Santinis Network - Santinis Network - Wikipedia
| Santiniho síť | |
|---|---|
 filmová sada v katedrálním kostele sv. Pavla | |
| Režie: | Georg Brintrup |
| Produkovaný | Lichtspiel Entertainment Wulf-Ernst Hoffer Westdeutscher Rundfunk |
| Napsáno | Georg Brintrup Mario Di Desidero |
| V hlavních rolích | Renato Scarpa |
| Kinematografie | Benjamin Hasenclever Marco Leopardi Diego D'Innocenzo Dieter Fietzke Alessandro Iafulla Valerio Cesaroni |
| Upraveno uživatelem | Georg Brintrup |
Datum vydání | 9. dubna 2014 |
Provozní doba | 85 minut |
| Země | Itálie / Německo |
| Jazyk | Italština, němčina, angličtina |
Santiniho síť (původní název: La Rete di Santini) (2014) je a životopisný film německý filmař Georg Brintrup o životě sběratele římské hudby Fortunato Santini (1777–1861) a jak jeho slavné soukromé shromáždění rukopisných partitur přerostlo v největší hudební sbírku té doby.
Spiknutí
Předmět zobrazuje mimořádný příběh a fascinující itinerář přežití prostřednictvím neobvyklých epizod v rozvoji kultury. Když na přelomu 18. a 18. století římský kněz Fortunato Santini hrál italský herec Renato Scarpa, objevuje ve svých dvaceti letech svou vroucí vášeň pro hudbu, rozhodl se věnovat zbytek svého života sbírání rukopisných partitur velkých skladatelů, ať už autogramů do vlastních rukou, nebo partitur vypsaných profesionálními copywritery. Tyto rukopisy uchovávaly a uchovávaly dědictví hudebních děl až do jejich reprodukce a vydání jako tištěných partitur. V průběhu padesáti let vzrostla jeho hudební sbírka na 20 000 titulů ve 4 500 rukopisech a 1 200 tištěných kopiích, což z něj dělá nejkomplexnější sbírku svého druhu kdekoli.[1] Santiniho tajemstvím při zachování všech těchto důležitých děl z dějin evropské hudby je propracovaná síť přátel a známých, které buduje. Začátek v knihovnách a mezi cognoscenti Itálie se rozšiřuje po celé Evropě a táhne se od Říma po Vídeň, od Paříže po Londýn, od Berlína po Moskvu. Prostřednictvím svých síťových dovedností se během svého života stal Santini mezinárodní celebritou ve světě hudby Skladby prvního významu v historii hudby, jinak s rizikem, že zmizí v zapomnění, byly zachráněny a zachovány jeho neustálým úsilím.
Film pojednává nejen o vzniku a růstu Santiniho vzácné sbírky, ale také o jejím zachování po jeho smrti. V roce 1862 byla sbírka zakoupena a přepravena z Itálie do města Münster v Německu a ležel tam zapomenutý 40 let. Poté v roce 1902 byla tato stezka znovuobjevena a prací veřejnosti se dostala do pozornosti veřejnosti Edward Dent, význačný britský muzikolog. Následně byla sbírka uložena z ohnivých bomb během druhá světová válka , ai když byl po válce částečně zničen ničivou povodní, nenahraditelný Santiniho hudební opus přežil.
Obsazení
- Renato Scarpa: Fortunato Santini
- John Gayford: Edward Dent
- Maximilian Scheidt: Felix Mendelssohn
- Harald Redmer: Carl Friedrich Zelter
- Domenico Galasso: Giuseppe Baini
- Claudio Marchione: Giuseppe Jannacconi
- Pietro M. Beccatini: Carlo Odescalchi
- Antonio Giovannini: Mariano Astolfi
- Florian Steffens: mladý Edward Dent
- Emanuele Paragallo: mladý Fortunato Santini
Filmová hudba
The Soundtrack je složen z hudebních děl ze Santiniho sbírky, z nichž některá byla poprvé uvedena pod dirigentem Favio Colusso Ensemble Seicentonovecento.
| Č. | Autor | Titel |
|---|---|---|
| 1. | Antonio Lotti | Krucifix |
| 2. | Tomás Luis de Victoria | Salve Regina |
| 3. | Cristóbal de Morales | Lamentabatur Jacob |
| 4. | Giacomo Carissimi | Jephte, Plorate filii Izrael |
| 5. | Antonio Caldara | Kyrie z Missa Dolorosa |
| 6. | Francesco Durante | Lamentationes Jeremiae Prophetae |
| 7. | Palestrina | Kyrie z Missa Ut-Re-Mi-Fa-So-La |
| 8. | Giovanni Battista Martini | Sonáta g-moll pro varhany, Sarabanda |
| 9. | Palestrina | Aleph III |
| 10. | Carl Heinrich Graun | Der Tod Jesu |
| 11. | Georg Friedrich Händel | Non esce un guardo mai |
| 12. | Georg Friedrich Händel | Resurrezione |
| 13. | Alessandro Melani | Magnifikat |
| 14. | Johann Sebastian Bach | Passio secundum Joannem |
| 15. | Fortunato Santini | Te Deum a Due Cori |
| 16. | Domenico Scarlatti | Sonáty f-Minor K. 519 |
| 17. | Francesco Durante | Requiem Lacrimosa |
| 18. | Alessandro Scarlatti | Agar et Ismaele esiliati, hrob |
| 19. | Domenico Scarlatti | sonáta f-Minor L.281 K.239 |
| 20. | Georg Friedrich Händel | Izrael v Egyptě / hustá tma |
| 21. | Fortunato Santini | Sancte Paule apoštol |
Nějakou další hudbu na pozadí složil Flavio Colusso.
Uvolnění a příjem
Santiniho síť premiéru v hledišti Santa Maria dell’Anima v Římě dne 1. dubna 2014 [2] a v mnichovském Schloßtheater dne 9. dubna 2014.[3] Filmový kritik Günter Moseler: „Skvělý film o skromném životě pro budoucnost Stará hudba. “(Ein großer Film über ein kleines Leben für die Zukunft Alter Musik.).[4] První vysílání bylo v Westdeutscher Rundfunk dne 28. dubna 2014.
Reference
- ^ Peter Schmitz a Andrea Ammendola (redaktoři): Sammeln - Komponieren - Bearbeiten. Der römische Abbate Fortunato Santini im Spiegel seines Schaffens [Katalog výstavy Fortunato Santini v Münsteru od 15. září do 31. prosince 2011], Münster 2011
- ^ „La Via dell’Anima“ Tesori musicali da Roma a Münster, 2014 (pdf)
- ^ http://www.muenster.org/filmwerkstatt/2014/03/santinis-netzwerk-von-georg-brintrup.html
- ^ „Verrückt nach Musik“ (Crazy for Music) v Münstersche Zeitung 11. dubna 2014