Určuje zlomkovou část Bernoulliho čísel
v teorie čísel , von Staudt – Clausenova věta je výsledek určující zlomková část z Bernoulliho čísla , nalezené nezávisle uživatelemKarl von Staudt (1840 ) a Thomas Clausen (1840 ).
Konkrétně pokud n je kladné celé číslo a přidáme 1 /p na Bernoulliho číslo B 2n pro každého primární p takhle p - 1 rozděluje 2n , získáme celé číslo, tj. B 2 n + ∑ ( p − 1 ) | 2 n 1 p ∈ Z . { displaystyle B_ {2n} + sum _ {(p-1) | 2n} { frac {1} {p}} in mathbb {Z}.}
Tato skutečnost nám okamžitě umožňuje charakterizovat jmenovatele nenulových Bernoulliho čísel B 2n jako produkt všech prvočísel p takhle p - 1 rozděluje 2n ; v důsledku toho jsou jmenovateli bez čtverce a dělitelné 6.
Tito jmenovatelé jsou
6, 30, 42, 30, 66, 2730, 6, 510, 798, 330, 138, 2730, 6, 870, 14322, 510, 6, 1919190, 6, 13530, ... (sekvence A002445 v OEIS ). Důkaz Důkaz Von Staudt-Clausenovy věty vyplývá z výslovného vzorce pro Bernoulliho čísla, který je:
B 2 n = ∑ j = 0 2 n 1 j + 1 ∑ m = 0 j ( − 1 ) m ( j m ) m 2 n { displaystyle B_ {2n} = součet _ {j = 0} ^ {2n} { frac {1} {j + 1}} součet _ {m = 0} ^ {j} {(- 1) ^ {m} {j vyberte m} m ^ {2n}}} a jako důsledek:
B 2 n = ∑ j = 0 2 n j ! j + 1 ( − 1 ) j S ( 2 n , j ) { displaystyle B_ {2n} = součet _ {j = 0} ^ {2n} { frac {j!} {j + 1}} (- 1) ^ {j} S (2n, j)} kde S ( n , j ) { displaystyle S (n, j)} jsou Stirlingova čísla druhého druhu .
Dále jsou zapotřebí následující lemata: Nechť p je prvočíslo, 1 . Li p-1 dělí 2n pak,
∑ m = 0 p − 1 ( − 1 ) m ( p − 1 m ) m 2 n ≡ − 1 ( mod p ) { displaystyle sum _ {m = 0} ^ {p-1} {(- 1) ^ {m} {p-1 vyberte m} m ^ {2n}} ekviv {-1} { pmod { p}}} 2 . Li p-1 nerozdělí 2n pak,
∑ m = 0 p − 1 ( − 1 ) m ( p − 1 m ) m 2 n ≡ 0 ( mod p ) { displaystyle sum _ {m = 0} ^ {p-1} {(- 1) ^ {m} {p-1 vyberte m} m ^ {2n}} ekviv 0 { pmod {p}} } Důkaz o (1) a (2) : Jeden má od Fermatova malá věta ,
m p − 1 ≡ 1 ( mod p ) { displaystyle m ^ {p-1} equiv 1 { pmod {p}}} pro m = 1 , 2 , . . . , p − 1 { displaystyle m = 1,2, ..., p-1} . Li p-1 dělí 2n pak jeden má,
m 2 n ≡ 1 ( mod p ) { displaystyle m ^ {2n} equiv 1 { pmod {p}}} pro m = 1 , 2 , . . . , p − 1 { displaystyle m = 1,2, ..., p-1} . Poté jeden má,
∑ m = 1 p − 1 ( − 1 ) m ( p − 1 m ) m 2 n ≡ ∑ m = 1 p − 1 ( − 1 ) m ( p − 1 m ) ( mod p ) { displaystyle sum _ {m = 1} ^ {p-1} {(- 1) ^ {m} {p-1 vyberte m} m ^ {2n}} equiv sum _ {m = 1} ^ {p-1} {(- 1) ^ {m} {p-1 vyberte m}} { pmod {p}}} z nichž (1) následuje okamžitě. Li p-1 nerozdělí 2n pak po Fermatově větě jeden má,
m 2 n ≡ m 2 n − ( p − 1 ) ( mod p ) { displaystyle m ^ {2n} equiv m ^ {2n- (p-1)} { pmod {p}}} Pokud to někdo dovolí ℘ = [ 2 n p − 1 ] { displaystyle wp = [{ frac {2n} {p-1}}]} (Největší celočíselná funkce ) pak po iteraci jeden má,
m 2 n ≡ m 2 n − ℘ ( p − 1 ) ( mod p ) { displaystyle m ^ {2n} equiv m ^ {2n- wp (p-1)} { pmod {p}}} pro m = 1 , 2 , . . . , p − 1 { displaystyle m = 1,2, ..., p-1} a 0 < 2 n − ℘ ( p − 1 ) < p − 1 { displaystyle 0 <2n- wp (p-1) . Poté jeden má,
∑ m = 0 p − 1 ( − 1 ) m ( p − 1 m ) m 2 n ≡ ∑ m = 0 p − 1 ( − 1 ) m ( p − 1 m ) m 2 n − ℘ ( p − 1 ) ( mod p ) { displaystyle sum _ {m = 0} ^ {p-1} {(- 1) ^ {m} {p-1 vyberte m} m ^ {2n}} equiv sum _ {m = 0} ^ {p-1} {(- 1) ^ {m} {p-1 vyberte m} m ^ {2n- wp (p-1)}} { pmod {p}}} Lemma (2) nyní vyplývá z výše uvedeného a ze skutečnosti, že S (n ,j ) = 0 pro j >n .(3) . Je snadné to odvodit pro a> 2 a b> 2, ab dělí (ab-1)! .(4). Stirlingova čísla druhého druhu jsou celá čísla .
Důkaz věty : Nyní jsme připraveni dokázat Von-Staudtovu větu Clausen, Li j + 1 je složený a j> 3 pak od (3), j + 1 dělí j !. Pro j = 3,
∑ m = 0 3 ( − 1 ) m ( 3 m ) m 2 n = 3 ⋅ 2 2 n − 3 2 n − 3 ≡ 0 ( mod 4 ) { displaystyle sum _ {m = 0} ^ {3} {(- 1) ^ {m} {3 vybrat m} m ^ {2n}} = 3 cdot 2 ^ {2n} -3 ^ {2n } -3 ekviv 0 { pmod {4}}} Li j + 1 je prvočíslo, pak použijeme (1) a (2) a pokud j + 1 je složený, pak použijeme (3) a (4) odvodit:
B 2 n = Já n − ∑ ( p − 1 ) | 2 n 1 p { displaystyle B_ {2n} = I_ {n} - součet _ {(p-1) | 2n} { frac {1} {p}}} kde Já n { displaystyle I_ {n}} je celé číslo, což je Von-Staudtova Clausenova věta.[1] [2]
Viz také Reference ^ H. Rademacher, Analytic Number Theory, Springer-Verlag, New York, 1973. ^ T. M. Apostol, Úvod do teorie analytického čísla, Springer-Verlag, 1976. Clausen, Thomas (1840), "Věta", Astronomische Nachrichten , 17 (22): 351–352, doi :10.1002 / asna.18400172204 Rado, R. (1934), „Nový důkaz věty V. Staudta“, J. London Math. Soc. , 9 (2): 85–88, doi :10.1112 / jlms / s1-9.2.85 von Staudt, Ch. (1840), „Beweis eines Lehrsatzes, die Bernoullischen Zahlen betreffend“ , Journal für die Reine und Angewandte Mathematik , 21 : 372–374, ISSN 0075-4102 , ERAM 021.0672cj externí odkazy