Svea Engineer Corps - Svea Engineer Corps
![]() | Tento článek obsahuje a seznam doporučení, související čtení nebo externí odkazy, ale jeho zdroje zůstávají nejasné, protože mu chybí vložené citace.únor 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Svea Engineer Corps | |
---|---|
Svea ingenjörkår | |
![]() | |
Aktivní | 1855–1997 |
Země | ![]() |
Věrnost | Švédské ozbrojené síly |
Větev | Švédská armáda |
Typ | Inženýr |
Velikost | Sbor |
Část | 4. vojenský okruh (1855–1893) 4. armádní divize (1893–1901) IV. Armádní divize (1902–1927) Východní armádní divize (1928–1936) Divize IV armády (1937–1942) IV. Vojenský prostor (1942–1966) Východní vojenský prostor (1966–1991) Střední vojenský prostor (1991–1997) |
Garrison / HQ | Almnäs |
Motto | Över och genom alla hinder („Přes všechny překážky“) |
Barvy | Černá |
březen | "På vakt" (Rydberg )[poznámka 1] |
Insignie | |
Pobočka odznaky | ![]() |
Odznak čepice | ![]() |
Odznaky ramenního rukávu | ![]() |
The Svea Engineer Corps (švédský: Svea ingenjörkår), označení Ing 1, byl Švédská armáda inženýr jednotka, která sahá až do 19. století. To bylo rozpuštěno v roce 1997. Jednotka byla obsazena v Uppland a Södermanland.
Dějiny
Jednotka má svůj původ ve společnosti Sapper Company, která vznikla v roce 1855. The společnost byla reorganizována na a prapor - jednotka velikosti v roce 1864 a byla přejmenována na Sapper Corps. Tato jednotka byla transformována na a pontonový most prapor, pontonový prapor, v roce 1867. Prapor poté změnil svůj název znovu v roce 1893 na Svea ženijní prapor a v roce 1902 na Svea ženijní sbor, když získal označení Ing 1 (1. ženijní pluk). Téhož roku pole telegrafie společnost, která byla připojena k jednotce, se osamostatnila a později vznikla Upplandský pluk.
Svea Engineer Corps byl povýšen na pluk v roce 1957 a byl přejmenován na Svea Engineer Regiment. Poté byl v roce 1994, pouhé tři roky před rozpuštěním jednotky, v roce 1997 znovu povýšen na jednotku praporu. Pluk byl obsazen v r. Stockholm, Solna a Södertälje během své životnosti.
Organizace
- ?
Heraldika a tradice
Erb
Erb ženevského pluku Svea (Ing 1) 1977–1994 a ženijního sboru Svea (Ing 1) 1994–1997. Erb: „Azure, švédský menší znak tři otevřené koruny umístěné dvě a jedna Štít převyšoval shluk paprsků sestupujících z parmice, nebo“.[2]
Barvy, standardy a vodítka
Barvu Ing 2 představil 26. září 1935 Jeho Veličenstvo král Gustaf V u 300. výročí Fortifikationen („Royal Engineers“) ve Stockholmu. To bylo přepravováno od 1. Ledna 1998 Norrland ženijní sbor. Když byla barva vyřazena z provozu, nebyla předána Muzeum švédské armády ale byl vystaven v muzeu Ing 1 v Laxon. Barva proto nemohla být přijata do sbírky muzea švédské armády až do roku 2012.
Barva z roku 1935
Barva 1969
Medaile
V roce 1997 Svea ingenjörskårs (Ing 1) minnesmedalj ("Pamětní medaile Svea Engineer Corps (Ing 1)") i stříbro (SveaingSMM) 8. velikosti bylo založeno. Medaile je oválná a medaile stuha je rozdělena na černou, žlutou a černou moaré.[3]
Pamětní medaile Svea Engineer Corps (Ing 1)
Velící důstojníci
Velitelé pluků a velitelé praporů a sborů v letech 1900 až 1997.
- 1900–1904: Nils Gustaf Stedt (také velitel Polní telegrafní sbor (Ing 3).
- 1904–1910: Georg Juhlin-Dannfelt
- 1910–1915: August Fredrik Thorssell
- 1915–1915: Hjalmar Ertman Smitt
- 1915–1920: Erik Conrad Eriksson
- 1920–1924: Karl Amundson
- 1924–1926: Sven Erik Bjurgren
- 1926–1931: Gustaf Julius Rabe
- 1931–1934: Sven Alin
- 1934–1941: Sven Eberhard Tydén
- 1941–1941: Gunnar Edward Ström
- 1941–1948: Anders Walther Graûmann
- 1948–1953: Wilhelm Gottlieb Dahlgren
- 1953–1959: Axel Welin
- 1959–1965: Nils Christian Rabe
- 1965–1969: Åke Bernström
- 1969–1975: Kåre Svanfeldt
- 1975–1981: Anders Jonsson
- 1981–1982: Bengt Gustafsson
- 1982–1984: Sven-Erik Nilsson
- 1984–1989: Lars-Åke Persson
- 1989–1989: Carl Göran Gerhard De Geer
- 1989–1990: Björn Falkenström (úřadující)
- 1990–1994: Björn Falkenström
- 1994–1997: Christer Wulff
Jména, označení a umístění
název | Překlad | Z | Na | |
---|---|---|---|---|
Kungl Sappörkompaniet | Royal Sapper Company | 1855 | – | 1864 |
Kungl Sappörkåren | Royal Sapper Corps | 1864 | – | 1866-12-31 |
Kungl Pontonjärbataljonen | Královský pontonový prapor | 1867-01-01 | – | 1892-12-31 |
Kungl Svea ingenjörbataljon | Royal Svea ženijní prapor | 1893-01-01 | – | 1901-12-31 |
Kungl Svea ingenjörkår | Royal Svea ženijní sbor | 1902-01-01 | – | 1957-06-30 |
Kungl Svea ingenjörregemente | Royal Svea ženijní pluk | 1957-07-01 | – | 1974-12-31 |
Svea ingenjörregemente | Svea ženijní pluk | 1975-01-01 | – | 1994-06-30 |
Svea ingenjörkår | Svea Engineer Corps | 1994-07-01 | – | 1997-12-31 |
Označení | Z | Na | ||
Ing 1 | 1902-01-01 | – | 1997-12-31 | |
Umístění | Z | Na | ||
Stockholm | 1855 | – | 1922-11-29 | |
Frösunda | 1922-11-30 | – | 1970-06-30 | |
Almnäs Garrison | 1970-07-01 | – | 1997-12-31 |
Viz také
Poznámky pod čarou
Reference
Poznámky
- ^ Sandberg 2007, str. 42, 65
- ^ Braunstein 2006, str. 35
- ^ Braunstein 2007, str. 103
Tisk
- Braunstein, Christian (2006). Heraldiska vapen in det detensens försvaret [Heraldika švédských ozbrojených sil] (PDF). Skrift / Statens försvarshistoriska museer, 1101-7023; 9 (ve švédštině). Stockholm: Statens försvarshistoriska museer. ISBN 91-971584-9-6. SELIBR 10099224.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Braunstein, Christian (2007). Utmärkelsetecken på militära uniformer [Ozdoby na švédských vojenských uniformách] (PDF). Skrift / Statens försvarshistoriska museer, 1101-7023; 12 (ve švédštině). Stockholm: Statens försvarshistoriska museer. ISBN 978-91-976220-2-8. SELIBR 10423295.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sandberg, Bo (2007). Försvarets marscher och signaler förr och nu: marscher antagna av svenska militära förband, skolor och staber samt igenkännings-, tjänstgörings- och exercissignaler (ve švédštině) (nové vydání). Stockholm: Militärmusiksamfundet med Svenskt marscharkiv. ISBN 978-91-631-8699-8. SELIBR 10413065.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
- Bernström, Åke, ed. (1992). Svea ingenjörregementes historia (ve švédštině). Södertälje: Svea ingenjörregemente. SELIBR 1492089.
- Svea ingenjörregementes historia. Almnäs, Strängnäs eller Eksjö: ett regementes strid för överlevnad: komplement (ve švédštině). Södertälje: Svea ingenjörregemente. 1994. SELIBR 1492090.