Stalin: Hodnocení člověka a jeho vlivu - Stalin: An Appraisal of the Man and His Influence - Wikipedia

Obálka prvního vydání (1946)

Stalin: Hodnocení člověka a jeho vlivu je biografie Joseph Stalin, napsáno Leon Trockij mezi lety 1938 a 1940. Kniha nebyla nikdy dokončena kvůli atentátu na autora v srpnu 1940, přestože přežilo mnoho rukopisů závěrečných kapitol, což redaktorům umožnilo práci dokončit.

Ruský rukopis přeložil a upravil profesor jazyka a trockistický politický sympatizant Charles Malamuth. Kniha měla být původně vytištěna ve druhé polovině roku 1941, byla vytištěna, ale poté byla z politických důvodů z politických důvodů náhle stažena z distribuce Americký vstup do druhé světové války. Kniha nakonec vyšla v roce 1946, kdy se politický vztah mezi USA a Sovětským svazem stal mrazivým. Následně byla zveřejněna ve francouzštině a španělštině v roce 1948 a v ruštině v roce 1985.

V roce 2016 bylo vydáno autorizované revidované druhé vydání. Britský spisovatel Alan Woods dekonstruoval původní rukopis a znovu sestavil díla co nejkomplexnějším způsobem, což vedlo k přidání 100 000 slov. V roce 2019 vyšlo americké vydání zdlouhavé knihy.

Pozadí

15. února 1938 vydavatel New York Harper & Brothers přistoupil k emigrantovi komunistický politický vůdce Leon Trockij napsat biografii svého úhlavního nepřítele, generálního tajemníka Komunistická strana Sovětského svazu Joseph Stalin.^[1] Návrh požadoval za knihu platbu ve výši 5 000 $, přičemž záloha byla autorovi vyplacena ve splátkách.^[1] Trockij, který čelil finančním obtížím, kterým by se dalo zabránit lukrativní smlouvou s komerčním vydavatelem, přijal Harperův návrh.^[2]

Leon Trockij, jak se objevil ve 30. letech.

Jak chtěl Trockij napsat knihu ve svém rodném jazyce ruština, překladač byl nutný; Charles Malamuth, odborný asistent jazyka na University of California, Berkeley, bývalý dopisovatel pro United Press International v Sovětský svaz byl k dispozici pro tento úkol a byl najat vydavatelem se souhlasem Trockého.^[3]

Malamuth, který byl vystaven trockistickému hnutí na základě své zkušenosti jako zahraničního korespondenta v roce 1931, se považoval za přesvědčeného obdivovatele Trockého a jeho učedníků, ačkoli sám nikdy nebyl členem trockistické politické strany.^[1]

Trockij zahájil práci na rukopisu v dubnu 1938, první kapitola byla dokončena a 7. července zaslána poštou překladateli Malamuthovi.^[2] Druhá kapitola byla dokončena a odeslána poštou 16. srpna a třetí 12. září.^[2] Trockého však přerušily další úkoly a projekt zasáhl klidu. Kvůli pomalému tempu psaní společnost Harper & Brothers před koncem roku 1938 zastavila výplatu dalších záloh za rukopis.^[4]

Trockij se také začal s překladatelem hádat, zpochybňoval kvalitu jeho překladu, rozčilil se tím, co považoval za porušení důvěry, když Malamuth předával ostatním rukopisy, a považoval Malamuth za „nesmírně domýšlivý“. ložisko.^[4]

Práce na knize pokračovaly až do roku 1939, navzdory pravidelným přerušením.^[5] V květnu 1940 byla práce dokončena v revolučním roce 1917, přičemž druhá polovina knihy zůstala směsicí částečně dokončených rukopisů.^[5] První pokus o atentát sovětskými agenty se náhle zastavil, protože Trockij se zaměřil na probíhající právní vyšetřování aféry a zahnal lavinu verbálních útoků v mexickém tisku.^[5] Druhý pokus o atentát 20. srpna 1940 se ukázal jako úspěšný a Trockij zemřel s nedokončeným rukopisem.^[6]

Po smrti Trockého vydavatel Harper & Brothers, který si ponechal práva na tuto knihu, umístil překladatele Malamutha do správy toho, aby fragmentární druhá polovina knihy byla vhodná k vydání.^[6] Získal rukopis a začal rozhodovat o své výhradní autoritě, co zahrnout nebo vyloučit z konečné publikace.^[7] Likvidační materiál byl napsán ve formě komentářů.^[7] Stovky řádků byly přidány z Malamuthova vlastního pera, přičemž jedno srovnání původního rukopisu s publikovanou verzí ukazuje, že neuvěřitelných 62% kapitoly 11 pochází od bývalého překladatele.^[8]

Malamuthův komentář a tiché vkládání obsahu, z nichž některé byly v rozporu s Trockými vlastními názory, čerpaly ráznou výtku z Natalia Sedova Trockého vdova. Sedova obvinila, že „neslýchané násilí“ bylo „spácháno překladatelem na autorových právech“, a prohlásila, že „vše, co bylo napsáno perem pana Malamutha, musí být z knihy vymazáno“.^[8] To však nemělo být a malamutské komentáře zůstaly ve vydané knize navzdory neúspěšné snaze Sedové vyhrát soudní příkaz proti vydání.^[8]

Vydání

Zveřejnění Stalin byla původně plánována společností Harper & Brothers na druhou polovinu roku 1941.^[8] V době, kdy byla kniha tištěna k distribuci, však americká vláda zasáhla vydavatele, aby publikaci zastavila, v obavě zůstat v dobré milosti s Josephem Stalinem v důsledku Nacistická invaze do Sovětského svazu.^[9] Kniha již byla odeslána některým distributorům a byla náhle vyřazena z veřejného prodeje.^[10]

Plné vydání bylo odloženo až po uzavření druhá světová válka a vypadnutí ze vztahů mezi USA a jejich válečným sovětským spojencem.^[10] Vydání knihy v roce 1946 vyvolalo rozzuřenou reakci prokomunistického tisku, který se zvlášť zatměl nad nepodloženým a odporným obviněním Trockého, že Stalin otrávil ruského revolučního vůdce V. I. Uljanov (Lenin).^[10]

Editor revidovaného druhého vydání knihy poznamenal v roce 2016:

„Pět let poté, co byla stažena, aby se předešlo rozpakům vůči Stalinovi, byla kniha nyní vnímána jako užitečná hůl, kterou ho lze porazit. Malamuthovy vložky poskytly nezbytné„ úpravy “, aby se Trockého dílo stalo zbraní v boji nejen proti Stalinismus ale také proti Bolševismus. Společnost Harper & Brothers chtěla vydělat peníze zpožděným zveřejněním. Celá epizoda je charakterizována nejostřejším cynismem na všech stranách: vydavatelé, Malamuth a vláda USA se všichni spikli, že tuto knihu použijí a zneužijí pro své vlastní účely. Jediný umlčený hlas byl hlas autora, Trockého Trockého. “^[11]

souhrn

Trockij kontroverzně tvrdil, že Stalin otrávil V.I. Lenin, viděný zde se Stalinem zotavujícím se po mrtvici ve městě Gorkij.

Stalin začíná nedokončeným úvodem, kde se Trockij pokouší dokázat svou objektivitu ve vztahu k událostem ve zbytku knihy, ale kvůli jeho atentátu nebyl nikdy dokončen.^[12] Trockij věnuje první kapitolu Stalinovu dětství, kde popisuje mladého Stalina jako dítě, které nenávidí autoritu a jehož „nepřátelství bylo zdrženlivé, tajné, ostražité“.^[13]

Trockij stráví několik příštích kapitol diskutováním o Stalinově rostoucí roli v revolučních aktivitách Vladimir Lenin a Trockij sám. Mnoho revolučních aktivit, kterých se Stalin účastnil během prvních let svého života, bylo proti Carista režim, který v té době vládl Rusku.^[14] Trockij rychle upozorňuje na rozdíl mezi Leninem a Stalinem a říká o Leninovi: „Myšlenka vytvořit fetiš politické mašinérie byla nejen cizí, ale odporná jeho povaze.“^[15] Trockij staví tento Leninův sentiment do kontrastu s kritikou Stalina a říká o něm: „Jeho myšlení je příliš pomalé, jeho asociace příliš jednostranné, jeho styl příliš hýřící a neúrodný.“^[16]

Po několika dalších kapitolách o Stalinově pokračující účasti v proticaristických hnutích a rostoucí popularitě revolucionářů je tato část nedokončená kvůli vraždě Trockého, aby se obnovila v období, kdy se Lenin blíží k jeho smrti.^[17]

Trockij popisuje roky, které vedly k Leninově smrti, jako období plné napětí a vnitřních konfliktů mezi komunistickou stranou Sovětského svazu.^[18] Trockij v poslední kapitole knihy objasňuje, že Lenin se bál, že po jeho smrti Stalin převezme kontrolu nad Sovětským svazem. Trockij předpokládá, že Stalin mohl být vinen otravou Lenina, která nakonec vedla k jeho smrti, a tvrdí, že události, které popisuje v kapitole, „nebyly známy více než sedmi nebo osmi osobám“ a to „z tohoto počtu, kromě mě , pouze Stalin a Molotov jsou stále mezi živými. “^[19] Pokud jde o Leninova nástupce, Trockij připisuje Leninovi výrok: „Navrhuji soudruhům, aby našli způsob, jak odstranit Stalina z této pozice a ustanovit do ní jiného muže,„ který by byl “, loajálnějšího, zdvořilejšího a ohleduplnějšího k soudruzi, méně rozmarní atd. "^[20]

A konečně Trockij podává zprávu o událostech kolem Leninova pohřbu, za což byl kritizován za to, že nebyl přítomen:

Podle široce rozšířené verze jsem ztratil moc, protože jsem nebyl přítomen na Leninově pohřbu. Toto vysvětlení lze jen těžko brát vážně. Ale skutečnost, že jsem nebyl na smutečních obřadech, způsobil mnoha mým přátelům vážné pochybnosti. V dopise mého nejstaršího syna, kterému se tehdy blížilo osmnáct, byla poznámka mladistvého zoufalství: Měl jsem přijít za každou cenu!^[21]

Trockij obviňuje Stalina z plánování pohřbu tak, aby se Trockij nemohl zúčastnit:

Stalin manévroval a podváděl nejen mě, ale, jak se zdá, i jeho spojence triumvirátu. Stalin se při svých riskantních manévrech řídil hmatatelnějšími úvahami. Mohl se bát, že bych spojil Leninovu smrt s loňským rozhovorem o jedu, zeptal by se lékařů, zda jde o otravu, a požadoval speciální pitvu. Bylo proto bezpečnější ve všech ohledech držet mě stranou, dokud nebylo tělo zabalzamováno, vnitřnosti zpopelněny a postmortální vyšetření inspirované takovými podezřeními již nebylo možné.^[22]

Trockova chronologie končí Stalinovým přečtením jehopřísaha věrnosti " přes máry Lenina, který Trockij popisuje jako „nyní nahradil Desatero ".^[22]

Recepce

Náčrt uvedený v článku New York Times o Stalin Trockij. Vasiliev. Stalin a Lenin v roce 1917

28. dubna 1946, a New York Times byl vydán článek o vydání Trockého knihy. Článek poskytuje důkladné shrnutí knihy a základní informace o Trockém a jeho atentátu. Článek zmiňuje význam knihy v té době:

„Nyní je k dispozici veřejnosti v okamžiku, kdy muž, kterého se pokouší ocenit, je na vrcholu své moci a vlivu.“^[23]

Článek rovněž upozorňuje na úpravy, které bylo nutné provést v knize v důsledku Trockého smrti, což vedlo k tomu, že většina knihy byla spíše o Stalinově mládí než o jeho době u moci:

Zbytek sestavil editor z „převážně suroviny“ s rozsáhlou vlastní interpolací. Nevyhnutelným výsledkem je určitá nerovnováha. Stalinova dřívější léta (až do roku 1917) byla od založení sovětského režimu v Rusku ošetřena mnohem komplexnějším a systematičtějším způsobem než jeho aktivity. Obdivuhodná redakční práce pana Malamutha, pozdější část knihy, která se zabývá zásadním problémem Stalinova nástupu k moci, zůstala spíše povrchní a některé důležité body ponechává nedostatečně rozvinuté.^[23]

Pozdější vydání

V roce 1948 vydání Stalin byla zveřejněna v francouzština, editoval Jean van Heijenoort, bývalý tajemník Trockého, ve spojení s Trockým přítelem Alfred Rosmer.^[24] Ačkoli se někteří domnívají, že jde o autentičtější ztvárnění Trockého slov, následné srovnání vydaného francouzského vydání s Trockým původním rukopisem odhalilo vypuštění mnoha stránek Trockého vlastního psaní, přidání malého významu a rozmazání Malamuthova komentáře slovy Trockého přes redakční odstranění hranatých závorek z anglického vydání.^[24]

Alan Woods, redaktor druhého anglického vydání časopisu Stalin.

A španělština vydání se také objevilo v roce 1948 na základě anglického vydání, ale obsahovalo varování čtenářům Natalie Sedové o redakčních změnách obsahu a významu knihy provedených Malamuthem.^[25] Toto španělské vydání bylo znovu vydáno v Argentině v roce 1975.^[25]

První ruské vydání, editoval Jurij Felshtinsky, byla zveřejněna až v roce 1985.^[25] Tato dvousvazková verze se vrátila k původnímu Trockému rukopisu, v němž se nyní nachází Harvardská Univerzita a přidal podstatný nový obsah, přičemž odstranil velké množství obsahu, který byl dříve publikován v anglickém vydání knihy.^[25] Toto ruské vydání agresivně restrukturalizovalo podobu knihy a změnilo pořadí odstavců, aby se zvýšila čitelnost.^[25]

V roce 2016 bylo vydáno nové anglické vydání, editoval Alan Woods. Tato nová verze následovala Felshtinského příklad restrukturalizace pořadí odstavců, rozebírání rukopisu a jeho opětovné sestavení s přidáním všech nových materiálů, které má editor k dispozici.^[26] Prohlásil, že Malamuthův překlad nebyl „vůbec špatný“, Woods odstranil veškerý obsah pocházející z Malamuthova pera a v případě potřeby jej nahradil novým překlenovacím textem svého vlastního - segue materiálu, který se nepokusil vnutit původní myšlenky překladatele na rukopisu, stejně jako Malamuth.^[27]

V tomto revidovaném anglickém překladu bylo rozhodnuto nezasahovat do obsahu první části knihy, kapitol 1 až 7, která byla během jeho života přeložena a schválena Trockým.^[28] Druhá polovina knihy však byla radikálně restrukturalizována, přičemž staré kapitoly 8 až 12 se staly novými kapitolami 8 až 14 - změna, která přidala 86 000 slov k délce 106 000 slov originálu.^[28]

Editor Woods poznamenal:

Kdyby Trockij žil, je zcela jasné, že by vyprodukoval nekonečně lepší dílo. Udělal by přísný výběr suroviny. Jako dokonalý sochař by jej vyleštil a znovu vyleštil, dokud nedosáhl oslnivých výšin uměleckého díla. Nemůžeme doufat, že dosáhneme takové výšky. Nevíme, jaký materiál by si velký muž vybral nebo odmítl. Cítíme však, že máme historickou povinnost přinejmenším zpřístupnit světu veškerý materiál, který je nám k dispozici. “^[28]

Toto revidované druhé vydání, schválené pozůstalostí Leona Trockého, bylo zveřejněno v Spojené království autor [[Wellred Books}} v roce 2016, s americkým vydáním v pevné vazbě a brožované verzi vydané nakladatelstvím Haymarket Books v roce 2019.^[29]

Poznámky pod čarou

Další čtení

• Beilharz, Peter. Trockij, trockismus a přechod k socialismu. Barnes & Noble Books, 1987.
• Patenaude, Bertrand M. Stalinova Nemesis: vyhnanství a vražda Lva Trockého. Faber & Faber, 2010.
• Služba, Robert. Trockij: Životopis. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2009.
• Sinclair, Louis. Trockij. Bibliografie. Ve 2 obj. Brookfield: Gover Publishing Company, 1989.
• Trockij, Leon. Můj život pokus o autobiografii. [1937] New York: Pathfinder Press, 1971.