Kníže Svimon z Kartli - Prince Svimon of Kartli - Wikipedia
Svimon (Gruzínský : სვიმონი; 9. listopadu 1683 - 27. ledna 1740) byl a Gruzínský princ královský (batonishvili ) z Bagrationi dynastie z Dům Mukhrani z Kartli a přirozený syn Levan z Kartli neznámou konkubínou. Svimon vládl Kartli jako vladař v letech 1712 až 1714 během nepřítomnosti svého nevlastního bratra Vakhtang VI na Safavid soud v Írán. Poté si vyměnil stranu mezi Vachtangem a jeho odpadlíkovým sourozencem Jesse a skončil v exilu v Ruská říše jako součást Vakhtangova doprovodu.
Časný život a kariéra
Svimon se zapojil do politiky a správy země během regentství svého nevlastního bratra Vakhtanga, který vládl v Kartli, s jeho hlavním městem Tbilisi, v nepřítomnosti dvou po sobě jdoucích králů, jeho strýc George XI (Gurgin Khan) a jeho bratr Kaikhosro (Kay Khusraw Khan) na íránské vojenské službě Safavid v Íránu Afghánistán, od roku 1703 do roku 1712. V tomto období stál Svimon Vakhtang, plodný vládce, který podstatně revidoval gruzínské právo a dohlížel na řadu politických reforem a kulturních projektů.[1]
Regency
Po smrti Kaikhosra na afghánské frontě v roce 1711 se Vakhtang opravil Isfahan získat jeho investituru od Shah Sultán Husajn v roce 1712 opouští Svimona jako vladaře (janeshin) v Kartli.[2] Vakhtang byl zadržen v Íránu a nemohl se vrátit do svého království až poté, co musel vyhovět šáhově žádosti o převod na islám v roce 1716. Během svého působení Svimon nadále podporoval kulturní projekty Vakhtangu, například sponzorování nedávno otevřeného tiskařského stroje v Tbilisi[1] a dále oživil měnovou sérii mědi se specifickými gruzínskými rysy paralelně se standardními stříbrnými mincemi Safavid zasaženými v šachu mincovny v Tbilisi.[3]
Mezitím byly v Tbilisi běžné politické intriky. Nejistotu ohledně Vakhtangovy vyhlídky na návrat neviděl Svimon o nic méně než ostatní Vakhtangovi sourozenci - princ Jesse a podle podezření dokonce i hlava Gruzínská pravoslavná církev Catholicos Domentius —Jako příležitost prosazovat své královské ambice. Svimon zatkl katholiky a poslal ho za trest Vakhtangovu synovi Princ Bakar, ale prelát byl zachráněn díky zásahu Vakhtangovy manželky Rusudan. Šah byl nespokojen se Svimonem, zdánlivě kvůli jeho zneužití moci. V této době obecné krize v zemi Svimon skutečně nashromáždil osobní bohatství. Další možný důvod[1] z toho, že upadl v nemilost šáha, bylo spojení Svimona s francouzština Lazarist misionář, abbé Jean Richard, který doprovázel Vakhtangova vyslance Sulkhan-Saba Orbeliani v misi do Řím a Paříž, prosil o tlak na šáha, aby uvolnil Vakhtang.[4]
Mezi Jessem a Vakhtangem
Šáhův zplnomocněný zástupce Kholofa, který přijel do Tbilisi v roce 1714, úspěšně loboval za přístupnějšího prince Jesse (Shah Quli Khan), konvertujícího k islámu. Svimon se také připojil k úsilí a strana získala potvrzení pro Jesseho jako krále místo Vakhtanga. Jesse spoléhal na íránskou podporu a obtěžoval Vachtangovu nejbližší rodinu a příznivce. Poté, co se Vakhtang konečně stal muslimem, šach, unavený Jesseho neefektivní vládou, potvrdil Vakhtanga na trůně a nominoval jeho syna Bakara za regenta Kartliho, dokud se tam Vakhtang nevrátí.[5] Bakar uvrhl Jesseho do vězení a potlačil své spojence, ale Svimon byl ušetřen. Dále byl pověřen velením síly, která loupež porazila Lesgian kapely v Kvemo Kartli v roce 1717.[1]
Po Vakhtangově návratu do Kartli v roce 1719, Svimon odešel z politiky a vlády a žil ve svém panství v Beshtasheni v Somkhiti. V roce 1723, kdy Konstantin II. Z Kakheti obklíčil Tbilisi, Svimona postavil Vakhtang na starosti obranu strategického Avlabari Most v Tbilisi, ale princ ve své misi selhal a Konstantinovi II. Se podařilo vytlačit Vachtang ze svého hlavního města. Svimon pak byl s Vakhtangem a Bakarem v jejich partyzánské válce a přidal se k nim Shanshe, vévoda z Ksani, neúspěšně zaútočil na Constantinovy lesbické žoldáky v pevnosti Tsilkani severně od Tbilisi. Nakonec Svimon následoval Vakhtanga, zbaveného svého království, do vyhnanství v Ruská říše, zatímco Jesse opět dosáhl trůnu Kartli, tentokrát pod Osmanský hegemonie. Svimon, v Rusku známý jako carevič Simeon Leonovich (ruština: Симеон Леонович) zemřel ve věku 56 let v roce 1740. Byl pohřben v Alexander Nevsky Lavra.[1]
Rodina
Svimon byl dvakrát ženatý; poprvé se oženil v roce 1712 s Gulkan (Guka; zemřel 1717), dcerou Bardzim, vévoda z Aragvi, a poté, již vdovec, Ana (fl. 1724 - 1745), dcera knížete Paaty Amilakhvari. Svimon měl z prvního manželství dva syny - Beriho (fl. 1724) a Archila - a dva syny z druhého manželství - Stepana (1727–1744) a Dimitrije (1729–1745). Svimonova první manželka a mnoho z jeho domácnosti zemřelo při vypuknutí mor v roce 1717 a princ postavil v Tbilisi kostel na jejich počest.[1] Jeho syn druhého manželství, princ Dimitrij, se oženil v Rusku v roce 1743 jako její třetí manžel, princezna Stepanida Rževskaja (1705–1762), bývalá manželka knížete Aleksandra Galitzine a plukovník Iakinf Alymov.[6]
Kníže Svimon měl také dva přirozené syny - Nikoloze (Nikolay; narozen 28. listopadu 1729) a Mikheila (fl. 1734). Svimonova vdova Anna podala stížnost k ruskému senátu a požadovala, aby Nikoloz jako mimomanželské dítě nesměl nést příjmení Bagration. Místo toho byl ruskou korunou v roce 1741 povolen mít titul knížete a od nynějška si říkat princ Nikolay Semyonov. Byl to dragounský důstojník a měl syna Fjodora (nar. 1764). Semyonovova linie od té doby vyhynula.[6]
Původ
| Předkové knížete Svimona z Kartli | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Poznámky
Reference
- Bakradze, Ana. „სვიმონ ბატონიშვილი, (1683–1740 წწ.)“ [Svimon Batonishvili (1683–1740)]. ქართველი ისტორიული მოღვაწენი (gruzínské historické postavy) (v gruzínštině). Národní centrum rukopisů. Citováno 2. října 2013.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lang, David Marshall (1955). Studie o numismatické historii Gruzie v Zakaukazsku. Numismatické poznámky a monografie, č. 130. New York: Americká numismatická společnost.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lang, David Marshall (1957). Poslední roky gruzínské monarchie, 1658-1832. New York: Columbia University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Metreveli, Roin, vyd. (2003). ბაგრატიონები. სამეცნიერო და კულტურული მემკვიდრეობა [Vědecké a kulturní dědictví Bagrationis] (v gruzínštině a angličtině). Tbilisi: Neostudia. ISBN 99928-0-623-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rayfield, Donald (2012). Edge of Empires: A History of Georgia. London: Reaktion Books. ISBN 978-1780230306.CS1 maint: ref = harv (odkaz)