Si Tjonat - Si Tjonat - Wikipedia

Si Tjonat
Režie:Nelson Wong
Produkovaný
  • Nelson Wong
  • Jo Eng Sek
Na základěTjerita Si Tjonat
podle F.D.J. Pangemanann
V hlavních rolích
  • Ku Fung May
  • Herman Sim
Výroba
společnost
Batavia Motion Picture
Datum vydání
  • 1929 (1929) (Nizozemská východní Indie)
ZeměNizozemská východní Indie
JazykTichý

Si Tjonat (Perfektní pravopis: Si Conat) je pravděpodobné ztracený Film banditů z roku 1929 z Nizozemská východní Indie (nyní Indonésie) v režii Nelson Wong a produkovali Wong a Jo Eng Sek. Na základě román podle F.D.J. Pangemanann, Němý film následoval domorodý muž, který poté, co zabil svého spoluobčana, uprchne do Batavie (dnes Jakarta ) a stává se banditem. Po únosu etnických Číňanů je poražen a postaven před soud.

Komerčně orientované dílo zaměřené na etnické čínské publikum, Si Tjonat přijal protichůdné recenze; výnosy z pokladny jsou nejasné. Ačkoli zamýšlen jako seriál, nikdy nebylo vytvořeno žádné pokračování; výrobní dům, společnost Batavia Motion Picture, byla brzy poté uzavřena. Brzy poté vyšlo několik děl stejného žánru, včetně Si Pitoeng, který používal stejného režiséra a hvězdu.

Spiknutí

Tjonat, a Sundanština mládí, zabije svého přítele a uteče do Batavie (nyní Jakarta ), hlavní město Nizozemská východní Indie, kde najde práci u Holanďana. Tjonat brzy připraví muže o jeho bohatství a svede jeho milenku (njai ), poté opustí domácnost a bude žít život bandity. Když se zeptá Lie Gouw Nio (Ku Fung May), dcery a peranakan čínština zemědělec jménem Lie A Tjip, aby byla jeho milenkou, odmítá. Rozzuřený Tjonat ji unese, ale Lie je zachráněn jejím snoubencem Thiem Sing Sangem (Herman Sim), který je dobře vycvičen v bojových uměních.[1]

Výroba

Prostý obal knihy, nahoře nápis „Tjerita Si Tjonat“, uprostřed „Oleh“ a dole „F.D.J. Pangemanann“.
Si Tjonat bylo založeno na Tjerita Si Tjonat (1900).

Si Tjonat režíroval Nelson Wong, který film vyrobil ve spolupráci se svým obchodním partnerem Jo Eng Sek. Ti dva založili Batavia Motion Picture v roce 1929.[2] Wong předtím režíroval singl hraný film, komerční flop Lily van Java (1928), s financováním od vysoce postaveného General Motors zaměstnanec Batavia jménem David Wong.[A][3] Jo Eng Sek, majitel obchodu, nikdy neprodukoval film.[4]

Příběh pro Si Tjonat byl založen na románu Tjerita Si Tjonat, napsal reportér F.D.J. Pangemanann a poprvé publikováno v roce 1900.[5] Tento příběh se ukázal jako oblíbený u etnických čínských čtenářů.[4] To bylo často přizpůsobeno jevišti od Betawi divadelní soubory jako a lenong divadelní představení.[b][5] Příběh vybral Jo Eng Sek.[6] Do příběhu bylo zavedeno několik změn. Například v románu Lie A Tjip byl chudý farmář, zatímco ve filmu byl bohatý. Lie Gouw Nio mezitím nebyl zobrazen jako chudá Číňanka, ale „moderní dívka oblečená v sukni, botách, ponožkách a houpal vlasy".[C][7]

Němý film byl natočen Černý a bílý a hrál Ku Fung May a Herman Sim.[8] Sim, z peranakan Čínského původu, předtím působil v Šanghaj,[9] zatímco Ku Fung May neměl žádné filmové zkušenosti. Sekvence bojových umění použité ve filmu byly inspirovány Hollywoodem Westerny, pak populární v Indii.[6]

Uvolnění a příjem

Si Tjonat byl propuštěn v roce 1929. Ačkoli se jednalo o beletrické dílo, bylo inzerováno jako na základě skutečného příběhu;[8] toto bylo běžné v pracích malajské literatury na přelomu 20. století, včetně Tjerita Si Tjonat.[10] Film byl jedním z řady domácí produkce zaměřeno především na etnické čínské publikum Lily van Java a Setangan Berloemoer Darah (oba 1928); filmový historik Misbach Yusa Biran píše, že to bylo patrné z převážně čínského produkčního týmu a obsazení.[d] Nativní publikum si film také užilo, zejména jeho akční sekvence.[4] Indonéský filmový kritik Salim Said píše, že se jednalo o zřetelně komerční orientaci, která měla pouze dosáhnout zisku.[11]

Údaje o prodeji jsou nejasné. Said píše, že to byl obchodní úspěch,[12] zatímco Biran - s tím, že film Batavia byl rozpuštěn nedlouho poté Si Tjonatje vydání - naznačuje, že výnosy byly špatné.[9] Recenze byly smíšené. Obecně tisk kritizoval důraz na vraždy a kriminalitu, zatímco v roce 2006 Panoráma časopis, Kwee Tek Hoay napsal, že film byl „poměrně dobře vyroben“,[E][4] zdůraznění Simova herectví - zejména jeho bojových umění.[9] Kwee dospěl k závěru, že těch pár chyb, které byly ve filmu nalezeny, bylo nakonec zanedbatelné.[7]

Ačkoli Si Tjonat původně měla být a seriál, výroba druhého dílu se zastavila po uzavření filmu Batavia Motion Picture.[12] Jo Eng Sek opustil průmysl úplně a vrátil se až v roce 1935 a začal vyrábět Poei Sie Giok Pa Loei Tay.[13] Wong mezitím zůstal aktivní v kině společně se svými bratry Joshuou a Othnielem. Pomocí banneru Halimoen Film později obsadili Sima do svého filmu z roku 1931 Si Pitoeng.[14] Ku Fung May nehrál v jiném filmu.[15] Několik filmů se soustředilo na bandity, včetně Lie Tek Swie je Si Ronda (1930) a Wongové Rampok Preanger (1929) a Si Pitoeng (1931), brzy poté Si Tjonat.[16]

Si Tjonat je pravděpodobné, že ztracený film. Americký vizuální antropolog Karl G. Heider píše, že všechny indonéské filmy z doby před rokem 1950 jsou ztraceny.[17] Nicméně, J.B.Kristanto's Katalog Film Indonesia (Indonéský filmový katalog) zaznamenává, že několik přežilo v Sinematek Indonésie archivy a Biran píše, že na Japonské konzervatoři přežilo několik japonských propagandistických filmů Nizozemská vládní informační služba.[18]

Vysvětlivky

  1. ^ Žádný vztah
  2. ^ To zůstalo populární až po nezávislosti Indonésie v roce 1945 (Toer 1982, s. 28–29).
  3. ^ Originál: „... gadis modern jang berpakean rok, spatoe, kous, dan ramboet di-bob."
  4. ^ Čínské a domorodé etnické skupiny byly rozděleny legálně i kulturně. Nizozemská koloniální vláda uzákonila legislativu, která stratifikovala indickou populaci na třech úrovních, přičemž Číňané byli prostředníky mezi domorodci vyšší třídy a Nizozemci. Kulturně, peranakan Číňané měli tendenci se orientovat na pevninskou Čínu a ne na různé původní kultury, jako je Čína Sundanština nebo Jávský. Ačkoli Číňané byli v Indii malou menšinou, udržovali si vyšší životní úroveň než domorodci (Sukma 1999, s. 171–172).
  5. ^ Originál: „... atoerannja loemajan djoega".

Reference

  1. ^ Filmindonesia.or.id, Si Tjonat; Řekl 1982, str. 18; Sen 2006, str. 123
  2. ^ Filmindonesia.or.id, Si Tjonat; Biran 2009, str. 234; Řekl 1982, str. 17
  3. ^ Biran 2009, str. 82.
  4. ^ A b C d Biran 2009, str. 93.
  5. ^ A b Toer 1982, s. 28–29.
  6. ^ A b Sen 2006, str. 123.
  7. ^ A b Kwee, 1930, str. 10.
  8. ^ A b Filmindonesia.or.id, Si Tjonat.
  9. ^ A b C Biran 2009, str. 94.
  10. ^ Kwee, 1930, str. 9.
  11. ^ Řekl 1982, str. 18.
  12. ^ A b Řekl 1982, str. 19.
  13. ^ Biran 2009, str. 94, 152.
  14. ^ Biran 2009, str. 113–114.
  15. ^ Filmindonesia.or.id, Ku Fung May.
  16. ^ Biran 2009 105, 113.
  17. ^ Heider 1991, str. 14.
  18. ^ Biran 2009, str. 351.

Citované práce

  • Biran, Misbach Yusa (2009). Sejarah Film 1900–1950: Bikin Film di Jawa [Dějiny filmu 1900–1950: natáčení filmů v Javě] (v indonéštině). Jakarta: Komunitas Bamboo ve spolupráci s Radou umění v Jakartě. ISBN  978-979-3731-58-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Heider, Karl G (1991). Indonéské kino: Národní kultura na obrazovce. Honolulu: University of Hawaii Press. ISBN  978-0-8248-1367-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • „Ku Fung May“. filmindonesia.or.id. Jakarta: Nadace Konfiden. Archivovány od originál dne 9. června 2013. Citováno 9. června 2013.
  • Kwee, Tek Hoay (20. května 1930). „Film Si Tjonat: Kaloearan Pertama dari Batavia Motion Picture Company“ [Film Si Tjonat: První produkce společnosti Batavia Motion Picture Company]. Panoráma (v malajštině). 4 (173): 9–11. (přístupné jako výstřižek na Sinematek Indonésie )
  • Said, Salim (1982). Profil Dunia Film Indonesia [Profil indonéské kinematografie] (v indonéštině). Jakarta: Grafiti Pers. OCLC  9507803.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Sen, Kreshna (2006). "'Čínští Indonésané v národním kině. “In Sun, Wanning (ed.). Média a čínská diaspora. New York: Routledge. str. 119–136. ISBN  978-1-134-26359-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • „Si Tjonat“. filmindonesia.or.id. Jakarta: Nadace Konfiden. Archivovány od originál dne 21. července 2012. Citováno 21. července 2012.
  • Sukma, Rizal (1999). Indonésie a Čína: Politika problémových vztahů. New York: Routledge. ISBN  978-0-203-16535-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Toer, Pramoedya Ananta, vyd. (1982). Tempo Doeloe: Antologi Sastra Pra-Indonesia [Earlier Times: Antology of pre-Indonesian Literature] (v indonéštině). Jakarta: Hasta Mitra. OCLC  9797224.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy