Iveta Radičová - Iveta Radičová - Wikipedia

Iveta Radičová
Iveta Radičová.jpg
Předseda vlády Slovenska
V kanceláři
8. července 2010 - 4. dubna 2012
PrezidentIvan Gašparovič
PředcházetRobert Fico
UspělRobert Fico
Ministr obrany
V kanceláři
28. listopadu 2011 - 4. dubna 2012
PředcházetĽubomír Galko
UspělMartin Glváč
Ministr práce
V kanceláři
17. října 2005 - 4. července 2006
premiérMikuláš Dzurinda
PředcházetĽudovít Kaník
UspělViera Tomanová
Osobní údaje
narozený (1956-12-07) 7. prosince 1956 (věk 64)
Bratislava, Československo
(Nyní Slovensko )
Politická stranaDemokratická a křesťanská unie - Demokratická strana (2006-2012)
Manžel (y)Stano Radič (Zemřel 2005)
Marián Balázs
Alma materUniverzita Komenského
Slovenská akademie věd

Iveta Radičová (Výslovnost slovenština:[ˈIʋɛta ˈɾaɟitʃɔʋaː]; narozena 7. prosince 1956) sloužila jako první žena Předseda vlády Slovenska od roku 2010 do roku 2012. Vedla koaliční vládu, ve které v posledních pěti měsících koalice také krátce zastávala funkci ministra obrany. Dříve působila jako ministryně práce v letech 2005 až 2006 ve druhé Dzurinda vláda.[1]

V Prezidentské volby 2009 Radičová neúspěšně kandidovala do kanceláře Prezident Slovenska. Od března 2012 uvedla, že odešla z politiky.[2]

Osobní život

Radičová se narodila v Bratislava dne 7. prosince 1956. Má jednu dceru a je vdovou po Stano Radič, slavný Slovák komik a herec, který zemřel v roce 2005. Kromě svého rodáka Slovák, Radičová hovoří plynně rusky a má dobrou znalost angličtiny, němčiny a angličtiny polština.[3]

Akademická kariéra

Radičová zahájila akademickou kariéru studiem sociologie na Univerzita Komenského v Bratislavě, vydělávat doktorát na Slovenská akademie věd v roce 1981.[4] Radičová pracovala jako sociologička na Akademii v letech 1979–1989 a koordinovala výzkumný tým pro rodinné politiky. V roce 1990 pokračovala rok v postdoktorandském studiu na University of Oxford.[5] Po svém návratu na Slovensko v roce 1991 založila Radičová Centrum pro analýzu sociální politiky, jednu z prvních slovenských nevládních organizací, a do roku 2005 působila jako jeho výkonná ředitelka.[6] V tomto období přednášela Radičová také na katedrách sociologie, politologie a sociální práce na Univerzitě Komenského.[6] V roce 2005 byla na Filozofické fakultě Univerzity Komenského jmenována profesorkou sociologie a stala se první slovenskou profesorkou sociologie.[6] Na jaře 2013 se vrátila do Oxfordu jako hostující členka.[4]

Politická kariéra

Radičová zahájila svou politickou kariéru v roce 1990 jako členka Veřejnost proti násilí do roku 1992 mluvčí strany.[6] Později se účastnila slovenské části Občanská demokratická strana. Sloužila jako jeho mluvčí. Nikdy se nestala jejím členem a nikdy nezastávala žádnou pozici ve straně.[7]

Od roku 2005 do roku 2006 působila jako Ministr práce, Sociální věci a rodina ve středopravé vládě předsedy vlády Mikuláš Dzurinda. Poté byla Radičová zvolena za členku Parlament Slovenska na stranickém seznamu Dzurindova liberálně-konzervativce Slovenská demokratická a křesťanská unie - Demokratická strana (SDKU-DS) v Parlamentní volby 2006.[6]

Po volbách v roce 2006 šla SDKÚ-DS do opozice. Radičová se po volbách oficiálně stala členkou SDKÚ-DS a následně byla zvolena místopředsedkyní strany.[6] Radičová působila také jako místopředsedkyně parlamentního výboru pro sociální věci a bydlení.[6]

V roce 2009 byla Radičová vybrána jako kandidátka SDKÚ-DS v prezidentských volbách v roce 2009 a byla rovněž podpořena konzervativcem Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) a Strana maďarské koalice (SMK-MKP). V prvním kole voleb, které se konalo 21. března, získala Radičová překvapivě silných 38,05% hlasů a obsadila druhé místo úřadujícího prezidenta Ivan Gašparovič, kteří nezískali většinu hlasů. Radičová byla poražena Gašparovičem ve druhém kole voleb, které se konalo 4. dubna, a získala 44,47% hlasů. Je druhou ženou, která postoupila do druhého kola prezidentských voleb v dějinách Slovenska.

Iveta Radičová v roce 2011.

Krátce po své prohře v prezidentských volbách narazila Radičová na kontroverze poté, co v rozporu s parlamentními pravidly hlasovala pro nepřítomného stranického kolegu v parlamentu. V důsledku kontroverze Radičová 23. dubna 2009 rezignovala na své místo v parlamentu.[8]

premiér

Na začátku roku 2010 byla Radičová vybrána do čela seznamu SDKU-DS pro příští parlamentní volby prostřednictvím a primární volby, porážet bývalého ministra financí Ivan Mikloš. Během volební kampaně její strana fungovala na platformě fiskální disciplíny a zavázala se oživit ekonomiku poté, co v roce 2009 utrpěla pokles o 4,7%.[9]

V volby dne 12. června 2010 se SDKÚ-DS dostala na druhé vzdálené místo s 15,42% hlasů, daleko za středo-levou Smer strana předsedy vlády Robert Fico, který získal 34,79% hlasů. Avšak Ficovi koaliční partneři, ultranacionalista Slovenská národní strana a národně konzervativní HZDS si vedly špatně, HZDS nezískalo žádná místa v parlamentu. Poté, co se ukázalo, že Fico není schopen sestavit novou vládu, byl Radičová jako vůdce největší opoziční strany 23. června 2010 požádána o sestavení vlády prezidentem Gašparovičem.[10] Radičová byla dosazena jako první slovenská předsedkyně vlády dne 8. července 2010, a koaliční vláda liberála Svoboda a solidarita (SaS), Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), etnický Maďar Most – Híd strana a Radičová SDKU-DS. Mezi nimi měla tato středopravá koalice 79 ze 150 křesel.

Radičová s Prezident Gašparovič na pohřbu Václav Havel

Radičová se zavázala, že její nová vláda sníží výdaje státu, aby snížila rozpočtový deficit, a zároveň se vyhýbala zvyšování daní. Uvedla: „Jsme připraveni převzít odpovědnost za zemi v době, kdy se vypořádává s dopady hluboké hospodářské krize a nezodpovědnými rozhodnutími našich politických předchůdců.“ Rovněž uvedla, že slovenská záruka ve výši 4,5 miliardy eur do stabilizačního fondu EU byla přemrštěná, uvedla však také, že nebude blokovat schválení režimu v rámci EU, i když se snažila znovu projednat příspěvek své země k němu.[11] Její nová vláda se snažila prostřednictvím koaličního partnera Most-Hid obnovit vztahy s Maďarskem, které byly vážně poškozeny přijetím sporných jazykových a občanských zákonů.[12]

Radičová ztratila 11. října 2011 hlasování o důvěře v parlament poté, co spor o záchranu eurozóny vedl k pádu její vlády. Brzy volby se konalo dne 10. března 2012.[13] Radičová se znovu na kandidátce nepředložila. V roce 2013 publikovala Krajina hrubých čiar [Země úplných zastávek], kniha o jejích zkušenostech jako předsedkyni vlády.[14]

Publikace

  • Radičová, Iveta. (1993). „Privatizace: Případ Slovenska,“ Dějiny evropských myšlenek 17 (6): 735–740.
  • Potůček, Martin a Iveta Radičová. (1997). „Rozdělení sociálního státu: české a slovenské případy,“ Sociální výzkum 64 (4): 1549–1587. Dostupný: https://www.jstor.org/stable/40971243.
  • Radičová, Iveta, vyd. (1998). Sociálna Politika na Slovensku Sociální politika na Slovensku. Dostupný: http://archiv.vlada.gov.sk/old.uv/data/files/7195.pdf
  • Radičová, Iveta. (2001). Hic Sunt Romales [Tady jsou Romové]. Bratislava. Dostupný: http://archiv.vlada.gov.sk/old.uv/data/files/7194.pdf.
  • Radičová, Iveta a Ľuba Lesná. (2013). Krajina hrubých čiar [Země úplných zastávek]. Bratislava: Ikar. ISBN  978-80-551-3427-7[15]

Reference

  1. ^ Skard, Torild (2014) „Iveta Radičová“ v Ženy moci - půlstoletí prezidentek a předsedkyň vlád po celém světě, Bristol: Policy Press, ISBN  978-1-44731-578-0, str. 364-5
  2. ^ Iveta Radičová odišla z SDKÚ
  3. ^ Radičová dostala poverenie zostaviť vládu SME, zpřístupněno 23. června 2010
  4. ^ A b „Iveta Radičová,“ Archivováno 14. března 2016 v Wayback Machine Katedra politiky a mezinárodních vztahů, Oxfordská univerzita. Přístup: 17. května 2013.
  5. ^ „Zivotopis (CV)“. Oficiální web Ivety Radičové. 2009. Citováno 13. července 2010.
  6. ^ A b C d E F G "Iveta Radičová". Slovenský divák. Citováno 12. října 2011.
  7. ^ Majchrák, Eva Čobejová .jozef (28. března 2009). "Neriadená profesorka". .týždeň - iný pohľad na spoločnosť (ve slovenštině). Citováno 20. března 2017.
  8. ^ Radičová se rozlúčila, aby se mohla vrátit SME, zpřístupněno 23. června 2010
  9. ^ „Žádná operace“. Presstv.ir. Archivovány od originál dne 2. října 2012. Citováno 12. října 2011.
  10. ^ Aha. „Slovenský prezident pověřil vytvořením vlády Radičovou. Fico přiznal prohru“. Mladá fronta DNES. Česká republika. Citováno 12. října 2011.
  11. ^ „Sociologička Iveta Radičová se stala první slovenskou předsedkyní vlády“. Istockanalyst.com. 8. července 2010. Archivovány od originál dne 22. března 2012. Citováno 12. října 2011.
  12. ^ „Pá 9. července 2010 - Sociologička Iveta Radičová se stala první slovenskou předsedkyní vlády“. Irish Times. 7. července 2010. Citováno 12. října 2011.
  13. ^ Rob Cameron. „Slovensko hlasuje proti plánům na záchranu v eurozóně“. BBC novinky. Citováno 12. října 2011.
  14. ^ News Agency of the Slovak Republic, "Radicova Writing Book on Premiership Tenure, Promises No Scandal", 21. února 2012. Citováno 2012-04-29.
  15. ^ „Slovenský bývalý premiér: Rozkol Československa byl podvodem politiků,“ Pražský denní monitor, 15. května 2013. Přístup: 17. května 2013.

externí odkazy

Politické kanceláře
Předcházet
Robert Fico		 Předseda vlády Slovenska
2010–2012		Uspěl
Robert Fico