Romské abecedy - Romani alphabets

The Romský jazyk pro většinu z jeho historie byl zcela ústní jazyk, bez písemné formy v běžném používání. Ačkoli první příklad psané romštiny pochází z roku 1542,[1] to je až do dvacátého století, že lidové psaní domorodcem Romové vstal.

Tištěné antologie romských lidových příběhů a básní začaly ve 20. století ve východní Evropě za použití příslušných národních skriptů (latinské nebo cyrilice).[2]Psaná romština ve 20. století většinou používala psací systémy příslušných hostitelských společností Latinské abecedy (rumunština, čeština, chorvatský, atd.).

Standardizace

V současné době neexistuje jediný standardní pravopis používaný jak učenci, tak rodilými mluvčími. Snahy jazykových plánovačů brzdily výrazné dialektální rozdělení v romštině: absence standardní fonologie zase činí výběr jediné písemné formy problematickým.

Ve snaze překonat to během 80. a 90. let Marcel Courthiade navrhl model ortografického sjednocení založený na přijetí meta-fonologického pravopisu, který „by umožňoval přizpůsobení dialektické variace na fonologické a morfofonologické úrovni“.[1] Tento systém byl představen Mezinárodní romská unie v roce 1990, který ji přijal jako „oficiální abecedu“ organizace. Toto uznání Mezinárodní romskou unií umožnilo systému Courthiade získat nárok na financování z EU Evropská komise.

Přesto, že je používán v několika publikacích, jako je gramatika romštiny, kterou sestavil Gheorghe Sarău[3] a polská publikace Informaciaqo lil,[4] standard IRU dosud nenašel širokou základnu podpory romských spisovatelů. Jedním z důvodů neochoty přijmout tento standard je podle Kanaďana Rom Ronalda Lee to, že navrhovaný pravopis obsahuje řadu specializovaných znaků, které se na evropských klávesnicích běžně nenacházejí, jako například θ a ʒ.[5]

Nejběžnějším vzorem mezi rodilými mluvčími je místo toho, aby jednotliví autoři používali pravopis založený na systému psaní dominantního kontaktního jazyka: tedy rumunština v Rumunsko, maďarský v Maďarsko a tak dále. Aktuálně pozorovatelným trendem se však zdá být přijetí volně anglického pravopisu, který spontánně vyvinuli rodilí mluvčí pro použití online a prostřednictvím e-mailu.[1]

Popisný lingvistika má však dlouhou a zavedenou tradici transkripce.[1] Přes malé rozdíly mezi jednotlivými lingvisty v reprezentaci určitých fonémy, většina dodržovat systém, který Hancock termíny Pan-Vlax.[4]

Latinské písmo

Drtivá většina akademické i neakademické literatury, která se v současné době vyrábí v romštině, je psána latinsko-pravopisem.[1] Je pravděpodobné, že narazíte na tři hlavní systémy: Pan-Vlax systém, Mezinárodní standard a různé poangličtěné systémy.[4]

Pan-Vlax

V nejnovější popisné literatuře existuje řada pravopisů, které Ian Hancock podmínky Pan-Vlax bude pravděpodobně použit.[4] Tento pravopis není jedinou standardizovanou formou, ale spíše souborem pravopisných postupů, které vykazují základní „jádro“ sdílených grafémů a malé množství rozdílů v několika oblastech. Skript Pan-Vlax je založen na latinském skriptu, který je rozšířen o několik dalších diakritiky společné jazykům východní Evropy, jako je caron.

V následující tabulce jsou uvedeny nejběžnější varianty grafémů. Fonémy použité v tabulce jsou poněkud libovolné a nejsou konkrétně založeny na žádném současném dialektu (například foném označený / dʒ / v tabulce lze realizovat jako / ʒ /, / ʐ / nebo / ɟ /, v závislosti na dialektu):

Romská abeceda „Pan-Vlax“
GraphemeFonémPříklad
A a/A/akana Nyní
B b/ b /Barvalo bohatý
C c/ ts /Crdel táhne
Č č/ tʃ /čačo skutečný
Čh čh/ tʃʰ /čhavo chlapec
D d/ d /dorjav řeka
Dž dž/ dʒ /džukel Pes
E e/E/ertimos odpuštění
F f/F/foros město
G g/ ɡ /gadže non-Rom
H h/ h /harmasari hřebec
Já já/ i /ičarel drtí
J j/ j /zubatý oheň
K k/ k /kaj kde
Kh kh/ kʰ /khamesko slunný
L l/ l /lašo dobrý
M m/ m /manuš muž
N n/ n /nav název
O o/Ó/oxto osm
Str/ p /pekel on peče
Ph ph/ pʰ /phabaj jablko
R r/ r /rakli dívka
S s/ s /sunakaj zlato
Š š/ ʃ /šukar sladký / dobrý / pěkný
T t/ t /taxtaj pohár
Čt/ tʰ /jim přistát
U u/ u /nás ret
V v/ ʋ /voro bratranec
X x/X/xarano moudrý
Z z/ z /zleno zelená
Ž ž/ ʒ /žoja Čtvrtek

Využití výše uvedených grafém je relativně stabilní a univerzální, s přihlédnutím k dialektálním sloučením atd. V některých oblastech však existují určité rozdíly. Typicky různorodá oblast je v reprezentaci zvuků, které nejsou přítomny ve většině odrůd romštiny. Například centralizované samohláskové fonémy několika odrůd Vlax a Xaladitka, pokud jsou označeny odděleně od necentralizovaných samohlásek, lze reprezentovat pomocí ə, ъ nebo A.[4] Další zvláště variantní oblastí je zastoupení palatalised souhlásky, které chybí v řadě dialektů. Některé varianty grafém pro / tʲ / zahrnout tj, ty, C, čj a t᾿.[1] Nakonec reprezentace fonému / ɻ / (reflex Sanskrt retroflex série[Citace je zapotřebí ]), který byl v několika dialektech sloučen s / r /, má tendenci kolísat mezi rr, ř a rh, a někdy dokonce gh, přičemž první dva jsou nejčastěji nalezené varianty.[4]

Mezinárodní standard

The Mezinárodní standard pravopis, který navrhl Marcel Courthiade a přijal Mezinárodní romskou unii, používá podobné konvence jako výše popsaný systém Pan-Vlax. Některé rozdíly jsou jednoduše grafické, například nahrazení carons s akutní akcenty, transformující se č š ž do ć ś ź. Jeho nejvýraznějším rysem je však použití „meta-notací“, které jsou určeny k pokrytí mezidialektálních fonologických variací, zejména ve stupních palatalizace; a „morfo-grafy“, které se používají k reprezentaci morfofonologické alterace přípon přípon [6] v různých fonologických prostředích.[7]

Tři „morfografy“ jsou C, q a θ, které se používají k reprezentaci počátečních fonémů řady přípon přípon, které se realizují / s /, / k / a / t / po samohláska a / ts /, / ɡ / a / d / po nosní souhláska. Tři „meta-notace“ jsou ʒ, Ó a A, jehož realizace se liší podle dialektu. Například poslední dva jsou vyslovovány /Ó/ a /A/ v Lovarická, ale / jo / a / ja / v Kalderash.[4]

Poangličtěný

Anglický pravopis, který se běžně používá v Severní Americe, je do určité míry přizpůsobením pravopisu Pan-Vlax anglickým klávesnicím a nahrazuje tyto grafémy diakritikou digrafy, jako je nahrazení ts ch sh zh pro c č š ž.[4] Zdá se, že tento konkrétní pravopis vznikl spontánně, když romští mluvčí komunikovali pomocí e-mailu, média, ve kterém grafémy mimo Latinka-1 znaková sada donedávna bylo obtížné psát.[1] Navíc je to právě tento pravopis, který je doporučován romským učencem a aktivistou Ronald Lee.[5]

Romština v Makedonii

Romština v Makedonii je psána následující abecedou:[8]

Tato abeceda se používá ve vzdělávacím systému v Makedonii pro romsky mluvící studenty.

A aB bC cĆ ćČ čD dDŽ džE e
F fG gGJ gjH hJá jáJ jK kKH kh
L lLJ ljM mN nNJ njO oStrPH ph
R rS sŠ šT tČT thU uV vY y
X xZ z

Kepeski a Jusuf (1980) poznamenali, že následující abecedu používají Romové v Makedonii a Srbsku (Kosovo):[9]

A aÄ äB bC cČ čKJ kj (Ćć)D dGJ gj (Ǵǵ)
DŽ džE eF fG gH hX xJá jáJ j
K kL lLJ ljM mN nNJ njO oStr
Q qR rS sŠ šT tU uV vZ z
Ž ž

Písmo cyrilice

Azbuka kalderašského dialektu[9]
Velká písmenaАБВГҒДЕЁЖЗИЙККхЛМНОППхРРрСТТхУФХЦЧШЫЬЭЮЯ
Malá písmenaабвгғдеёжзč©ккхлмnоппхрррсттхуфхцчшыьэюя
Azbuka dialektu Ruské Romy[10]
Velká písmenaАБВГҐДЕЁЖЗИЙКЛМНОПРСТУФХЦЧШЫЬЭЮЯ
Malá písmenaабвгґдеёжзč©клмnопрстуфхцчшыьэюя

Řecké písmo

v Řecko například romština je většinou psána řeckou abecedou (i když se zdá, že jen velmi málo je napsána v romštině v Řecku).

Arabské písmo

Arabské písmo bylo také použito například v Írán. Ještě důležitější je, že první periodikum vytvořené Romy pro Romy bylo vytištěno arabským písmem ve 20. letech 20. století Edirne v krocan. Říkalo se tomu „Laćo“, což znamená „dobře“.[11]

Srovnání abeced

IPA1971 Romani World Congress AlphabetMaďarská lovarská abecedaMaďarská karpatská romská abecedaPan-VlaxStandardní abeceda Mezinárodní romské unieAmerická romská abecedaMakedonská oficiální vyučovací abecedaMakedonská lidová abeceda (Kepeski a Jusuf 1980)[9][12]AzbukaAzbuka kalderašského dialektu[9]Azbuka ruského romského dialektu
[A]AAAAAAAA aА,[13] Я [14]А,[13] Я [14]А,[13] Я [14]
[b]BBBBBBBB bБББ
[ts]CCCCC, Ç[15]TsCC cЦЦЦ
[tʃ]ChChChCCChCČ čЧЧЧ
[tʃʰ]ChhČhĆhЧх
[dz]DzDzƷ[16]
[dʒ]JDzhDzhDžDźJDžDŽ džДжДж
[d]DDDDD, Θ[17]DDD dДДД
[ɟ]DyDyDyGjGJ gj (Ǵǵ)
[E]EEEEEEEE eЭ,[13] Е [14]Э,[13] Е [14]Э,[13] Е [14]
[ə]Ə, ǍEÄ ä[je zapotřebí objasnění ]Ъ
[F]FFFFFFFF fФФФ
[ɡ]GGGGG, Q[18]GGG g, Q q[18]ГҒҐ
[h]HHHHHHHH hГ[19]ГГ
[i]JáJáJáJáJáJáJáJá jáЫ,[13] И [14]Ы,[13] И [14]Ы,[13] И [14]
[j]YJJJJYJ jЙЙЙ
[k]K.K.K.K.K, Q[18]K.K.K k, Q q[18]ККК
[kʰ]KhKhKhKhKhKhKhКхКх
[l]LLLLLLLL lЛЛЛ
[ʎ]LyLyLyLjLJ lj
[m]MMMMMMMM mМММ
[n]NNNNNNNN nННН
[ɲ]NyNyNyNjNJ nj
[Ó]ÓÓÓÓÓÓÓO oО,[13] Ё [14]О,[13] Ё [14]О,[13] Ё [14]
[p]PPPPPPPStrППП
[pʰ]PhPhPhPhPhPhPhПхПх
[r]RRRRRRRR rРРР
[ɻ]Rr, Ř, Rh nebo Gh[20]RrРр
[s]SSSSS, Ç[15]SSS sССС
[ʃ]ShShShŠŚShŠŠ šШШШ
[t]TTTTT, Θ[17]TTT tТТТ
[tʰ]ČtČtČtČtČtČtČtТхТх
[C]TyTyTyTj, Ty, Ć, Čj nebo T ‘[20]CKJ kj (Ćć)
[u]UUUUUUUU uУ,[13] Ю [14]У,[13] Ю [14]У,[13] Ю [14]
[proti]PROTIPROTIPROTIPROTIPROTIPROTIPROTIV vВВВ
[X]X[21]X[21]X[21]XXXXX[21]ХХХ
[z]ZZZZZZZZ zЗЗЗ
[ʒ]ZhZhZhŽŹZhŽŽ žЖЖЖ

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G Matras, Yaron (2002). Romani: A Linguistic Introduction, Cambridge: Cambridge University Press. ISBN  0-521-02330-0.
  2. ^ "Romský jazyk". Britannica Online encyklopedie. Citováno 12. srpna 2012.
  3. ^ Sarău, Gheorghe (1994) Limba Romani: Manual for Clasele de Invățători Romi ale Școlilor Normale Bukurešť: Editura Didactică și Pedagogică
  4. ^ A b C d E F G h Hancock, Ian (1995). Příručka Vlax Romani, Columbus: Slavica Publishers. ISBN  0-89357-258-6.
  5. ^ A b Lee, Ronald (2005). Learn Romani: Das-dúma Rromanes„Hatfield: University of Hertfordshire Press. ISBN  1-902806-44-1.
  6. ^ Zda mají být tyto konce analyzovány jako postpozice nebo konce případů, je v romské lingvistice stále předmětem debaty. Viz například Hancock (1995) a Matras (2002) pro různé přístupy.
  7. ^ Matras, Yaron (1999). Psaní romsky: Pragmatika kodifikace v jazyce bez státní příslušnosti. Aplikovaná lingvistika, sv. 20, str. 481-502.
  8. ^ I čhib thaj i kultura e Romengiri, eucebnici.mk
  9. ^ A b C d Michael Everson, 2001. Abecedy Evropy, „Romské abecedy“.
  10. ^ M. Serghievsky, A. Barannikov. Romsko-ruský slovník. Moskva, 1938
  11. ^ P. Bakker, K. Kyuchukov, Co je to romský jazyk?, str. 90, Center de Recherches Tsiganes, University of Hertfordshire Press, 2000. ISBN  1-902806-06-9
  12. ^ Fonetické přiřazení prozatímní (není ve zdroji)
  13. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Po tvrdých souhláskách
  14. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Po měkkých (patrových) souhláskách
  15. ^ A b Představuje / s / po samohláskách a / tˢ / po nasals.
  16. ^ V závislosti na jazyce představuje / dz / nebo / z /.
  17. ^ A b Představuje / t / po samohláskách a / d / po nasals.
  18. ^ A b C d Představuje / k / po samohláskách a / ɡ / po nasals.
  19. ^ Stejně jako v ruštině tento pravopis nerozlišuje mezi / ɡ / a / h /.
  20. ^ A b Existuje pouze v některých dialektech a liší se podle dialektů.
  21. ^ A b C d To je řecký dopis Chi a bylo seřazeno abecedně po H.

externí odkazy