Pierre Barouh - Pierre Barouh
Pierre Barouh | |
---|---|
![]() | |
narozený | Élie Pierre Barouh 19. února 1934 15. obvod Paříže, Francie |
Zemřel | 28. prosince 2016 14. pařížský obvod, Francie | (ve věku 82)
Odpočívadlo | Hřbitov na Montmartru, 18. obvod Paříže |
Národnost | francouzština |
obsazení |
|
Aktivní roky | 1961–2016 |
Manžel (y) | Dominique (m. 1970; div. 1983)Atsuko Ushioda (m. po roce 1983, |
Děti | Benjamin Barouh Maïa Barouh Amie-Sarah Barouh Akira Barouh |
Hudební kariéra | |
Nástroje | Zpěv |
Aktivní roky | 1962–2016 |
Štítky | |
Pierre Barouh (narozený Élie Pierre Barouh; 19 února 1934-28 prosince 2016) byl francouzský spisovatel, skladatel a zpěvák nejlépe známý pro jeho práci na Claude Lelouch film Muž a žena jak jako herec, tak jako textař / zpěvák pro Francis Lai hudba k filmu.[1]
Časný život a hudba
Barouh se narodil v Paříž a spolu se svým bratrem Albertem a sestrou byl vychován v Levallois-Perret. Jejich rodiče byli turecko-židovští[2] stánkáři prodávající látky. Během Druhá světová válka, jejich rodiče je skryli před nacisty; Pierre a jeho sestra v Montournais a Albert dovnitř la Limouzinière. Během těchto let Élie, pokřtěná Pierre, žila v La Grèlerie, domě Hilaire a Marie Rocherové, kteří měli dva syny. Od této doby čerpal inspiraci pro písně jako „À bicykleta“, „Des ronds dans l'eau“ a „Les Filles du dimanche“.[3]
Po válce byl krátce a sportovní novinář pro Paris-Presse-Intransigeant a také hrál za národní volejbal B tým v 50. letech.[4] Strávil několik měsíců v Portugalsko a objevil brazilskou hudbu. Navštívil Brazílie v roce 1959 a po svém návratu do Paříže poznal hlavní brazilské spisovatele a skladatele bossa nova.[3]
Se svými prvními výdělky koupil mlýn, la Morvient, u řeky Le Boupère v Vendée kde strávil část svého dětství. Tam založil nahrávací studio a přivítal další umělce, využíval je k rozvoji talentu ostatních a vytváření vlastního labelu Saravah v roce 1965. S touto značkou chtěl smíchat hudebníky a styly a znásobit hudební setkání. Pracoval zejména s Pierre Akendengué, Areski Belkacem, Brigitte Fontaine, Nana Vasconcelos, Gérard Ansaloni, Jacques Higelin, Alfred Panou, Maurane David McNeil, Elis Regina.[3]
Brzy po vytvoření štítku si Barouh uvědomil, že není manažerem, a proto svěřil správu dospívajícímu příteli, kterého znal, když mu bylo 15 let a hrál volejbal. V roce 1972 však zjistil, že tento přítel ukradl 1 500 000 franků prostředky, které Barouhovi zabránily v tom, aby získal cokoli zpět, protože „mu dal všechno: podpisy atd.“.[2]
Kino a divadlo
Jako herec hrál ve filmu roli cikánského vůdce D'ou viens-tu Johnny? a objevil se v Lelouchově Une fille et des fusils. Jako spisovatel / performer měl úspěch u La Plage - zvěčněn Marie Laforêt a kytarista Claude Ciari -, Tes dix-huit ans a Monsieur de Furstenberg. Se svým dlouholetým přítelem natočil dokument o počátcích bossa novy Baden Powell de Aquino.
V roce 1966 se podílel na obrovském úspěchu filmu Muž a žena který vyhrál Zlatá palma v roce 1966 Festival de Cannes.[5] Oženil se s herečkou Anouk Aimée stejný rok; o tři roky později se rozvedli.
Barouh zemřel v Hôpital Cochin v Paříži z infarkt dne 28. prosince 2016, ve věku 82 let. Byl pohřben o týden později v Hřbitov na Montmartru.[6]
Diskografie
Studiová alba
- Pierre Barouh (1966) (také vydáno jako Vivre)
- Vikingská banka (1977)
- Le pyl (1982)
- Sierry (1984)
- Noël (1991)
- Itchi go Itchi e - Une rencontre, une opportunity (1998)
- Daltonien (2007)
Živá alba
- Dites 33 (svazek 2) (s Yasuaki Shimizu a Moonriders ) (2001) (koncert v Espace Pierre Cardin v Paříži dne 15. února 1983)[7]
Soundtrack alba
- Muž a žena („Un homme et une femme“) (s Frances Lai a Nicole Croisille ) (1967)
- 13 jours en France (s Francisem Laiem a Nicole Croisille) (1969)
- Ça va, ça vient (1971)
- Au Kabaret de la dernière šance (s Anitou Vallejo, Oscar Castro a soubor Aleph Theatre) (1992)[8]
Kompilační alba
- Saudade (Un Manque Habité) (2001)
- Les Années Disc'AZ - L'intégrale Des Chansons (2008)
- 60 ans de chansons à des titres Divers (parfois Dit Vert) sur l'humain et ce qui l'entoure (2012)
Výrobní kredity
Alba
- Brigitte Fontaine est ... folle! podle Brigitte Fontaine (1968)
- Přijďte rádiem Brigitte Fontaine, Areski Belkacem a Art Ensemble of Chicago (1969)
- Higelin & Areski podle Jacques Higelin a Areski Belkacem (1969)
- Chante Jean-Roger Caussimon podle Jean-Roger Caussimon (1970)
- Un beau matin podle Areski Belkacem (1971)
- Brigitte Fontaine Brigitte Fontaine (1972)
- Moshi podle Barney Wilen (1972)
- refrén Michel Roques (1972)
- David McNeil David McNeil (1972)
- Je ne connais pas cet homme Brigitte Fontaine a Areski Belkacem (1973)
- Jean-Roger Caussimon Jean-Roger Caussimon (1973)
- Nandipo podle Pierre Akendengué (1974)
- Nana, Nelson Angelo, Novelli podle Naná Vasconcelos, Nelson Angelo a Novelli (1975)
- Vyrůstání podle Chic Streetman (1975)
- Sny podle Steve Lacy (1975)
- J’ai déjà fait mon arche, j’attends les animaux David McNeil (1975)
- Afrika Obota autor: Pierre Akendengué (1976)
- Jeunes Années podle Jean-Philippe Goude a Olivier Colé (1976)
- Shakespeare říká podle Šampion Jack Dupree (1976)
- Schumann - Sonát op. 11 / Ravel - Miroiry podle Håkon Austbø (1977)
- „Miluji tě, la guerre podle Philippe Léotard (1990)
- Voce a Mano Allain Leprest a Richard Galliano (1992)
- Sur les quais autor Daniel Mille (1993)
- Úspěchy Mes plus grands Fred Poulet (1995)
- De la Scarpe à la Seine autor: Françoise Kucheida (1995)[9]
- Encore cédé Fred Poulet (1996)
- La mémoire du vent podle Bía Krieger (1997)
- Le Bonheur autorky Brigitte Fontaine a Areski Belkacem (1997)
- En revenant du bal autor Gérard Pierron (1997)
- Ces momenty là od Arama Sédèfiana (1997) (v koprodukci s Bertrandem Mouginem)[10]
- Le Funambule autor Daniel Mille (1997)
- Les heures tranquilles autor Daniel Mille (1998)[11]
- Cris de coeur autor: Françoise Kucheida (1998)[12]
- Zdroje podle Bïa Krieger (2000)
- Et s'il était deux fois podle Erica Guilletona (2000)
- Improvizace autor: Étienne Brunet a Fred Van Hove (2001)
- Le Trio Camara autor: Le Trio Camara (2001) (v koprodukci s Yvesem Chamberlandem)
Non-album singly
- „Jednoduchá rutina“ od Joëla Favreaua (1969)
- „Miluji královnu“ od Jacquesa Higelina (1971)
- "Nini" od Jacquesa Higelina (1971)
- „Jamai-ai-ai-ai-ai-ais“ Brigitte Fontaine (1972)
- „Un jour, un papillon“ od Joëla Favreaua (1972)
- "La Transatlantique" od Dominique Barouha (1972)
- "Likwala" od Pierra Akendengué (1975)
- "Femmes parmi les femmes" od Françoise Hardy (1975)
Filmografie
Rok | Titul | Role | Poznámky |
---|---|---|---|
1961 | Arrêtez les tambours | Pierrot | Také asistent režie |
1962 | Provoz Gold Ingot | René | Francouzština: En pleinské cirage |
1963 | D'où viens-tu Johnny? | Django | |
1964 | La Dérive | Pierre | |
Vojáci ze St. Tropez | Cikán | Uncredited; Francouzština: Le Gendarme de Saint-Tropez | |
Vesnice Le cirque au | |||
1965 | Une fille et des fusils | Pierre | |
1966 | Muž a žena | Pierre Gauthier | Francouzština: Un homme et une femme |
Velké okamžiky | Karl Martin | Francouzština: Les Grands Moments | |
1967 | Arrastão | Geronimo | |
Žij pro život | Divák boxu | Uncredited; Francouzština: Vivre pour vivre | |
1970 | La bergère en colère | Angažovaný ženich | Krátký |
1972 | Ça va, ça vient | Muž, který dává Areski výtah | Uncredited; také režisér a producent |
Saravah | Žádný | Dokumentární; režisér a skladatel | |
1976 | Les Naufragés de l'île de la Tortue | Nespokojený cestovatel | |
Labyrint ou L'album de famille | Žádný | Dokumentární; režisér, producent a skladatel | |
1977 | Jiný muž, další šance | Pouliční zpěvačka | Uncredited; Francouzština: Un autre homme, une autre chance |
1979 | Le Rozvod | Žádný | Režisér, producent, spisovatel a skladatel |
1982 | Elle voit des nains partout! | Farář | |
1990 | Byly dny ... a měsíce | Animátor | Francouzština: Il y a des jours ... et des lunes |
2005 | Le Courage d'aimer | Producent reklamy | |
2006 | La fille du dimanche | Přítel otce | Krátký |
2010 | Les marais kriminalizuje | (finální filmová role) |
Reference
- ^ Cowie, Peter; Elley, Derek (1977), Světová filmografie, 1967Fairleigh Dickinson Univ Press, str. 139, ISBN 978-0-498-01565-6
- ^ A b Bellaïche, Raoul (19. června 2018). „Pierre Barouh en 1992:« Depuis l'âge de 15 ans, je n'ai qu'une posedlost: témoigner du monde qui ". jechantemagazine (francouzsky). Citováno 29. dubna 2020.
- ^ A b C „Pierre-Barouh“. www.ajpn.org. Citováno 28. dubna 2020.
- ^ Dalloni, Michel (6. června 2013). Le Vélo (francouzsky). La Boétie. ISBN 978-2-36865-006-6.
- ^ Lelouch, Claude; Uytterhoeven, Pierre (1971), Muž a žena; film, Scénáře moderního filmu, New York, Simon a Schuster, ISBN 978-0-671-20963-6
- ^ „La famille d '" Un homme et une femme "orpheline de Pierre Barouh". Le Point (francouzsky). 4. ledna 2017. Citováno 29. dubna 2020.
- ^ „Dites 33 (Volume 2) - Dites 33“. Edice Saravah (francouzsky). Citováno 28. dubna 2020.
- ^ „Au kabaret de la dernière chance - Pierre Barouh“. Edice Saravah (francouzsky). Citováno 28. dubna 2020.
- ^ „De la Scarpe à la Seine - Françoise Kucheida“. Edice Saravah (francouzsky). Citováno 29. dubna 2020.
- ^ „Ces Moments Là - Aram Sédèfian“. Edice Saravah (francouzsky). Citováno 29. dubna 2020.
- ^ „Les heures tranquilles - Daniel Mille“. Edice Saravah (francouzsky). Citováno 29. dubna 2020.
- ^ „cris du coeur - Françoise Kucheida“. Edice Saravah (francouzsky). Citováno 29. dubna 2020.