Vladimír Mečiar - Vladimír Mečiar
 | Tento životopis živé osoby potřebuje další citace pro ověření. (září 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Vladimír Mečiar | |
|---|---|
 | |
| 1. a 3. místo Předseda vlády Slovenska | |
| V kanceláři 13 prosince 1994-30 října 1998 | |
| Prezident | Michal Kováč |
| Předcházet | Jozef Moravčík |
| Uspěl | Mikuláš Dzurinda |
| V kanceláři 24 června 1992-16 března 1994 | |
| Prezident | Michal Kováč |
| Předcházet | Ján Čarnogurský |
| Uspěl | Jozef Moravčík |
| V kanceláři 27. června 1990 - 6. května 1991 | |
| Předcházet | Milan Čič |
| Uspěl | Ján Čarnogurský |
| Prezident Slovenska Herectví | |
| V kanceláři 2. března 1998 - 30. října 1998 Podáváme s Ivan Gašparovič (Herectví) | |
| Předcházet | Michal Kováč |
| Uspěl | Mikuláš Dzurinda (Herectví) Jozef Migaš (Herectví) |
| V kanceláři 1. ledna 1993 - 2. března 1993 | |
| Předcházet | Stanovení pozice |
| Uspěl | Michal Kováč |
| Ministr vnitra Slovensko | |
| V kanceláři 11. ledna 1990 - 27. června 1990 | |
| premiér | Milan Čič |
| Předcházet | Milan Čič |
| Uspěl | Anton Andráš |
| Člen Národní rada | |
| V kanceláři 15. října 2002 - 12. června 2010 | |
| V kanceláři 16. března 1994 - 13. prosince 1994 | |
| Osobní údaje | |
| narozený | 26. července 1942 Zvolen, Slovensko |
| Politická strana | Hnutí lidových stran za demokratické Slovensko (1991–2014) |
| Jiné politické přidružení | komunistická strana (Před rokem 1970) Nezávislý (1970–1989) Veřejnost proti násilí (1989–1991) |
| Manžel (y) | Margita Mečiarová |
| Alma mater | Univerzita Komenského v Bratislavě |
Vladimír Mečiar (Výslovnost slovenština:[ˈƲlaɟimiːɾ ˈmɛtʃɪ̯aɾ]; narozen 26. července 1942) je a Slovák politik, který sloužil jako Předseda vlády Slovenska třikrát, od roku 1990 do roku 1991, od roku 1992 do roku 1994 a od roku 1994 do roku 1998. Byl vůdcem Lidová strana - Hnutí za demokratické Slovensko (ĽS-HZDS). Mečiar vedl Slovensko během rozpuštění Československo v letech 1992–93 a byl jedním z předních prezidentských kandidátů na Slovensku v letech 1999 a 2004. Jeho oponenti i západní politické organizace ho kritizovali za to, že autokratický styl správy a pro jeho spojení s organizovaný zločin a jeho roky ve vládě byly nechvalně známé jako Mečiarizmus (Mečiarismus - odtržení od komunismu kvůli jeho autokracii).
Československo
| Tato část a životopis živé osoby potřebuje další citace pro ověření. (září 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Mečiar se narodil v roce Detva v roce 1942 jako nejstarší ze čtyř chlapců. Jeho otec byl krejčí a jeho matka žena v domácnosti. Jeho manželka Margita je lékařka a mají tři děti. Počínaje Komunistická strana Slovenska, jediná cesta k výtečnosti v Komunistické Československo, se stal předsedou výboru ve městě Žiar nad Hronom, jen aby byl propuštěn v roce po roce 1968 Varšavská smlouva invaze do Československo, když přednesl proreformní projev na národním kongresu v roce 1969 a byl vyhozen. O rok později byl také vyloučen z komunistické strany a poté přidán na dlouhý seznam nepřátel socialista režim. Prosadil se na Právnické fakultě UK Univerzita Komenského při práci ve sklárně.
Na konci roku 1989, během rychle se rozvíjejícího antikomunisty Sametová revoluce, vstoupil do nové politické strany, Veřejnost proti násilí (Verejnosť proti násiliu, VPN), která byla slovenským protějškem známějšího českého Občanské fórum. Dne 11. ledna 1990, kdy VPN hledala profesionály k účasti ve vládě Slovenska, byl Mečiar jmenován ministrem vnitra a životního prostředí Slovenska na doporučení Alexander Dubček, který byl ohromen Mečiarovými důkladnými znalostmi ve všech příslušných oblastech.[1]
Po prvních demokratických volbách v Československu v červnu 1990 byl jmenován slovenským předsedou vlády (zastupujícím VPN) koaliční vlády VPN a Křesťanskodemokratické hnutí. Zasazoval se o ekonomickou reformu a pokračování federace s Čechy.
V roce 1990 byla politická krajina Česká republika a Slovensko se začaly rozvíjet a vzniklo mnoho nových politických stran, zejména z Občanského fóra a VPN. Koncem roku 1990 se od něj začali distancovat někteří Mečiarovi partneři ve VPN. Nejprve se strana na začátku března 1991 rozdělila na dvě frakce: příznivci Mečiara (většinou členové jeho kabinetu) a oponenti Mečiara (vedeni předsedou VPN) Fedor Gál ). 23. dubna 1991 předsednictvo slovenského parlamentu (Slovenská národní rada ) ho sesadil jako premiéra Slovenska a byl nahrazen Ján Čarnogurský, vůdce Křesťanskodemokratického hnutí. O tři dny později se VPN oficiálně rozdělila na dvě: Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) a zbývající VPN (od října 1991 s názvem ODÚ-VPN, později jen ODÚ ). Mečiar byl zvolen předsedou HZDS v červnu 1991.
Rozpuštění Československa
V letech 1991 a 1992 probíhala častá, avšak neplodná jednání mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o budoucích vztazích mezi dvěma ústavními republikami Československa. Vítězi voleb v červnu 1992 v Československu a novými předsedy vlády se stali Občanská demokratická strana vedené Václav Klaus v České republice a HZDS pod vedením Vladimíra Mečiara na Slovensku. Před těmito volbami a krátce po nich HZDS podpořilo vytvoření volnější federace - konfederace - mezi oběma republikami.[2] Její český protějšek však chtěl ještě centralizovanější Československo, než tomu bylo v roce 1992 nebo ve dvou samostatných zemích.[Citace je zapotřebí ] Jelikož tyto dva koncepty byly neslučitelné, dohodli se Mečiar a Klaus (po intenzivních jednáních, avšak bez konzultace s obyvateli v referendu) 23. července v Bratislava rozpustit Československo a vytvořit dva nezávislé státy. Výsledkem je, že Mečiar a Klaus se 1. ledna 1993 stali předsedy vlád dvou nezávislých států. Mečiar se také postavil proti volnému trhu šoková terapie navrhla Praha a Klausova strana celému Československu.[3]
Slovensko
Poté, co v březnu 1993 opustilo HZDS osm členů parlamentu, ztratil Mečiar parlamentní většinu. Zároveň Mečiarovo HZDS také ztratilo podporu prezidenta, Michal Kováč, který byl původně nominován HZDS. Avšak až v březnu 1994 byl parlamentem sesazen jako předseda vlády (Národní rada Slovenské republiky ) a opoziční strany vytvořily novou vládu pod Jozef Moravčík vedení. Po volbách konaných na přelomu září a října 1994, kdy jeho HZDS získalo 35% hlasů, se však stal opět předsedou vlády - v koalici s krajní pravicí Slovenská národní strana v čele s kontroverzní Ján Slota a radikální levice Združenie robotníkov Slovenska v čele s barevnými Ján Ľupták, zedník.
Během následujícího období byl svými odpůrci a západními zeměmi neustále kritizován za autokratický styl správy, nedodržování demokracie, zneužívání státních médií k propagandě, korupce a pochybná privatizace národních společností, k nimž došlo za jeho vlády. Privatizaci v průběhu 90. let 20. století na Slovensku i v České republice poškodila rozšířená nezákonnost odprodej majetku (popsáno také novinářským termínem tunelování).
Zároveň vztahy mezi Mečiarem a prezidentem Slovenska, Michal Kováč byly docela napjaté. Byl také obviňován z účasti na Slovenská tajná služba (SIS) v únos prezidentova syna Michal Kováč, ml. - chtěl na zatykač na finanční trestný čin v Německu - na Hainburg, Rakousko, v srpnu 1995, ale jeho vina nebyla prokázána.[4] Po vypršení platnosti Kovačova funkčního období v březnu 1998 však slovenský parlament nebyl schopen zvolit nástupce, a tak se role úřadujícího prezidenta dočasně ujal i Mečiar. Jako prezident vydal amnestii pro některé z obviněných z únosu. Výsledkem bylo, že se Slovensko za jeho vlády částečně izolovalo od Západu a tempa EU a NATO přístupová jednání byla mnohem pomalejší než v případě sousedních zemí, přestože Mečiar podpořil členství své země v EU i NATO a podal oběma organizacím žádosti Slovenska.
Mečiar a HZDS ve volbách v roce 1998 těsně skončili na prvním místě se 27% hlasů. Nebyl však schopen vytvořit koalici a Mikuláš Dzurinda z opozice se stal novým předsedou vlády. Poté byl Mečiar jedním ze dvou hlavních kandidátů na první přímou volbu prezidenta Slovenska v roce 1999, ale byl poražen Rudolf Schuster. V roce 2000 bylo Mečiarovo HZDS přejmenováno na „Lidová strana - Hnutí za demokratické Slovensko“.
V roce 2000 se Mečiar naoko vzdal svých politických ambicí. Jeho kolega z HZDS Augustín Marián Húska řekl: "Válka NATO proti Jugoslávii v roce 1999 byla také signálem pro nás, abychom již nepokračovali v žádné vizi politické nezávislosti. Viděli jsme, co se stane se silami, které chtějí být nezávislé."[5]
V roce 2000 byl Mečiar zatčen slovenskou policií na základě obvinění z podvodu z doby jeho funkčního období.[6][7]
Mečiar byl silně upřednostňován, aby vyhrál volby v roce 2002, přestože se předpokládalo, že pokud se znovu stane předsedou vlády, ukončí to jakoukoli šanci na vstup Slovenska do EU. Ve volbách v roce 2002 zaznamenalo HZDS opět vysoké procento (20%). Stejně jako v roce 1998 však pod ním nebyla ochotna sloužit žádná jiná strana. Výsledkem byl pro Dzurindu další termín ve vládě. Nižší procento Mečiarova HZDS (20%) ve srovnání s výsledkem z roku 1998 (27%) bylo způsobeno vnitřními spory uvnitř organizace krátce před volbami, které způsobily odchod mnoha tradičních členů HZDS ze strany. Někteří z nich vytvořili HZD (Hnutí za demokracii ) strana vedená Ivan Gašparovič. V roce 2003 ze strany odešli další tradiční členové HZDS a většina z nich vytvořila Lidová unie (Ľudová únia).
V Prezidentské volby 2004 Mečiar se pokusil znovu stát slovenským prezidentem, ale ve druhém kole ho porazil jeho bývalý dlouholetý spojenec Ivan Gašparovič. v Parlamentní volby 2006 na Slovensku mělo HZDS doposud nejhorší volební výsledek ve své historii (8,79%), což vedlo Mečiara k žádosti o prověření volebních výsledků.[8] Zatímco HZDS se stalo součástí Robert Fico Koalice, sám Mečiar nebyl jmenován do kabinetu. Odmítl se účastnit Prezidentské volby 2009 ale také odmítl zvažovat politický odchod do důchodu.
V Parlamentní volby 2010 „Mečiarovo HZDS zaznamenalo pokles hlasování na 4%, čímž se vyloučilo parlament poprvé ve své historii. Ve volbách v roce 2012 HZDS propadlo na 0,93% a hlasování tak zůstalo mimo parlament. Strana byla rozpuštěna v roce 2014.
Viz také
- Seznam politických stran na Slovensku
- Seznam prezidentů Slovenska
- Seznam předsedů vlád Slovenska
- Ivan Lexa
- Jaroslav Svěchota
Reference
- ^ Mikušovič, Dušan. "Vladimír Mečiar má 75 rokov. Toto je deset příhod z jeho života, které by měli poznávat". Denník N (ve slovenštině). Citováno 2018-05-26.
- ^ a.s., Petit Press. "Chronológia rozdelenia Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky (3. časť)". domov.sme.sk (ve slovenštině). Citováno 2018-05-26.
- ^ Československo se rozpadá na dvě strany, k široké lítosti, The New York Times, 1. ledna 1993
- ^ https://www.independent.co.uk/news/world/did-slovak-pm-plan-kidnapping-of-presidents-son-1600357.html
- ^ Hofbauer, Hannes: Osterweiterung. Vom Drang nach Osten zuripheren EU-Integration, Vídeň 2003, citováno v http://www.german-foreign-policy.com/de/fulltext/56409
- ^ https://www.theguardian.com/world/2000/apr/21/9
- ^ https://www.nytimes.com/2000/05/03/world/arrest-may-end-slovakia-ex-premier-s-influence.html
- ^ http://spectator.sme.sk/articles/view/23926/2/
externí odkazy
| Politické kanceláře | ||
|---|---|---|
| Předcházet Milan Čič | Předseda vlády Slovenska 1990–1991 | Uspěl Ján Čarnogurský |
| Předcházet Ján Čarnogurský | Předseda vlády Slovenska 1992–1994 | Uspěl Jozef Moravčík |
| Nová tvorba | Prezident Slovenska Herectví 1993 | Uspěl Michal Kováč |
| Předcházet Jozef Moravčík | Předseda vlády Slovenska 1994–1998 | Uspěl Mikuláš Dzurinda |
| Předcházet Michal Kováč | Prezident Slovenska Herectví 1998 Podává se vedle: Ivan Gašparovič (Herectví) | Uspěl Mikuláš Dzurinda Herectví |
| Uspěl Jozef Migaš Herectví | ||
