Richard Rychtarik - Richard Rychtarik

Waslav Richard Rychtarik (20. července 1894[1] - 10. července 1982[2]) byl americký český scénograf a kostýmní výtvarník. Jeho význam spočíval v jeho snaze přinést modernismus do operních a divadelních scénických inscenací především během 30. a 40. let. Přes jeho práci pro operu a divadlo byl jeho nejznámějším dílem scénograf pro televizní seriál Novomanželé.

Kariéra

Narodil se Choceň v čem je nyní Česká republika.[3]

Během Rychtarikových prvních let byl posedlý scénou. Tvrdil, že se zúčastnil představení v Národní divadlo v Praze téměř každý den pořádal loutkové představení ve svém domě, dokonce postavil soubor ve své gymnáziu na střední škole. V době, kdy člověk nemohl studovat jevištní design, studoval architekturu na České vysoké učení technické v Praze.[4]

Prohlížel si Max Reinhardt jako primární vliv. Získal drobná pracovní místa pomáhající divadelnímu štábu a mohl sledovat Reinhardtovu práci po Evropě.[5]

Poprvé navštívil USA v roce 1920.[6] než se trvale usadil v roce 1925.[7]

Po emigraci začal pracovat pro Cleveland Play House a Clevelandský orchestr.[2] V projevu z roku 1934 tuto myšlenku odmítl realismus ve prospěch začlenění „osvědčených divadelních postupů“ k zapojení diváků.[8]

Pod vedením dirigenta Artur Rodziński se Clevelandský orchestr pustil do řady inscenovaných oper. Rychtarik dokázal své výtvory naplnit myšlenkami, které absorboval od Reinhardta i od modernistických designérů, jako jsou Vlastislav Hofman.[9] Navrhl sady pro Otello (1934), Holič ze Sevilly, Carmen (oba v roce 1935), americká premiéra Lady Macbeth ze Mzsensku,[2] Der Rosenkavalier, a Tosca (vše 1935), Elektra, Die Fledermaus, Parsifal, Tannhäuser, a Die Walküre (vše 1936).

Odešel z Clevelandu a přestěhoval se do New Yorku, kde pracoval jako scénický poradce Centrum New Yorku a Opera v centru města.[2]

Angažován Metropolitní opera, navrhl nové inscenace Alceste (1941), Die Zauberflote (1941), Phoebus a Pan (dramatizace Kantáty č. 201, Geschwinde, ihr wirbelnden Winde, BWV 201 ) (1942), 1. dějství ze dne Faust (1942; Rychtarik přepracoval 1. dějství produkce, kterou původně navrhl Joseph Urban ), Ostrovní bůh (1942), Lucia di Lammermoor (1942), La Serva Padrona (1942) a Manon (1947).[10] V roce 1947 se stal technickým ředitelem Met.[2]

Během čtyřicátých let vytvořil také inscenace pro Newyorská opera, počítaje v to Prodaná nevěsta, Carmen, Bludný Holanďan, Pagliacci, La Traviata, La Vie Parisienne (vše 1945) a Rigoletto (1946).[11]

Jeho jedinou produkcí na Broadwayi byl krátkotrvající muzikál Once Over Lightly který byl otevřen 19. listopadu 1942.[11]

17. května 1943 požádal o americké občanství.[12]

V roce 1949 nastoupil do CBS jako hlavní scénograf pro televizi.[2] Navrhl sady pro Studio One v Hollywoodu (1948-1953), Show Morey Amsterdam (1948), a především Novomanželé (1955-1956). Následně navrhl sady pro sezónu 1957 Jackie Gleason Show.[13] On odešel z CBS v roce 1964.[2]

Rychtarik učil scénický design na Clevelandský hudební institut, Mannesova hudební škola, a byl jedním ze zakládajících členů fakulty Hudební centrum Tanglewood. Mezi jeho studenty v Tanglewoodu byli Sarah Caldwell.[14]

Richard Rychtarik zemřel v Nemocnice Lenox Hill v New Yorku po krátké nemoci.[2]

Význam

Profesorka Barbora Příhodová shrnula Rychtarikovu práci:

Přizpůsobením díla evropských scénických umělců, jako jsou Adolphe Appia, Max Reinhardt a Vlastislav Hofman, Rychtarik přijal modernistické uvažování o inscenaci a aplikoval to ve své tvorbě pro operu. Jako scénograf spojil architektonické formy, výrazné barvy a konceptuální práci se světlem, aby proměnil scénu v multifunkční dramatický prostor. Svými scénografickými návrhy a realizacemi pomohl šířit a prosazovat vizi operního divadla se silnou vizuální složkou, jak ji praktikoval Joseph Urban během svých let na severoamerických scénách, a tak přispěl k vytesání prostoru pro designéra jako umělec i řemeslník a jeden z důležitých činitelů v procesu opery.[15]

Osobní

První manželkou Richarda Rychtárika byla Charlotte Schwarzkopf (zemřel 1951).[16][17]

Svou druhou manželku Gertrud (známou jako Trude) Schwarzschild (známou jako Trude 1912—2003) si vzal v roce 1952. (Její předchozí manželství s Oskarem Freitagem skončilo jeho smrtí.) Měli jednu dceru.[18]

Reference

  1. ^ USA, index úmrtí sociálního zabezpečení, 1935-2014 na Ancestry.com (přístup předplatným).
  2. ^ A b C d E F G h „Richard Rychtarik, 87 let, designér scénických sad,“ New York Times (12. července 1982), strana A12.
  3. ^ „Waslav Richard Rychtarik,“ USA, Návrhy registračních karet druhé světové války, 1942 na Ancestry.com (přístup předplatným).
  4. ^ Barbora Příhodová, „Transatlantické přenosy v opeře: zapomenuté dílo česko-amerického designéra Richarda Rychtárika,“ Divadelní a divadelní design 4 č. 3 (2018), strana 244.
  5. ^ Barbora Příhodová, „Transatlantické přenosy v opeře: zapomenuté dílo česko-amerického designéra Richarda Rychtárika,“ Divadelní a divadelní design 4 č. 3 (2018), strany 245-246.
  6. ^ "Vaslaw Rychtarik," přijíždějící 23. července 1920 v New York, seznamy cestujících a posádky (včetně Castle Garden a Ellis Island), 1820-1957 na Ancestry.com (přístup na základě předplatného)
  7. ^ Barbora Příhodová, „Transatlantické přenosy v opeře: zapomenuté dílo česko-amerického designéra Richarda Rychtárika,“ Divadelní a divadelní design 4 č. 3 (2018), strana 242.
  8. ^ Barbora Příhodová, „Transatlantické přenosy v opeře: zapomenuté dílo česko-amerického designéra Richarda Rychtárika,“ Divadelní a divadelní design 4 č. 3 (2018), strana 246.
  9. ^ Barbora Příhodová, „Transatlantické přenosy v opeře: zapomenuté dílo česko-amerického designéra Richarda Rychtárika,“ Divadelní a divadelní design 4 č. 3 (2018), strana 246.
  10. ^ „Rychtarik“ v databázi Met Opera, přístup 2. června 2019.
  11. ^ A b "Rychtarik, Richard" v IBDB.com (zpřístupněno 2. června 2019).
  12. ^ „Rychtarik, Waslav Richard“ v New York, Rejstřík petic za naturalizaci podaný v New Yorku, 1792-1989 na Ancestry.com (přístup předplatným).
  13. ^ "Rychtarik, Richard" v IMDB.com (zpřístupněno 2. června 2019).
  14. ^ Barbora Příhodová, „Transatlantické přenosy v opeře: zapomenuté dílo česko-amerického designéra Richarda Rychtárika,“ Divadelní a divadelní design 4 č. 3 (2018), strana 243.
  15. ^ Barbora Příhodová, „Transatlantické přenosy v opeře: zapomenuté dílo česko-amerického designéra Richarda Rychtárika,“ Divadelní a divadelní design 4 č. 3 (2018), strana 242.
  16. ^ „Charlotte Rychtarik,“ v New York, seznamy cestujících a posádky (včetně Castle Garden a Ellis Island), 1820-1957 na Ancestry.com (přístup na základě předplatného). Ačkoli se již provdala v roce 1920, manifest naznačuje, že cestovala se svou matkou Martou Schwarzkopfovou za dcerou, která se již usadila v Clevelandu ve státě OH.
  17. ^ Podle sčítání lidu z roku 1930 (které uvádí nesprávný věk a uvádí, že mu bylo 55 let v roce 1930, když mu bylo pouhých 35 let), byli Richard a Charlotte ženatí, když jim bylo 25. Viz. Federální sčítání lidu Spojených států z roku 1930 na Ancestry.com (přístup předplatným).
  18. ^ „Richard Rychtarik,“ New York, New York, Indexy manželských licencí, 1907-2018 na Ancestry.com (přístup předplatným).

externí odkazy