Von Schleicher kabinet - Von Schleicher Cabinet

Von Schleicher kabinet
Vlajka Německa (poměr stran 3-2). Svg
Skříňka z Weimar Německo
3. prosince 1932 - 28. ledna 1933
Bundesarchiv Bild 183-B0527-0001-020, Kurt von Schleicher.jpg
Datum vytvoření3. prosince 1932 (1932-12-03)
Datum rozpuštění28. ledna 1933 (1933-01-28)
Lidé a organizace
Hlava státuPaul von Hindenburg
Hlava vládyKurt von Schleicher
Zástupce předsedy vládyvolný
Dějiny
Termín (y) legislativy7. Zákonodárce Dieta říše
PředchůdceVon Papen Cabinet
NástupceHitlerův kabinet

The Von Schleicher kabinet de jure sestavil vládu Weimar Německo mezi 3. prosincem 1932 a 28. lednem 1933 po rezignaci Franz von Papen. Kabinet se skládal z pozdržení z Papenova, který obsahoval mnoho pravicových nezávislých nebo Německá národní lidová strana (DNVP). Po vládě následovala Hitlerův kabinet po Schleicherově vlastní rezignaci. Měla to být poslední Weimarská vláda před nástupem nacistického Německa.

Složení

Říšský kabinet se skládal z následujících ministrů:

PortfolioMinistrVzal kancelářOpustil kancelářVečírek
Kancléř Německé říše Kurt von Schleicher3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Vicekancléř Německé říše volný3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Říšský ministr zahraničních věcí Konstantin von Neurath3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Říšský ministr vnitra Franz Bracht3. prosince 193228. ledna 1933Centrum
Říšský ministr financí Lutz Graf Schwerin von Krosigk3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Říšský ministr spravedlnosti Franz Gürtner3. prosince 193228. ledna 1933DNVP
Říšský ministr Reichswehru Kurt von Schleicher3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Říšský ministr hospodářství Hermann Warmbold3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Říšský ministr pro výživu a zemědělství Magnus von Braun3. prosince 193228. ledna 1933DNVP
Říšský ministr práce Friedrichův sirup3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Říšský ministr poštovních věcí Paul Freiherr von Eltz-Rübenach3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Říšský ministr dopravy Paul Freiherr von Eltz-Rübenach3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Říšský ministr zaměstnanosti Günther Gereke3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý
Ministři bez portfolia Johannes Popitz3. prosince 193228. ledna 1933Nezávislý

Akce

Během krátkého času kancléře von Schleichera se pokusil zabránit vzestupu NSDAP tím, že nabídl Hitlerovi kancléřství výměnou za to, že zůstane ministrem obrany, ale toto bylo odmítnuto. Schleicher nakonec souhlasil s dohodou, ve které se Hitler stane kancléřem, von Papen se stane vicekancléřem a kabinet bude složen z členů, kteří nejsou členy NSDAP.[1] Schleicher se také pokusil rozdělit NSDAP přesvědčením Gregor Strasser odejít tím, že mu nabídne vicekancléřství a kontrolu nad Pruskem. Poté, co jednání se Strasserem selhala, odešel do Hindenburgu s návrhem vyhlásit stav nouze, aby ovládl NSDAP a rozpustil Říšský sněm, ale Hindenburg to odmítl.[2] Jeho poslední akcí ve funkci kancléře bylo požádat Hindenburga, aby znovu vyhlásil stav nouze, a když to bylo opět zamítnuto, rezignoval.

Stav ohrožení

Hlavním cílem Schleichera během jeho kancléřství bylo, aby Hindenburg vyhlásil výjimečný stav, aby zabránil Hitlerovi získat moc, zabránil dalším volbám a obnovil stabilitu Weimarovy vlády. Svou autoritou by však nevyhlásil výjimečný stav a Hindenburg měl obavy, že by za to mohl být obviněn. V lednu několik stranických vůdců požadovalo další volby, přičemž vůdce strany Centrum uvedl, že by bylo protiústavní pozastavit volby, pokud by nebyl nutný výjimečný stav. Po Schleicherově rezignaci volby se konala v březnu a NSDAP získal 92 křesel.[3]

Reference

  1. ^ „Proč nacisté dosáhli moci“. Archivováno od originálu na 2018-11-24. Citováno 2018-11-23.
  2. ^ „Republika se zhroutí“. Archivováno od originálu na 2018-12-29. Citováno 2018-11-23.
  3. ^ „KURT VON SCHLEICHER - VOJÁK A POLITIKA V RÁMCI NÁRODNÍHO SOCIALISMU: PŘÍPADOVÁ STUDIE OBČANSKÝCH VOJENSKÝCH VZTAHŮ“ (PDF).