Ujgurové v Kazachstánu - Uyghurs in Kazakhstan

Ujgurové v Kazachstánu
Ujgurů Kazachstánů
Celková populace
210,400 (1999)[1]
Jazyky
Ujgur, Kazašský, ruština
Příbuzné etnické skupiny
Číňané v Kazachstánu, Turci v Kazachstánu

Ujgurové v Kazachstánu nebo Ujgurů Kazachstánů (Kazašský: Қазақстандағы ұйғырлар), jsou turkické etnické skupiny, které primárně praktikují islám. Ujgurové tvoří země Sedmá největší etnická skupina, podle sčítání lidu z roku 1999.[1]

Historie migrace

Existuje staletá historie pohybu obyvatelstva mezi územími, která jsou dnes ovládána sousedními Kazašská republika a Čínská lidová republika.[2] Často to zahrnovalo menšiny prchající před pronásledováním na jedné straně hranice a hledající útočiště na druhé straně.[3]

Do roku 1897 bylo podle dnešního Kazachstánu již zhruba 56 000 Ujgurů v dnešním Kazachstánu Sčítání lidu ruské říše.[4] Ve čtyřicátých letech minulého století komunistická strana úředníci v Kazašská SSR plánoval vytvořit Ujgur autonomní oblast na velké části území dnešní doby Provincie Almaty. Jelikož však záměrem vlády bylo spíše přivést Sin-ťiang na oběžnou dráhu Sovětského svazu, než aby si místní ujgurové mohli zajistit skutečnou autonomii, byl tento plán po Komunistické vítězství v Číně v roce 1949.[5] Během padesátých let v Číně vedlo etnické napětí a represe vůči menšinovým separatistickým hnutím k masovému odchodu z Sin-ťiang do kazašské SSR, skládající se z Ujgurové, Kazachové, Kyrgyzština a Mongolové.[6] V návaznosti na Čínsko-sovětský rozkol a hraniční konflikt „Čínská vláda uzavřela hranice Xinjiang – Kazašské SSR, a to jednak pro zabránění útěku etnických menšin, jednak pro zabránění průniku sovětských tajných agentů do Číny.[7]

Ujgurové v Kazachstánu lze zhruba rozdělit do tří skupin na základě doby migrace jejich předků. Nejdříve, yärlik („místní“) jsou ti, kteří jsou v zemi nejdelší.[8] Přišli zejména do různých oblastí Kazachstánu Semirechie na konci 19. a na počátku 20. století.[9] Většina z více než 200 000 Ujgurů v Kazachstánu vystopovala své kořeny migrace během padesátých a šedesátých let.[10] Mají tendenci o sobě hovořit jako kegänlär, doslova „nováčci“.[11] Jiní jim říkali Kitailik („Čínština“), ale nyní se stal běžněji používaným výrazem köchäp kegän; Kitailik místo toho přišel označit nejnovější ujgurské nováčky, ty, kteří přišli od 90. let (označované také jako wätändinnebo „lidé z vlasti“).[8]

Dnes je Kazachstán často tranzitním bodem pro ujgurskou migraci do západní Evropa a Severní Amerika; většina Ujgurů v zemích jako Norsko a Kanada pochází spíše ze Střední Asie než z Číny.[12]

Sociální integrace

Jen málo starších ujgurských migrantů udržuje osobní přeshraniční spojení s příbuznými nebo přáteli v Sin-ťiangu.[13] Ti, kdo se obecně snaží zabránit tomu, aby na tyto vazby upozorňovali kazašskou vládu; například když přijdou na návštěvu jejich příbuzní z Sin-ťiangu, získají víza pod záminkou, že jsou přeshraničními obchodníky.[11] V době perestrojka a glasnost v 80. letech kazašská vláda SSR povzbudila Ujgury, aby diskutovali a propagovali Nezávislost Sin-ťiangu v úspěšné strategii vymýtit populární hnutí za autonomii Ujgurů v rámci EU Sovětský svaz.[14] Do roku 1990 je přesouvající etnické a politické (protičínské) vědomí Ujgurů vedlo k tomu, aby stavěli samostatné mešity a školy od Dunganové (Hui lidi v Kazachstánu a Kyrgyzstánu), s nimiž spolu žili v Kazachstánu od 50. let.[15]

Po nezávislosti Kazachstánu využila kazašská vláda svou toleranci vůči protičínským aktivitám mezi Ujgury v Kazachstánu, aby získala ekonomické investice a spolupráce z Číny.[14] Kazašská vláda nadále podporuje a sponzoruje mnoho ujgurských kulturních a politických aktivit. Sponzorovalo 64 ujgurských škol, které v zemi učí 21 000 ujgurských žáků, a umožnilo šíření ujgurských novin, přestože mají často protičínský sklon.[12] Na druhé straně někteří Ujgurové v Kazachstánu našli potíže s policií a místními gangstery,[16] příležitostně vedoucí ke smrtelným bitvám mezi Ujgury a policií, nejznámější na jaře roku 2000 v Almaty.[17] V červnu 2011 byl ujgurský učitel, který na základě obvinění z terorismu uprchl z kazašské policie v Xinjiangu, deportován zpět do Číny na základě žádosti Interpol.[18] Takové incidenty a obecná orientace Ujgurů na Sin-ťiang, spíše než na Kazachstán, vedly některé kazašské politické pozorovatele k tvrzení, že Ujgurové „ohrožují národní bezpečnost Kazachstánu“.[17]Někteří mladí kazašští Ujgurové poznamenávají, že když dostali svůj občanský průkaz Kazachstánu, úředníci jim naléhavě doporučovali, aby uvedli, že jsou Kazachové, aby se v budoucnu vyhnuli problémům (v kazašských průkazech a pasech je sloupec etnického původu).

Kultura

Ujgurové, kteří přišli do Kazachstánu v padesátých a šedesátých letech, začali v sedmdesátých letech oživovat tradiční ujgurské praktiky, které dřívější ujgurští migranti ztratili.[15] Oživení meshrep hnutí v Kazachstánu, jehož cílem bylo posílit náboženské zvyklosti a „sjednotit ujgurské muže ... pod společnou ideologií“, se rychle rozšířilo do Číny a stalo se tak politicky silným, že bylo Xinjiangskými úřady zakázáno. Následné potlačení ujgurských nacionalistických demonstrací v Ghulja incident vedl k obnovené vlně ujgurské migrace v Kazachstánu v roce 1997.[19] Ujgurové v Kazachstánu pokračovali v demonstraci proti čínské vládě v Kazachstánu: téhož roku v Almaty, bylo místním Ujgurům úřady pokáráno za to, že se během nich na hřbitovech konaly hromadné modlitby Ramadán pro Ujgury ze Sin-ťiangu a volá k Bohu „aby [Ujgurům] pomohli snášet represi v Číně“.[15]

Viz také

Poznámky

  1. ^ A b Alekseenko 2001, str. 3.
  2. ^ Sadovská 2007, str. 159.
  3. ^ Laruelle & Peyrouse 2009, str. 104.
  4. ^ Alekseenko 2001, str. 2.
  5. ^ Kamalov 2007, str. 36.
  6. ^ Parham 2004, str. 39.
  7. ^ Parham 2004, str. 57.
  8. ^ A b Roberts 2007, str. 204.
  9. ^ Laruelle & Peyrouse 2009, str. 96.
  10. ^ Parham 2004, str. 59.
  11. ^ A b Parham 2004, str. 88.
  12. ^ A b Kamalov 2005, str. 164.
  13. ^ Parham 2004, str. 82.
  14. ^ A b Kamalov 2005, str. 161.
  15. ^ A b C Roberts 2007, str. 207.
  16. ^ Laruelle & Peyrouse 2009, str. 101.
  17. ^ A b Kamalov 2005, str. 163.
  18. ^ Solovjov 2011.
  19. ^ Kamalov 2005, str. 159.

Zdroje

  • Alekseenko, A. N. (2001), „Республика в зеркале переписей населения“ (PDF), Sotsiologicheskie Issledovaniia (12): 58–62, archivovány od originál (PDF) dne 30.06.2007
  • Kamalov, Ablet (2005), „Ujgury v postsovětské Střední Asii“, Atabaki, Touraj; Mehendale, Sanjyot (eds.), Střední Asie a Kavkaz: Transnacionalismus a diaspora„Psychology Press, s. 154–168
  • Kamalov, Ablet (2007), „Ujgurové jako součást středoasijské společnosti: sovětská historiografie o Ujgurech“, Bellér-Hann, Ildikó (ed.), Situace Ujgurů mezi Čínou a Střední Asií, Antropologie a kulturní dějiny v Asii a Indo-Pacifiku, Ashgate Publishing, s. 31–46, ISBN  978-0-7546-7041-4
  • Laruelle, Marlène; Peyrouse, Sebastien (2009), „Přeshraniční menšiny jako kulturní a ekonomičtí prostředníci mezi Čínou a Střední Asií“ (PDF), Fórum pro Čínu a Eurasii čtvrtletně, 7 (1): 29–46, ISSN  1653-4212[trvalý mrtvý odkaz ]
  • Parham, Stephen (2004), Vyprávění hranice: Pojednání o kontrole nad severozápadní hranicí Číny (PDF), Arbeitsblatt, 25, Institut fur Ethnologie, Universitat Bern, ISBN  3-906465-25-X, archivovány z originál (PDF) dne 10.12.2005
  • Roberts, Sean R. (2007), "'Úsvit východu: Portrét ujgurské komunity mezi Čínou a Kazachstánem “, Bellér-Hann, Ildikó (ed.), Situace Ujgurů mezi Čínou a Střední Asií, Antropologie a kulturní dějiny v Asii a Indo-Pacifiku, Ashgate Publishing, s. 203–218, ISBN  978-0-7546-7041-4
  • Sadovskaya, Elena Y. (2007), „Čínská migrace do Kazachstánu: Silk Road pro spolupráci nebo trnitá cesta předsudků?“, Fórum pro Čínu a Eurasii čtvrtletně, 5 (4): 147–170, ISSN  1653-4212
  • Solovjov, Dmitrij (červen 2011), Kazaš deportuje Ujgura do Číny, skupiny práv plačí, Reuters, archivovány z originál dne 2011-07-27, vyvoláno 2011-08-10