Shigar (východní syrská diecéze) - Shigar (East Syriac diocese)

Diecéze Shigar a Beth rabArabaye
Umístění
Církevní provincieNisibin
MetropolitníShigar
Informace
OznačeníKostel Východu
ObřadEast Syriac Rite
Založeno6. století

The Diecéze Shigar a Beth rabArabaye byl East Syriac diecéze Kostel Východu v metropolitní provincie z Nisibis, zaměřený na město Sindžár. Diecéze je doložena mezi šestým a čtrnáctým stoletím.

Dějiny

Nestorianská diecéze Shigar byla založena v šestém století, pravděpodobně proto, aby čelila rostoucímu vlivu jakobitů v této oblasti. Celé jméno diecéze bylo Shigar a Beth ʿArabaye a pokrýval pouštní oblast na sever od Sinjaru, kde bylo několik nestoriánských klášterů. Mezi šestým a čtrnáctým stoletím je doloženo šest nestoriánských biskupů v Shigar. První z těchto biskupů, Bawai, je zmíněn v roce 563. Poslední, Yohannan, byl přítomen při vysvěcení patriarchy Timotea II. V roce 1318.[1]

Není jasné, kdy skončila diecéze Shigar. Zdá se, že oblast Shigar měla až do sedmnáctého století malou nestoriánskou komunitu a někdy tu mohla mít i biskupa. Metropolitní „Glanan Imech“ (pravděpodobně Maranʿemmeh), z ‚Sciugar 'je zmíněn ve zprávě z roku 1607, a může být biskupem Shigar. Podle jezídské tradice zemřel poslední nestoriánský „metropolita“ Sindžáru kolem roku 1660 a několik zbývajících nestoriánských křesťanů v regionu se stalo Ježidi. Je těžké říci, zda je na této tradici nějaká pravda.[2]

Nestorianské kláštery a vesnice v Beth Arabaye

Beth ʿArabaye region ležel mezi Mosulem a Nisibis. Jeho hlavními centry byla města Balad (moderní Eski Mosul) a Shigar (Sinjar), obě měla nestoriánské biskupy, a proto pravděpodobně nestoriánská společenství, a to až v roce 1318. V dřívějších dobách existovaly ve vesnicích Kfar nestoriánské komunity Zamre (sídlo nestoriánského biskupa v roce 790), Awana (domov mnicha Ahrona, zakladatele kláštera z osmého století poblíž Balada) a Beth Ushnaya (zmínka ʿAmr jako scéna zázraku v roce 1201); byl zde nestoriánský klášter Baʿuth nedaleko Kfar Zamre (zmínil také ʿAmr v 1201); a v bezprostřední blízkosti Balada bylo několik nestoriánských klášterů, včetně klášterů Mar Isho v 6. stoletíʿzkha (uvedeno v Historie Rabban Bar ʿIdta) a Mar Denha (zmínil se o ʿAmr), kláštery Mar Pethion, Rabban Ahron a Rabban Joseph (zmíněné kolem konce osmého století v Tomáš z Margy je Kniha guvernérů) a klášter v samotné Baladě (zmíněný v desátém století v Život Rabbana Josepha Busnaya ). Po začátku třináctého století neexistují žádné zmínky o žádné z těchto komunit a není známo, zda přežily do čtrnáctého století. Z regionu přežil pouze jeden rukopis, který v roce 894 zkopíroval písař Sliba-zkha v klášteře Rabban Joseph poblíž Awany na východním břehu Tigrisu naproti Baladu.[3]

Biskupové z Shigar

Putující biskup v oblasti Shigar jménem Maʿin, dříve generál v perské armádě, je doložen mezi lety 374 a 411, ale žádní biskupové z oblasti Shigar se nezúčastnili žádné ze synod v pátém a šestém století. Pravidelná nestoriánská diecéze pro Shigar je doložena až ve druhé polovině šestého století.[4]

Biskup Bawai ze Šigaru je doložen v roce 563.[5]

Biskup ShemʿKoncem desátého století je doložen Shigar.[6]

Při zasvěcení patriarchy byl přítomen biskup Mushe z Shigaru Makkikha I. v roce 1092.[7]

Při vysvěcení patriarchy byl přítomen biskup Mari ze Šigaru Makkikha II v roce 1257.[8]

Nestoriánský autor ʿAbdishoʿ Bar Brikha, který vzkvétal za vlády patriarchy Yahballaha III (1281–1317), byl biskupem v Shigar and Beth ʿArabaye před svým vysvěcením za metropolitu Nisibis mezi lety 1285 a 1291.[9]

Při vysvěcení patriarchy byl přítomen Shigarský biskup Yohannan Timothy II v roce 1318.[10]

Poznámky

  1. ^ Fiey, POCN, 134
  2. ^ Host, Jezídové, 52
  3. ^ Wilmshurst, 49 let
  4. ^ Fiey, POCN, 134
  5. ^ Fiey, POCN, 134
  6. ^ Fiey, POCN, 134
  7. ^ Mari, 138 (arabština), 118 (latinka)
  8. ^ Fiey, POCN, 134
  9. ^ Fiey, POCN, 134
  10. ^ Assemani, BO, iii. i. 567–80

Reference

  • Assemani, Giuseppe Luigi (1775). De catholicis seu patriarchis Chaldaeorum et Nestorianorum commentarius historico-chronologicus. Romové.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Assemani, J. S., Bibliotheca Orientalis Clementino-Vaticana (4 obj., Řím, 1719–28)
  • Chabot, Jean-Baptiste (1902). Synodicon orientale nebo recueil de synodes nestoriens (PDF). Paris: Imprimerie Nationale.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Fiey, J. M., Assyrie chrétienne (3 obj., Bejrút, 1962)
  • Fiey, Jean Maurice (1977). Nisibe, metropole syriaque orientale et ses suffragants des origines à nos jours. Louvain: Secrétariat du CorpusSCO.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Fiey, Jean Maurice (1979) [1963]. Communautés syriaques en Iran et Irak des origines à 1552. London: Variorum Reprints.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Fiey, Jean Maurice (1993). Pour un Oriens Christianus Novus: Répertoire des diocèses syriaques orientaux et occidentaux. Bejrút: Orient-Institut.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Wallis Budge, E. A., The Book of Governors: The Historia Monastica of Thomas, Bishop of Marga, 840 AD (Londýn, 1893)
  • Wallis Budge, E. A., Mniši z Kublajchánu (Londýn, 1928)
  • Wilmshurst, David (2000). Církevní organizace východní církve, 1318–1913. Louvain: Peeters Publishers.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Wilmshurst, David (2011). Umučená církev: Historie východní církve. London: East & West Publishing Limited.CS1 maint: ref = harv (odkaz)