Sabejský jazyk - Sabaean language

Sabaic
Rodilý kJemen, Omán, Saudská arábie
Krajarabský poloostrov
Vyhynulý6. století
Starověký jihoarabský
Kódy jazyků
ISO 639-3xsa
xsa
Glottologsaba1279[1]
Votivní stéla se sabejským nápisem adresovaná hlavnímu sabajskému božstvu Almaqah, zmínil pět dalších jihoarabských bohů, dva vládnoucí panovníky a dva guvernéry: „Ammī'amar, syn Ma'dīkarib, zasvěcený Almaqahovi Ra'suhumū. s Waddumem, s Karib'īlem, se Sumhu'alī, s 'Ammīrayam as Yadhrahmalik. " Alabaster, c. 700 př. Nl, Jemen, oblast Ma'rib (?).

Sabaean[2], také známý jako Sabaic, byl Starý jihoarabský Jazyk mluvený Jemen mezi c. 1000 př. N. L. A 6. Století n. L Sabaeans. To bylo používáno jako psaný jazyk některými jinými národy starověkého Jemenu, včetně Yimyarité „Ḥashidites, Ṣirwāḥites, Humlanites, Ghaymānites a Radmānites.[3] Sabaeanský jazyk patří do jihoarabské podskupiny semitský pobočka Afroasiatický jazyková rodina.[4] Sabaean se odlišuje od ostatních členů skupiny starou jihoarabskou používáním h označit třetí osoba a jako kauzativní předpona; všechny ostatní jazyky používají s1 v těchto případech; Sabaean se proto nazývá h-jazyk a ostatní s-jazyky.[5]

Skript

Sabaean byl napsán v Jižní arabská abeceda a podobně hebrejština a arabština označené pouze souhlásky, jediný údaj o samohláskách, které mají matres lectionis. Po mnoho let byly jedinými objevenými texty nápisy ve formálním Masnadově písmu (Sabaean slečna3nd), ale v roce 1973 byly objeveny dokumenty v jiném nepatrném a kurzívním písmu, které se datují do druhé poloviny 1. století před naším letopočtem; dosud bylo zveřejněno pouze několik z nich.[6]

Jižní arabská abeceda použitá v Eritrea, Džibuti, Etiopie a Jemen počínaje 8. stoletím před naším letopočtem se ve všech třech lokalitách později vyvinul Ge'ez abeceda. The Ge'ez jazyk již však není považován za potomka Sabaeana nebo Starý jihoarabský;[7] a existují jazykové důkazy o tom, že semitské jazyky se používaly a mluvilo se v Eritreji a Etiopii již v roce 2000 před naším letopočtem.[8]

Sabaean je doložen asi 1040 dedikačními nápisy, 850 stavebními nápisy, 200 právními texty a 1300 krátkými graffiti (obsahujícími pouze osobní jména).[9] Dosud nebyly vyneseny na světlo žádné literární texty jakékoli délky. Tento nedostatek zdrojového materiálu a omezené formy nápisů znesnadňovaly získání úplného obrazu sabajské gramatiky. Tisíce nápisů napsaných kurzívou (tzv Zabur) byly nalezeny nařezané do dřevěných tyčinek a datují se do období středního Sabaean; jedná se o dopisy a právní dokumenty a jako takové obsahují mnohem širší škálu gramatických tvarů.

Odrůdy

  • Sabaean: jazyk království Saba a později také z Yimyar; dokumentováno také v království Da'amote;[10] velmi dobře zdokumentováno, c. 6000 nápisů
    • Old Sabaean: většinou boustrofedon nápisy od 9. do 8. století př. n. l. a včetně dalších textů v příštích dvou stoletích od Ma'rib a Vysočina.[11]
    • Middle Sabaean: 3. století před naším letopočtem až do konce 3. století našeho letopočtu Nejlepší dokumentovaný jazyk.[11] Největší korpus textů z tohoto období pochází z Awwam Temple (jinak známý jako Maḥrem Bilqīs) v Ma'rib.
    • Pozdní Sabaean: 4. – 6. Století n. L.[11] Toto je monoteistické období, kdy křesťanství a judaismus přinesly aramejské a řecké vlivy.

V pozdně sabejském období již nejsou zmíněna starodávná jména bohů a pouze jedno božstvo Raḥmānān je odkazováno na. Poslední známý nápis v Sabaean pochází z roku 554/9 nl.[5] Případné vyhynutí jazyka přinesla pozdější rychlá expanze islámu, která přinesla severní arabštinu nebo Muḍarī, který se stal jazykem kultury a psaní, zcela nahradil Sabaeana.

Dialekt používaný v západní jemenské vysočině, známý jako Central Sabaean, je velmi homogenní a obecně se používá jako jazyk nápisů. Odlišné dialekty se obvykle vyskytují v oblasti obklopující centrální vysočinu, například v důležitém dialektu města Amaram ve východníchJawf.[13] Nápisy v Amicaramic dialekt, který je silně ovlivněn severní arabštinou, jsou také obecně považovány za formu Sabaean. The Himyarité se objevil na konci 2. století před naším letopočtem, později převzal království Sabaean a nakonec vládl celému Jemenu z jejich hlavního města Zafar. Yimyarité mluvili semitským jazykem, ale ne jihoarabským, nicméně jako psaný jazyk používali Sabaean.[14]

Fonologie

Samohlásky

Starověké kamenné desky se Sabaeanskými nápisy nalezené na Jo, Etiopie

Protože Sabaean je napsán v abjad skript, který ponechává samohlásky neoznačené, o vokálním systému lze s jistotou říci jen málo. Na základě jiných semitských jazyků se však obecně předpokládá, že měla alespoň samohlásky A, i a u, ke kterému by došlo krátce i dlouho A, ī, ū. Ve Old Sabaean dlouhé samohlásky ū a ī jsou někdy označeny písmeny pro w a y tak jako matres lectionis. Ve starém období se to používá hlavně ve finální pozici slova, ale ve střední a pozdní sabejštině se také běžně vyskytuje mediálně. Sabaean nemá žádný způsob psaní dlouhé samohlásky A, ale v pozdějších nápisech v radmanitském dialektu písmeno h je někdy doplněn v množném čísle, kde se to etymologicky neočekává: tedy bnhy (synové; konstruktivního stavu) místo obvyklého bny; existuje podezření, že tato infix představuje samohlásku A. Dlouhé samohlásky ū a ī určitě se zdá, že je uvedeno ve formách, jako jsou osobní zájmena hmw (je), slovní forma ykwn (psáno také bez kluzáku ykn; bude) a dovnitř enclitic částice -mw, a -můj pravděpodobně použit pro zdůraznění.[15]

Dvojhlásky

Ve starobabínských nápisech proto-semitský dvojhlásky aw a ano Zdálo se, že byly zachovány, protože byly psány dopisy w a y; v pozdějších fázích se stejná slova stále častěji vyskytují bez těchto dopisů, což vede některé učence (například Steina) k závěru, že se mezitím smluvně dohodli na Ó a E (ačkoli aw → ū a ano → ī bylo by také možné)

Souhlásky

Sabaean, jako Proto-semitský, obsahuje tři sykavý fonémy, představované odlišnými písmeny; přesná fonetická povaha těchto zvuků je stále nejistá. V počátcích sabejských studií byla stará jihoarabština přepisována hebrejskými písmeny. Transkripce alveolárů nebo postvelarních frikativ zůstaly kontroverzní; po velké nejistotě v počátečním období převzal vedení transkripce zvolená Nikolausem Rhodokanakisem a dalšími pro Corpus Inscriptionum Semiticarum (s, š,a ś), dokud A. F. L. Beeston nenavrhl jeho nahrazení reprezentací se s následovanou indexem 1–3. Tato nejnovější verze do značné míry převzala anglicky mluvící svět, zatímco v německy mluvící oblasti jsou například rozšířenější starší transkripční znaky, které jsou uvedeny také v následující tabulce. Byly přepsány Beestonem jako s1, s2, a s3. S ohledem na nejnovější rekonstrukce proto-semitských sykavek to můžeme postulovat s1 byl pravděpodobně vyslovován jako jednoduchý [s] nebo [ʃ], s2 byl pravděpodobně a postranní frikativní [ɬ] a s3 může být realizován jako afrikát [t͡s]. Rozdíl mezi těmito třemi zvuky je udržován v celém sabejském a středním sabejském jazyce, ale v pozdním období s1 a s3 spojit. Dolní index n se začal objevovat až po raně sabajském období.[11] Middle Sabaean Haramitic dialekt často ukazuje změnu s3 > s1, například: ˀks1hm („oblečení“), normální Sabaean ks3wy.[16]

Přesná povaha důrazných souhlásek q, ṣ, ṭ, ẓ a ḑ také zůstává předmětem debaty: byly pharyngealized jako v moderní arabštině nebo byly glottalized jako v Etiopský (a rekonstruovaný proto-semitský)? Existují argumenty na podporu obou možností. V každém případě počínaje Middle Sabaean písmena představující ṣ a ẓ jsou stále více zaměňovány, což zřejmě naznačuje, že padly společně jako jeden foném. Existence bilabiální frikativy F jako reflex proto-semitské * str je částečně prokázáno latinskými přepisy jmen. Na konci Sabaeanu ḏ a z také slučovat. ve starém sabeanu zvuk n jen příležitostně se asimiluje s následující souhláskou, ale v pozdějších obdobích je tato asimilace normou.[9] Miniatura Zabūr Zdá se, že skript nemá písmeno představující zvuk ẓa nahradí jej ḑ namísto; například: mfḑr ("míra kapacity"), napsané v Musnad skript jako: mfẓr.[16]

Sabaeanské souhlásky

 BilabiálníZubníAlveolárníPostalveolarPalatalVelárníUvularHltanGlottal
Bez emfů.Důrazný Bez emfů.Důrazný
Plosivesvcelss.   ttˀ (ṭ)  kq ʔ (ʾ)
vced.b  d   ɡ   
Fricativesvcelss.Fθ (ṯ)θˀ (ẓ)s (s3 / s)sˀ (ṣ)ʃ (s1 / š) X (ḫ) ħ (ḥ)h
vced. ð (ḏ) z   ɣ (G) ʕ (ˀ) 
Nasalsm  n       
Postranní   l     
Kapaliny   r       
Přibližnéw     j (y)    
Postranní Frikativnívcless.  ɬ (s2 / ś)ɬˀ (ḍ)

Gramatika

Osobní zájmena

Stejně jako v jiných semitských jazycích měl Sabaean jak samostatná zájmena, tak pronominální přípony. Atestovaná zájmena, spolu s příponami od Qatabanian a Hadramautic, jsou následující:

 Pronominální příponyNezávislá zájmena
SabaeanJiné jazykySabaean
Jednotné čísloPrvní osoba-n .N
Druhá osoba m.-k-kNe; .T
Druhá osoba f.-k  
Třetí osoba m.-hw, h-s1w (w), s1h (w) ʾ
3. osoba F.-h, hw-s1, -s1yw (Qataban.), -ṯ (yw), -s3(yw) (Hadram.)hʾ
Dvojí2. osoba-kmyMytmy 
3. osoba-hmy-s1mn (min.), -s1můj (Qataban; Hadram.)hmy
3. osoba m. -s1m (y) n (Hadram.) 
Množný1. osoba-n  
2. osoba m.-kmw Mntmw
2. osoba f.   
3. Osoba m.-hm (w)-s1mhmw
3. Osoba F.-hn-s1nhn

V žádném z ostatních jihoarabských jazyků nebyly identifikovány žádné nezávislé zájmena. Nezávislá zájmena první a druhé osoby jsou v monumentálním nápisu zřídka doložena, ale možná z kulturních důvodů; pravděpodobnost byla, že tyto texty nebyly napsány ani napsány tím, kdo je pověřil: proto používají zájmena třetích osob k označení toho, kdo platí za stavbu a věnování nebo cokoli jiného. Použití zájmen v sabejštině odpovídá použití v jiných semitských jazycích. Pronominální přípony se přidávají ke slovesům a předložkám k označení objektu; tím pádem: qtl-hmw „zabil je“; ḫmr-hmy t'lb „Ta'lab nalil pro oba“; když jsou přípony přidány k podstatným jménům, označují vlastnictví: 'bd-hw „jeho otrok“). Nezávislá zájmena slouží jako předmět jmenných a slovních vět: mr T „ty jsi Pán“ (nominální věta); hmw f-ḥmdw „děkovali“ (slovní věta).

Podstatná jména

Případ, počet a pohlaví

Stará jihoarabská podstatná jména spadají do dvou pohlaví: mužského a ženského rodu. Ženský je v jednotném čísle obvykle označen koncovkou -t : bʿl "manžel" (m.), bʿlt "manželka" (f.), hgr "město" (m.), fnwt „kanál“ (f.). Sabaeanská podstatná jména mají tvary pro jednotné, dvojí a množné číslo. Jednotné číslo je vytvořeno beze změny dříku, množné číslo však může být vytvořeno mnoha způsoby i ve stejném slově:

  • Vnitřní („Broken“) množné číslo: stejně jako v klasické arabštině jsou časté.
    • ʾ-Předpona: ʾByt „domy“ z byt "Dům"
    • t-Přípona: obzvláště časté u slov s m-předpona: mḥfdt „věže“ z mḥfd "věž".
    • Kombinace: například ʾ–Předpona a t-přípona: Ftrft "let" od frf "rok", ʾBytt „domy“ z byt "Dům".
    • bez vnějšího gramatického znaku: fnw „kanály“ z fnwt (f.) „kanál“.
    • w- / y-Infix: wrwf / ḫryf / ftryft "let" od frf "rok".
    • Reduplikační množné číslo je v Sabaean zřídka doloženo: ʾLʾlt „bohové“ od.L "Bůh".
  • Vnější („zvuk“) množného čísla: v mužském původu se konec liší podle gramatického stavu (viz níže); v ženském je konec -(h) t, což pravděpodobně představuje * -āt; toto množné číslo je vzácné a zdá se, že je omezeno na několik podstatných jmen.

The dvojí již začíná mizet ve starém Sabaean; jeho zakončení se liší podle gramatického stavu: ḫrf-n "dva roky" (neurčitý stav) od frf "rok".

Sabaean téměř jistě měl systém případu tvořený hlasovými zakončeními, ale protože byly zapojeny samohlásky, nelze je ve spisech rozeznat; v písemných textech se však zachovalo několik stop, zejména v stav konstrukce.[17]

Gramatické stavy

Stejně jako v jiných semitských jazycích má Sabaean několik gramatických stavů, které jsou označeny různými koncovkami podle pohlaví a počtu. Zároveň mají vnější množné a dvojí čísla vlastní zakončení pro gramatický stav, zatímco s vnitřními množnými čísly se zachází jako s jednotnými čísly. Kromě stav konstrukce známé v jiných semitských jazycích, existuje také neurčitý stav a určitý stav, jehož funkce jsou vysvětleny níže. Následuje podrobná zakončení stavu:

 Constr. StátIndet. StátDet. Stát
MužskýJednotné číslo-∅-m-n
Dvojí-∅ / -y-n-nhn
Vnější množné číslo-w / -y-n-nhn
ŽenskýJednotné číslo-t-tm-tn
Dvojí-ty-tn-tnhn
Vnější množné číslo-t-tm-tn

Tři gramatické stavy mají odlišné syntaktické a sémantické funkce:

  • Status indeterminatus: označuje neurčitou neurčenou věc: ṣlm-m "jakákoli socha".
  • Status determinatus: označuje konkrétní podstatné jméno: ṣlm-n "socha".
  • Stavový konstrukt: je zaveden, pokud je podstatné jméno vázáno na genitiv, osobní příponu nebo - na rozdíl od jiných semitských jazyků - relativní větou:
    • S pronominální příponou: ʿBd-hw „jeho otrok“.
    • S genitivním podstatným jménem: (ḑaḑramite) gnʾhy myfʾt "obě zdi Maifa'atu", mlky s1bʾ „oba králové Saba“
    • S relativní větou: kl 1 s1bʾt 2 w-ḍbyʾ 3 w-tqdmt 4 s1podle5 w-ḍbʾ6 tqdmn7 mrʾy-hmw8 "Všechno1 expedice2bitvy3 a nájezdy4, jejich dva páni 8 provedeno5, udeřil6 a vedl7"(podstatná jména ve stavu konstruktu jsou zde kurzívou).

Slovesa

Časování

Stejně jako v jiných západosemitských jazycích rozlišuje Sabaean dva typy konečné sloveso tvary: dokonalý, který je konjugovaný s příponami a nedokonalý, který je konjugovaný s předponami i příponami. V nedokonalém lze rozlišit dvě formy: krátkou formu a formu vytvořenou pomocí n (dlouhá forma, zejména n-nedokonalé), který v každém případě chybí v Qatabānian a Ḥaiteramite. Ve skutečném použití je těžké odlišit tyto dvě nedokonalé formy od sebe navzájem.[18] Konjugaci dokonalého a nedokonalého lze shrnout následovně (aktivní a pasivní se nerozlišují ve své souhláskové písemné formě; slovní příklad je fʿl "dělat"):

 PerfektníNedokonalý
Krátká formaDlouhá forma
Jednotné číslo1. P.fʿl-k (?)  
2. P. m.fʿl-k  
2. P. f.fʿl-kt-fʿlt-fʿl-n
3 hodiny odpoledne.fʿly-fʿly-fʿl-n
3. P. f.fʿl-tt-fʿlt-fʿl-n
Dvojí3 hodiny odpoledne.fʿl(-y)y-fʿl-yy-fʿl-nn
3. P. f.fʿl-tyt-fʿl-yt-fʿl-nn
Množný2. P. m.fʿl-kmw t-fʿl-nn
3 hodiny odpoledne.fʿl-wy-fʿl-wy-fʿl-nn
3. P. f.fʿl-y, fʿl-n (?)t-fʿl-n(?)t-fʿl-nn(?)

Perfektní

Perfekt se používá hlavně k popisu něčeho, co se stalo v minulosti, pouze dříve podmíněné fráze a v relativních frázích s podmíněnou konotací popisuje akci v současnosti, jako v klasické arabštině. Například: w-s3ḫly Hlkʾmr w-ḥmʿṯt „A Hlkʾmr a ḥmʿṯt přiznali vinu (dvojí)“.

Nedokonalý

Nedokonalý obvykle vyjadřuje, že se něco stalo současně s již zmíněnou událostí, nebo může jednoduše vyjádřit přítomnost nebo budoucnost. Čtyři nálady lze rozlišit:

  1. Orientační: v Sabaean to nemá žádnou speciální značku, i když v některých jiných jazycích: b-y-s2ṭ „obchoduje“ (Qatabānian). Ve smyslu dokonalého: w-y-qr zydʾl b-wrḫh ḥtḥr „Zaid'il zemřel v měsíci Hathor "(Minajan).
  2. Precative je vytvořen s l- a vyjadřuje přání: w-l-y-ḫmrn-hw Mlmqhw "smět Almaqahu udělit mu ".
  3. Jussive je také vytvořen s l- a znamená nepřímý řád: Ne „tak by to mělo přijít“.
  4. Vetivní se tvoří s negativem ʾL ". Slouží k vyjádření negativních přání: w-Yl y-hwfd ʿLbm „a nesmí zde být vysazeny žádné ʿilbovníky“.

Rozkazovací způsob

The rozkazovací způsob se nachází v textech napsaných v zabūr skript na dřevěných holích a má podobu fˁl (-n). Například: w-'nt f-s3ḫln („a vy (sg.) se staráte“).

Odvozené stonky

Změnou souhláskových kořenů sloves mohou vytvářet různé derivační tvary, které mění jejich význam. V sabejštině (a dalších staroarabských jazycích) je doloženo šest takových stonků. Příklady:

  • qny "přijímat"> hqny „obětovat; darovat“
  • qwm "rozhodnout"> hqm "na vyhlášku", tqwmw „vydávat svědectví“

Syntax

Postavení doložek

Uspořádání doložek není v Sabaean konzistentní. První věta v nápisu má vždy řádový (částicový) předmět - predikát (SV), ostatní hlavní věty nápisu zavádí w- "a" a vždy mají - jako vedlejší věty - predikát pořadí - předmět (VS). Zároveň může být predikát zaveden F.[19]

Příklady:

Na začátku nápisu; SVO
s1ʿDʾl w-rʾbʾls3lʾw-sqny.Trklġwṯ
S1ʿDʾl a Rʾbʾlnabídli (3. osoba množného čísla perfektní)a vysvěceni (3. osoba množného čísla perfektní)Athtarkompletníopravit
PředmětPredikátNepřímý objektPřímý objekt
„S1ʿDʾl a Rʾbʾl nabídli a posvětili všechny opravy Athtar ".
Představil w; SVO
w-ʾws1.Lf-ḥmdmqmMlmqh
a Awsila poděkoval (3. osoba sg. perfektní)Má (stat. Constr.)Almaqah
„a“ - předmět„a“ - predikátObjekt
„Awsil poděkoval za moc Almaqah "

Vedlejší věty

Sabaean je vybaven řadou prostředků k vytváření vedlejších vět pomocí různých spojení:

Hlavní doložka s následným klauzule objektu
Hlavní doložkaVedlejší věta
w-y-s1mʿ-w k-nblw hmwʾGrn b-ʿbrʾḤzb ḥbs2t
„a“ - 3. s. pl. nedokonalýSpojení - 3. str. pl. perfektníAtributPředmětPředložkaPředložkový předmět
A slyšeliže poslalitytoNajraniténaHabešské kmeny
A slyšeli, že tito Najranité vyslal delegaci do habešských kmenů.
Podmíněná klauzule s závětí
Vedlejší větaVedlejší věta
w-hmyhfnkf-tʿlmnb-hmy
„A“ - spojení2. osoba sg. perfektní„Tak“ - nezbytně nutnéPronominální fráze
A pokudposlal jsia podepsatna to
A pokud to pošlete, podepište to.

Vztažné věty

V sabejštině jsou relativní věty označeny a Relativizátor jako ḏ-, .L, mn-; ve volných relativních klauzulích je toto označení povinné. Na rozdíl od jiných semitských jazyků v sabejštině resumptive zájmena jsou jen zřídka nalezeny.

Volná relativní klauzule po mn-mw
mn-mwḏ--y-s2-M-nDbdmf-ʾwTmtm
„kdo“ - enklitickýRelativizátor3. osoba jednotného čísla n-nedokonalýObjekt„a / nebo“Objekt
SZOon kupujemužský otroknebootrokyně
Kdokoli koupí otroka nebo otrokyni […]
Attributivní relativní klauze (Qataban.) S nominálním predikátem
Hlavní doložkaRelativní doložka
.n mḥfdn yḥḏr.mb-s2hdgnʾhgr-sm
Ukazovací zájmenoPředmětRelativizátorPředložkaPředložkový předmětMajitel
tentověž yḥḏrkterýnaprotistěnajejí město
tato věž yḥḏr, která stojí naproti hradbám jejího města (nachází se).
Atributivní relativní klauze s předložkovým predikátem a resumptivní
-L-nḏ--l--hwsmyn w-ḍrḍn
Bůh - NunationRelativisiererPředložkaObjekt (obnovení)Předmět
Bůhkterýpromunebe a země
Bože, pro koho jsou nebesa a země = Bůh, komu patří nebe i země

Slovní zásoba

Ačkoli sabánský slovník pochází z relativně rozmanitých typů nápisů (příkladem je, že jižní semitské kmeny odvozují své slovo wtb což znamená „sedět“ ze slova severozápadního kmene yashab / wtb což znamená „skočit“),[20] přesto je v semitské říši relativně izolovaný, což ztěžuje analýzu. I vzhledem k existenci úzce souvisejících jazyků, jako je Ge'ez a klasická arabština, je možné interpretovat pouze část sabajského slovníku; nezanedbatelnou část je třeba odvodit z kontextu a některá slova zůstávají nepochopitelná. Na druhou stranu, mnoho slov ze zemědělství a zavlažovacích technologií bylo získáno z děl jemenských vědců středověku a částečně také z moderních jemenských dialektů. Cizí výpůjčky jsou v sabejštině vzácné, v řečtině se nachází několik řeckých a aramejských slov Rahmanistický, Křesťanské a židovské období (5. – 7. Století n. L.) Například: qls1-n z řecké churchκκλησία „církve“, která stále přežívá v arabštině al-Qillīs s odkazem na kostel postavený Abrahah v Sana'a.[21]

Viz také

Bibliografie

  • A. F. L. Beeston: Sabaická gramatika, Manchester 1984 ISBN  0-9507885-2-X.
  • Leonid Kogan a Andrej Korotajev: „Sajadské jazyky (epigrafický jihoarabský).“ Semitské jazyky. London: Routledge, 1997, str. 157–183.
  • N. Nebes, P. Stein: „Ancient South Arabian“, in: Roger D. Woodard (Hrsg.): Cambridge encyklopedie starověkých jazyků světa (Cambridge University Press, Cambridge 2004) ISBN  0-521-56256-2 S. 454–487 (aktuální) gramatická skica s bibliografií).
  • Maria Höfner: Altsüdarabische Grammatik (Porta linguarum Orientalium, Band 24) Leipzig, 1943
  • A.F.L. Beeston, M.A. Ghul, W.W. Müller, J. Ryckmans: Sabaický slovník / Dictionnaire sabéen / al-Muʿdscham as-Sabaʾī (Englisch-Französisch-Arabisch) Louvain-la-Neuve, 1982 ISBN  2-8017-0194-7
  • Joan Copeland Biella: Slovník staré jižní arabštiny. Sabaeanský dialekt Eisenbrauns, 1982 ISBN  1-57506-919-9
  • Jacques Ryckmans, Walter W. Müller, Yusuf M. Abdallah: starožitnosti Textes du Yémen. Inscrits sur bois (Publications de l'Institut Orientaliste de Louvain 43). Institut Orientaliste, Louvain 1994. ISBN  2-87723-104-6
  • Peter Stein: Die Altsüdarabischen Minuskelinschriften auf Holzstäbchen aus der Bayerischen Staatsbibliothek in München 1: Die Inschriften der mittel- und spätsabäischen Periode (Epigraphische Forschungen auf der Arabischen Halbinsel 5). Tübingen u.a. 2010. ISBN  978-3-8030-2200-4
  • Sabaický online slovník

Reference

  1. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Sabaic“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  2. ^ http://docshare04.docshare.tips/files/20434/204346471.pdf
  3. ^ Andrey Korotayev (1995). Starověký Jemen. Oxford: Oxford University Press. ISBN  0-19-922237-1.
  4. ^ Leonid Kogan a Andrey Korotayev: "Sajadské jazyky (epigrafická jihoarabština)". Semitské jazyky. London: Routledge, 1997, str. 157–183
  5. ^ A b Norbert Nebes a Peter Stein, starověký jihoarabský jazyk Starověké jazyky Sýrie-Palestiny a Arábie. CUP 2008
  6. ^ Leonid Kogan a Andrey Korotayev: Sajhadické jazyky (epigrafická jižní arabština). Semitské jazyky. London: Routledge, 1997, str. 221.
  7. ^ Weninger, Stefane. „Ge'ez“ dovnitř Encyclopaedia Aethiopica: D-Ha, str. 732.
  8. ^ Stuart, Munro-Hay (1991). Aksum: Africká civilizace pozdního starověku strana 57. Edinburgh: University Press.
  9. ^ A b N. Nebes, P. Stein: Ancient South Arabian, in: Roger D. Woodard (Hrsg.): Cambridge encyklopedie starověkých jazyků světa. Cambridge University Press, Cambridge 2004
  10. ^ A. Avanzini: Le iscrizioni sudarabiche d'Etiopia: un esempio di culture e lingue a contatto. V: Oriens antiquus, 26 (1987), strana 201–221
  11. ^ A b C d Avanzini, A (duben – červen 2006). „Nový pohled na Sabaic“. Journal of the American Oriental Society. 126 (2): 253–260. Citováno 2013-09-20.
  12. ^ Peter Stein (2007), „Materialien zur sabäischen Dialektologie: Das Problem des amiritischen („ haramitischen “) Dialektes“, Zeitschrift der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft (v němčině), 157, s. 13–47
  13. ^ Rebecca Hasselbach, stará jihoarabská v jazycích ze světa Bible, editoval Holger Gzella
  14. ^ Norbert Nebes a Peter Stein, op. cit
  15. ^ Rebecca Hasselbach, v Jazyky ze světa Bible (vyd. Holger Gzella), str. 170
  16. ^ A b Leonid Kogan a Andrey Korotayev: Sajadské jazyky (epigrafická jihoarabština). Semitské jazyky. London: Routledge, 1997, str. 223.
  17. ^ Hierzu: P. Stein: Gibt es Kasus im Sabäischen?, v: N. Nebes (Hrg.): Neue Beiträge zur Semitistik. Erstes Arbeitstreffen der Arbeitsgemeinschaft Semitistik in der Deutschen Morgenländischen Gesellschaft vom 11. bis 13. září 2000, S. 201–222
  18. ^ Podrobnosti viz: Norbert Nebes: Verwendung und Funktion der Präfixkonjugation im Sabäischen, in: Norbert Nebes (Hrsg.): Arabia Felix. Beiträge zur Sprache und Kultur des vorislamischen Arabien. Festschrift Walter W. Müller zum 60. Geburtstag. Harrassowitz, Wiesbaden, str. 191–211
  19. ^ Norbert Nebes: Die Konstruktionen mit / FA- / im Altsüdarabischen. (Veröffentlichungen der Orientalischen Kommission der Akademie der Wissenschaften und der Literatur Mainz, Nr. 40) Harrassowitz, Wiesbaden 1995
  20. ^ Mendenhall, George (2006). „Arabština v semitských jazykových dějinách“. Journal of the American Oriental Society. 126 (1): 17–25.
  21. ^ Obvyklé moderní arabské slovo pro „církev“ je kanīsah, ze stejného původu.

externí odkazy