Stephen Weston (starožitník) - Stephen Weston (antiquary)
Stephen Weston | |
---|---|
narozený | 1747 Exeter, Anglie |
Zemřel | 8. ledna 1830 Portman Square, Londýn |
Národnost | britský |
obsazení | Antikvariát, duchovní |
Stephen Weston FRS FSA (1747 - 8. ledna 1830) byl Angličan starožitný, kněz a muž dopisů.
Časný život
Narozen v Exeter Weston byl nejstarší syn Stephena Westona (zemřel 19. ledna 1750), registrátora diecéze v Exeteru, a jeho manželky Elizabeth Oxenham z South Tawton, Devon; Stephen Weston (1665–1742) biskup v Exeteru byl jeho dědeček. Byl vzdělaný v Blundell's School, Eton College a Exeter College v Oxfordu, kde imatrikuloval dne 7. června 1764 a pobýval od 4. července 1764 do 7. července 1768. Promoval B.A. v roce 1768, M.A. v roce 1770, B.D. v roce 1782, a byl devonshirský kolega z jeho vysoké školy od roku 1768 do roku 1784.[1][2]
Duchovní roky

Asi 1771 Weston doprovázel Sir Charles Warwick Bampfylde jako lektor na dlouhém turné po evropském kontinentu. Wilmot Vaughan, 1. hrabě z Lisburne, časný přítel, jmenoval Westona 29. března 1777 na faru Mamhead, Devone. Během svého působení zde přestavěl farní dům. Byl zaveden 17. ledna 1784 na faru v Little Hempstonu poblíž Totnes. Tam se přesunul do okna severního kněžiště kostela vitráže který byl v Marldon kostel. Uvolnil své společenství v roce 1784, když se oženil. Pozdní v roce 1790 rezignoval na živobytí Mamhead, ale udržel beneficium Little Hempston až do roku 1823.[1]
Zaměření na umění a literaturu
Po smrti své manželky se Weston soustředil na umění a literaturu. Byl svědkem pařížských událostí francouzská revoluce v roce 1791 a 1792, odcházející v polovině srpna 1792, když se cítil nebezpečný. Byl zvolen za člena královská společnost dne 1. března 1792 a Society of Antiquaries of London dne 18. prosince 1794, a žil několik let mezi diletanty v Londýně. Po Smlouva Amiens v roce 1802 znovu navštívil Paříž a poté ještě jednou v létě 1829.[1]
Weston byl nazván Thomas James Mathias a George Steevens „Klasický Weston“ a lichotilo mu, že má kruh obdivovatelek. Ve věku 82 let zemřel na Edward Street, Portman Square, Londýn, 8. ledna 1830. V tomto roce byly vydány aukční katalogy „zbývající části jeho knihovny“ a „řeckých a římských mincí a medailí“. Zanechal anuitu chudým z farností Little Hempston, Mamhead a Marylebone.[1]
Funguje
Weston v roce 1802 provedl anglický překlad řeckého textu trojjazyčnosti Rosetta Stone.[3] Společnost starožitníků ji vydala v roce 1811.[4]
Weston také publikoval cestovní poznámky, klasické texty a anotace, poznámky k Shakespeare, biblické diskuse a překlady z arabština, Číňané a Peršan. Jeho díla zahrnovala:[1]
- Viaggiana: Poznámky k budovám Říma (anon.), 1776; další vydání 1790.
- Hermesianax, sive Conjecturæ v Athenæum, 1784
- Pokuste se přeložit a vysvětlit Obtížné pasáže v Píseň Deborah, 1788.
- Turtle Dove: a Tale from the French of M. de Florian (anon.), Caen, 1789, ve verších
- Zimní shromáždění nebo zemský ples, 1789.
- Dopisy z Paříže v létě 1791 (anon.), 1792; 2. sv., As Dopisy z Paříže v létě 1792 (anon.), 1793.
- Elegia Grayiana græce: Interprete Stephano Weston, 1794.
- Dohady s krátkými komentáři a ilustracemi různých veršů v Novém zákoně1795; tyto byly začleněny do čtvrtého vydání William Bowyer mladší je Kritické dohady o Novém zákoně (1812).
- Horatius Flaccus, cum locis quibusdam e Græcis scriptoribus collatis1801; další vydání 1805.
- Shoda evropského s orientálními jazyky1802; zvětšené, 1803.
- Oduševnělá ukázka od Rajah Soubah Sing císaři Aurungzebe, Persky a anglicky, 1803.
- Chvála Paříže: Náčrt francouzského hlavního města v roce 1802, 1803
- Dares et Entellus nebo Bourke and the Chicken, Carmine Latino, 1804.
- Werneria neboli Krátké postavy Země. Autor: Terræ Filius, tj. Weston, 1805; pt. ii. Terra-Filius Philagricola, 1806.
- Morální aforismy v arabštině a perský komentář ve verši, 1805.
- Fragment tragédie v poslední době hrál v Britském muzeu, nebo v Tears of Cracherode, při krádeži otisků, (anon.), 1806.
- Fragmenty orientální literatury s obrysem malby na váze zvědavé Číny, 1807.
- Krátký popis zesnulého pana Porsona. Obdivovatelem velkého génia1808; znovu vydán v roce 1814 s Porsoniana; nebo šroty z Porsonovy bohaté hostiny.
- Krátké poznámky k Shakspeare jako doplněk k Johnsonovi, Steevensovi, Maloneovi a Douceovi, 1808.
- Ly Tang: Císařská báseň v čínštině od Kien Lung. S překladem a poznámkami, 1809.
- Vzor malebné poezie v čínštině. Napsal na pohár S. W., 1810?
- Zbytky arabštiny ve španělštině a portugalštině, 1810.
- Dobytí Miao-tsé. Kien Lung, 1810
- Vzor slovníku v angličtině a čínštině, 1811.
- Siao-cu-lin; nebo Malá sbírka čínských znaků, 1812.
- Perské rekreace; nebo orientální příběhy od Philoxenus Secundus, 1812; znovu vydán jako Perské rekreace: nebo Nové příběhy, 1812.
- Persian Distichs od různých autorů, 1814.
- Fan-hy-cheu: Příběh v čínštině a angličtině. S poznámkami a krátkou gramatikou čínského jazyka, 1814.
- Srovnání řečtiny, latiny a sanscritu, 1814.
- Mírná skica Paříže ve vylepšeném stavu od roku 1802. Návštěvník, 1814.
- Óda na Kateřinu Velkou, 21. ledna 1785, přeloženo 1815.
- Epizody od Shah Nameh, Ferdoosee. Přeloženo do anglického verše, 1815.
- Čínská báseň napsaná na porcelánu [A.D. 1776]. S dvojitým překladem a poznámkami, 1816.
- Dva náčrty Francie, Belgie a Spa, 1771 a 1816, 1817.
- La Scava: Výkop římské vily na kopci Chatelet, 1772. S cestou na Simplon a Mont Blanc (anon.), 1818.
- Nyg, 1818.
- Enchiridion Romæ: Budovy, obrazy atd. Z Říma, 1819.
- Výňatky z deníku, červen až září 1819, ve Francii, Belgii a Německu, anon., 1820.
- Čínská kronika Abdally z Beyzy. Přeloženo z perštiny, 1820. 40. Tareek Kataice: Čínská chronologie, 1820.
- Plavby Hirama a Šalamouna, 1821.
- Trimester ve Francii a Švýcarsku, červenec až říjen 1820. Oxonem, 1821.
- Návštěva Vaucluse v květnu 1821. Autor „trimestru“, 1822.
- Petrarchiana; Dodatky k „Návštěvě Vaucluse“, 1822.
- Katechismus 1589; dotisk 1823.
- Anotace k žalmům, 1824,
- Angličan v zahraničí: pt. i. Řecko, Latium, Persie a Čína; pt. ii. Rusko, Německo, Itálie, Francie, Španělsko a Portugalsko, 1824, díla v próze a poezii, s překlady.
- Historická sdělení měst v Řecku a dalších zemích, které zasáhly mince, 1826; 2. úprava. 1827.
- Krátké vzpomínky na cestu do Pæstum, 1828.
Weston přispěl k Archaeologia o mincích a medailích v letech 1798 až 1818 a dodané bankovky, signované „S. W.“, Johnsonovi a Steevensovi Shakspeare (1793) a k novému vydání (1802) autorem Samuel Kent Rousseau z John Richardson je Vzor perské poezie: aneb Hafizovy ódy. Byl přispěvatelem do Gentleman's Magazine, do John Nichols ' Literární anekdoty, a do Klasický deník. Dodal básně s podpisem „W. N.“ do dvou svazků Básně, hlavně od gentlemanů z Devonu a Cornwallu, 1792.[1]
Rodina
V roce 1784 se Weston oženil s Penelope, nejmladší dcerou Jamese Tierneyho, účetního komisaře, z Cleeve Hill v Mangotsfield farnost, Gloucestershire. Zemřela v Caen v Normandii koncem roku 1789 nebo začátkem roku 1790, dne spotřeba ve věku 31 let.[1]
Životopisné odkazy a publikace
- Kámen RosettyHarrison and Sons, London, 1903
- Dopisy z Paříže 1791, Stephen Weston, tištěný pro J. Debretta a J. Clarka, 1792
- Zbytky arabštiny ve španělštině a portugalštině, Stephen Weston, tištěný S Rousseau, Londýn, 1810
- Allibone, Slovník anglické literatury, 1859–1871. • BBA: I 1152, 367–376.
Reference
- ^ A b C d E F G Lee, Sidney, vyd. (1899). . Slovník národní biografie. 60. London: Smith, Elder & Co.
- ^ http://www.blundells.org/admin/school_notable-obs.htm
- ^ B .V. Rao (1. ledna 2012). Světové dějiny od raných dob do roku 2000. Sterling Publishers Pvt. Ltd. str. 24–. ISBN 978-81-207-3188-2.
- ^ Thomas Joseph Pettigrew (1834). Historie egyptských mumií. Severoamerické archivy. p. 139. ISBN 978-0-915431-00-7.
- Uvedení zdroje
Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Lee, Sidney, vyd. (1899). "Weston, Stephen (1747-1830) ". Slovník národní biografie. 60. London: Smith, Elder & Co.