Rozum a cit (televizní seriál z roku 2008) - Sense and Sensibility (2008 TV series)

Rozum a cit
S&S DVD Cover 2008.jpg
Obal DVD
ŽánrKostýmové drama
Na základěRozum a cit
podle Jane Austen
ScénářAndrew Davies
Režie:John Alexander
V hlavních rolích
Tématický hudební skladatelMartin Phipps
Země původuSpojené království
Původní jazykAngličtina
Ne. epizod3
Výroba
VýrobceAnne Pivcevic
KinematografieSean Bobbitt
EditorRoy Sharman
Provozní doba174 minut
Produkční společnosti
Uvolnění
Původní síťBBC One
Původní vydání1. ledna (2008-01-01) –
13. ledna 2008 (2008-01-13)

Rozum a cit je britská televizní dramatická adaptace z roku 2008 Jane Austen román z roku 1811 Rozum a cit. Scénář napsal Andrew Davies, který odhalil, že cílem série bylo přimět diváky zapomenout Ang Lee film z roku 1995 Rozum a cit. Seriál byl „zjevně sexuální“ než předchozí Austenovy adaptace a Davies zahrnoval scény představující svádění a souboj, které v celovečerním filmu chyběly, ale jsou obsaženy v Austenově knize. Rozum a cit režíroval John Alexander a produkovala Anne Pivcevic. Hattie Morahan a Charita Wakefield hrál jako Elinor a Marianne Dashwood, dvě sestry, které se vydaly na „cestu rostoucího sexuálního a romantického objevu“.[1]

Seriál byl natočen na místě v anglických krajích Berkshire, Surrey, Buckinghamshire a Devon na dva měsíce od dubna 2007. Rozum a cit byla koprodukcí BBC a americké studio WGBH Boston. To bylo vysíláno ve třech částech od 1. ledna 2008 ve Velké Británii a přilákal v průměru 6 milionů diváků na epizodu. První epizoda se také stala jednou z deseti nejsledovanějších programů na internetu BBC iPlayer. Rozum a cit sbíral většinou pozitivní recenze od televizních kritiků, zatímco herci a štáb získali za svou práci několik nominací na ceny. To bylo propuštěno na dvou discích DVD ve Velké Británii dne 14. ledna 2008.

Spiknutí

Když Henry Dashwood (Simon Williams ) zemře, zanechá celé své jmění a svůj domov Norland Park svému synovi Johnovi (Mark Gatiss ). John slibuje, že se postará o svou nevlastní matku Mary Dashwood (Janet McTeer ) a nevlastní sestry Elinor (Hattie Morahan ), Marianne (Charita Wakefield ) a Margaret (Lucy Boynton ). Nicméně Johnova manželka Fanny (Claire Skinnerová ), přesvědčí ho, aby učinil mnohem menší opatření, než původně zamýšlel. Kromě toho budou muset opustit Norland Park, protože nyní patří Johnu Dashwoodovi. Fannyho bratr, Edward Ferrars (Dan Stevens ), přijde na návštěvu a rychle se spřátelí s Elinor. Zatímco paní Dashwood doufá, že se zasnoubí, Fanny ji informuje, že jeho matka zápas neschválí. Paní Dashwoodová obdrží dopis od svého bratrance, sira Johna Middletona (Mark Williams ) a nabídl jí malý domek na jeho statku, Barton Park v Devonshire. Ona a její dcery se rozhodnou okamžitě opustit Norland.

Během uvítací večeře v Barton Parku představí sir John své manželce Lady Middleton (Dashwoods) (Rosanna Lavelle ); její matka, paní Jennings (Linda Bassett ); a jejich rodinný přítel, Plukovník Brandon (David Morrissey ). Brandon se do Marianne okamžitě zamiluje, ale ona věří, že je na ni příliš starý. Při chůzi s Margaret Marianne padá a kroutí si kotník. Zachrání ji mladý muž, který ji odnese zpět na chatu. Představuje se jako John Willoughby (Dominic Cooper ) a uvádí, že se následující den vrátí a zkontroluje Marianne. Brandon také přijde na návštěvu, ale když uvidí Willoughbyho, rychle odejde. Willoughby a Marianne se sblíží díky své vzájemné lásce k poezii a později si vezme pramínek vlasů. Paní Dashwoodová a Elinor začínají spekulovat o tom, zda se tajně zasnoubili.

Brandon zve Dashwoodovy a Middletonovy na večírek na svém statku v Delafordu, ale než se cesta může uskutečnit, je odvolán kvůli naléhavé záležitosti. Willoughby požaduje soukromou audienci u paní Dashwoodové a Marianne, což je vede k očekávání, že to navrhne. Willoughby však prozradí, že ho jeho teta posílá na služební cestu do Londýna a možná se nebude moci vrátit do Devonshiru po dobu nejméně jednoho roku. Krátce po Willoughbyho odchodu přijde na návštěvu Edward a Dashwoodové si všimnou, že se zdá být nešťastný a vzdálený. Neteř paní Jenningsové, Lucy (Anna Madeley ) a Anne Steele (Daisy Haggard ), přijeďte do Barton Parku. Když se Lucy dozví, že Dashwoodovi jsou seznámeni s Ferrarovými, Lucy se svěřuje Elinor, že ona a Edward byli tajně zasnoubeni již čtyři roky, což Elinor devastuje. Paní Jenningsová zve Elinor a Marianne, aby s ní strávily nějaký čas v Londýně, a Marianne doufá, že tam Willoughbyho uvidí. Na její dopisy však nenavštěvuje ani na ni neodpovídá.

Během večírku Marianne najde Willoughbyho, ale sotva uzná jejich známost. Marianne se později dozví, že je zasnoubený s bohatou slečnou Greyovou a stává se neutěšitelnou. Brandon vyzve Dashwoods a vysvětlí Elinor, že Willoughby svedl a poté opustil, když těhotná Brandonova mladá porodnice, Eliza Williamsová, která následně porodila své dítě. Paní Ferrars (Jean Marsh ) se dozví o Edwardově zasnoubení s Lucy a hrozí, že ho vydědí, pokud to neodvolá, ale Edward to odmítne. Brandon mu později nabídl obživu na svém statku v Delafordu, což Edward s radostí přijímá. Při pobytu s dcerou paní Jenningsové na cestě zpět do Devonu Marianne kráčí v bouři a zhroutí se. Brandon ji najde a přivede ji zpět do interiéru, kde vážně onemocní horečkou. Během zotavení Marianne Willoughby přijde mluvit s Elinor. Trvá na tom, že Mariannu miloval a byl by si ji vzal, ale musel se oženit s bohatou ženou, protože jeho teta se ho zřekla poté, co se dozvěděla o jeho chování k Elizě. Poté, co se Marianne zotaví, sestry se vrátí domů a Marianne začne trávit čas v Delafordu a nakonec se do Brandona zamiluje. Elinor se dozví, že Lucy Steele se stala paní Ferrars, a předpokládá, že Lucy a Edward se vzali. Edward však dorazí na chatu a vysvětlí Dashwoodům, že Lucy se provdala za svého bratra Roberta (Leo Bill ). Edward poté prohlásí svou lásku Elinor a navrhne. Vezmou se, stejně jako Marianne a Brandon.

Výroba

Koncepce a adaptace

Dne 5. Října 2005 reportér pro BBC novinky odhalil toho spisovatele Andrew Davies plánoval se přizpůsobit Jane Austen je Rozum a cit do velkého televizního dramatu, který má být vysílán na internetu BBC za dva roky.[2] Davies poznamenal: „Když jsou to skvělé příběhy, stále se k nim vracíte a děláte je různými způsoby s různými lidmi v různých délkách.“[2] Davies vysvětlil, že jeho scénář byl v raných fázích a že dosud nebyli obsazeni žádní herci.[2] Spisovatel později vyjádřil potěšení z adaptace románu během rozhovoru s Paulem Careym z Western Mail, Austen nazval svým „oblíbeným romanopiscem“.[3] Přiznal také, že kvůli uznání, které získal za adaptaci Pýcha a předsudek, byl na něj vyvíjen tlak, aby se dostal Rozum a cit že jo.[3] Davies později uvedl, že cílem minisérie bylo přimět diváky zapomenout Ang Lee je Filmová adaptace z roku 1995 románu.[4]

Úvodní epizoda filmu Rozum a cit představuje okamžik, kdy Willoughby svádí Elizu, která je stále ještě školáčkou.[5] Davies to řekl Carey a Claire Hill z Western Mail že chtěl „napravit“ zadní příběh Willoughbyho a řekl, že je to „docela zajímavá a zapařená věc, jako je spousta nezletilého sexu, o které se mluví a jen se o ní mluví. Chci to uvést na obrazovku.“[6] Davies to dále rozpracoval v rozhovoru s Nezávislý je Peter Chapman s tím, že svádění a opuštění školačky, která je v románu, je třeba dramatizovat.[7] Věřil čtenářům románu, že si „sotva všimnou“ okamžiku, který považoval za velmi důležitý.[7] Spisovatel poznamenal, že seriál byl „zjevně sexuální“ než předchozí adaptace Austenových děl, a dodal: „Román pojednává o sexu a penězích stejně jako o společenských konvencích.“[8] Davies také zahrnoval ve svém scénáři souboj mezi plukovníkem Brandonem a Willoughbym, což je událost, která v Leeově filmové adaptaci románu chyběla, ale je zmíněna v původním románu.[5]

Davies věřil, že Leeův film nepřekonal „problém chlapů, kvůli nimž dívky nevypadají dost dobře“, a vydal se ve svém scénáři najít způsob, jak z nich udělat hrdiny.[7] Řekl, že Austen měl dát čtenáři pocit, že je Edward hoden Elinor, a vysvětlil, jak se Marianne zamiluje do plukovníka Brandona poté, co jí zlomil srdce Willoughby.[4] Spisovatel přidal větší váhu mužským rolím, aby se z nich mohly stát silnější postavy.[9] Davies řekl Hillovi, že tým na mužech „velmi tvrdě pracoval“. Brandon je viděn při záchraně lidí a při rychlém jízdě na koni, zatímco Edward dostal scénu sekání dřeva, kde si vybírá své frustrace ze svého zasnoubení.[4] Davies také učinil sestry Dashwoodové mladšími a „zranitelnějšími“, než byly vylíčeny v Leeově filmu.[9] Hattie Morahan, která v dramatu ztvárnila Elinor, uvedla: „Snažíme se hrát příběh tak, jak byl napsán. V románu je dívkám 19 a 17 let, takže tyto romantické vztahy jsou pro ně skutečnými obřady.“[9]

Casting

David Morrissey (vlevo, odjet) a Dominic Cooper (že jo) vylíčil plukovníka Brandona a Johna Willoughbyho

Davies poznamenal, že by byl rád, kdyby měl na starosti casting.[7] Odhalil, že zpočátku namítal, aby Hattie Morahan byla obsazena do role nejstarší sestry Dashwoodové Elinor.[7] Byl však rád, že jeho námitky byly ignorovány, protože se do jejího výkonu zamiloval.[7] Řekl Morahan The Daily Telegraph je Jasper Rees, že se záměrně rozhodla nesledovat filmovou adaptaci z roku 1995 Rozum a cit nebo přemýšlet Emma Thompson ztvárnění postavy.[10] Vysvětlila, že neměla „[b] protože by ses zbláznil. Zhoršilo by to tvou práci. Myslel jsem si, že to bude originální na základě toho, že to dělám já a je tu jen jeden.“[10]

Charity Wakefield úspěšně vyzkoušela roli Marianne Dashwood. Herečka řekla: „Marianne je ztělesněním mládí a naděje. Byla jsem tak nadšená, že mi byla nabídnuta role, protože jsem cítila, že to byla role, na kterou bych mohla opravdu zaútočit. Chápu její charakter a cítím, že máme mnoho společného. "[11] Dan Stevens byl vybrán hrát Edwarda Ferrars, Elinorův milostný zájem.[12] Herec odhalil novináři BBC, že tuto část opravdu chtěl, a byl nadšen výzvou postavy.[13] Stevens během natáčení onemocněl tonzilitidou a vtipkoval, že v seriálu je jen velmi málo snímků s plným zdravím.[12]

David Morrissey ztvárnil plukovníka Brandona. Herci poslal scénář jeho agent a zpočátku se ptal, zda je potřeba další Austenova adaptace.[14] Poté však přečetl scénář a myslel si, že je „prostě brilantní“, zvláště když Davies přidal další scény s mužskými postavami.[14] Dominic Cooper převzal roli Johna Willoughbyho, Brandonova rivala pro Marianneiny city.[15] Cooper popsal svou postavu a řekl: „Způsob, jakým jsem se snažil přesvědčit, že není tak zlý, byl ten, že je to 25letý mladý muž a že se do Marianne skutečně zamiluje - nedělá to jen na okamžik . “[15] Cooper řekl, že se při práci na projektu bavil.[15]

Janet McTeer a Lucy Boynton byli obsazeni do role paní Dashwoodové a Margaret Dashwoodové.[16][17] Mark Gatiss vylíčil Johna Dashwooda. Claire Skinnerová získala roli Johnovy manželky Fanny, zatímco Mark Williams byl obsazen jako Sir John Middleton.[18] Linda Bassett a Jean Marsh dostali role paní Jenningsové, respektive paní Ferrarsové. Robert Bianco z USA dnes uvedl, že obě ženy byly „úžasně obsazení“.[19] Herečky Anna Madeley a Daisy Haggard ztvárnily Lucy Steele a její sestru Anne, postavu, která byla z filmu z roku 1995 vynechána.[20][21]

Natáčení

Loseley Park sloužil jako exteriér Bartonova parku, domova rodiny Middletonů.

Rozum a cit byl zastřelen zcela na místě v Anglii, většinou v krajích Berkshire, Surrey, Buckinghamshire a Devon.[8][22] Natáčení začalo v dubnu 2007 a trvalo až do začátku června.[8] Blackpool Mill, chata z patnáctého století na severu Devonu, se změnila na Barton Cottage, domov dívek z Dashwoodu.[23] Umělecký ředitel seriálu James Merifield prošel kolem chaty v roce 2006 a myslel si, že by to bylo ideální prostředí pro film.[23] Později ho správce polohy poslal na chatu Rozum a cit, a rozhodl se, že místo bude správné pro produkci. Majitelé Blackpool Mill, Sir Hugh a Lady Stucley, byli v únoru 2007 kontaktováni BBC, kteří se zeptali na možnost natáčení.[23] Caroline Gammell z The Daily Telegraph uvedli, že „štáby kameramanů, asistenti produkce, režiséři a herci se rojili nad Blackpool Mill a přeměňovali venkovský dům se čtyřmi ložnicemi na romantické centrum románu Jane Austenové. Scéničtí návrháři se chaty ujali pevněji do 19. století a přidali verandu na přední i střešní okna, falešné okenice a komín navíc. “[23] Interiér chaty byl pro stav paní Dashwoodové „trochu zanedbaný“, takže scény představující vnitřek chaty byly natáčeny ve studiu.[23] Natáčení probíhalo na chatě více než osm květnových dnů.[23]

Blackpool Mill

Wakefield odhalil, že během natáčení neustále pršelo, často promáčelo herce i štáb.[24] Špatné počasí však vedlo k tomu, že Davies psal ve scéně představující Edwarda v mokré košili, jak v dešti sekal kmeny, které konkurovaly slavnému jezerní scéna v Pýcha a předsudek.[24] Řekl Cooper The Birmingham Post je Georgina Rodgers, že špatné počasí ovlivnilo jeho první scénu, ve které Willoughby nese zraněnou Marianne domů.[15] Vysvětlil, že scéna byla natočena na svislém svahu dešťovým strojem, protože přirozený déšť se na kameře neobjevuje.[15] Jeho plášť se také stále zachytával pod nohu, což ještě více ztěžovalo vyzvednutí Wakefielda. Cooper dodal: „Nemohl jsem se hýbat a jen jsem stále padal bezhlavě.“[15] Wrotham Park sloužil jako exteriér Norlandu, domova rodiny Dashwoodů.[25] Ham House v Richmond byl použit pro Norlandovy vnitřní záběry, zatímco důvody byly použity pro vnější scény.[26] The National Trust několik týdnů před začátkem natáčení byl požádán, aby trávu nesekali.[26] Ham House se také zdvojnásobil za Cleveland.[27] Loseley Park byl vybrán pro vnější záběry domu sira Johna Middletona, Barton Park.[27] Knihovna se zdvojnásobila pro plukovníka Brandona, zatímco vchod se používal pro scény představující setkání hostů na jeden den. The Oak Room byl také použit pro scény zahrnující Marianne, poté, co onemocněla.[27] Zahrnuta i další místa natáčení Dorney Court, Hall Barn, Lincoln's Inn a Clovelly Pier.[28][29][30]

Kostýmy a líčení

Kostýmní výtvarnice pro Rozum a cit byl Michele Clapton.[9] Ona a pomocný návrhář kostýmů Alex Fordham provedli velké množství výzkumu a hledali inspiraci.[9][31] Strávili hodiny prohlížením obrazů a knih z tohoto období a také procházeli uměleckými galeriemi a Victoria and Albert Museum.[9][31] Během rozhovoru pro drama BBC Online Fordham odhalil, že se snažili najít odkazy ze všech oblastí, včetně karikatur z osmnáctého století.[31] Clapton uvedl, že tým chtěl udělat více kostýmů, než aby znovu použil to, co již bylo k dispozici z jiných produkcí. Aby získali smysl pro barvu, který chtěli, museli barvit a vytvářet spoustu kusů.[31] Tým šatníků úzce spolupracoval s oddělením make-upu a produkčním designérem. Po svém prvním setkání přišli s barevnou paletou pro celou show.[31] Clapton se rozhodl dát Elinor a Marianne kontrastní skříně. „Uletená“ a „umělecká“ Marianne nosí výrazné barvy ve srovnání s Elinor, která má jinou osobnost a pleť.[31] Fordham odhalila, že s Marianne, která je mladší a „divokým dítětem“, její šatník obsahuje spoustu žlutých pryskyřníků, které se hodí pro Wakefieldovu pleť a svěžest její postavy.[31]

Willoughbyho šatník byl navržen tak, aby odrážel jeho „poetickou“ a „módní“ povahu, zatímco Fordham věřil, že Edward se více hodí k venkovským barvám osmnáctého století.[31] Vzhledem k tomu, že plukovník Brandon byl silnější postava, jeho kostýmy byly na půli cesty mezi nimi. Jeho oblečení bylo navrženo tak, aby bylo zastaralé a pevné, s využitím více vřesy místo venkovských barev.[31] Inscenace kladla důraz na mládí a vášeň, které Clapton začlenila do své práce.[9] Návrhář řekl: „Před deseti lety by si všechny ženské postavy v dramatech 19. století nechávaly vlasy upravovat do velmi přesných prstenů, které by byly čisté a dokonalé stejně jako na portrétech. Nyní se snažíme dosáhnout věrohodnějšího, přirozenějšího vzhledu , zvláště když jsou Dashwoodové doma. “[9] Dodala, že režisér chtěl, aby se postavy „cítily lidštěji“.[9] Morrissey poznamenal, že dobové kostýmy byly pro moderní život „trochu nepohodlné“, ale jakmile herci seděli na koních nebo se procházeli po polích, uvědomili si, proč jsou takhle vyráběny.[32] Dodal: „Když tančíte, jsou docela omezující, ale to je pro držení těla docela dobré - držení těla bylo tehdy jiné, a to je důležité. Ale dávají vám cit pro postavu, což je pro vás jako pro vás výhodou herec."[32]

Karen Hartley-Thomas byla návrhářkou vlasů a make-upu pro výrobu.[33] Začala se připravovat několik měsíců před začátkem natáčení a brzy se setkala s režisérem a producentem, aby diskutovali o celém vzhledu filmu.[33] Stejně jako zákazníci četla během svého výzkumu knihy a chodila do uměleckých galerií.[33] Ženské postavy v Rozum a cit nosit „žádný make-up look“, protože v časovém období, ve kterém se film odehrává, by bílý a růžový make-up nosily pouze nižší třídy.[33] Sestry Dashwoodové neměly na sobě žádnou řasenku a jen trochu korigovaly a začervenaly se. Hartley-Thomas také na muže velmi málo nalíčila, protože se jí nelíbí, že vypadají nalíčení.[33] Když diskutoval o vlasech, Hartley-Thomas řekl: „Elinoriny vlasy jsou vždy docela upravené a hotové, kde Marianne, která je svobodnější a vzpurnější, má spoustu různých vzhledů a spoustu divokých vzhledů s rozpuštěnými vlasy.“[33] Vysvětlila také, že někteří mužští herci nosili paruky, protože muži v té době měli mnohem větší objem vlasů, zatímco moderní styly bývají kratší a zastřižené.[33] John Dashwood a jeho syn dostali zrzavé vlasy, protože Hartley-Thomas chtěl, aby vynikli mezi přirozenějšími barvami ostatních mužských postav.[33]

Přenos

Rozum a cit byl ve Velké Británii vysílán ve třech částech, přičemž první byla uvedena 1. ledna 2008. Další dvě epizody byly vysílány 6. a 13. ledna.[1] První epizoda z Rozum a cit se stal jedním z deseti nejlepších streamovaných programů na internetu BBC iPlayer po jeho vysílání.[34] Ve Spojených státech, Rozum a cit byl vysílán dne PBS, jako součást jejich Austen Mistrovské divadlo série. Drama bylo rozděleno do dvou epizod, které byly vysílány 30. března a 6. dubna 2008.[35][36] Rozum a cit začal vysílat od 26. června 2008 na UKTV kanál v Austrálii.[37]

Domácí média

Rozum a cit byl vydán na DVD se dvěma disky ve Velké Británii dne 14. ledna 2008.[38] The Region 1 DVD vyšlo několik dní po premiéře na PBS. Sada dvou disků zahrnovala také BBC Slečna Austenová lituje, stejně jako komentáře a rozhovory herců a štábu.[39]

Recepce

Hodnocení

První epizoda z Rozum a cit při svém prvním vysílání ve Velké Británii přilákal 5,54 milionu diváků, což mu za jeho vysílací čas poskytlo dvacet procent sledovanosti.[40] Druhá epizoda zaznamenala malý nárůst o 5,74 milionu diváků, zatímco závěrečná část přilákala publikum 6,76 milionu.[40][41]

Kritická odpověď

Rozum a cit obdržel většinou pozitivní recenze od kritiků. Melinda Houston, psaní pro Věk, volala Rozum a cit „nádherná adaptace její nejnevážnější práce“ a dodala: „Všechno je to krásně provedené, krásně obsazení a scénář praskne a praskne. Možná Eleanor [sic ] není tak vadný, jak byl původně nakreslen, ale je nepravděpodobné, že by to zhoršilo váš požitek. “[42] Lenny Ann Low z The Sydney Morning Herald uvedl: „Místa, kostýmy a herectví jsou vynikající, se zvláště nápadným využitím světle - studené a šedé oblohy předpovídající zkázu až po bohaté světlo svíček signalizující nové vášně.“[43] The New York Times kritik Ginia Bellafante řekl: „Na tomto novém není nic do očí bijícího Rozum a cit, poslední v Zimním poctě Masterpiece Austenovi; je svěží i uklizené. Ale mění to emocionální chemii a výsledkem je adaptace, která se zdá být vyprahlejší než snaha pana Leeho. “[44]

Nancy Banks-Smith z Opatrovník volala Rozum a cit „půvabně domácí a spontánní zpracování příběhu“ a dodal, že se stal „mladší sestrou“ Leeova filmu z roku 1995.[45] Odrůda je Brian Lowry poznamenal: „Toto nejnovější Rozum a citlivost odvedl skvělou práci při obsazení různých rolí, navzdory nevyhnutelnému deficitu příkonu ve srovnání s nejnovější divadelní verzí. Davies a režisér John Alexander si také vzali některé svobody tím, že společně vytvořili scény mužů (něco, co sama Austen nikdy neudělala) - například díky ocelovému Brandonovi stáhli Willoughbyho stranou a zpochybnili jeho záměry vůči Marianne. Díky špičkovému obsazení vytvořili filmaři několik delikátních okamžiků - od Willoughbyho elegantního svádění Marianne po stoické Elinorovy touhy po nepolapitelném Edwardovi, který, jak ho hraje Stevens, rozkošně koktá způsobem podobným Hughovi Grantovi. “[46]

Serena Davies z The Daily Telegraph ocenil první epizodu, nazval ji „věrnou duchu knihy“ a uvedl, že seriál „obratně vystoupil ze stínu dvou impozantních předchůdců: nádherná filmová verze románu Ang Lee z roku 1995 a vlastní mistrovské dílo scenáristy Andrewa Daviese, Pýcha a předsudek."[47] Daviesová si užívala Morahanův „zářivý“ výkon jako Elinor, stejně jako střídání Williamse a Morrisseyho jako sira Johna a plukovníka Brandona, i když si myslela, že úvodní scéna byla „mylná“.[47] Daviesův kolega James Walton prohlásil: „Nakonec tohle Rozum a cit byl možná brilantně kompetentní, spíše než překvapivě brilantní. Přesto se ukázalo, že je to dostatečně dobré na to, aby se rok kostýmního dramatu dostal do velmi příjemného začátku. “[48]

Ocenění a nominace

Posádka Rozum a cit sbíral několik nominací na ceny za svou práci na dramatu. Na 14 Šanghajský televizní festival, série byla nominována na Cena Magnolia za nejlepší televizní film nebo minisérii, Alexander získal cenu za nejlepší televizní filmový režisér, zatímco Morahan získala cenu za nejlepší herečku v televizním filmu za Elinor Dashwood.[49] Davies byl za svůj scénář nominován v kategorii Writer's Award na 35. Broadcasting Press Guild Awards a Clapton byl nominován na cenu za mimořádný kostýmní design pro televizní film nebo minisérii na Ocenění Cechu návrhářů kostýmů.[50][51] Za svou práci na skóre získal Phipps nominace na a Cena BAFTA Television Craft za nejlepší originální televizní hudbu a Cena Emmy Creative Arts za vynikající hudební kompozici pro minisérii, film nebo speciální film.[52][53] Kameraman Sean Bobbitt byl také nominován na cenu Emmy v kategorii kinematografie pro minisérii, film nebo speciální kategorii.[54]

Viz také

Reference

  1. ^ A b "Rozum a cit". BBC Online. BBC. 2008. Archivováno z původního dne 19. ledna 2013. Citováno 22. listopadu 2012.
  2. ^ A b C „BBC plánuje nové nové austenovské drama“. BBC novinky. BBC. 5. října 2005. Archivováno z původního dne 16. ledna 2008. Citováno 21. listopadu 2012.
  3. ^ A b Carey, Paul (17. prosince 2005). „Lidé mě stále zastavují na ulici, aby mi řekli, jak si užívají Bleak House, takže jsem opravdu potěšen.“. Western Mail. Trinity Mirror. Citováno 17. prosince 2012.(vyžadováno předplatné)
  4. ^ A b C Hill, Claire (28. května 2007). "Davies dělá další román sexující a je to Jane Austen vyladěná znovu". Western Mail. Trinity Mirror. Archivováno z původního dne 2. října 2018. Citováno 25. prosince 2012.
  5. ^ A b Conlan, Tara (19. ledna 2007). "Davies zahřívá Austen". Opatrovník. Guardian Media Group. Archivováno z původního dne 21. září 2013. Citováno 18. prosince 2012.
  6. ^ Hill, Claire; Carey, Paul (29 května 2006). „Musíš dostat sex do páteře příběhu“. Western Mail. Trinity Mirror. Archivováno z původního dne 5. března 2016. Citováno 9. prosince 2012.
  7. ^ A b C d E F Chapman, Peter (30. prosince 2007). „Andrew Davies“. Nezávislý. Independent Print Limited. Archivovány od originál dne 25. ledna 2013. Citováno 30. července 2012.(vyžadováno předplatné)
  8. ^ A b C „Natáčení začíná třídílnou adaptací filmu Austen's Sense And Sensibility Andrewa Daviese.“. Tisková kancelář BBC. BBC. 13. dubna 2007. Archivováno z původního dne 12. listopadu 2012. Citováno 16. prosince 2012.
  9. ^ A b C d E F G h i Pettie, Andrew (29. prosince 2007). „Smysl a citlivost: Sex a smyslnost“. The Daily Telegraph. Telegraph Media Group. Archivováno z původního dne 13. února 2013. Citováno 24. července 2012.
  10. ^ A b Rees, Jasper (21. dubna 2008). „Hattie Morahan:‚ Rozhodla jsem se nemyslet na Emmu Thompsonovou'". The Daily Telegraph. Telegraph Media Group. Archivováno z původního dne 9. ledna 2013. Citováno 30. července 2012.
  11. ^ McMullen, Marion (28. prosince 2007). „Andrew dává dokonalý smysl; spisovatel z Warwickshire Andrew Davies přináší divákům výbuch z minulosti, aby přivítali rok 2008“. Coventry Telegraph. Trinity Mirror. Citováno 28. července 2012.(vyžadováno předplatné)
  12. ^ A b Wylie, Ian (3. ledna 2008). „Role kapitána má pro Davida smysl“. Večerní zprávy z Manchesteru. Trinity Mirror. Citováno 30. července 2012.
  13. ^ Stevens, Dan (2008). Video Interview s Danem Stevensem (Edward) (Video rozhovor). BBC Online. Citováno 30. července 2012.
  14. ^ A b Raphael, Amy (16. června 2007). „Od citlivosti k předměstí“. The Daily Telegraph. Telegraph Media Group. Archivováno z původního dne 11. listopadu 2012. Citováno 31. července 2012.
  15. ^ A b C d E F Rodgers, Georgina (22. prosince 2007). „TV a rádio: Mladé obsazení se dostává k jádru věci“. The Birmingham Post. Trinity Mirror. Archivováno od původního dne 7. prosince 2020. Citováno 28. července 2012.(vyžadováno předplatné)
  16. ^ Gee, Catherine (16. ledna 2009). „Hunter: Hugh Bonneville a Janet McTeer“. The Daily Telegraph. Telegraph Media Group. Archivováno z původního dne 13. října 2010. Citováno 1. srpna 2012.
  17. ^ Morris, Sophie (31. prosince 2007). „Můj týden v médiích“. Nezávislý. Independent Print Limited. Archivovány od originál dne 26. ledna 2013. Citováno 1. srpna 2012.(vyžadováno předplatné)
  18. ^ Sheman, Paddy (5. ledna 2008). "Závěr kontaktu". Liverpool Echo. Trinity Mirror. Citováno 30. prosince 2012.(vyžadováno předplatné)
  19. ^ Bianco, Robert (27. března 2008). „PBS '' Sense and Sensibility 'je opravdu mistrovské dílo' '. USA dnes. Gannett Company. Archivováno z původního dne 20. ledna 2013. Citováno 30. prosince 2012.
  20. ^ Bellafante, Ginia (29. března 2008). „Dashwood Quest for Civil Unions“. The New York Times. Společnost New York Times. Archivováno z původního dne 23. ledna 2018. Citováno 30. prosince 2012.
  21. ^ Flavin 2004, s. 45.
  22. ^ McMullen, Marion (18. dubna 2007). „Natáčení má začít v Austenově dramatu“. Coventry Telegraph. Trinity Mirror. Archivováno z původního dne 5. března 2016. Citováno 25. července 2012.
  23. ^ A b C d E F Gammell, Caroline (3. ledna 2008). „Chalupa Sense and Sensibility bude hitem dovolené“. The Daily Telegraph. Telegraph Media Group. Archivováno z původního dne 8. dubna 2011. Citováno 26. července 2012.
  24. ^ A b Zákony, Roz (30. prosince 2007). "TV a rádio: kalhoty, boty a bolesti zubů". Sunday Mercury. Trinity Mirror. Archivováno od původního dne 7. prosince 2020. Citováno 28. července 2012.(vyžadováno předplatné)
  25. ^ Glancey, Jonathan (16. září 2011). „Konstruktivní kritika: týden v architektuře“. Opatrovník. Guardian Media Group. Archivováno z původního dne 29. května 2015. Citováno 26. července 2012.
  26. ^ A b „Umístění měsíce leden 2008 - Ham House“. Film London. Archivováno z původního dne 10. května 2012. Citováno 25. července 2012.
  27. ^ A b C „Místa v televizi Surrey: Top Gear, Cranford, The Good Life atd.“. Surrey Life. Archant Life Limited. Leden 2009. Archivováno z původního dne 23. dubna 2012. Citováno 26. července 2012.
  28. ^ „Světla, kamera, akce“. Windsor.gov.uk. Archivováno z původního dne 8. července 2012. Citováno 27. července 2012.
  29. ^ „Filmové produkce v Lincolnově hostinci“. Ctihodná společnost Lincolnova hostince. Archivováno z původního dne 2. srpna 2012. Citováno 27. července 2012.
  30. ^ „Clovelly Court Gardens“. Sdružení historických domů. Archivováno z původního dne 14. prosince 2011. Citováno 27. července 2012.
  31. ^ A b C d E F G h i Michele, Clapton; Fordham, Alex (2008). Video Interview s Michelle Clapton a Alexem Fordhamem (kostým) (Video rozhovor). BBC Online. Citováno 24. července 2012.
  32. ^ A b "Austenovy pravomoci". Liverpool Echo. Trinity Mirror. 21. prosince 2007. Archivováno od původního dne 7. prosince 2020. Citováno 24. července 2012.(vyžadováno předplatné)
  33. ^ A b C d E F G h Hartley-Thomas, Karen (2008). Video Interview with Karen Hartley Thomas (Make-up) (Video rozhovor). BBC Online. Citováno 24. července 2012.
  34. ^ Welsh, James (15. ledna 2008). „3,5m show přístupná na iPlayeru od Xmas“. Digitální špión. Hachette Filipacchi UK. Archivováno od původního dne 7. prosince 2020. Citováno 18. listopadu 2012.
  35. ^ Russell, Stephanie (30. března 2008). „Co se děje dnes večer“. The New York Times. Společnost New York Times. Archivováno z původního dne 5. března 2016. Citováno 21. listopadu 2012.
  36. ^ Porter, Rick (12. ledna 2008). „Sweet Jane:„ Complete Austen “Hits PBS“. Zap2it. Tribune Media Services. Archivováno z původního dne 30. října 2011. Citováno 22. listopadu 2012.
  37. ^ Newsome, Brad (26. června 2008). „Čtvrtek - placená televize“. Věk. Fairfax Media. Archivováno od původního dne 7. prosince 2020. Citováno 18. listopadu 2012.
  38. ^ „Sense & Sensibility 2008 (DVD)“. BBC Shop. BBC. Archivováno z původního dne 14. dubna 2012. Citováno 23. listopadu 2012.
  39. ^ Germain, David (10. dubna 2008). „Recenze na DVD:„ Will Be Blood “,„ Walk Hard'". NBCNews.com. NBC Universal. Archivovány od originál dne 29. ledna 2013. Citováno 23. listopadu 2012.
  40. ^ A b „BBC1 w / e 6. ledna 2008“. Rada pro výzkum publika vysílacích společností. Archivováno z původního dne 15. prosince 2012. Citováno 22. července 2012.
  41. ^ „BBC1 w / e 13. ledna 2008“. Rada pro výzkum publika vysílacích společností. Archivováno z původního dne 15. prosince 2012. Citováno 22. července 2012.
  42. ^ Houston, Melinda (6. července 2008). "Rozum a cit". Věk. Fairfax Media. Archivováno od původního dne 7. prosince 2020. Citováno 21. listopadu 2012.
  43. ^ Low, Lenny Ann (30. června 2008). „Placená televize“. The Sydney Morning Herald. Fairfax Media. Archivováno od původního dne 7. prosince 2020. Citováno 21. listopadu 2012.
  44. ^ Bellafante, Ginia (29. března 2008). „Dashwood Quest for Civil Unions“. The New York Times. Společnost New York Times. Archivováno z původního dne 23. ledna 2018. Citováno 21. listopadu 2012.
  45. ^ Banks-Smith, Nancy (2. ledna 2008). „Včerejší TV: Rozum a cit“. Opatrovník. Guardian Media Group. Archivováno z původního dne 6. října 2014. Citováno 19. listopadu 2012.
  46. ^ Lowry, Brian (26. března 2008). „Rozum a cit“. Odrůda. PMC. Archivováno z původního dne 2. listopadu 2012. Citováno 19. listopadu 2012.
  47. ^ A b Davies, Serena (2. ledna 2008). "BBC Sense and Sensibility věrný knize". The Daily Telegraph. Telegraph Media Group. Archivováno z původního dne 9. ledna 2013. Citováno 19. listopadu 2012.
  48. ^ Walton, James (14. ledna 2008). „Telegraph pick: Sense and Sensibility (BBC1)“. The Daily Telegraph. Telegraph Media Group. Archivováno z původního dne 29. září 2018. Citováno 5. srpna 2012.
  49. ^ "Magnólie kvetou ve velké noci televize". Čínské internetové informační centrum. 16. června 2008. Archivováno z původního dne 8. května 2014. Citováno 22. července 2012.
  50. ^ Douglas, Torin (26. února 2009). „Užší výběr 35. televizních a rozhlasových cen BPG“. Cech pro vysílání. Archivováno z původního dne 22. července 2012. Citováno 22. července 2012.
  51. ^ Stewart, Andrew (13. ledna 2009). „Návrháři kostýmů odhalují nominované“. Odrůda. Reed obchodní informace. Archivováno z původního dne 13. listopadu 2012. Citováno 22. července 2012.
  52. ^ „Vítězové ocenění Television Craft Awards v roce 2009“. Britská akademie filmového a televizního umění. 6. dubna 2009. Archivováno z původního dne 3. července 2014. Citováno 22. července 2012.
  53. ^ „Soutěžící o hudbu Emmy“. Odrůda. Reed obchodní informace. 21. srpna 2008. Citováno 22. července 2012.
  54. ^ „Výsledková listina Emmy 2008“. Los Angeles Times. Tribune Company. Září 2008. Archivováno z původního dne 17. července 2012. Citováno 22. července 2012.

Další čtení

externí odkazy