981)
- Prof. Lothar Kolditz (1981–1989)
Volební historie
Volkskammerovy volby
Volby | Hlasy | % | Sedadla | +/– | Pozice | Vláda |
---|---|---|---|---|---|---|
1950 | 12,088,745 | 99.6% | 466 / 466 | ![]() | ![]() | Jediná legální koalice |
1954 | 11,828,877 | 99.46% | 466 / 466 | ![]() | ![]() | Jediná legální koalice |
1958 | 11,689,110 | 99.87% | 466 / 466 | ![]() | ![]() | Jediná legální koalice |
1963 | 11,533,859 | 99.25% | 434 / 434 | ![]() | ![]() | Jediná legální koalice |
1967 | 11,197,265 | 99.93% | 434 / 434 | ![]() | ![]() | Jediná legální koalice |
1971 | 11,207,388 | 99.5% | 434 / 434 | ![]() | ![]() | Jediná legální koalice |
1976 | 11,245,023 | 98.58% | 434 / 434 | ![]() | ![]() | Jediná legální koalice |
1981 | 12,235,515 | 99.9% | 500 / 500 | ![]() | ![]() | Jediná legální koalice |
1986 | 12,392,094 | 99.94% | 500 / 500 | ![]() | ![]() | Jediná legální koalice |
Viz také
- Politika východního Německa
- Seznam členů Volkskammer (9. volební období)
- United Front (Čína) pro aktuálně běžící systém podobný Národní frontě DDR
- Vietnamská fronta vlasti
- Demokratická fronta pro znovusjednocení vlasti v Severní Koreji
- Polský výbor národního osvobození /Přední strana národní jednoty
- Národní fronta
- Přední vlast
- Lidová demokratická fronta /Přední strana socialistické jednoty a demokracie
- Laoská fronta pro národní výstavbu
- Národní sjednocená fronta Kambodža
Reference
- ^ Andreas Malchya: Der Ausba des neuen Systems 1949 až 1961, Bundeszentrale für politische Bildung, naposledy vyvoláno 2019-05-01.
- ^ „Aufruf der Liberal-Demokratischen Partei Deutschlands an das deutsche Volk vom 5. Juli 1945“ (PDF) (v němčině). Archivovány od originál (PDF; 1,0 MB) dne 2018-10-25. Citováno 2017-10-20. Digitalisat des Archivs des Liberalismus
- ^ „DDR-Lexikon: NDPD“. www.ddr-wissen.de.
- ^ http://www.ddr-lexikon.de/Nationaldemokratische_Partei_Deutschlands
- ^ Eugene Register-Guard 29. října 1989. str. 5A.
- ^ Kurt Sontheimer a Wilhelm Bleek. Vláda a politika východního Německa. New York: St. Martin's Press. 1975. str. 66.
- ^ Peter E. Quint. Nedokonalá unie: ústavní struktury sjednocení Německa. Princeton, N.J .: Princeton University Press. 1997. s. 37.