Reichssicherheitsdienst - Reichssicherheitsdienst

Reich Security Service (RSD)
Reichssicherheitsdienst
Vlajka Schutzstaffel.svg
RSD byla pobočkou SS.
Bundesarchiv Bild 183-1985-1205-502, Nürnberg, Luitpoldhalle, Reichsparteitag.jpg
RSD stojí mezi hodnostáři při příjezdu Joseph Goebbels a Hermann Göring v Norimberk, 1936.
Přehled agentury
Tvořil15. března 1933
Předchozí agentury
Rozpuštěno8. května 1945
TypBezpečnostní služba
JurisdikceNěmecko Německo
Obsazená Evropa
Hlavní sídloPrinz-Albrecht-Straße, Berlín
52 ° 30'26 ″ severní šířky 13 ° 22'57 ″ východní délky / 52,50722 ° N 13,38250 ° E / 52.50722; 13.38250
Odpovědný ministr
Jednatel agentury
Mateřská agenturaVlajka Schutzstaffel.svg Schutzstaffel

The Reichssicherheitsdienst (RSD, rozsvícený "Reich bezpečnostní služba ") byla SS bezpečnostní síla nacistické Německo. Původně osobní strážci pro Adolf Hitler, později poskytovala mužům ochranu dalších vysoce postavených vůdců nacistického režimu. Skupina, i když měla podobný název, byla zcela oddělená od skupiny Sicherheitsdienst (SD), což byla formální zpravodajská služba pro SS, Nacistická strana a později nacistické Německo.

Jeho role zahrnovala osobní bezpečnost, vyšetřování vražedných plánů, sledování míst před příchodem nacistických hodnostářů a prověřování budov i hostů. RSD měla pravomoc požádat o pomoc jakékoli jiné organizace SS a převzít velení nad všemi Ordnungspolizei (pořádková policie) v roli ochrany nacistických funkcionářů.

Formace

RSD byla založena dne 15. Března 1933 jako Führerschutzkommando ("Führer příkaz ochrany “; FSK) pod velením tehdejšího SS-Standartenführer Johann Rattenhuber.[1] Jeho zástupce byl Peter Högl.[2] Původně byl pověřen ochranou Führera, jen když byl uvnitř hranic Bavorsko, jeho členy byli detektivové kriminální policie bavorské policie. Vzhledem k tomu, že malou skupinu tvořili bavorští policisté, mohli operovat pouze v oblasti své působnosti.[3] Hitlerova ochrana mimo Bavorsko byla již svěřena osmičlennému osobnímu strážci známému jako SS-Begleitkommando des Führers, která byla založena 29. února 1932.[4][5]

Hitler chtěl v domě domácí úzkou ochrannou skupinu Mnichov protože to bylo tradiční rodiště nacistické strany a kde by proto nějaké spiknutí měly větší význam. Na jaře roku 1934 Führerschutzkommando nahradil SS-Begleitkommando za celkovou ochranu Hitlera v celém Německu.[3] V roce 1935 se skupina FSK na ochranu Hitlera skládala ze 17 mužů.[3] Další síla 76 mužů FSK chránila další přední členy strany, včetně Hermann Göring, Rudolf Hess, Joseph Goebbels a Heinrich Himmler; spolu s plněním dalších povinností souvisejících s bezpečností.[6]

FSK byl oficiálně přejmenován na Reichssicherheitsdienst (Reich Security Service; RSD) dne 1. srpna 1935.[7] Himmler konečně získal plnou kontrolu nad RSD v říjnu 1935. Ačkoli byl Himmler oficiálně jmenován náčelníkem, Rattenhuber zůstal ve vedení a jeho rozkazy převzal z velké části od Hitlera nebo hlavního pobočníka jako např. Julius Schaub.[7] Himmler dostal správní kontrolu nad RSD a SS získala vliv na její členy.[7] jako pro SS-Begleitkommando, byl rozšířen a stal se známým jako Führerbegleitkommando (Führer Escort Command; FBK).[4] FBK pokračovala pod samostatným velením až do dubna 1945 a zůstala odpovědná za Hitlerovu blízkou osobní ochranu.[8]

Předválečná role

RSD a FBK společně pracovaly na bezpečnosti a osobní ochraně během Hitlerových cest a veřejných akcí, fungovaly však jako dvě skupiny a používaly samostatná vozidla. Při těchto příležitostech měl Rattenhuber celkově velení a šéf FBK by působil jako jeho zástupce.[9] Před cestou měla RSD zodpovědně kontrolovat trasu, budovy na trase a místa, která měl Hitler navštívit.[10] Místní úřad gestapa by RSD poskytoval zpravodajské zprávy spolu s informacemi o pověstech o atentátu.[11] Pro motokády by po Hitlerově Mercedes-Benz byly dvě auta nalevo a napravo, jedno s muži FBK a druhé s oddělením mužů RSD.[12]

Hitlerova kolona s doprovodnými vozy FBK a RSD nalevo a napravo za jeho vozem, když v roce 1938 míří do centra Vídně

V roce 1936 bylo rozhodnutí Oberkommando der Wehrmacht dal členům RSD status bytí Wehrmacht důstojníky, ale s autoritou, která zahrnovala další jurisdikční pravomoci a výsady.[6] Formálně se tomu říkalo Reichssicherheitsdienst Gruppe Geheime Feldpolizei z. b. V (Reich Security Service Group Secret Field Police pro zvláštní úkoly / zur besondere Verwendung).[13] Byli považováni za vojenské policisty, kteří byli technicky v personálu Reichsfuhrer-SS Himmler a jeho zaměstnanci v uniformě SS s Sicherheitsdienst (SD) diamant na levém dolním rukávu.[6] Ti, kdo měli nárok na členství v SS, se mohli připojit k RSD a všichni důstojníci museli předložit důkaz, že jsou německé krve. V roce 1937 se všichni důstojníci RSD stali členy SS, kteří přerušili spojení s pravidelnou armádou.[6] Do toho roku měla RSD ve svých řadách 100 mužů.[14]

Válečné operace

Na vypuknutí druhá světová válka, RSD měla ve svých řadách 200 mužů.[14] Chránilo Hitlera spolu s dalšími vládami a členy vnitřního kruhu, když cestovali okupovanou Evropou.[2] Do roku 1944 chránilo nejvyšší vedení sedmnáct jednotek RSD.[15]

Jako velitel RSD byl Rattenhuber odpovědný za zabezpečení Hitlerova polního velitelství. Zejména strážil prapor Vlčí doupě poblíž města Rastenburg, Nyní Kętrzyn v Polsko. Rattenhuberův náměstek Peter Högl byl jmenován náčelníkem Oddělení RSD 1 (odpovědný za osobní ochranu Hitlera během války každý den).[2] Vlčí doupě mělo tři bezpečnostní zóny. Sperrkreis 1 (Zóna zabezpečení 1) se nacházela v srdci Vlčího doupěte. Obklopen ocelovým plotem a střežen muži RSD a FBK, obsahoval Hitlerův bunkr a deset dalších maskovaných bunkrů postavených z tloušťky 2 metry železobeton.[16] Hitler poprvé dorazil do Vlčího doupěte 23. června 1941 a naposledy odešel 20. listopadu 1944. Celkově tam během tohoto tří a půlletého období strávil více než 800 dní.[17]

Počátkem roku 1945 byla německá vojenská situace na pokraji úplného kolapsu. V lednu 1945 Rattenhuber doprovázel Hitlera a jeho doprovod do komplexu bunkrů pod Říšského kancléřství zahrada v ústředním vládním sektoru Berlín.[18] FBK a zbytek Hitlerova osobního personálu se přestěhovali do Vorbunker a Führerbunker.[19] Muži FBK a RSD byli rozmístěni před Führerbunker vchody. Hlavní vstup do Führerbunker byl ze schodiště postaveného v pravém úhlu vedoucího z Vorbunker. Po sestupu po schodech do spodní části byli muži RSD a FBK umístěni ve strážní místnosti, aby zkontrolovali průkazy totožnosti a prohledali aktovky, než bylo personálu umožněno přejít do chodby Führerbunker správně.[20]

Nacistickému vedení bylo jasné, že bitva o Berlín, která začala na konci dubna, bude poslední bitvou války.[18] Dne 27. dubna 1945 byl vyslán Högl, aby našel Himmlerova styčného muže, SS-Gruppenführer Hermann Fegelein který opustil svůj post u Führerbunker.[21] Fegeleina chytil Höglův tým RSD ve svém berlínském bytě v civilním oblečení a připravoval se na útěk do Švédsko nebo Švýcarsko. Nosil hotovost - německou i zahraniční - a šperky, z nichž některé patřily Eva Braunová. Högl také odhalil kufřík obsahující dokumenty s důkazy o Himmlerových pokusech o mírové jednání se západními spojenci.[22] Fegelein byl přiveden zpět do Führerbunker a poté střílel 28. dubna.[22] Po Hitlerovi spáchal sebevraždu dne 30. dubna byl Rattenhuber a zbývající důstojníci RSD zajati sovětem Rudá armáda dne 1. května 1945 během pokusu o vypuknutí, aby se zabránilo zajetí z centra Berlína.[23] Po válce si Rattenhuber odseděl 10 let vězení, než byl propuštěn Sověti dne 10. října 1955.[24]

Viz také

Reference

Citace

  1. ^ Joachimsthaler 1999, str. 288.
  2. ^ A b C Felton 2014, str. 23.
  3. ^ A b C Hoffmann 2000, str. 32.
  4. ^ A b Joachimsthaler 1999, s. 16, 287.
  5. ^ Hoffmann 2000, str. 48.
  6. ^ A b C d Felton 2014, str. 18.
  7. ^ A b C Hoffmann 2000, str. 36.
  8. ^ Joachimsthaler 1999, str. 16, 287, 293.
  9. ^ Felton 2014, s. 32, 33.
  10. ^ Hoffmann 2000, str. 39–40.
  11. ^ Hoffmann 2000, str. 60.
  12. ^ Hoffmann 2000, str. 85, 86 stran diagramu.
  13. ^ Hoffmann 2000, str. 43.
  14. ^ A b Hoffmann 2000, str. 40.
  15. ^ Felton 2014, str. 24.
  16. ^ Kershaw 2008, str. 624,792.
  17. ^ Kershaw 2008, str. 624.
  18. ^ A b Beevor 2002, str. 139.
  19. ^ Beevor 2002, str. 278.
  20. ^ Felton 2014 139, 145.
  21. ^ Kershaw 2008, str. 942.
  22. ^ A b Joachimsthaler 1999, str. 277, 278.
  23. ^ Beevor 2002, s. 388–389.
  24. ^ Joachimsthaler 1999, str. 286.

Bibliografie

  • Beevor, Antony (2002). Berlín - Pád 1945. New York: Viking-Penguin. ISBN  978-0-670-03041-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Felton, Marku (2014). Guarding Hitler: The Secret World of the Führer. London: Pen and Sword Military. ISBN  978-1-78159-305-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Hoffmann, Peter (2000) [1979]. Hitlerova osobní bezpečnost: Ochrana Führera v letech 1921-1945. New York: Da Capo Press. ISBN  978-0-30680-947-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Joachimsthaler, Anton (1999) [1995]. Poslední dny Hitlera: Legendy, důkazy, pravda. Trans. Helmut Bögler. London: Brockhampton Press. ISBN  978-1-86019-902-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kershaw, Iane (2008). Hitler: Životopis. New York: W. W. Norton & Company. ISBN  978-0-393-06757-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)