Slavko Grujić - Slavko Grujić
Slavko Grujić | |
---|---|
Славко Ј. Грујић | |
![]() Slavko J. Grujić c. 1930 | |
Osobní údaje | |
narozený | 15. února 1871 Bělehrad, Srbské knížectví |
Zemřel | 24. března 1937 Londýn, Spojené Království | (ve věku 66)
Národnost | srbština |
Manžel (y) | Mabel Grujić |
Otec | Jevrem Grujić |
Alma mater | Univerzita Sorbonna (PhD, 1897) |
obsazení | Diplomat |
Slavko J. Grujić KBE (Srbská cyrilice: Славко Ј. Грујић; 15. února 1871 - 24. března 1937) byl srbský diplomat, maršál soudu a filantrop.[1]
Časný život
Slavko Grujić se narodil v Bělehradě, Srbské knížectví. Byl čtvrtým synem, z osmi dětí, srbskému státníkovi a diplomatovi Jevrem Grujić, jeho otec byl ústřední postavou Den svatého Ondřeje shromáždění a podněcovatel prvního srbského zákona o Národním shromáždění. Slavko Grujić dokončil střední školu v Marseille, Francie, před studiem na Univerzita Sorbonna v Paříži, kde obdržel své Doktor práv stupeň (doctorat en droit) v roce 1897. Diplomatickou kariéru zahájil jako úředník na ministerstvu zahraničních věcí Srbského království v lednu 1898.[2]
Kariéra

Grujić je vyslán jako atašé na srbské velvyslanectví v Konstantinopol, pak na Athény tak jako Chargé d'affaires.[3] O několik let později je Grujić vyslán, aby zastupoval Srbské království v Petrohrad.[2]
Na začátku října 1908, během Bosenská krize, je chargé d'affaires v Londýně, kdy byla duální monarchie Rakousko-Uhersko oznámil anexi Bosna a Hercegovina. Jedním z návrhů Grujiće, připojených k protestu srbské vlády, byla koncese na železnici do Pobřeží Jaderského moře a na bosenské straně revize srbské hranice.[4]
V předvečer První světová válka Grujić je generálním tajemníkem Srbska Ministerstvo zahraničních věcí ČR, dne 30. června, se setkal s rakousko-uherským ministrem habsburské legace v Bělehradu Wilhelmem Ritterem von Storckem ohledně sarajevských atentátů.[5] Dne 23. Července 1914, v nepřítomnosti Nikola Pašić, Grujić a úřadující předseda vlády Lazar Paču obdrží od rakouského ministra Baron Wladimir Giesl von Gieslingen the ultimatum z Rakouska-Uherska byl Slavko Grujić jedním z hlavních přispěvatelů do odpovědi na rakouskou nótu.[6]Podle Christopher Clark srbská odpověď byla „mistrovským dílem diplomatického vyjasnění“, baron Alexander von Musulin, rakouský zvláštní vyslanec, který sepsal první koncept ultimáta, jej popsal jako „nejskvělejší ukázku diplomatických dovedností“, s jakou se kdy setkal.[7]
Po velký ústup Slavko Grujić organizoval přesun uprchlíků z albánského pobřeží do Korfu a do Francie.
V roce 1916 se stal prvním srbským velvyslancem v Švýcarsko kde společně s Mableem aktivně organizoval humanitární pomoc okupovanému Srbsku s Mezinárodním výborem Červeného kříže v Ženevě. Dne 13. ledna 1919 se Slavko Grujić stává prvním velvyslancem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, tj. Království Jugoslávie, v Washington pozici zastával až do roku 1922.[8]
Srbsko se vynořilo s obnovenou vitalitou, silnější než kdy jindy, díky uskutečnění snah všech jugoslovanů spojit se do jednoho království. Spojenecká vítězství z roku 1918, ve kterých Srbsko, jak celý svět ví, hrály důležitou vojenskou roli, vyústila v osvobození Srbů, Chorvatů a Slovinců, které Rakousko pod jejím krutým jhem drželo celé století. Srbsko žilo, ale Rakousko-Uhersko, které mělo v úmyslu zasadit smrtelný úder svému malému sousedovi, se zhroutilo.[9]
— Slavko Grujic, velvyslanec Jugoslávie ve Spojených státech. 1919
Po svém návratu do země se aktivně podílel na práci různých humanitárních společností. V roce 1934, po smrti Král Alexander I. se stal maršálem dvora mladého krále Peter II Jugoslávie. V roce 1935 byl Grujić jmenován mimořádným vyslancem a zplnomocněným ministrem v Soud svatého Jakuba tj. velvyslanec ve Spojeném království a současně v Holandsko. Zemřel v Londýně na srdeční selhání dne 24. března 1937.[2]
Osobní život
V roce 1901 se na plese na americkém velvyslanectví v Aténách setkal se svou budoucí manželkou, 21letým americkým archeologem, Mabel Dunlop se vzali a vrátili se do Bělehradu, kde se stal tajemníkem srbského kabinetu. Během první světové války organizovala Mabel v Americe finanční prostředky pro Srbsko, které překračovalo oceán parníkem více než dvacetkrát, založila Fond srbské nemocnice a dětskou nemocnici v Niši. Po válce se Mabel a Slavkovi Grujićovi podařilo v roce 1920 získat od Carnegie Foundation 100 000 dolarů na vybudování Univerzitní knihovna Svetozar Marković. Podle Barbara Tuchman, Mable Grujić také nábor agentů pro British Naval Intelligence během první a druhé světové války.[10]
Reference
Citace
- ^ Nada Petrović & Saša Ilić 2005, str. 192.
- ^ A b C Čedomir Popov 2013, str. 183.
- ^ Zahraniční kancelář 2008, str. 1190.
- ^ Bernadotte Everly Schmitt 1937, str. 47.
- ^ Christopher Clark 2012, str. 441.
- ^ Christopher Clark 2012, str. 520.
- ^ Christopher Clark 2012, str. 521.
- ^ Kongresová sériová sada USA z roku 1921, str. 376.
- ^ Monika Baar 2016, str. 638.
- ^ Barbara Tuchman 2014.
Zdroje
- Monika Baar (2016). Historie moderního politického myšlení ve střední a východní Evropě: Svazek I: Vyjednávání o moderně v „dlouhém devatenáctém století“. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-105695-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Foreign Office (2008). Dokumenty o zahraniční politice Srbského království (v srbštině). Srbská akademie věd a umění.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Čedomir Popov (2013). Dvě století moderní srbské diplomacie (v srbštině). Balkan Institute SANU. ISBN 978-86-7179-079-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nada Petrović; Saša Ilić (2005). Zprávy Ministerstva zahraničních věcí Království Jugoslávie (v srbštině). Archivy Srbska a Černé Hory. ISBN 978-86-80099-41-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Christopher Clark (2012). Náměsíčníci: Jak se Evropa dostala do války v roce 1914. Penguin Books Limited. ISBN 978-0-7181-9295-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Aleksandar Rastović (2005). Velká Británie a Srbsko 1903-1914 (v srbštině). Istorijski institut. ISBN 978-86-7743-052-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kongresová sériová sada USA (1921). Kongresová sériová sada USA. Vládní tiskárna USA.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bernadotte Everly Schmitt (1937). Zábor Bosny, 1908–1909. Archiv CUP. GGKEY: L0FED4LZHWA.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Barbara Tuchman (5. června 2014). Telegram Zimmermann. Penguin Books Limited. ISBN 978-0-241-96827-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)