Tore Wretman - Tore Wretman

Tore Wretman
Tore Wretman, Stallmästargården, 1960-tal.jpg
Wretman na počátku 60. let
narozený
Tore Fredrik Wretman

(1916-05-07)7. května 1916
Stockholm, Švédsko
Zemřel13. února 2003(2003-02-13) (ve věku 86)
Stockholm, Švédsko

Tore Fredrik Wretman (7. května 1916 - 13. února 2003)[1] byl švédský kuchař a restaurátor. Wretman je možná nejlépe známý tím, že ve Švédsku zavádí vaření pro muže, a jako restaurátor zakládá několik nejpopulárnějších stockholmských restaurací. On je také známý pro vytváření Toast Skagen.

Životopis

Raná léta

Wretman se narodil ve Stockholmu spisovatelům Haraldovi Wretmanovi a Helze Nordströmových.[2] Byl synovcem spisovatelky Tory Nordström-Bonnierové.[2] Jeho rodiče se rozvedli, když byl Wretman velmi mladý, a část dětství strávil v dětském domově. To bylo odhaleno v dokumentu Tore Wretman - kökspojken vysíláno na švédské národní veřejnoprávní televizní stanici SVT v roce 2015.[2]

Učňovská příprava a druhá světová válka

Wretman ve škole neuspěl a v šestnácti letech se začal učit v kuchyni v hotelu Continental ve Stockholmu.[3] O rok později začal pracovat jako číšník v Operabaren v Operakällarenu.[4] Tam se setkal s dovozcem vína Fredrikem Königem, který mu následně dal práci Maxim v Paříži v roce 1933.[5] U Maxima se naučil základy v kuchyni a byl učeň pod šéfkuchařem Louisem Barthem a majitelem restaurace Albertem Baserem.[6] Pracoval jako Commis Saucier a poissonnier.[6][5]

V roce 1937 pracoval Wretman jako vedoucí baru v restauraci Soleil de Minuit ve švédském pavilonu na Exposition Internationale des Arts et Techniques dans la Vie Moderne.[7] Tam se seznámil se Sárou Reuterskiöldovou, která se chystala otevřít restauraci Regnbågen; najala Wretmana jako hlavního kuchaře. Dostal příležitost uvést do jídelního lístku francouzskou kuchyni.[8] Jeho pozice v Regnbågenu byla krátkodobá, protože v roce 1937 byl povolán do Stráže života Svea pěší pluk.[7]

Po vojenské službě strávil Wretman několik let ve Spojených státech. V roce 1941 začal pracovat na finské nákladní lodi SS Winha, aby se mohl vrátit do Švédska přes Finsko.[7] Loď byla nalodena na sever Islandu britským námořnictvem a byla přivezena na Kirkwall na Orkneje ostrovy. Poté byl Wretman převezen do tábora v Londýně a byl nakonec propuštěn.[9] Kvůli pokračující válce v Evropě se nemohl vrátit do Švédska.[9] Získal místo recepčního v londýnském hotelu, kde pobýval až do roku 1943, kdy měl konečně šanci vrátit se do Švédska.[9][7]

Pozdější život

V letech 1943 a 1944 pracoval Wretman jako hlavní číšník v Operakällaren ve Stockholmu. V roce 1945, ve věku 29, koupil restauraci Riche na Birger Jarlsgatan. Restaurace byla po válečných letech ve špatném stavu, a tak se Wretman pustil do několika velkých změn.[3] Části sloupu byly rozpůlené a na jeho vchod byl stavěn Nybrogatan, kde Wretman otevřel svou druhou restauraci Teatergrillen, která se brzy stala jednou z nejpopulárnějších restaurací ve Stockholmu.[3]

O pět let později převzal Wretman Stallmästaregården restaurace, která se po krátké době stala jednou z nejznámějších restaurací v zemi.[3] V roce 1955 převzal roli Wretman Operakällaren.[3] Po rekonstrukci a celkové generální opravě byla restaurace znovu otevřena v roce 1961, přičemž šéfkuchařem byl Werner Vögeli. V roce 1971 udělal Wretman totéž s restaurací Victoria v Kungsträdgården.[10]

Wretman později prodal své restaurace a přestěhoval se do Mougins na francouzské riviéře.[11]

Osobní život

Wretman první manželství, od roku 1945 a 1953, bylo s herečkou Lillebil Kjellén. Pár měl dvě dcery - Ann-Sofie (nar. 1946) a Charlottu (nar. 1949).[12] Jeho dcera Ann-Sofie je autorka jídel.[13]

Jeho druhé manželství bylo od roku 1953 do roku 1971 s herečkou Meg Westergren. Měli syna jménem Fredrik (narozen 1953) a dceru Malin (1956–1997).[14][15]

V roce 1971 se oženil s letuškou Ewou Wikmarovou.[16] Pár měl dvě děti - Johana (nar. 1973) a Filipa (nar. 1975). Společně provozovali realitní obchod s názvem Wretman Estate na internetu francouzská riviéra.[17][7]

Dědictví

Wretman se svou rozhlasovou show hrál velkou roli ve vzdělávání Švédů o světě kuchyně Novisen vid spisen v rádiu Sveriges.[18] Rozhlasový pořad začal vysílat v roce 1950 a moderoval jej novinář Folke Olhagen.[18] Duo také představilo segmenty v televizi určené k výchově mužů k vaření a kuchyni, což byl úkol, který byl dříve považován za ženskou povinnost.[19][20]

Je o něm známo, že zavedl avokádo a zelený pepř švédské veřejnosti,[21] stejně jako krevety na toastu, jídlo, které je lépe známé jako Toast Skagen.[22]

Získal čestný doktorát od Umeå University, jakož i čestný doktorát v gastronomie ze stejné univerzity.[23][24]

V roce 2002 byl Wretman uveden na známce v seriálu „Svensk Gastronomi“.[25]

Bibliografie

  • Ur främmande grytor (1953)[26]
  • Jídelní lístek (1958)[27]
  • Svensk husmanskost (1966)[28]
  • På tal om mat (1970)[29]
  • Bjudningsboken I (1973)[30]
  • Bjudningsboken II (1974)[30]
  • Smörgåsbordet (1976)[31]
  • Švédský Smörgåsbord (1970)[32]
  • Festmeny (1980)[33]
  • Mat & Minnen (1987)[34]
  • Om den ärbara vällusten (1988)[35]
  • Kökspojken (1996)[36]

Reference

  1. ^ Sveriges befolkning 1970, CD-ROM, verze 1.04, Sveriges Släktforskarförbund (2002).
  2. ^ A b C Dokumentärfilm: Tore Wretman kökspojken Archivováno 12. 06. 2018 na Wayback Machine svt.se Citováno 20. prosince 2019
  3. ^ A b C d E „Tore Wretman död“. 13. února 2003. Archivováno z původního dne 12. května 2019. Citováno 20. prosince 2019 - přes Svenska Dagbladet.
  4. ^ „Klassikerduellen: Teatergrillen möter Operabaren“. Dagens Nyheter. 27. září 2018. Archivováno z původního dne 30. září 2018. Citováno 20. prosince 2019.
  5. ^ A b „Kökspojkens revansch lyfte stans krogar“. mitti.se. Citováno 20. prosince 2019.
  6. ^ A b „Tore Wretman - en store inspiratör och läromästare“. HD.se. Citováno 20. prosince 2019.
  7. ^ A b C d E „Tore Wretman död“. Dagens Nyheter. 13. února 2003. Archivováno z původního dne 12. června 2018. Citováno 20. prosince 2019.
  8. ^ „Tore Wretman - lyfte svensk mat ur brunsåsträsket“. Strövtåg i Världen. 8. prosince 2019. Citováno 20. prosince 2019.
  9. ^ A b C "Alla svenska stjärnkockars fader". svenska.yle.fi. Archivováno z původního dne 10. října 2017. Citováno 20. prosince 2019.
  10. ^ "Svenska Dagbladets historiska arkiv". Citováno 20. prosince 2019 - přes Svenska Dagbladet.
  11. ^ „Mougins - en juvel på franska rivieran“. Citováno 20. prosince 2019.
  12. ^ „1425 (Vem är Vem? / Stor-Stockholm 1962)“. runeberg.org. Archivováno z původního dne 24. září 2016. Citováno 20. prosince 2019.
  13. ^ „117 (Vem är det: Svensk biografisk handbok / 1993)“. runeberg.org. Archivováno z původního dne 24. září 2016. Citováno 20. prosince 2019.
  14. ^ „Tore Wretman var kökets mästare - skulle fyllt 100 i år“. Přistát. 27. prosince 2016. Citováno 13. dubna 2020.
  15. ^ Sveriges Dödbok 1901–2009, DVD-ROM, verze 5.00, Sveriges Släktforskarförbund (2010).
  16. ^ „1209 (Vem är det: Svensk biografisk handbok / 1993)“. runeberg.org. Archivováno z původního dne 24. září 2016. Citováno 20. prosince 2019.
  17. ^ "Tým | Wretman Estate". www.wretmanestate.com. Citováno 20. prosince 2019.
  18. ^ A b "Novisen vid spisen - osten i kosten Filmarkivet.se - Hundra år i rörliga bilder". www.filmarkivet.se. Archivováno z původního dne 24. ledna 2019. Citováno 20. prosince 2019.
  19. ^ „Historieätarnas Richard Tellström:“ De mat vill ha nyttig mat på julbordet är fel ute"". vlt.se. 31. října 2016. Citováno 20. prosince 2019.
  20. ^ „Januari 2020“. 7. prosince 2019. Citováno 20. prosince 2019.
  21. ^ Hammarkrantz, Oskar (23. března 2017). „70-talets största maträtter - vilka av dem håller i dag? (SvD Perfect Guide)“. Archivováno z původního dne 3. září 2019. Citováno 20. prosince 2019 - přes Svenska Dagbladet.
  22. ^ „Představujeme nejjednodušší a nejchutnější rybí pokrm ve Švédsku“. Místní. 11. března 2015. Archivováno z původního dne 20. září 2019. Citováno 20. prosince 2019.
  23. ^ Om den ärbara vällusten: mera mat & minnen, Tore Wretman, strana 253.
  24. ^ Rádio, Sveriges. „Tore Wretman 100 roků - OBS“. sverigesradio.se (ve švédštině). Citováno 29. prosince 2019.
  25. ^ „Frimärke: Tore Wretman (Sverige) (švédská gastronomie) Mi: SE 2306, Sn: SE 2444c, Yt: SE 2288, Sg: SE 2234, AFA: SE 2234, Fac: SE 2325“. Colnect. Citováno 20. prosince 2019.
  26. ^ „Ur främmande grytor | Bokbörsen“. www.bokborsen.se. Archivováno z původního dne 15. října 2019. Citováno 20. prosince 2019.
  27. ^ "MENU | Tore Wretman | Bokbörsen". www.bokborsen.se. Archivováno z původního dne 15. října 2019. Citováno 20. prosince 2019.
  28. ^ „Svensk husmanskost av Tore Wretman (Bok)“. Bokus.com. Citováno 20. prosince 2019.
  29. ^ „På tal om mat | Tore Wretman | 90 SEK“. www.bokborsen.se. Citováno 20. prosince 2019.
  30. ^ A b Wretman, Tore (20. prosince 1970). „Bjudningsboken med Tore Wretman som värd: menyförslag med recept for hela året från nyår until jul“. Åhlén a Åkerlund. Citováno 20. prosince 2019 - prostřednictvím Knih Google.
  31. ^ „Smörgårdsbord med isobelisk. Tore Wretman på Operakällaren, Stockholm“. digitaltmuseum.se. Citováno 20. prosince 2019.
  32. ^ „The Swedish Smörgåsbord | Tore Wretman | 375 SEK“. www.bokborsen.se. Citováno 20. prosince 2019.
  33. ^ Wretman, Tore (20. prosince 1980). Tore Wretmans festmeny. Atlantis. ISBN  9789174860115. Archivováno z původního dne 24. září 2016. Citováno 20. prosince 2019.
  34. ^ „Mat & minnen - Wretman, Tore“. www.bokstugan.se. Citováno 20. prosince 2019.
  35. ^ „Om den ärbara vällusten | Tore Wretman | 250 SEK“. www.bokborsen.se. Citováno 20. prosince 2019.
  36. ^ „Kökspojken: tankar och minnen från min provençalska terrass av Mats Ekdahl, Tore Wretman (Bok)“. Bokus.com. Citováno 20. prosince 2019.

externí odkazy

Média související s Tore Wretman na Wikimedia Commons