Švédská ženijní vojska - Swedish Engineer Troops - Wikipedia
| Švédská ženijní vojska | |
|---|---|
| Ingenjörtrupperna | |
 Odznak pobočky m / 60. | |
| Aktivní | 1937 – dosud |
| Země | Švédsko |
| Věrnost | Švédské ozbrojené síly |
| Větev | Švédská armáda |
| Typ | Ženijní sbor |
| Část | Velitelství švédských ozbrojených sil[A] |
| Insignie | |
| Odznak čepice |  |
The Švédská ženijní vojska (švédský: Ingenjörtrupperna, I) je inženýr pobočka Švédská armáda. Vojska byla vytvořena po Zákon o obraně z roku 1936. Dnes se skládá z jediné jednotky, Göta ženijní pluk (Ing 2) a dvě školy, Škola švédské armády v terénu (Fältarbetsskolan, FarbS) a škola EOD (Amröjskolan, AmröjS)
Dějiny
V 1600 a 1700 zvláštní inženýr (nebo průkopník jednotky). Fortifikationen („Royal Engineers“[1]) byly založeny v roce 1635 jako zvláštní sbor pro stavbu opevnění.[2] Úkolem Fortifikationen bylo stavět a udržovat pozemní a pobřežní opevnění země a další vojenské budovy.[3] V roce 1811 Fortifikationen byl sloučen s polním geodetickým sborem (Fältmätningskåren) ženijnímu sboru (Ingenjörskåren). To mimo jiné sestávalo z opevňovací brigády. V roce 1867 byl ženijní sbor přejmenován na Fortifikationen. Od roku 1855 byly do roty přidány ženijní roty, pontonový prapor, polní signalizační rota a ženijní jednotky. Fortifikationen.[3] Servisní větev se velmi rozšířila koncem 19. století a v roce 1901 byly čtyři sbory;[2] the Svea Engineer Corps (Ing 1), Göta ženijní sbor (Ing 2), Polní telegrafní sbor (Ing 3) a Boden ženijní sbor (Ing 4).
Podle Zákon o obraně z roku 1925, švédská ženijní vojska se nyní skládala ze dvou polních ženijních sborů (Svea a Göta se sídlem v Stockholm a Eksjö ), Field Telegraph Corps (Stockholm) a Boden Engineer Corps. Svea Engineer Corps byl organizován na zaměstnance sboru, dvou polních strojírenských společnostech, dvou vojenských mostních společnostech, pevnostní strojírenské společnosti (Vaxholm ) a společnost zabývající se municí.[4] Göta Engineer Corps byl organizován na zaměstnance sboru, třech polních strojírenských společnostech, vojenské mostní společnosti a pevnostní strojírenské společnosti (Karlskrona ) a společnost zabývající se municí. Polní telegrafní sbor byl organizován na personálu sboru, dva polní telegraf společnosti, dvě rozhlasové společnosti a muniční společnost. Inženýrský sbor Boden byl organizován na zaměstnance sboru, polní strojírenské společnosti, pevnostní strojírenské společnosti, vojenské mostní společnosti, telegrafní společnosti a muniční (ženijní) společnosti.[4]
Švédská ženijní vojska se ustavila po Zákon o obraně z roku 1936 speciální servisní pobočka, včetně tří ženijních sborů: Svea Engineer Corps (Ing 1) v Solna, Göta ženijní sbor (Ing 2) v Eksjö a Boden ženijní sbor (Ing 4, později Ing 3) v Boden.[5] Bylo zjištěno, když Fortifikationen byl rozdělen do švédských ženijních vojsk, Signální vojska švédské armády a Švédský opevňovací sbor.[6] Škola pro výcvik důstojníků v ženijních jednotkách a pro výcvik dalších důstojníků v polní pracovní službě byla založena v roce 1943 pod názvem Strojnická škola ženistů (Ingenjörtruppskolan, IngS). V roce 1952 změnila svůj název na Škola polních prací švédské armády (Arméns fältarbetsskola, FältarbS). 1. června 1981 škola švédských inženýrů [kadetů a] důstojníků (Ingenjörtruppernas kadett- och aspirantskola, IngKAS) byla sloučena se Školou polních prací švédské armády. Přestal a byl součástí Střediska polních prací švédské armády (Arméns fältarbetscentrum, FarbC) od 1. července 1991.[7]
Středisko polních prací švédské armády bylo rozpuštěno v roce 1997 a škola polní práce švédské armády (Fältarbetsskolan, FarbS) pokračovala v činnosti společně se školou EOD (Amröjskolan, AmröjS), oba třídění pod Göta ženijní pluk (Ing 2), která je od roku 2005 jedinou zbývající aktivní jednotkou ve švédských ženijních jednotkách.
Jednotky
Inspektor švédských ženijních vojsk
Byl povolán vedoucí ženijních vojsk Ingenjörinspektören („Inspektor švédských ženijních vojsk“).[8] V letech 1966-1991 se ženijní jednotky a Signální jednotky měl společného inspektora pobočky; inspektor švédského armádního ženijního sboru a signálního sboru (Ingenjörinspektör- och Signalinspektören).[poznámka 1] Od roku 1991 dostaly obě větve inspektora a titul ženijních vojsk byl zkrácen na ženijní inspektor.[10] V souvislosti s vyřazením polního střediska švédské armády z provozu (Arméns fältarbetscentrum), pozice inženýra inspektora zmizela.
- 1937–1941: Sven Alin
- 1940–1941: Per (Pelle) Högstedt
- 1941–1946: Sigurd Rahmqvist
- 1946–1953: Inge Hellgren
- 1953–1963: Stig Berggren
- 1963–1967: Gunnar Smedmark
- 1967–1967: Harald Smith (úřadující)
- 1968–1969: Harald Smith
- 1969–1975: Åke Bernström
- 1975–1982: Kåre Svanfeldt
- 1982–1986: Dlužíš Dahl
- 1986–1991: Bertil Lövdahl
- 1991–1993: Lars-Åke Persson
- 1993–1997: Christer Ljung
- 1997–1997: Björn Svensson
Viz také
- Švédská obrněná vojska
- Signální vojska švédské armády
- Vojenská vojska švédské armády
- Seznam švédských ženijních pluků
Poznámky pod čarou
- ^ Pobočka byla podřízena inspektorovi švédských ženijních vojsk (Ingenjörinspektören) na inženýrském oddělení Štáb armády od roku 1942 do roku 1991. Poté byl podřízen veliteli Polního střediska švédské armády (1991–1997), veliteli Středisko švédské armády (1997–2000) Velení společných sil (2000–2005) a Velitelství švédských ozbrojených sil od roku 2005.
Poznámky pod čarou
Reference
Poznámky
- ^ Kärre & Grove 1948, str. 231
- ^ A b Degerström, Ericson & Söderberg 2005
- ^ A b Švédský národní archiv - A.
- ^ A b Přineste 1925, str. 276-277
- ^ Gunnarsson 1948, str. 759
- ^ Bertilsson, str. 22
- ^ Švédský národní archiv - B.
- ^ Gullberg 1977, str.349.
- ^ Gullberg 1977, str.1411.
- ^ Johansson, Dicander & Westergren 2017
Tisk
- Bring, Samuel E., ed. (1925). Svenska kalendern 1926: en årsbok för alla (ve švédštině). 21. Uppsala: Almqvist & Wiksell. SELIBR 869835.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Gullberg, Ingvar E. (1977). Svensk-engelsk fackordbok för näringsliv, förvaltning, undervisning och forskning [Švédsko-anglický slovník technických výrazů používaných v podnikání, průmyslu, administrativě, vzdělávání a výzkumu] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm: Norstedt. ISBN 91-1-775052-0. SELIBR 8345587.
- Gunnarsson, Gunnar, ed. (1948). Norstedts uppslagsbok: illustrerad encyklopedi i ett band (PDF) (ve švédštině) (4. vydání, rev.). Stockholm: Norstedt. SELIBR 12469179.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kärre, Karl; Grove, Grenville (1948). Engelsk-Svensk ordbok: skolupplaga [Anglicko-švédský slovník: Školní vydání] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm. SELIBR 2220598.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Web
- Bertilsson, Sven. „En sammanställning över arméns phonemateriel från 1870-talet to 1970-talet“ (PDF) (ve švédštině). Försvarets Historiska Telesamlingar. str. 22. Citováno 23. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Degerström, Anders; Ericson, Lars; Söderberg, Ulf (červen 2005). „FÖRSVARETS REGIONALA OCH LOKALA ORGANIZATION“ [ŠVÉDSKÁ OBRANA REGIONÁLNÍ A MÍSTNÍ ORGANIZACE] (ve švédštině). Národní archiv Švédska. Citováno 23. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Johansson, Lennart; Dicander, Lars; Westergren, Per-Olof (2017-01-21). „Bertil Lövdahl“. Dagens Nyheter (ve švédštině). Citováno 23. března 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Fortifikationen (1635 - 1937)“ (ve švédštině). Národní archiv Švédska. Citováno 26. března 2018.
- „Arméns fältarbetsskola (1943 - 1961)“ [Škola polních prací švédské armády (1943 - 1961)] (ve švédštině). Národní archiv Švédska. Citováno 26. března 2018.
Další čtení
- Berggren, Stig (1965). Ingenjörtrupperna i atomåldern (ve švédštině). Stockholm: Folkförsvaret. SELIBR 1245500.
- Ingenjörtrupperna 1855-1955 (ve švédštině). Filipstad: Filipstads tr.-ab. 1955. SELIBR 1453657.
- Westrin, Theodor, ed. (1910). „Ingenjörtrupper“. Nordisk familjebok: konversationslexikon och realencyklopedi. Uggleupplagan (ve švédštině). 12 (Nový, rev. A bohatý ed.). Stockholm: Nordisk familjeboks förl. 637–643. SELIBR 8072220. Citováno 26. března 2018.