Radio Research Laboratory (Harvard) - Radio Research Laboratory (Harvard)

The Radio Research Laboratory (RRL), který se nachází v areálu Harvardská Univerzita, byla během 800 let tajnou výzkumnou laboratoří pro 800 osob druhá světová válka. Pod USA Úřad pro vědecký výzkum a vývoj (OSRD), to byl spinoff of Radiační laboratoř (Rad Lab) na MIT a připravil se na vývoj elektronická protiopatření nepřátelským radarům a komunikacím a také elektronická protiopatření (ECCM) obejít nepřátelské ECM. RRL režíroval Frederick E. Terman a fungovala v letech 1942 až 1946.

RRL se zabývala jak analýzou, tak vývojem hardwaru. Významně přispěli k základnímu pochopení metod, teorií a obvodů v velmi vysoko a ultravysoké frekvence pro rádiové systémy, zejména v oblasti výzbroje signálů a statistických komunikačních technik. Na rozdíl od laboratoře Rad však RRL nikdy nezveřejnil významné podrobnosti o svých úspěších; ECM a ECCM byly vždy přísně střeženými tajemstvími všech národů.

RRL provedla značnou práci plevy, lehké hliníkové pásy padaly v mracích z letadel, aby zmátly nepřátelské radary. Fred L. Whipple, astronom, provedl podrobné analytické studie a vymyslel vzorec dávání průřez radaru při dané vlnové délce na kilogram plevy.

Příkladem vývoje hardwaru RRL byla Tuba (alias „Project Tuba“), obří systém ECM generující nepřetržité signály o výkonu 80 kW v rozsahu 300–600 MHz k rušení němčiny Lichtenštejnské radary. Energetická trubice (zvaná Resnatron) pro Tuba byla vyvinuta v RRL Davidem H. Shoneem a Lauritsenem C. Marshallem. Tuba použila a klaksonová anténa postavený z drátěného drátu dlouhého 150 stop a veden skrz 22-6 palců vlnovody, možná největší, jaký kdy byl postaven. Tuba byla uvedena do provozu v polovině roku 1944 na jižním pobřeží Anglie. Vyzařovaná energie byla taková, že osvětlovala zářivky na míle daleko a rušila radary v celé Evropě.

Zaměstnanci RRL dokumentovali některé obecné teorie, které vyvinuli. Po válce to vyšlo ve dvousvazkové publikaci Velmi vysokofrekvenční techniky, editoval Herbert J. Reich (McGraw-Hill, 1947).

Reference