Četa 535 - Platoon 535

Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Listopadu 2019) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Četa 535 (Armia Krajowa)
Vlajka slovenské čety
Data provozu	1943 – 1944
Aktivní regiony	Varšava
Část	Armija Krajowa
Odpůrci	nacistické Německo Wehrmacht, Waffen-SS

Slovenská četa v roce 1944

Četa 535nebo „slovenská četa“ byla jednotka pod velením polština Domácí armáda (AK), která bojovala v Varšavské povstání jako součást 1. roty praporu "Tur", skupiny "Kryska", během roku 2006 druhá světová válka. Přikázal jí poručík Mirosław Iringh („Stanko“).^[1]

Fragment exponátu věnovaného četě u Muzeum varšavského povstání; spodní fotografie Mirosław Iringh

Formace

Jednotka byla zřízena na příkaz podzemní podzemní Slovenské národní rady v roce 1943.^[2] Zpočátku jednotka měla asi 57 vojáků: 28 Slováci, kolem 11 Poláků, 6 Gruzínci, 4 francouzština, 3 Maďaři, 2 Arméni, 1 ukrajinština, 1 čeština a 1 Ázerbájdžán.^[3] Jako taková to byla nejvíce mezinárodní jednotka, která bojovala za polský protinacistický odboj a ve Varšavském povstání.^[3]

Slovenská četa

Četa byla během povstání také jedinečná mezi všemi povstaleckými jednotkami v tom, že měla odlišnou pásku od všech ostatních vojáků AK (páska byla charakteristickým znakem povstalců, protože je jasně označovala jako bojovníky, a tak sloužila jako „uniforma“). ").^[3] Obvyklá páska AK byla červená a bílá, barvy polské vlajky, příležitostně s Kotwica napsáno na něm. Četa 535 měla na sobě červeno-bílo-modré pásky v národních barvách Slovenska s číslem čety a Slovenský znak.^[2][3] Četa měla také svůj vlastní standard připomínající slovenskou národní vlajku, kterou vyrobila kurýrka Janina Szczudłowska („Santorek“).^[4]

Formálně bylo právo čety nosit různé „uniformy“ (pásky na ruce) stanoveno v konkrétní předchozí dohodě mezi velením domácí armády a Mirosławem Iringhem a mělo být základem skutečnosti, že při boji po boku Poláků a pod směrem k domácí armádě byla četa samostatnou samostatnou jednotkou.^[4] Na začátku povstání bohužel ne všichni místní velitelé věděli o dohodě a různé pásky na rukávech způsobily určitý zmatek.^[4] V jednom okamžiku byli vojáci čety zaměněni za Francouze (národní barvy Slovenska a Francie jsou stejné).^[3]

Hlavní závazky

Četa byla původně přidělena do 2. oblasti 5. oblasti „Mokotow“ a byla součástí roty „Leugna“ (pojmenovaná po veliteli roty).^[4] V „hodině W“ (vypuknutí Varšavského povstání) se však k této akci podařilo shromáždit pouze části čety. První den Varšavského povstání se tato část jednotky zúčastnila útoku na Palác Belweder, po kterém kvůli těžkým ztrátám (z dvaceti vojáků něco přežilo jen sedm),^[3] bylo nuceno ustoupit do Chojnowski les společně se všemi ostatními jednotkami 5. oblasti. Ostatní části čety se po zahájení povstání ocitly v Staré Město a v Śródmieście (Centrum města).^[3]

Největší část čety pod Iringhem operovala v Czerniakow oblast, kde byla jejich síla doplněna uniklým Sovětem Váleční zajatci (většinou Gruzínci a Arméni ).^[3][4] Zpočátku jim Iringh nedůvěřoval, ale brzy změnil názor, když se osvědčili v bitvě.^[3] Příjmení těchto vojáků jsou známa z záznamů domácí armády: Tamaradze, Bibilaszwili, Nazarow, Gasparian, Galustjan, Alchazaszwili.^[3] Podle zdravotní sestry z čety je známo, že Tamaradze zemřel 15. září, když sám bránil pozici proti útočícím Němcům.^[3] Někteří z těchto bývalých sovětských válečných zajatců povstání přežili, podařilo se jim překročit Visla řeky a dosáhl neaktivní sovětské armády na druhé straně, která stála poblíž, když Němci rozdrtili povstání.^[3] Jejich osudy nejsou známy (Sověti běžně popravovali nebo vyhošťovali své vlastní vojáky, kteří byli zajati na základě „zrady“, i když se jim podařilo uprchnout z německého zajetí), ačkoli Iringh po válce vyvinul četná úsilí k nalezení jejich osudy.^[3]

Četa se účastnila těžkých bojů na předměstí Czerniakow až do 23. září 1944. Poté, co utrpěla těžké ztráty, byla spolu s celou skupinou „Kryska“ začleněna do Radosław Group pod velením Jan Mazurkiewicz.^[4] Poté byla část čety provizorně evakuována na pravý břeh Visly pantoony. Celkově bylo ve všech bojích během povstání 75% vojáků čety zabito v akci.^[3] Ačkoli Iringh byl úspěšně evakuován, jeho manželka Waleria byla uvězněna v jiné části Varšavy. Po válce se znovu sešli.^[3]

Jakmile se zbytek čety dostal do zóny kontrolované Rudou armádou, kde byli ubytováni v opuštěné vile. Podle jedné ze sester čety („Aga“) byli dobře ošetřeni a dobře krmení, ale budova byla obklopena drátem. Brzy dorazil Iringh a řekl sestrám čety, aby opustily místo; zjevně v této době bývalí sovětští váleční zajatci, kteří byli součástí čety, „zmizeli“ a Iringh chtěl zajistit, aby se sestrám nic nestalo.^[3] Jedna ze sester se vydala do své rodiny dovnitř Lublin kde nakonec zjistila, že se tam dostal i Iringh a že byl v nemocnici.^[3]

Částečný seznam vojáků čety

Jména označená křížkem označují ty, kteří byli zabiti během Varšavského povstání. Ne všechny pseudonymy a hodnosti jsou známy.

• Pvt. Jurij Alhazaszwili †
• Pvt. Iwan Babilaszwili
• Pvt. Georgij Bubalaszwili (ps. "Grysza") †
• Pvt. W. Bajak † (ps. „Nové“)
• Pvt. J. Bargar † (ps. „Sloboda“)
• Pvt. Czesław Borkowski (ps. "Sokół")
• Pvt. G. Ćako † (ps. „Hvězda“)
• Sgt. Zenon Dąbrowski † (ps. "Żaba")
• Cpl. Edward Długosz † (ps. „Kaktus“)
• Cpl. Rajmund Fiksiński (ps. "Szach")
• (pozice neznámá) Sasza Galustian
• Cpl. Michał Gasparian
• LSgt. Jan Kołdoński (ps. „Vis“)
• Zdravotní sestra Józefa Kotowska (ps. „Kama“)
• Zdravotní sestra Danuta Kozłowska (ps. „Aga“)
• LSgt. NN † (ps. "Valdek")
• Pvt. Władysław Krzykowski † (ps. „Arab“)
• 2Lt. Tadeusz Leider † (ps. "Lech")
• Sgt. Czesław Łabęda † (ps. „Jurek“)
• 2Lt. Wacław Ławryniuk † (ps. „Wacek“)
• LSgt. Czesław Matuszewski † (ps. Reflektor ")
• Pvt. Stefan Naghy † (ps. „Madziar“)
• Pvt. Edward Nalewajski † (ps. „Sokół“)
• Pvt. Nazarow Michał
• Pvt. A. Omyčka †
• Pvt. Andrzej Orszagh † (ps. „Miecz“)
• Pvt. Edward Sindakiewicz † (ps. „Kolejarz“)
• Pvt. Stano Surik † (ps. Ruka ")
• Pvt. Jerzy Suszjanszwili †
• LSgt. Hieronim Swaradzki (ps. "Kogut")
• Důstojník Rudá armáda Józef Tamaradze †
• Sestra Halina Wojtyś (ps. "Ryta")
• Pvt. Mieczysław Zakrzewski † (ps. „Bomba“)
• Kurýrka Barbara Zamełłka (ps. „Pagoda“)
• Pvt. Zelimir Zawadzki † (ps. „Hermes“)

Reference