Rayat al-mubarrizin wa-ghayat al-mumayyazin - Rayat al-mubarrizin wa-ghayat al-mumayyazin

Rāyāt al-mubarrizīn wa-ghāyāt al-mumayyazīn (Transparenty šampionů a standardy významných osobností, také přeloženo jako Vlajky šampionů) je antologie arabské andaluské poezie ze třináctého století od Ibn Said al-Maghribi.[1] Je to, slovy Louise Cromptona, „možná nejdůležitější“ z různých středověkých andaluských poezií.[2] „Zdá se, že jeho cílem při sestavování sbírky bylo ukázat, že poezie produkovaná na Západě byla stejně dobrá jako cokoli, co východ mohl nabídnout (a že věci od Ibn Sa'ida a jeho rodiny byly obzvlášť dobré).[1] Přežívá dnes pouze v jednom rukopisu.[3]

Historie kompilace

Počátky

Ibn Said sestavil Rāyāt al-mubarrizīn wa-ghāyāt al-mumayyazīn v Káhiře, dokončení dne 21. června 1243 (641 podle islámského randění). Jeho patron a oddaný byl Musā ibn Yaghmūr (1203-65).[4]

The Rāyāt al-mubarrizīn wa-ghāyāt al-mumayyazīn byl vyroben jako ztělesnění patnácti svazku al-Mughrib fī ḥulā l-Maghrib („Mimořádná kniha o ozdobách Západu“), jejíž kompilaci dokončil Ibn Said. Avšak prolog Ibn Saida k Rāyāt al-mubarrizīn wa-ghāyāt al-mumayyazīn vysvětluje, že to udělal už dříve al-Mughrib fī ḥulā l-Maghrib byl úplný, a podle toho se postaral o uvedení konečných zdrojů svých textů. Zdánlivý omezený oběh antologie a jeho deklarovaný účel ctít ochránce Ibn Saida, Mūsa b. Yaghmūr naznačuje, že zamýšleným publikem antologie byl spíše malý soukromý kruh než široká veřejnost.[5]

Organizace

Ibn Said napsal, že si přeje zahrnout pouze těch pár fragmentů, „jejichž myšlenka je jemnější než Západní vítr a jejichž jazyk je krásnější než hezká tvář.“[6] Vybrané básně jsou všechny v klasickém stylu, řídí se „všemi tradičními konvencemi rýmu, metru a lexikonu“ a vylučují hovorový verš.[7]

Sborník je uspořádán podle domova a zaměstnání spisovatele. postupující přes západní, střední a východní Španělsko, na Ibizu, severní Afriku a poté na Sicílii. Pokrývá tak celý andaluský svět, včetně Alcalá, Córdoba, Granada, Lisabon, Murcia, Zaragoza, Sevilla, Toledo, a Valencie. V každém regionu jsou básně řazeny podle města a poté podle básníkovy okupace, od nejvyšší společenské úrovně po nejnižší.[8] Mezi autory patří byrokrati, pánové, králové, ministři a učenci; kniha je důkazem toho, jak důležitá byla poezie lásky pro vzdělané al-Andalus. Celkově antologie obsahuje 314 básnických fragmentů od 145 identifikovatelných básníků; Ibn Said také zahrnoval prolog a krátký epilog, spolu s občasnými komentáři k textům a krátkými poznámkami o básnících.

Podle A. J. Arberry.

autor uplatnil a všude prokazuje svůj osobní úsudek, jednak ohledně básníků vybraných pro citaci, jednak za zvolené pasáže. Nedokázal si zapřít neskromné ​​potěšení z citování ze svých vlastních spisů, a to ve větší míře než v spisech jiných básníků; a celá část věnovaná Alcalá la Real je pojednána o produktech členů jeho rodiny ... Zdá se pochybné, zda bylo citováno více než malá hrst básní jako celek; většina citací je docela krátký výňatek - v některých případech jediná sloka - z původně zdlouhavých skladeb.[9]

Zdroje

U poezie komponované za života Ibn Saida a jeho otce pochází velká část materiálu zřejmě z ústních zdrojů. Někdy jsou mezi nimi pojmenovány vysílače veršů Ibn Al-Abbār Ibn Al-Ḥusayn, Abū-l-Maḥāsin al-Dimashqī a Al-Tīfāshī.[10] Jmenované písemné zdroje Ibn Saida jsou následující.[11]

Náhodné antologie

  • Ibn ‘Abd Rabbi-ahoj, Kitab al-‘iqd al farīd
  • Abū-l-Walīd īabīb al-Ḥimyarī, al-Badī ‘fī faḍl (nebo faṣlnebo waṣf) al-rabī
  • Ibn Bassam, Kitab al-dhakhīra
  • Ibn Khāqān, Qalā'id al-'Iqyān a Maṭmaḥ al-anfus
  • Umayya b. Abī-l-Ṣalt, Īadīqa
  • al-Hijāri, Hadīqa
  • Ibn al-Imám, Simṭ al-jumān
  • Ṣafwān b. Idrīs, Zád al-musafír
  • al-Mallāḥī, Ta’rīkh fī ‚ulamā 'Ilbīra'
  • al-Shaqundī, Ẓarf al-ẓurafā '
  • Abū-l-‘Abbās al-Jurāwī, Kitāb ṣafwat al-adab
  • Abū-l-Khaṭṭāb b. Diḥya, al-Muṭrib
  • al-Khushanī, Kitáb zamán al-rabí ‘
  • Abū-l-Ḥajjāj al-Bayyāsī, nejmenovaná práce
  • Taqyid spisovatelem z Granadanu

Orientální antologie

Diwani

Rukopis

Když text upravil uživatel Emilio García Gómez, měl přístup k fotografiím jediného rukopisu, jehož místo pobytu a známku neznal, ale které si myslel, že je v Istanbulu. Kodex obsahoval 272 stránek (očíslovaných spíše než folií), na nichž byly napsány dva texty: str. 1-201 obsahují text Laṭā'if al-dhakhīra wa-ẓarā'if al-jazīra, ztělesněním Ibn Bassam je Dhakhīra autor: Abū-Makārim As’ad al-Khaṭīr ibn Mammātī (d. 606/1209) a str. 202–72 Rāyāt al-mubarrizīn wa-ghāyāt al-mumayyazīn. Rukopis byl zkopírován známým písařem Yūsuf ibn Muḥammad, pravděpodobně v Egyptě; první text dokončil dne 1. prosince 1702 nl a druhý dne 18. května 1703.[12]

Příklad

Výňatek z básně Vlajky„Krejčovský učeň“ od Ibn Kharuf (d. 1205), v Arberryho překladu, slouží jako jeden příklad:

Jeho stolice, oř, na kterém jede
Raduje se ze svého šampiona
Vyzbrojen jehlou, kterou plíží
Ostré jako řasy jeho očí.

Jehla hedvábné šaty
Kariéra s úžasnou obratností
Jak dolů na obloze jasné meteory hada.

S vlákny blesku v jejich brázdě.[13]

Vliv

Gómezův překlad do značné míry ovlivnil moderní španělskou poezii Lorca, jehož El diván del Tamarit byl knize obzvláště vděčný.[14]

Edice a překlady

  • El libro de las banderas de los campeones, de Ibn Saʿid al-Magribī, vyd. podle Emilio García Gómez (Madrid: Instituto de Valencia de Don Juan, 1942) (vydání a španělský překlad).
  • Maurská poezie: Překlad „The Pennants“, antologie, kterou sestavil v roce 1243 andaluský Ibn Sa'id, trans. podle A. J. Arberry (Cambridge: Cambridge University Press, 1953). (Výběr básní v anglickém překladu. Zdá se, že Arberry se vyhnul zahrnutí básní se zvláště explicitním sexuálním (zejména homosexuálním) obsahem.)
  • Ibn Said al-Andalusi, Rayat al-Mubarrazin wa gayat al-Mummayazin, vyd. autor: Numan Abd al-Mutaal al-Qadi (El Cairo: Yina al-Turat al-Islami, 1973) تحقيق الدكتور النعمان عبد المتعال القاضي. القاهرة, المجلس الأعلى للشؤون الإسلامية ،]
  • 'Alī ibn Mūsá Ibn Saʻīd al-Andalūsī Abū al-Hasan (1987). Rāyāt al-mubarrizīn wa-ghāyāt al-mumayyizīn. https://archive.org/details/waq31146: Tlasdar.CS1 maint: umístění (odkaz) [علي بن موسى بن سعيد الأندلسي أبو الحسن (1987). محمد رضوان الداية (ed.). رايات المبرزين وغايات المميزين. https://archive.org/details/waq31146: طلاس للدراسات والترجمة والنشر.CS1 maint: umístění (odkaz)]
  • Transparenty šampiónů Ibn Saida al-Maghribiho, přeložili James Bellamy a Patricia Steiner (Madison: Hispánský seminář středověkých studií, 1988).

Reference

  1. ^ A b Robert Irwin, Penguin Antology of Classical Arabic Literature (Harmondsworth: Penguin, 1999), str. 301.
  2. ^ Louis Crompton, „Mužská láska a islámské právo v arabském Španělsku“, v Islámské homosexuality: kultura, historie a literatura, vyd. Stephen O. Murray a Will Roscoe (New York: New York University Press, 1997), s. 142-58 (na s. 154).
  3. ^ Maurská poezie: Překlad „The Pennants“, antologie, kterou sestavil v roce 1243 andaluský Ibn Sa'id, trans. A. J. Arberry (Cambridge: Cambridge University Press, 1953), str. ix.
  4. ^ Rāyāt al-mubarrizīn wa-ghāyāt al-mumayyazīn / The Banners of the Champions: An Anlogy of Medieval Arabic Poetry from Andalusia and Beyond, vybrané a přeložené Jamesem A. Bellamym a Patricií Owen Steinerovou (Madison: Hispánský seminář středověkých studií, 1989), s. xxi.
  5. ^ El libro de las banderas de los campeones, de Ibn Saʿid al-Magribī, vyd. Emilio García Gómez (Madrid: Instituto de Valencia de Don Juan, 1942), str. xlii-xliii.
  6. ^ Gómez, přeložil Cola Franzen ze španělských verzí Emilia Garcíi (1989). Básně arabské Andalusie. San Francisco: City Lights Books. p. 69. ISBN  978-0-87286-242-5.
  7. ^ Rāyāt al-mubarrizīn wa-ghāyāt al-mumayyazīn / The Banners of the Champions: An Anlogy of Medieval Arabic Poetry from Andalusia and Beyond, vybrané a přeložené Jamesem A. Bellamym a Patricií Owen Steinerovou (Madison: Hispánský seminář středověkých studií, 1989), s. xxii.
  8. ^ Rāyāt al-mubarrizīn wa-ghāyāt al-mumayyazīn / The Banners of the Champions: An Anlogy of Medieval Arabic Poetry from Andalusia and Beyond, vybrané a přeložené Jamesem A. Bellamym a Patricií Owen Steinerovou (Madison: Hispánský seminář středověkých studií, 1989), s. xxii.
  9. ^ Maurská poezie: Překlad „The Pennants“, antologie, kterou sestavil v roce 1243 andaluský Ibn Sa'id, trans. A. J. Arberry (Cambridge: Cambridge University Press, 1953), str. x-xi.
  10. ^ El libro de las banderas de los campeones, de Ibn Saʿid al-Magribī, vyd. Emilio García Gómez (Madrid: Instituto de Valencia de Don Juan, 1942), str. xliv.
  11. ^ El libro de las banderas de los campeones, de Ibn Saʿid al-Magribī, vyd. Emilio García Gómez (Madrid: Instituto de Valencia de Don Juan, 1942), str. xliii.
  12. ^ El libro de las banderas de los campeones, de Ibn Saʿid al-Magribī, vyd. Emilio García Gómez (Madrid: Instituto de Valencia de Don Juan, 1942), s. xxvii-xxx.
  13. ^ Maurská poezie: Překlad „The Pennants“, antologie, kterou sestavil v roce 1243 andaluský Ibn Sa'id, trans. A. J. Arberry (Cambridge: Cambridge University Press, 1953), str. 75.
  14. ^ Franzen, Cola (1989). Poemas arábigoandaluces. p. ii. ISBN  978-0-87286-242-5.; M. Ángeles Pérez Álvarez, 'La influencia oriental en "El diván del Tamarit" de Lorca', Anuario de estudios filológicos (1992), 269-78, http://dialnet.unirioja.es/descarga/articulo/58764.pdf.