Římskokatolická předměstí diecéze Sabina – Poggio Mirteto - Roman Catholic Suburbicarian Diocese of Sabina–Poggio Mirteto
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.Říjen 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Suburbicarian Diocese of Sabina – Poggio Mirteto Sabinensis – Mandelensis | |
---|---|
![]() Katedrála v Poggio Mirteto | |
Umístění | |
Země | Itálie |
Církevní provincie | Řím |
Statistika | |
Plocha | 918 km2 (354 čtverečních mil) |
Populace - Celkem - katolíci (včetně nečlenů) | (od roku 2014) 196,954 182,478 (92.7%) |
Farnosti | 82 |
Informace | |
Označení | katolický kostel |
Obřad | Římský obřad |
Založeno | 5. století |
Katedrála | Cattedrale di S. Maria Assunta (Poggio Mirteto) |
Konkatedrála | Concattedrale di S. Liberatore Vescovo e Martire (Magliano Sabina) |
Světští kněží | 77 (diecézní) 29 (řeholní řády) |
Současné vedení | |
Papež | Francis |
Biskup | Ernesto Mandara |
webová stránka | |
www.diocesisabina.it |
The Diecéze Sabina – Poggio Mirteto je předměstí vidět z Svatý římský kostel (což znamená, že nese vzácnou hodnost kardinál-biskup ) a a diecéze z katolický kostel v Itálii v římské provincii papeže.
Dějiny
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Říjen 2016) |
Sabina byla sídlem takového biskupství od 6. století, ačkoli nejčasnější jména v seznamu biskupů mohou být neautentická.
Starověká katedrála San Salvatore ze Sabiny se nacházela v Forum Novum (Vescovio).
Oficiální papežská provincie Sabiny byla založena pod Papež Pavel V. v roce 1605.
Od roku 1842 kardinál biskup Sabina také nese název Územní opat z Farfa.
Od roku 1925 je kardinálský titulární kostel Sabiny spojen s kostelem Poggio Mirteto a oficiálně pojmenovaný Sabina e Poggio Mirteto, od roku 1986 Sabina – Poggio Mirteto. Současný kardinál-biskup je Giovanni Battista Re, zatímco ordinářem diecéze je biskup Ernesto Mandara.
Kardinál-biskupové Sabiny
Pokud?, Století nebo c. je uveden, přesné roky nebo data pro jeho funkční období dosud nebyly nalezeny.
Do 1000
- Mariano (721)
- Pietro (778 až 799)
- Issa (nebo Jesse) (799 až 804)
- Teodoro (804 až 826)
- Samuele (826 před 853)
- Sergio (853–868 nebo dříve 879)
- Leone (879 až 928)
- Gregorio (928 až 948)
- Anastasio (948 až 963)
- Giovanni (963 před 984)
- Giovanni (984 až 993)
- Domenico (993)
- Benedetto (999)
- Rainiero (999–1011)
1000 až 1300
- Jan z Crescenzi budoucí papež (nebo protipápež) Sylvester III (1011–1062)[1]
- Ubaldo (1063–1094), první kardinál-biskup[2]
- Regizzone (Regizzo) (1084 / 90–1092 / 97), pseudokardinál
- Crescenzio, seniore (1100–1106)
- Crescenzio, iuniore (1117-1126)
- Corrado della Suburra (1127/28–1153)[3]
- Gregorio (1154)
- Gregorio de Suburra (1154–1163)
- Konrád z Wittelsbachu (1166–1200)
- Giovanni (1172–1173), pseudokardinál z Antipope Callisto III
- Giovanni di San Paolo (1204–1214)
- Peter Benevento (1217–1220)
- Aldobrandino Orsini (1221)
- Olivier von Paderborn (1225–1227)
- Jean Halgrin d'Abbeville, O.Clun. (1227–1237)
- Goffredo da Castiglione, (1238–1241)
- Vilém z Modeny (1244–1251)[4]
- Pierre de Bar (de Barro), cisterciácký (1251 / 52–1253)
- Guido il Grosso (Guy le Gros) 1261–1265, zvolen Papež Klement IV
- Bertrand de Saint-Martin, Benediktin (1273–1277 nebo 1278)
- Gerardo Bianchi (1281–1302)
1300–1500
- Pedro Rodríguez (kardinál) (Hispano) (1302–1310)
- Arnaud de Falguières (Faugères) (1310–1317)
- Guillaume Pierre Godin, Dominikán (1317–1336)
- Matteo Orsini, Dominikán (1338–1340)
- Pedro Gòmez de Barroso (1341–1348)
- Bertrand de Déaulx (1348–1355)
- Egidio Albornoz (1356–1367)
- Guillaume d'Aigrefeuille, Benediktin (1367–1369)
- Philippe de Cabassoles (1370–1372)
- Jean de Blandiac (1372–1379)
- Hughes de Montelais (nebo Montrelaix) mladší, zvaný de Bretagne (poslušnost Avignonu 1379–1384)
- Pierre de Sortenac (nebo de Bernier) (poslušnost Avignonu 1384–1390)
- Philippe Valois d'Alençon (Philippe d'Alençon) druhý syn Karel II., Hrabě z Alençonu (1380–1388) (sesazen a obnoven Papež Urban VI )
- Jaime de Aragón (poslušnost Avignonu 1391–1392)
- Francesco Carbone Tomacelli, Cisterciácký (1405)
- Enrico Minutoli (nebo Minutolo) (1409–1412)
- Jean Flandrin (poslušnost Avignonu 1405–1415)
- Pedro Fernández (de Frías) (1412–1420)
- Francesco Lando (1424–1427)
- Giordano Orsini (1431–1438)
- Branda da Castiglione (1440–1443)
- Basilios Bessarion (1449)
- Amedeo di Savoia (1449–1451), sloužil jako antipope Felix V 1439–1449
- Isidor z Kyjeva (Isidoro da Tessalonica) (1451–1462)
- Juan de Torquemada (1463–1468)
- Basilios Bessarion (znovu) (1468–1472)
- Alain de Coëtivy (1472–1474)
- Berardo Eroli (1474–1479)
- Giuliano della Rovere (1479–1483) (později Papež Julius II )
- Oliviero Carafa (1483–1503)
1500–1700
- Girolamo Basso della Rovere (1503–1507)
- Raffaele Riario (1507–1508)
- Giovanni Antonio Sangiorgio (1508–1509)
- Bernardino López de Carvajal (1509–1511, sesazený, opět 1513–1521)
- Francesco Soderini (1511–1513)
- Niccolò Fieschi (1521–1523)
- Alessandro Farnese (1523–1524)
- Antonio Maria Ciocchi del Monte (1524)
- Pietro Accolti (1524–1532)
- Giovanni Domenico de Cupis (1533–1535)
- Bonifacio Ferrero (1535–1537)
- Lorenzo Campeggio (1537–1539)
- Antonio Sanseverino (1539–1543)
- Antonio Pucci (1543–1544)
- Giovanni Salviati (1544–1546)
- Giovanni Pietro Carafa (1546–1550) (později Papež Pavel IV )
- François de Tournon (1550–1560)
- Robert de Lenoncourt[5]
- Giovanni Morone (1561–1562)
- Alessandro Farnese (1564–1565)
- Ranuccio Farnese (1565)
- Cristoforo Madruzzo, někdy mezi lety 1567 a 1578
- Tiberio Crispo (1565–1566)
- Giovanni Michele Saraceni (1566–1569)
- Giovanni Battista Cicala (o Cikáda) (1569–1570)
- Otto Truchsess von Waldburg (1570)
- Giulio della Rovere (1570–1573)
- Giovanni Ricci (1573–1574)
- Scipione Rebiba (1574–1577)
- Giacomo Savelli (1577–1578)
- Giovanni Antonio Serbelloni (1578)
- Antoine Perrenot de Granvelle (1578–1586)
- Innico d'Avalos d'Aragona Ordine di San Giacomo (1586–1589)
- Tolomeo Gallio (1589–1591)
- Gabriele Paleotti (1591–1597)
- Ludovico Madruzzo (1597–1600)
- Girolamo Rusticucci (1600–1603)
- Simeone Tagliavia d'Aragonia (1603–1604)
- François de Joyeuse (1604–1611)
- Antonimaria Sauli (1611–1615)
- Benedetto Giustiniani (1615–1620)
- Pietro Aldobrandini (1620–1621)
- Odoardo Farnese (1621–1623)
- Bonifazio Bevilacqua Aldobrandini (1623–1626)
- Carlo Gaudenzio Madruzzo (1626–1629)
- Scipione Borghese (1629–1633)
- Felice Centini, OFMConv] (1633–1641)
- Francesco Cennini de 'Salamandri (1641–1645)
- Carlo de 'Medici (1645), Giovanni Carlo de'Medici
- Francesco Barberini (1645–1652)
- Bernardino Spada (1652–1655)
- Giulio Cesare Sacchetti (1655–1663)
- Marzio Ginetti (1663–1666)
- Francesco Maria Brancaccio (1666–1668)
- Giulio Gabrielli (1668–1677)
- Niccolò Albergati-Ludovisi (1677–1681)
- Pietro Vito Ottoboni (1681–1683)
- Carlo Pio di Savoia (Iuniore) (1683–1689)
- Paluzzo Paluzzi Altieri degli Albertoni (1689–1691)
- Giannicolò Conti (1691–1698)
- Gasparo Carpegna (1698–1714)
1700–1925
- Fulvio Astalli (1714–1719)
- Francesco Pignatelli (1719–1724)
- Francesco Acquaviva d'Aragona (1724–1725)
- Pietro Ottoboni (1725–1730)
- Annibale Albani (1730–1743)
- Vincenzo Bichi (1743–1747)
- Raniero d'Elci (1747–1753)
- Silvio Valenti Gonzaga (1753–1756)
- Joaquín Fernàndez de Portocarrero Mendoza (1756–1760)
- Gian Francesco Albani (1760–1773)
- Carlo Rezzonico iuniore (1773–1776)
- Andrea Corsini (1776–1795)
- Giovanni Archinto (1795–1799)
- Giovanni Andrea Archetti[6] (1800–1805)
- Ippolito Antonio Vincenti Mareri (1807–1811)
- Lorenzo Litta (1814–1820)
- Tomasso Arezzo (1820–1833)
- Carlo Odescalchi (1833–1838)
- Antonio Domenico Gamberini (1839–1841)
- Luigi Emmanuele Nicolo Lambruschini[7] (1842–1847)
- Giacomo Luigi Brignole (1847–1853)
- Gabriele Ferretti (1853–1860)
- Girolamo D'Andrea (1860–1868)
- Karl August von Reisach[8] (1868–1869)
- Giuseppe Milesi Pironi Ferretti (1870–1873)
- Luigi Bilio, Barnabit[9] (1873–1884)
- Tommaso Martinelli, OSA (1884–1888)
- Luigi Serafini (1888–1894)
- Mario Mocenni[10] (1894–1904)
- Francesco di Paola Cassetta[11] (1905–1911)
- Gaetano de Lai (1911–1925 viz. níže)
Kardinál-biskupové Sabina-Poggio Mirteto
- Gaetano de Lai (viz výše 1925–1928)
- Donato Sbarretti[12] (1928–1939)
- Enrico Sibilia[13] (1939–1948)
- Adeodato Giovanni Piazza (1949–1957)
- Marcello Mimmi[14] (1958–1961)
- Giuseppe Ferretto (1961–1973)[15]
- Antonio Samoré (1974–1983)
- Agnelo Rossi [16] (1984–1995)
- Eduardo Francisco Pironio[17] (1995–1998)
- Lucas Moreira Neves (1998–2002)
- Giovanni Battista Re (od roku 2002)
Reference
- ^ Zdroj pro období 1011-1130: Rudolf Hüls, Kardinäle, Klerus und Kirchen Roms: 1049–1130, Bibliothek des Deutschen Historischen Instituts in Rom 1977, str. 125-129
- ^ Hüls, str. 3-4; Hans Walter Klewitz, Reformpapsttum und Kardinalkolleg, Darmstadt 1957, s. 34-35.
- ^ Zdroje pro období 1130-1200: Johannes M. Brixius, Die Mitglieder des Kardinalskollegiums von 1130-1181, Berlín 1912, s. 135; Barbara Zenker, Die Mitglieder des Kardinalskollegiums von 1130 až 1159, Würzburg 1964, s. 46-51
- ^ Kardinálové kostela Svaté říše římské - Předměstí diecézí a kardinálové patriarchové orientálního obřadu
- ^ (1560–1561)
- ^ Giovanni Andrea Archetti; Ivan Sergejevič Gagarin (1872). Un monce du pape à la cour de Catherine II (francouzsky). Paříž: V. Palmè.
- ^ Luigi M. Manzini (1960). Il cardinale Luigi Lambruschini (v italštině). Biblioteca apostolica vaticana.
- ^ Wilhelm Molitor (1882). Kardinál Reisach (v němčině). Würzburg: Woerl.
- ^ David I.Kertzer (2006). Vězeň Vatikánu: Papežové, králové a Garibaldiho rebelové v boji o vládu moderní Itálii. New York: Houghton Mifflin Harcourt. 92, 148, 165–167. ISBN 0-618-61919-4. G. Martina, „La confutazione di Luigi Bilio ai discorsi di Montalembert a Malines nell'agosto 1863. Un passo decisivo verso il Sillabo. Un momento significanttivo nella storia della toleranza“ in: T. Heydenreich, ed. Pius IX. und der Kirchenstaat (Erlangen 1995), 55-69.
- ^ John F. Pollard (2005). Peníze a vzestup moderního papežství: Financování Vatikánu, 1850-1950. Cambridge University Press. str. 68–69. ISBN 978-0-521-81204-7.
- ^ Harris M. Lentz (2009). Papežové a kardinálové 20. století: Biografický slovník. Jefferson NC USA: McFarland. str. 38. ISBN 978-1-4766-2155-5.
- ^ Lentz, str. 167-168.
- ^ Lentz, str. 17.4
- ^ Lentz, str. 126.
- ^ Giuseppe Antonio Cardinal Ferretto [katolická hierarchie]
- ^ Martin Bräuer (2014). Handbuch der Kardinäle: 1846-2012 (v němčině). Berlín: De Gruyter. str. 1941–1942. ISBN 978-3-11-026947-5.
- ^ Martin Bräuer (2014). Handbuch der Kardinäle: 1846-2012 (v němčině). Berlín: De Gruyter. str. 1996. ISBN 978-3-11-026947-5.
Knihy
- Kehr, Paul Fridolin (1907). Italia pontificia (v latině). Sv. II: Latium. Berlín: Apud Weidmannos. str. 53–74.